GERSUNY Robert 15.1.1844-31.10.1924: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(GERSUNY_Robert_15.1.1844-31.10.1924)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Robert GERSUNY
| jméno = Robert GERSUNY
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = Gersuny Robert portret.jpg
| datum narození = 15.1.1844
| datum narození = 15.1.1844
| místo narození = Teplice
| místo narození = Teplice
| datum úmrtí = 31.10.1924
| datum úmrtí = 31.10.1924
| místo úmrtí = Vídeň
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 15- Lékaři
| povolání = 15- Lékaři


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Robert GERSUNY
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 616
}}
 
'''GERSUNY, Robert,''' ''* 15. 1. 1844 Teplice, † 31. 10. 1924 Vídeň (Rakousko), lékař chirurg''
 
Syn teplického lázeňského lékaře Wolfganga Josefa G. a jeho
druhé ženy Emilie, roz. Blumbergové. Vystudoval gymnázium
v Mostě a Praze a 1861–66 medicínu na Karlo-Ferdinandově
univerzitě v Praze, kde byl činný ve studentském spolku Corps
Austria. Po promoci (MUDr. 1866) pracoval v pražské Všeobecné
nemocnici jako sekundář na klinice A. Jaksche; řešil
tehdy s nevelkými úspěchy epidemii cholery. Zaujat ''Obecnou chirurgií'' Ch. A. Th. Billrotha si zažádal o místo na jeho II. chirurgické klinice ve Vídni a 1869 byl přijat. Jako
operační elév se osvědčil tak, že ho Billroth 1872 ustanovil
soukromým asistentem a pověřil náročnými úkoly provádět
i velké operace v bytech pacientů. 1880–93 působil jako primář
chirurgie vídeňské Karolininy dětské nemocnice. Když
Billroth 1882 založil v Döblingu (u Vídně) malou nemocnici
s ošetřovatelskou školou Rudolfinerhaus, byl G. jmenován primářem
i tam. Po Billrothově smrti 1894 začal nemocnici řídit;
1903 odmítl primariát II. chirurgické kliniky po zemřelém C.
Gussenbauerovi. Rudolfinerhaus vedl následujících třicet let až
do smrti. Byl pochován na hřbitově ve vídeňském Dornbachu.
Od 1924 má v Döblingu svou ulici.
 
Přestože ho jako jediného z velkých Billrothových žáků minula
akademická kariéra, reprezentoval vrchol vídeňské chirurgie.
Každá jím objevená tělní struktura (G. blána) či diagnostická
známka (G. jev), jím vynalezený technický krok (G. steh)
i propracovaný postup (G. operace střevní a močové inkontinence)
obohatily diagnostickou i léčebnou metodiku chirurgie
a gynekologie. Těžiště zájmu našel v plastické chirurgii (G. operace odstávajících uší, G. rekonstrukce tvářové sliznice);
1900 vynalezl náhradu ztráty tkáňových struktur podkožní
injekcí vazelíny nebo parafínu (G. vazelínová či parafínová
protéza), u nichž nepozoroval vstřebávání tělem příjemce ani
dráždivé působení; teprve pozdější odhalení závažnosti reakcí
na tato cizí tělesa si vynutilo hledání vhodnějších náhrad.
 
'''D:''' výběr: Arzt und Patient, Stuttgart 1884; Ueber falsche Diagnosen, Wien
1887; Bemerkungen über das Specialistenthum in der Medizin, Wien 1892;
Über eine subcutane Prothese, in: Zeitschrift für Heilkunde 21, 1900,
s. 199–204; Bodensatz des Lebens: Aphorismen, Wien–Leipzig 1906; Theodor
Billroth (Meister der Heilkunde, Bd. 4), Wien–Berlin–Leipzig–München
1922.
 
'''L:''' výběr: L. Eisenberg, Das geistige Wien 2, Wien 1893, s. 149–150; J. Pagel,
Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, Berlin–
Wien 1901, sl. 596–597; H. Salus, R. G. zu seinem siebzigsten Geburtstage,
in: Neue Freie Presse 14. 1. 1914; J. Schnitzler, R. G., in: tamtéž 1. 11. 1924;
A. Fraenkel, R. G., in: Wiener klinische Wochenschrift 37, 1924, s. 1197;
Biographisches Lexikon der hervorragenden Ärzte der letzten fünfzig
Jahre 1, I. Fischer (ed.), Berlin–Wien 1932, s. 495–496; L. Schönbauer,
Das medizinische Wien, Berlin–Wien 1947, s. 308, 311, 313–314, 375;
ÖBL 1, s. 431; F. Hinman Jr., The technique of the G. operation (ureterosigmoidostomy
with perineal colostomy) in vesical exstrophy, in: Journal of
Urology 81 (1), 1959, 126–129; E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule
im 19. Jahrhundert, Graz–Köln 1965, s. 358, 443, 445; W. Muschaweckh,
Die Operation nach G. und ihre Modifikation, 1969 (Diss., Erlangen–
Nürnberg); Handlexikon der Medizin, G. Thiele (ed.), München 1980,
s. 885; Czeike 2, s. 516; J. Glicenstein, Les premiers fillers, vaseline et
paraffine: du miracle à la catastrophe in: Annales de Chirurgie Plastique
Esthétique 52 (2), 2007, s. 157–161; K. H. Tragl, Chronik der Wiener Krankenanstalten,
Wien 2007, s. 133, 668, 671, 680, 762, 764–765.
 
'''P:''' Archiv UK, Praha, matrika doktorů MD 64; NA, Praha, Policejní
ředitelství I, konskripce, karton 139, obr. 351.
 
Pavel Čech


== Literatura ==
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]

Aktuální verze z 2. 3. 2021, 09:54

Robert GERSUNY
Narození 15.1.1844
Místo narození Teplice
Úmrtí 31.10.1924
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 616
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53637

GERSUNY, Robert, * 15. 1. 1844 Teplice, † 31. 10. 1924 Vídeň (Rakousko), lékař chirurg

Syn teplického lázeňského lékaře Wolfganga Josefa G. a jeho druhé ženy Emilie, roz. Blumbergové. Vystudoval gymnázium v Mostě a Praze a 1861–66 medicínu na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde byl činný ve studentském spolku Corps Austria. Po promoci (MUDr. 1866) pracoval v pražské Všeobecné nemocnici jako sekundář na klinice A. Jaksche; řešil tehdy s nevelkými úspěchy epidemii cholery. Zaujat Obecnou chirurgií Ch. A. Th. Billrotha si zažádal o místo na jeho II. chirurgické klinice ve Vídni a 1869 byl přijat. Jako operační elév se osvědčil tak, že ho Billroth 1872 ustanovil soukromým asistentem a pověřil náročnými úkoly provádět i velké operace v bytech pacientů. 1880–93 působil jako primář chirurgie vídeňské Karolininy dětské nemocnice. Když Billroth 1882 založil v Döblingu (u Vídně) malou nemocnici s ošetřovatelskou školou Rudolfinerhaus, byl G. jmenován primářem i tam. Po Billrothově smrti 1894 začal nemocnici řídit; 1903 odmítl primariát II. chirurgické kliniky po zemřelém C. Gussenbauerovi. Rudolfinerhaus vedl následujících třicet let až do smrti. Byl pochován na hřbitově ve vídeňském Dornbachu. Od 1924 má v Döblingu svou ulici.

Přestože ho jako jediného z velkých Billrothových žáků minula akademická kariéra, reprezentoval vrchol vídeňské chirurgie. Každá jím objevená tělní struktura (G. blána) či diagnostická známka (G. jev), jím vynalezený technický krok (G. steh) i propracovaný postup (G. operace střevní a močové inkontinence) obohatily diagnostickou i léčebnou metodiku chirurgie a gynekologie. Těžiště zájmu našel v plastické chirurgii (G. operace odstávajících uší, G. rekonstrukce tvářové sliznice); 1900 vynalezl náhradu ztráty tkáňových struktur podkožní injekcí vazelíny nebo parafínu (G. vazelínová či parafínová protéza), u nichž nepozoroval vstřebávání tělem příjemce ani dráždivé působení; teprve pozdější odhalení závažnosti reakcí na tato cizí tělesa si vynutilo hledání vhodnějších náhrad.

D: výběr: Arzt und Patient, Stuttgart 1884; Ueber falsche Diagnosen, Wien 1887; Bemerkungen über das Specialistenthum in der Medizin, Wien 1892; Über eine subcutane Prothese, in: Zeitschrift für Heilkunde 21, 1900, s. 199–204; Bodensatz des Lebens: Aphorismen, Wien–Leipzig 1906; Theodor Billroth (Meister der Heilkunde, Bd. 4), Wien–Berlin–Leipzig–München 1922.

L: výběr: L. Eisenberg, Das geistige Wien 2, Wien 1893, s. 149–150; J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, Berlin– Wien 1901, sl. 596–597; H. Salus, R. G. zu seinem siebzigsten Geburtstage, in: Neue Freie Presse 14. 1. 1914; J. Schnitzler, R. G., in: tamtéž 1. 11. 1924; A. Fraenkel, R. G., in: Wiener klinische Wochenschrift 37, 1924, s. 1197; Biographisches Lexikon der hervorragenden Ärzte der letzten fünfzig Jahre 1, I. Fischer (ed.), Berlin–Wien 1932, s. 495–496; L. Schönbauer, Das medizinische Wien, Berlin–Wien 1947, s. 308, 311, 313–314, 375; ÖBL 1, s. 431; F. Hinman Jr., The technique of the G. operation (ureterosigmoidostomy with perineal colostomy) in vesical exstrophy, in: Journal of Urology 81 (1), 1959, 126–129; E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert, Graz–Köln 1965, s. 358, 443, 445; W. Muschaweckh, Die Operation nach G. und ihre Modifikation, 1969 (Diss., Erlangen– Nürnberg); Handlexikon der Medizin, G. Thiele (ed.), München 1980, s. 885; Czeike 2, s. 516; J. Glicenstein, Les premiers fillers, vaseline et paraffine: du miracle à la catastrophe in: Annales de Chirurgie Plastique Esthétique 52 (2), 2007, s. 157–161; K. H. Tragl, Chronik der Wiener Krankenanstalten, Wien 2007, s. 133, 668, 671, 680, 762, 764–765.

P: Archiv UK, Praha, matrika doktorů MD 64; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 139, obr. 351.

Pavel Čech