ČURDA Karel 10.10.1911-29.4.1947: Porovnání verzí
(ČURDA_Karel_10.10.1911-29.4.1947) |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Karel ČURDA | | jméno = Karel ČURDA | ||
| obrázek = | | obrázek = Curda Karel portret.jpg | ||
| datum narození = 10.10.1911 | | datum narození = 10.10.1911 | ||
| místo narození = | | místo narození = Stará Hlína u Třeboně | ||
| datum úmrtí = 29.4.1947 | | datum úmrtí = 29.4.1947 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 95-96 | ||
}} | |||
'''ČURDA, Karel''', ''* 10. 10. 1911 Stará Hlína u Třeboně, † 29. 4. 1947 Praha, voják, účastník 2. odboje, kolaborant'' | |||
Syn zemědělského dělníka Františka Č. byl nejmladším ze | |||
šesti sourozenců. Základní školu vychodil v Nové Hlíně, kam | |||
se rodina přestěhovala. Po měšťanské škole krátce pracoval | |||
jako dělník. 1933–35 absolvoval základní vojenskou službu | |||
v Jindřichově Hradci, poté zůstal v armádě a 1938 přešel k finanční | |||
stráži v Lošově u Olomouce. Na počátku německé | |||
okupace uprchl v červnu 1939 přes Polsko do Francie, kde | |||
nastoupil (1939) k 10. rotě 1. pěšího pluku československé | |||
zahraniční armády. 1940 byl povýšen na rotného. Po dobytí | |||
Francie byl na lodi Mohamed el-Kebir evakuován do Anglie, | |||
kde se podrobil speciálnímu paradesantnímu výcviku. Spolu | |||
s A. Opálkou a I. Kolaříkem byl 27. 3. 1942 vysazen (v rámci | |||
výsadku Out distance) na území protektorátu Čechy a Morava, | |||
u Ořechova nedaleko Telče. Vzápětí se skupina rozdělila, | |||
přičemž Č. zřejmě nějakou dobu pobýval u své matky na Třeboňsku, | |||
několikrát také navštívil snoubenku v Kolíně. Během | |||
dubna 1942 se dostal nejprve do Pardubic a pak do Prahy, | |||
kde se spojil s ostatními parašutisty. Původním cílem výsadku | |||
bylo pravděpodobně zajistit bombardování plzeňské Škodovky. | |||
V dubnu a květnu se parašutisté dvakrát neúspěšně pokusili | |||
bombardéry navést, Č. se však těchto akcí asi neúčastnil. | |||
Po úspěšném atentátu na R. Heydricha, který podnikli Č. | |||
spolubojovníci J. Gabčík a J. Kubiš, nevydržel psychický teror | |||
zavedený na území protektorátu. Prakticky ihned opustil Prahu | |||
a znovu se uchýlil k matce do Nové Hlíny, kde se skrýval. | |||
Zřejmě kvůli vypálení Lidic, a také pod příslibem amnestie | |||
nejprve poslal (13. 6.) anonymní udání na četnickou stanici | |||
do Benešova; když to nemělo odezvu, 16. 6. 1942 se Č. sám | |||
přihlásil na gestapu v Bredovské ulici (nyní Politických vězňů, | |||
tj. v Petschkově paláci) v Praze. Tam se po vyzrazení jmen | |||
Gabčíka a Kubiše pokusil spáchat sebevraždu (chtěl polknout | |||
cyankáli, ale vyšetřovatelé mu záměr překazili); poté se zcela | |||
psychicky zlomil a vyzradil další spolupracovníky odboje, | |||
přes něž se nacisté dostali jak k úkrytu parašutistů v kostele | |||
v Resslově ulici, tak i např. ke kapitánu Alfrédu Bartošovi. | |||
Obdržel 5 milionů korun, čtvrtinu nacisty vypsané odměny; | |||
stejnou sumu dostal i další zrádce Viliam Gerik z výsadku | |||
Zinc. Byl pak také přítomen dobývání kostela, kde identifikoval | |||
padlé atentátníky i další odbojáře. | |||
Za odměnu získal Č. rovněž byt v Praze na Vinohradech | |||
(Francouzská 8), změnil si jméno na Karl Jerhot a oženil | |||
se s Němkou Marií Bauerovou, s níž měl syna Karla. (Předtím | |||
se rozešel s matkou své nemanželské dcery.) Jako agent gestapa | |||
pracoval i nadále a měl na svědomí mnoho dalších obětí | |||
z řad českých odbojářů (mj. z výsadků Bivouac, Antimony | |||
či Iridium). V květnu 1945 se neúspěšně pokusil uprchnout | |||
do amerického sektoru. Po válce byl 15. 5. 1945 zatčen, odsouzen | |||
k trestu smrti – oficiálně mu byla přičítána smrt 254 | |||
lidí – a oběšen v pankrácké věznici. | |||
'''L:''' M. Ivanov, Atentát na R. Heydricha, 1979, passim; J. Čvančara, Akce | |||
atentát, 1991, passim; Z. Jelínek, Operace Silver A, 1992, passim; O. Sládek, | |||
Přicházeli z nebe, 1993, passim; J. Andrejs – M. Šiška, Peklo v duši K. Č., in: | |||
Rudé Právo 17. 6. 1995, s. 13; J. Andrejs, Smrt boha smrti, 1997, passim; | |||
M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 97; | |||
F. Moravec, Špion, jemuž nevěřili, 3. opravené vyd., 2002, rejstřík; A. Knížek | |||
– M. Burian – J. Rajlich – E. Stehlík, Atentát, 2002, passim. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/39782 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Jiří Martínek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie:1911]] | [[Kategorie:1911]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Nová Hlína]] | ||
[[Kategorie:1947]] | [[Kategorie:1947]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
<gallery> | |||
Curda Karel identifikace.jpg|Karel Čurda při identifikaci těl parašutistů před kostelem v Resslově ulici v Praze, 1942 | |||
Curda Karel soud.jpg|Viliam Gérik a Karel Čurda před Mimořádným lidovým soudem v Praze, 1947 | |||
</gallery> |
Aktuální verze z 1. 3. 2021, 10:00
Karel ČURDA | |
Narození | 10.10.1911 |
---|---|
Místo narození | Stará Hlína u Třeboně |
Úmrtí | 29.4.1947 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 95-96 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=81221 |
ČURDA, Karel, * 10. 10. 1911 Stará Hlína u Třeboně, † 29. 4. 1947 Praha, voják, účastník 2. odboje, kolaborant
Syn zemědělského dělníka Františka Č. byl nejmladším ze šesti sourozenců. Základní školu vychodil v Nové Hlíně, kam se rodina přestěhovala. Po měšťanské škole krátce pracoval jako dělník. 1933–35 absolvoval základní vojenskou službu v Jindřichově Hradci, poté zůstal v armádě a 1938 přešel k finanční stráži v Lošově u Olomouce. Na počátku německé okupace uprchl v červnu 1939 přes Polsko do Francie, kde nastoupil (1939) k 10. rotě 1. pěšího pluku československé zahraniční armády. 1940 byl povýšen na rotného. Po dobytí Francie byl na lodi Mohamed el-Kebir evakuován do Anglie, kde se podrobil speciálnímu paradesantnímu výcviku. Spolu s A. Opálkou a I. Kolaříkem byl 27. 3. 1942 vysazen (v rámci výsadku Out distance) na území protektorátu Čechy a Morava, u Ořechova nedaleko Telče. Vzápětí se skupina rozdělila, přičemž Č. zřejmě nějakou dobu pobýval u své matky na Třeboňsku, několikrát také navštívil snoubenku v Kolíně. Během dubna 1942 se dostal nejprve do Pardubic a pak do Prahy, kde se spojil s ostatními parašutisty. Původním cílem výsadku bylo pravděpodobně zajistit bombardování plzeňské Škodovky. V dubnu a květnu se parašutisté dvakrát neúspěšně pokusili bombardéry navést, Č. se však těchto akcí asi neúčastnil.
Po úspěšném atentátu na R. Heydricha, který podnikli Č. spolubojovníci J. Gabčík a J. Kubiš, nevydržel psychický teror zavedený na území protektorátu. Prakticky ihned opustil Prahu a znovu se uchýlil k matce do Nové Hlíny, kde se skrýval. Zřejmě kvůli vypálení Lidic, a také pod příslibem amnestie nejprve poslal (13. 6.) anonymní udání na četnickou stanici do Benešova; když to nemělo odezvu, 16. 6. 1942 se Č. sám přihlásil na gestapu v Bredovské ulici (nyní Politických vězňů, tj. v Petschkově paláci) v Praze. Tam se po vyzrazení jmen Gabčíka a Kubiše pokusil spáchat sebevraždu (chtěl polknout cyankáli, ale vyšetřovatelé mu záměr překazili); poté se zcela psychicky zlomil a vyzradil další spolupracovníky odboje, přes něž se nacisté dostali jak k úkrytu parašutistů v kostele v Resslově ulici, tak i např. ke kapitánu Alfrédu Bartošovi. Obdržel 5 milionů korun, čtvrtinu nacisty vypsané odměny; stejnou sumu dostal i další zrádce Viliam Gerik z výsadku Zinc. Byl pak také přítomen dobývání kostela, kde identifikoval padlé atentátníky i další odbojáře.
Za odměnu získal Č. rovněž byt v Praze na Vinohradech (Francouzská 8), změnil si jméno na Karl Jerhot a oženil se s Němkou Marií Bauerovou, s níž měl syna Karla. (Předtím se rozešel s matkou své nemanželské dcery.) Jako agent gestapa pracoval i nadále a měl na svědomí mnoho dalších obětí z řad českých odbojářů (mj. z výsadků Bivouac, Antimony či Iridium). V květnu 1945 se neúspěšně pokusil uprchnout do amerického sektoru. Po válce byl 15. 5. 1945 zatčen, odsouzen k trestu smrti – oficiálně mu byla přičítána smrt 254 lidí – a oběšen v pankrácké věznici.
L: M. Ivanov, Atentát na R. Heydricha, 1979, passim; J. Čvančara, Akce atentát, 1991, passim; Z. Jelínek, Operace Silver A, 1992, passim; O. Sládek, Přicházeli z nebe, 1993, passim; J. Andrejs – M. Šiška, Peklo v duši K. Č., in: Rudé Právo 17. 6. 1995, s. 13; J. Andrejs, Smrt boha smrti, 1997, passim; M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 97; F. Moravec, Špion, jemuž nevěřili, 3. opravené vyd., 2002, rejstřík; A. Knížek – M. Burian – J. Rajlich – E. Stehlík, Atentát, 2002, passim.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Martínek
-
Karel Čurda při identifikaci těl parašutistů před kostelem v Resslově ulici v Praze, 1942
-
Viliam Gérik a Karel Čurda před Mimořádným lidovým soudem v Praze, 1947