FISCHL Otto 17.8.1902-3.12.1952: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(FISCHL_Otto_17.8.1902-3.12.1952)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Otto FISCHL
| jméno = Otto FISCHL
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = Fischl Otto portret.png
| datum narození = 17.8.1902
| datum narození = 17.8.1902
| místo narození = Dobřany
| místo narození = Dobřany
| datum úmrtí = 3.12.1952
| datum úmrtí = 3.12.1952
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 44- Právník
| povolání = 44- Právník<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Otto FISCHL
| citace = Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 238
}}
 
'''FISCHL, Otto,''' ''* 17. 8. 1902 Dobřany (u Plzně), † 3. 12. 1952 Praha (popraven), politik, diplomat''
 
Syn židovského obchodníka. Vystudoval nejprve gymnázium
v Plzni, pak absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze (JUDr.
1926). Snad už 1928 vstoupil do KSČ. Od 1930 pracoval jako
advokát, společník kanceláře Mautner, po vzniku protektorátu
musel svou praxi z rasových důvodů ukončit. Smíšené manželství
a v závěru války předstíraný infarkt ho uchránily od transportu
do Terezína, většina příbuzných se však stala obětí holocaustu.
Po skončení druhé světové války působil nejprve
v aparátu ÚV KSČ a nakladatelství Svoboda, 1946 se stal vedoucím
hospodářského oddělení ÚV KSČ. 1948–49 vykonával
funkci náměstka ministra financí J. Dolanského, mj. měl na starosti
židovskou emigraci do Izraele a agendu spojenou s vystěhovalectvím.
Po vzniku NDR byl k 1. prosinci 1949 jmenován
prvním vyslancem ČSR ve východním Berlíně. Po emigraci dcery
Evy do Západního Berlína byl 1951 z funkce odvolán a dočasně
nahrazen L. Fürnbergem. Oficiálně se vrátil na ministerstvo
financí, ale již v polovině téhož roku ho zatkla StB a věznila
v Praze-Ruzyni. Pod nátlakem se přiznal k povolování nadměrného
vývozu majetku rodinami emigrantů, čímž docházelo
k okrádání státu, vyčíslenému na deset miliard korun, i k práci
pro americké a izraelské tajné služby. Nakonec byl v procesu
s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským
v listopadu 1952 odsouzen k trestu smrti a na Pankráci popraven.
Jako řadě dalších obžalovaných i jemu přitížil židovský původ.
Manželka s druhou dcerou Helenou byla vystěhována na
Fulnecko a nakonec obě ilegálně odešly 1965 přes Jugoslávii do
exilu. 1963 byl F. rehabilitován jen částečně, zůstalo mu odsouzení
pro trestný čin zneužití úřední moci k obohacování (paradoxně
smazaný amnestií 1960), ÚV KSČ posmrtně potvrdil
i jeho vyloučení ze strany. K revokování tohoto usnesení došlo
až 1968.
 
'''L:''' Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem
Slánským, 1953; K. Kaplan, Zpráva o zavraždění generálního tajemníka,
1992, passim; J. Dejmek a kol., Diplomacie Československa II. Biografický
slovník československých diplomatů, 2013, s. 324; Rudé právo 22. 8. 1963, s. 2.
 
Zdeněk Doskočil
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:44- Právník]]
[[Kategorie:44- Právník]]
Řádek 18: Řádek 60:
[[Kategorie:Dobřany]]
[[Kategorie:Dobřany]]
[[Kategorie:1952]]
[[Kategorie:1952]]
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 10. 8. 2020, 17:53

Otto FISCHL
Narození 17.8.1902
Místo narození Dobřany
Úmrtí 3.12.1952
Místo úmrtí Praha
Povolání 44- Právník
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 238
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137102

FISCHL, Otto, * 17. 8. 1902 Dobřany (u Plzně), † 3. 12. 1952 Praha (popraven), politik, diplomat

Syn židovského obchodníka. Vystudoval nejprve gymnázium v Plzni, pak absolvoval Právnickou fakultu UK v Praze (JUDr. 1926). Snad už 1928 vstoupil do KSČ. Od 1930 pracoval jako advokát, společník kanceláře Mautner, po vzniku protektorátu musel svou praxi z rasových důvodů ukončit. Smíšené manželství a v závěru války předstíraný infarkt ho uchránily od transportu do Terezína, většina příbuzných se však stala obětí holocaustu. Po skončení druhé světové války působil nejprve v aparátu ÚV KSČ a nakladatelství Svoboda, 1946 se stal vedoucím hospodářského oddělení ÚV KSČ. 1948–49 vykonával funkci náměstka ministra financí J. Dolanského, mj. měl na starosti židovskou emigraci do Izraele a agendu spojenou s vystěhovalectvím. Po vzniku NDR byl k 1. prosinci 1949 jmenován prvním vyslancem ČSR ve východním Berlíně. Po emigraci dcery Evy do Západního Berlína byl 1951 z funkce odvolán a dočasně nahrazen L. Fürnbergem. Oficiálně se vrátil na ministerstvo financí, ale již v polovině téhož roku ho zatkla StB a věznila v Praze-Ruzyni. Pod nátlakem se přiznal k povolování nadměrného vývozu majetku rodinami emigrantů, čímž docházelo k okrádání státu, vyčíslenému na deset miliard korun, i k práci pro americké a izraelské tajné služby. Nakonec byl v procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským v listopadu 1952 odsouzen k trestu smrti a na Pankráci popraven. Jako řadě dalších obžalovaných i jemu přitížil židovský původ. Manželka s druhou dcerou Helenou byla vystěhována na Fulnecko a nakonec obě ilegálně odešly 1965 přes Jugoslávii do exilu. 1963 byl F. rehabilitován jen částečně, zůstalo mu odsouzení pro trestný čin zneužití úřední moci k obohacování (paradoxně smazaný amnestií 1960), ÚV KSČ posmrtně potvrdil i jeho vyloučení ze strany. K revokování tohoto usnesení došlo až 1968.

L: Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským, 1953; K. Kaplan, Zpráva o zavraždění generálního tajemníka, 1992, passim; J. Dejmek a kol., Diplomacie Československa II. Biografický slovník československých diplomatů, 2013, s. 324; Rudé právo 22. 8. 1963, s. 2.

Zdeněk Doskočil