FISCHL Otto 17.8.1902-3.12.1952: Porovnání verzí
(FISCHL_Otto_17.8.1902-3.12.1952) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Otto FISCHL | | jméno = Otto FISCHL | ||
| obrázek = | | obrázek = Fischl Otto portret.png | ||
| datum narození = 17.8.1902 | | datum narození = 17.8.1902 | ||
| místo narození = Dobřany | | místo narození = Dobřany | ||
| datum úmrtí = 3.12.1952 | | datum úmrtí = 3.12.1952 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 238 | ||
}} | |||
'''FISCHL, Otto,''' ''* 17. 8. 1902 Dobřany (u Plzně), † 3. 12. 1952 Praha (popraven), politik, diplomat'' | |||
Syn židovského obchodníka. Vystudoval nejprve gymnázium | |||
v Plzni, pak absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze (JUDr. | |||
1926). Snad už 1928 vstoupil do KSČ. Od 1930 pracoval jako | |||
advokát, společník kanceláře Mautner, po vzniku protektorátu | |||
musel svou praxi z rasových důvodů ukončit. Smíšené manželství | |||
a v závěru války předstíraný infarkt ho uchránily od transportu | |||
do Terezína, většina příbuzných se však stala obětí holocaustu. | |||
Po skončení druhé světové války působil nejprve | |||
v aparátu ÚV KSČ a nakladatelství Svoboda, 1946 se stal vedoucím | |||
hospodářského oddělení ÚV KSČ. 1948–49 vykonával | |||
funkci náměstka ministra financí J. Dolanského, mj. měl na starosti | |||
židovskou emigraci do Izraele a agendu spojenou s vystěhovalectvím. | |||
Po vzniku NDR byl k 1. prosinci 1949 jmenován | |||
prvním vyslancem ČSR ve východním Berlíně. Po emigraci dcery | |||
Evy do Západního Berlína byl 1951 z funkce odvolán a dočasně | |||
nahrazen L. Fürnbergem. Oficiálně se vrátil na ministerstvo | |||
financí, ale již v polovině téhož roku ho zatkla StB a věznila | |||
v Praze-Ruzyni. Pod nátlakem se přiznal k povolování nadměrného | |||
vývozu majetku rodinami emigrantů, čímž docházelo | |||
k okrádání státu, vyčíslenému na deset miliard korun, i k práci | |||
pro americké a izraelské tajné služby. Nakonec byl v procesu | |||
s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským | |||
v listopadu 1952 odsouzen k trestu smrti a na Pankráci popraven. | |||
Jako řadě dalších obžalovaných i jemu přitížil židovský původ. | |||
Manželka s druhou dcerou Helenou byla vystěhována na | |||
Fulnecko a nakonec obě ilegálně odešly 1965 přes Jugoslávii do | |||
exilu. 1963 byl F. rehabilitován jen částečně, zůstalo mu odsouzení | |||
pro trestný čin zneužití úřední moci k obohacování (paradoxně | |||
smazaný amnestií 1960), ÚV KSČ posmrtně potvrdil | |||
i jeho vyloučení ze strany. K revokování tohoto usnesení došlo | |||
až 1968. | |||
'''L:''' Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem | |||
Slánským, 1953; K. Kaplan, Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, | |||
1992, passim; J. Dejmek a kol., Diplomacie Československa II. Biografický | |||
slovník československých diplomatů, 2013, s. 324; Rudé právo 22. 8. 1963, s. 2. | |||
Zdeněk Doskočil | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
| Řádek 18: | Řádek 60: | ||
[[Kategorie:Dobřany]] | [[Kategorie:Dobřany]] | ||
[[Kategorie:1952]] | [[Kategorie:1952]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Aktuální verze z 10. 8. 2020, 17:53
| Otto FISCHL | |
 | |
| Narození | 17.8.1902 |
|---|---|
| Místo narození | Dobřany |
| Úmrtí | 3.12.1952 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
44- Právník 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 238 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137102 |
FISCHL, Otto, * 17. 8. 1902 Dobřany (u Plzně), † 3. 12. 1952 Praha (popraven), politik, diplomat
Syn židovského obchodníka. Vystudoval nejprve gymnázium v Plzni, pak absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze (JUDr. 1926). Snad už 1928 vstoupil do KSČ. Od 1930 pracoval jako advokát, společník kanceláře Mautner, po vzniku protektorátu musel svou praxi z rasových důvodů ukončit. Smíšené manželství a v závěru války předstíraný infarkt ho uchránily od transportu do Terezína, většina příbuzných se však stala obětí holocaustu. Po skončení druhé světové války působil nejprve v aparátu ÚV KSČ a nakladatelství Svoboda, 1946 se stal vedoucím hospodářského oddělení ÚV KSČ. 1948–49 vykonával funkci náměstka ministra financí J. Dolanského, mj. měl na starosti židovskou emigraci do Izraele a agendu spojenou s vystěhovalectvím. Po vzniku NDR byl k 1. prosinci 1949 jmenován prvním vyslancem ČSR ve východním Berlíně. Po emigraci dcery Evy do Západního Berlína byl 1951 z funkce odvolán a dočasně nahrazen L. Fürnbergem. Oficiálně se vrátil na ministerstvo financí, ale již v polovině téhož roku ho zatkla StB a věznila v Praze-Ruzyni. Pod nátlakem se přiznal k povolování nadměrného vývozu majetku rodinami emigrantů, čímž docházelo k okrádání státu, vyčíslenému na deset miliard korun, i k práci pro americké a izraelské tajné služby. Nakonec byl v procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským v listopadu 1952 odsouzen k trestu smrti a na Pankráci popraven. Jako řadě dalších obžalovaných i jemu přitížil židovský původ. Manželka s druhou dcerou Helenou byla vystěhována na Fulnecko a nakonec obě ilegálně odešly 1965 přes Jugoslávii do exilu. 1963 byl F. rehabilitován jen částečně, zůstalo mu odsouzení pro trestný čin zneužití úřední moci k obohacování (paradoxně smazaný amnestií 1960), ÚV KSČ posmrtně potvrdil i jeho vyloučení ze strany. K revokování tohoto usnesení došlo až 1968.
L: Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, 1953; K. Kaplan, Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, 1992, passim; J. Dejmek a kol., Diplomacie Československa II. Biografický slovník československých diplomatů, 2013, s. 324; Rudé právo 22. 8. 1963, s. 2.
Zdeněk Doskočil