Biografický slovník
HEDBÁVNÝ Zdeněk 8.5.1936-16.12.2003: Porovnání verzí
(HEDBÁVNÝ_Zdeněk_8.5.1936) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Zdeněk HEDBÁVNÝ | | jméno = Zdeněk HEDBÁVNÝ | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Hedvabny Zdenek portret.jpg |
| datum narození = 8.5.1936 | | datum narození = 8.5.1936 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 16.112.2003 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | | povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 382-383 |
| + | }} | ||
| + | '''HEDBÁVNÝ, Zdeněk''', ''* 8. 5. 1936 Praha, † 16. 12. 2003 Praha, dramaturg, teatrolog, publicista'' | ||
| + | |||
| + | V literatuře o H. též používaná varianta příjmení Hedvábný. | ||
| + | Během studií na gymnáziu v Ústí nad Labem účinkoval v rozhlasovém souboru. Absolvoval divadelní vědu a dramaturgii na | ||
| + | DAMU v Praze. Po ukončení studia odešel 1959 se skupinou | ||
| + | mladých divadelníků (režiséři J. Kačer a E. Němec, scénograf | ||
| + | L. Hrůza, hudební skladatel P. Mandel, herci N. Divíšková, | ||
| + | F. Husák) do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kde se jako | ||
| + | dramaturg podílel na jeho přeměně ze scény pro děti a mládež v moderní činohru s generačním uměleckým programem, | ||
| + | oceňovaným diváky i tehdejší kritikou. Usiloval o žánrově | ||
| + | pestrý repertoár. Na jeviště uvedl soudobé české (L. Aškenazy, | ||
| + | J. Loukotková, A. Mikulka, M. Kundera) a slovenské autory | ||
| + | (Ľ. Filan, I. Rusnák). V československé premiéře představil hry | ||
| + | ''Tramvaj do stanice touha'' T. Williamse (1960) a ''Svatá Johanka z jatek'' B. Brechta (1961). Na popud Františka Götze nastoupil 1965 jako dramaturg do Národního divadla v Praze. | ||
| + | Prosadil zde nastudování hry ruského spisovatele I. E. Babela | ||
| + | ''Západ slunce'' a spolupracoval s režisérem Alfrédem Radokem | ||
| + | (F. G. Lorca: ''Dům doni Bernardy''; J. Saunders: ''Vůně květin''; nerealizovaná adaptace Goethova ''Fausta''), s nímž se lidsky sblížil. | ||
| + | Jeho život a uměleckou dráhu později zpracoval v monografii ''Alfréd Radok''. ''Zpráva o jednom osudu'' (1994), která přesáhla | ||
| + | meze teatrologické studie a prostřednictvím životního příběhu | ||
| + | umělce reflektovala obecnější vývoj poválečné české kultury. | ||
| + | |||
| + | Po nástupu tzv. normalizace musel H. 1970 z Národního divadla odejít a pracoval jako dramaturg na oblastních scénách (Divadlo J. Průchy v Kladně, 1972–75; Divadlo P. Bezruče v Ostravě, 1978/79; Severočeské divadlo v Šumperku, 1979–81; | ||
| + | Západočeské divadlo v Chebu, 1981–86; Činoherní studio | ||
| + | v Ústí nad Labem, 1986/87). Výběrem dramatických látek | ||
| + | se snažil odolávat dobovým ideologickým tlakům. 1975–78 | ||
| + | byl zaměstnán v Ústřední půjčovně filmů, 1987–91 v Divadelním ústavu v Praze. Po listopadu 1989 působil jako dramaturg Českého rozhlasu (1991–95) a Divadla na Vinohradech (1995/96, 1998–2002). Od 1993 vyučoval dramaturgii na katedře činohry DAMU, kde 1994/95 vykonával funkci | ||
| + | proděkana. Překládal divadelní hry z ruštiny (M. J. Saltykov-Ščedrin: ''Stíny''; J. Švarc: ''Sněhová královna''), zdramatizoval několik klasických literárních děl (F. M. Dostojevskij: ''Strýčkův sen''; J. Hašek: ''Josef Švejk aneb Velká doba si žádá velké lidi''), | ||
| + | připravil vlastní adaptace Goethova ''Fausta'' a Tylovy ''Fidlovačky''. Jako spoluautor se podílel na čtenářsky úspěšném literárním ztvárnění memoárů herce Ladislava Peška ''Tvář bez masky'' (1977). Vydal monografii ''Divadlo Větrník'' (1988) o historii | ||
| + | této generační scény. Napsal několik rozhlasových her a společně s režisérem Jiřím Krejčíkem připravil scénář televizního | ||
| + | filmu ''Moje první benefice'', inspirovaný osudy herce Jindřicha | ||
| + | Mošny (1972, v hlavní roli L. Pešek). Publicisticky přispíval | ||
| + | do odborného tisku (''Divadlo, Scéna, Svět a divadlo, Divadelní revue''). Oženil se s Evou, roz. Semrádovou. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Editor: Divadlo na Vinohradech 1907–1997, 1997. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Tomeš 1, s. 436; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, | ||
| + | rejstřík; J. Žák, Hovory za oponou, 2009, s. 60–83; V. Just, Divadlo v totalitním systému. Příběh českého divadla (1945–1989) nejen v datech a souvislostech, 2010, rejstřík; G. Krečmerová, Divadlo Petra Bezruče v letech | ||
| + | 1959–1965, 2013 (magisterská diplomová práce, FF MU, Brno), passim; | ||
| + | J. Žák, Divadlo na Vinohradech 1907–2017. 110 osobností, které tvořily historii divadla, 2017, s. 78; V. Justl, Tvůrce pomníků. Portrét Z. H., in: Lidové | ||
| + | noviny 4. 5. 1996; http://vis.idu.cz/Productions.aspx (stav k 21. 3. 2019). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Divadelní ústav, Praha, dokumentace. | ||
| + | |||
| + | Zdeněk Doskočil | ||
| + | |||
| + | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | [[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | ||
[[Kategorie:1936]] | [[Kategorie:1936]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
| + | [[Kategorie:2003]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 8. 6. 2022, 12:55
| Zdeněk HEDBÁVNÝ | |
 | |
| Narození | 8.5.1936 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 16.112.2003 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 382-383 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=78476 |
HEDBÁVNÝ, Zdeněk, * 8. 5. 1936 Praha, † 16. 12. 2003 Praha, dramaturg, teatrolog, publicista
V literatuře o H. též používaná varianta příjmení Hedvábný. Během studií na gymnáziu v Ústí nad Labem účinkoval v rozhlasovém souboru. Absolvoval divadelní vědu a dramaturgii na DAMU v Praze. Po ukončení studia odešel 1959 se skupinou mladých divadelníků (režiséři J. Kačer a E. Němec, scénograf L. Hrůza, hudební skladatel P. Mandel, herci N. Divíšková, F. Husák) do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kde se jako dramaturg podílel na jeho přeměně ze scény pro děti a mládež v moderní činohru s generačním uměleckým programem, oceňovaným diváky i tehdejší kritikou. Usiloval o žánrově pestrý repertoár. Na jeviště uvedl soudobé české (L. Aškenazy, J. Loukotková, A. Mikulka, M. Kundera) a slovenské autory (Ľ. Filan, I. Rusnák). V československé premiéře představil hry Tramvaj do stanice touha T. Williamse (1960) a Svatá Johanka z jatek B. Brechta (1961). Na popud Františka Götze nastoupil 1965 jako dramaturg do Národního divadla v Praze. Prosadil zde nastudování hry ruského spisovatele I. E. Babela Západ slunce a spolupracoval s režisérem Alfrédem Radokem (F. G. Lorca: Dům doni Bernardy; J. Saunders: Vůně květin; nerealizovaná adaptace Goethova Fausta), s nímž se lidsky sblížil. Jeho život a uměleckou dráhu později zpracoval v monografii Alfréd Radok. Zpráva o jednom osudu (1994), která přesáhla meze teatrologické studie a prostřednictvím životního příběhu umělce reflektovala obecnější vývoj poválečné české kultury.
Po nástupu tzv. normalizace musel H. 1970 z Národního divadla odejít a pracoval jako dramaturg na oblastních scénách (Divadlo J. Průchy v Kladně, 1972–75; Divadlo P. Bezruče v Ostravě, 1978/79; Severočeské divadlo v Šumperku, 1979–81; Západočeské divadlo v Chebu, 1981–86; Činoherní studio v Ústí nad Labem, 1986/87). Výběrem dramatických látek se snažil odolávat dobovým ideologickým tlakům. 1975–78 byl zaměstnán v Ústřední půjčovně filmů, 1987–91 v Divadelním ústavu v Praze. Po listopadu 1989 působil jako dramaturg Českého rozhlasu (1991–95) a Divadla na Vinohradech (1995/96, 1998–2002). Od 1993 vyučoval dramaturgii na katedře činohry DAMU, kde 1994/95 vykonával funkci proděkana. Překládal divadelní hry z ruštiny (M. J. Saltykov-Ščedrin: Stíny; J. Švarc: Sněhová královna), zdramatizoval několik klasických literárních děl (F. M. Dostojevskij: Strýčkův sen; J. Hašek: Josef Švejk aneb Velká doba si žádá velké lidi), připravil vlastní adaptace Goethova Fausta a Tylovy Fidlovačky. Jako spoluautor se podílel na čtenářsky úspěšném literárním ztvárnění memoárů herce Ladislava Peška Tvář bez masky (1977). Vydal monografii Divadlo Větrník (1988) o historii této generační scény. Napsal několik rozhlasových her a společně s režisérem Jiřím Krejčíkem připravil scénář televizního filmu Moje první benefice, inspirovaný osudy herce Jindřicha Mošny (1972, v hlavní roli L. Pešek). Publicisticky přispíval do odborného tisku (Divadlo, Scéna, Svět a divadlo, Divadelní revue). Oženil se s Evou, roz. Semrádovou.
D: Editor: Divadlo na Vinohradech 1907–1997, 1997.
L: Tomeš 1, s. 436; Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, rejstřík; J. Žák, Hovory za oponou, 2009, s. 60–83; V. Just, Divadlo v totalitním systému. Příběh českého divadla (1945–1989) nejen v datech a souvislostech, 2010, rejstřík; G. Krečmerová, Divadlo Petra Bezruče v letech 1959–1965, 2013 (magisterská diplomová práce, FF MU, Brno), passim; J. Žák, Divadlo na Vinohradech 1907–2017. 110 osobností, které tvořily historii divadla, 2017, s. 78; V. Justl, Tvůrce pomníků. Portrét Z. H., in: Lidové noviny 4. 5. 1996; http://vis.idu.cz/Productions.aspx (stav k 21. 3. 2019).
P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.
Zdeněk Doskočil
