FORMÁNEK Jaroslav 9.2.1864-21.8.1936: Porovnání verzí
(FORMÁNEK_Jaroslav_9.2.1864-21.8.1937) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jaroslav FORMÁNEK | | jméno = Jaroslav FORMÁNEK | ||
| obrázek = | | obrázek = Formanek Jaroslav portret.jpg | ||
| datum narození = 9.2.1864 | | datum narození = 9.2.1864 | ||
| místo narození = | | místo narození = Tábor | ||
| datum úmrtí = 21.8. | | datum úmrtí = 21.8.1936 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 3- Chemik nebo alchymista | | povolání = 3- Chemik nebo alchymista | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 312 | ||
}} | |||
'''FORMÁNEK, Jaroslav''', ''* 9. 2. 1864 Tábor, † 21. 8. 1936 Praha, analytický chemik, pedagog'' | |||
Syn učitele Jana F. (1809–1878), a Anny, roz. Suchomelové. | |||
Maturoval 1882 na reálném gymnáziu v Táboře, 1882–86 | |||
studoval chemii na ČVŠT v Praze, kde se poté stal výpomocným | |||
asistentem prof. Karla Preisse, 1900 se habilitoval pro | |||
obory spektrální analýza a 1901 kvantitativní elektroanalýza. | |||
Titulárním mimořádným profesorem se stal 1907, skutečným | |||
mimořádným profesorem 1909, roku 1912 byl jmenován | |||
profesorem řádným. Od 1920 působil na Vysoké škole | |||
zemědělského a lesnického inženýrství ČVUT jako profesor | |||
kvalitativní a kvantitativní analytické chemie. | |||
Jeho pedagogická, vědecká a organizační aktivita se neomezovala | |||
jen na pražskou techniku. Mezi institucemi, v nichž | |||
uplatňoval své znalosti získané na ČVŠT a při studijních pobytech | |||
na vysokých školách technických v Cáchách, Mnichově | |||
a Curychu, byly továrna na destilaci dřeva ve Felső-Diós (dnes | |||
Horné Orešany) u Trnavy (1888), rafinerie cukru v Pečkách | |||
(1889), cukrovar v Mostě (1890), Technická finanční kontrola | |||
pro zdaňování piva, lihu, řepného cukru a minerálních olejů | |||
v Praze (1893) a Všeobecný ústav pro zkoumání potravin | |||
v Praze (1897). | |||
Po vzniku ČSR se 1923 jako profesor Československého vojenského | |||
automobilového učiliště v Praze podílel na teoretické | |||
přípravě příslušných odborníků. Působil jako stálý soudní znalec | |||
pro automobilismus u zemského trestního a obchodního | |||
soudu v Praze, technický poradce u firmy ČKD, poradce pro | |||
obor motorových paliv a olejů na ministerstvu národní obrany, | |||
ministerstvu veřejných prací a ministerstvu financí. 1935/36 | |||
přednášel spektroskopii kromě ČVUT také na Přírodovědecké | |||
fakultě UK. | |||
Byl autorem řady vynálezů, návrhů analytických metodik | |||
a konstrukcí přístrojů pro spektrální analýzu a elektroanalýzu, | |||
např. mřížkového spektroskopu ke zkoušení barviv, zdokonaleného | |||
přístroje na určování síry v benzinu, benzolu a petroleji, | |||
spektroskopické metody pro zkoušení a určování organických | |||
barviv, přístroje k demonstraci absorpčních spekter, nové | |||
metody pro určování a posuzování motorových paliv a olejů, technologie elektrolytické výroby hliníku z vodního roztoku aj. | |||
VŠT v Brně ho jmenovala čestným doktorem technických věd | |||
(1913), patřil k čestným členům Mezinárodního spolku chemiků- | |||
koloristů, stal se členem Mezinárodní asociace pro nízké | |||
teploty, Československé chemické společnosti aj. Za zásluhy | |||
o československý vojenský automobilismus získal 1920 hodnost | |||
plukovníka Československé armády. | |||
Kromě spektroskopické analýzy látek získal vysoké odborné | |||
renomé i v oblasti výzkumu paliva pro spalovací motory, | |||
chemického rozboru a posuzování vína, zkapalňování plynů, | |||
v meteorologii a praktické fotografii. Napsal tři desítky knih, | |||
převážně s chemickou tematikou, kromě monografií také vysokoškolské | |||
učebnice; uveřejnil kolem stovky článků v odborných | |||
časopisech. | |||
'''D:''' výběr: Kvalitativný rozbor spektrálný látek minerálných a organických, | |||
1901; Untersuchung und Nachweis organischer Farbstoffe auf spektroskopischem | |||
Wege 1–5, Berlin 1908–1927; Benzin, Benzinersatzstoffe und | |||
Mineralschmiermittel. Ihre Untersuchung, Beurteilung und Verwendung, | |||
Berlin 1918; Stručný nástin chemie anorganické a organické, 1921; Chemie | |||
lékařská 1–2, 1926–1927; Rozbor a posuzování motorových paliv, olejů | |||
a tuků, 1931. | |||
'''L:''' OSN 28, s. 430; OSND 2/1, s. 618; B. Mansfeld, Průvodce světem | |||
techniky, 1938, s. 30; Tomeš 1, s. 330; ÖBL, s. 337; BL 1, s. 369–370; ČBS, | |||
s. 150. | |||
'''P:''' SOA, Třeboň, sbírka matrik, matrika narozených řkt. f. ú. Tábor, kniha 18 | |||
(1859–1864), pag. 344; Archiv ČVUT v Praze, osobní spis. | |||
Ivo Kraus | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
Řádek 17: | Řádek 89: | ||
[[Kategorie:1864]] | [[Kategorie:1864]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Tábor]] | ||
[[Kategorie:1936]] | |||
[[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 9. 10. 2020, 17:00
Jaroslav FORMÁNEK | |
Narození | 9.2.1864 |
---|---|
Místo narození | Tábor |
Úmrtí | 21.8.1936 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 3- Chemik nebo alchymista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 312 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55509 |
FORMÁNEK, Jaroslav, * 9. 2. 1864 Tábor, † 21. 8. 1936 Praha, analytický chemik, pedagog
Syn učitele Jana F. (1809–1878), a Anny, roz. Suchomelové. Maturoval 1882 na reálném gymnáziu v Táboře, 1882–86 studoval chemii na ČVŠT v Praze, kde se poté stal výpomocným asistentem prof. Karla Preisse, 1900 se habilitoval pro obory spektrální analýza a 1901 kvantitativní elektroanalýza. Titulárním mimořádným profesorem se stal 1907, skutečným mimořádným profesorem 1909, roku 1912 byl jmenován profesorem řádným. Od 1920 působil na Vysoké škole zemědělského a lesnického inženýrství ČVUT jako profesor kvalitativní a kvantitativní analytické chemie.
Jeho pedagogická, vědecká a organizační aktivita se neomezovala jen na pražskou techniku. Mezi institucemi, v nichž uplatňoval své znalosti získané na ČVŠT a při studijních pobytech na vysokých školách technických v Cáchách, Mnichově a Curychu, byly továrna na destilaci dřeva ve Felső-Diós (dnes Horné Orešany) u Trnavy (1888), rafinerie cukru v Pečkách (1889), cukrovar v Mostě (1890), Technická finanční kontrola pro zdaňování piva, lihu, řepného cukru a minerálních olejů v Praze (1893) a Všeobecný ústav pro zkoumání potravin v Praze (1897).
Po vzniku ČSR se 1923 jako profesor Československého vojenského automobilového učiliště v Praze podílel na teoretické přípravě příslušných odborníků. Působil jako stálý soudní znalec pro automobilismus u zemského trestního a obchodního soudu v Praze, technický poradce u firmy ČKD, poradce pro obor motorových paliv a olejů na ministerstvu národní obrany, ministerstvu veřejných prací a ministerstvu financí. 1935/36 přednášel spektroskopii kromě ČVUT také na Přírodovědecké fakultě UK.
Byl autorem řady vynálezů, návrhů analytických metodik a konstrukcí přístrojů pro spektrální analýzu a elektroanalýzu, např. mřížkového spektroskopu ke zkoušení barviv, zdokonaleného přístroje na určování síry v benzinu, benzolu a petroleji, spektroskopické metody pro zkoušení a určování organických barviv, přístroje k demonstraci absorpčních spekter, nové metody pro určování a posuzování motorových paliv a olejů, technologie elektrolytické výroby hliníku z vodního roztoku aj. VŠT v Brně ho jmenovala čestným doktorem technických věd (1913), patřil k čestným členům Mezinárodního spolku chemiků- koloristů, stal se členem Mezinárodní asociace pro nízké teploty, Československé chemické společnosti aj. Za zásluhy o československý vojenský automobilismus získal 1920 hodnost plukovníka Československé armády.
Kromě spektroskopické analýzy látek získal vysoké odborné renomé i v oblasti výzkumu paliva pro spalovací motory, chemického rozboru a posuzování vína, zkapalňování plynů, v meteorologii a praktické fotografii. Napsal tři desítky knih, převážně s chemickou tematikou, kromě monografií také vysokoškolské učebnice; uveřejnil kolem stovky článků v odborných časopisech.
D: výběr: Kvalitativný rozbor spektrálný látek minerálných a organických, 1901; Untersuchung und Nachweis organischer Farbstoffe auf spektroskopischem Wege 1–5, Berlin 1908–1927; Benzin, Benzinersatzstoffe und Mineralschmiermittel. Ihre Untersuchung, Beurteilung und Verwendung, Berlin 1918; Stručný nástin chemie anorganické a organické, 1921; Chemie lékařská 1–2, 1926–1927; Rozbor a posuzování motorových paliv, olejů a tuků, 1931.
L: OSN 28, s. 430; OSND 2/1, s. 618; B. Mansfeld, Průvodce světem techniky, 1938, s. 30; Tomeš 1, s. 330; ÖBL, s. 337; BL 1, s. 369–370; ČBS, s. 150.
P: SOA, Třeboň, sbírka matrik, matrika narozených řkt. f. ú. Tábor, kniha 18 (1859–1864), pag. 344; Archiv ČVUT v Praze, osobní spis.
Ivo Kraus