HENSEL Walther 8.9.1887-5.9.1956: Porovnání verzí
(HENSEL_Walter_8.9.1887-5.9.1956) |
m (Holoubková přesunul stránku HENSEL Walter 8.9.1887-5.9.1956 na HENSEL Walther 8.9.1887-5.9.1956 bez založení přesměrování) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = | | jméno = Walther HENSEL | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.9.1887 | | datum narození = 8.9.1887 | ||
| místo narození = Moravská Třebová | | místo narození = Moravská Třebová | ||
| datum úmrtí = 5.9.1956 | | datum úmrtí = 5.9.1956 | ||
| místo úmrtí = Mnichov | | místo úmrtí = Mnichov (Německo) | ||
| povolání = 61- Pedagog | | povolání = 61- Pedagog<br />78- Hudební interpret<br />77- Hudební skladatel | ||
78- Hudební interpret | | jiná jména = | ||
77- Hudební skladatel | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 487 | ||
}} | |||
'''HENSEL, Walther''' ''(vl. jm. Janiczek, Julius), * 8. 9. 1887 Moravská Třebová, † 5. 9. 1956 Mnichov (Německo), hudební pedagog, organizátor hudebního života'' | |||
Rodina původně pocházela z jihomoravských Pasohlávek. Otec | |||
Josef Janiczek byl hudebník, jako učitel hudby se v Moravské Třebové uplatnil i H. bratr Johann Baptist Janiczek. H. navštěvoval | |||
gymnázium v rodišti, kde 1906 maturoval. Tehdy se díky matce | |||
a svému učiteli Franzi Spinovi (později ministr několika vlád | |||
ČSR) začal zajímat o německou kulturu Hřebečska, a zvláště | |||
o lidovou píseň. Vystudoval moderní filologii; hudební vzdělání získal na univerzitách ve Vídni, ve švýcarském Fribourgu | |||
a v Praze, kde byl žákem Guida Adlera a Heinricha Rietsche. | |||
1911 promoval ve Fribourgu po obhajobě disertace ''Der Vokalismus der Mundarten in der Schönhengster Sprachinsel'' (Nářeční | |||
vokalismus v hřebečském jazykovém ostrově). Začal působit | |||
v Praze na německé univerzitě, 1912 složil učitelskou zkoušku | |||
z němčiny, francouzštiny a hudební nauky a 1913–20 vyučoval | |||
na německé obchodní akademii. Jméno si změnil 1920 (křestní | |||
jméno přijal podle minnesängra Walthera von der Vogelweide, | |||
příjmení je německým překladem jeho původního). Od 1911 | |||
působil v německém mládežnickém hnutí Wandervogel a dalších spolcích, které se věnovaly oživení německých lidových tradic v českých zemích, a to zvláště lidové písně. | |||
V tomto úsilí mu byla nápomocna jeho první manželka '''Olga Adeleová''', roz. Pokorná (* 17. 4. 1885 Terezín, † 20. 9. 1977 | |||
Stuttgart, Německo), dcera rakouského důstojníka. V Praze, | |||
kde se 1912 s H. seznámila, působila jako koncertní pěvkyně, učitelka zpěvu a spoluzakladatelka pražských koncertů pro | |||
mládež. Po rozvodu 1938 odešla do Německa a učila ve Stuttgartu. | |||
Od 1922 byl H. členem státního ústavu pro lidovou píseň | |||
a členem Německé akademie věd v Praze. 1923–34 vydával časopis věnovaný lidové písni ''Finkensteiner Blätter''. 1925 | |||
přesídlil do Německa, v Dortmundu čtyři roky vedl na konzervatoři oddělení pro mládež, 1930–38 řídil hudební školu | |||
ve Stuttgartu. 1938 se vrátil do ČSR, žil postupně v Liberci, | |||
Praze a v Teplicích. Po konci druhé světové války byl odsunut | |||
do Německa, nejdříve do bavorského Landshutu, závěr života | |||
strávil v Mnichově, kde pracoval jako poradce městské knihovny v archivu lidové písně. 1956 byl oceněn Sudetoněmeckou | |||
kulturní cenou. V Moravské Třebové byla v devadesátých letech 20. století založena česko-německá společnost vzájemného porozumění a usmíření, která do 2015 nesla jeho jméno a usilovala o zachování kultury německé menšiny v českých | |||
zemích. Pamětní deska byla H. odhalena v Teplicích (na vile | |||
Landhaus, Pod Doubravkou 6). | |||
'''D:''' výběr: Lied und Volk. Eine Streitschrift wider das falsche deutsche Lied, | |||
1921; Im Zeichen des Volksliedes, 1922; Finkensteiner Liederbuch 1–2, Kassel 1926; Auf den Spuren des Volksliedes, tamtéž 1964. | |||
'''L:''' OSND 3/1, s. 97; Pazdírek 1, s. 384; BL 1, s. 598; MSA 84, 1986, | |||
s. 37–38; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 193; | |||
LDM 1, s. 532–535 (se soupisem díla a literatury); de.wikipedia.org (stav | |||
k 5. 5. 2020); https://tubusy.moravskatrebova.cz/tubusy/2015/dokumenty/files/13_Osobnosti_mesta.pdf (stav k 5. 5. 2020). | |||
'''P:''' Archiv UK, Praha, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inv. č. 3, | |||
Matrika doktorů německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze / Německé | |||
univerzity v Praze (1904–1924), s. 340 (nostrifikace titulu). | |||
Marie Makariusová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
Aktuální verze z 25. 2. 2023, 14:37
| Walther HENSEL | |
 | |
| Narození | 8.9.1887 |
|---|---|
| Místo narození | Moravská Třebová |
| Úmrtí | 5.9.1956 |
| Místo úmrtí | Mnichov (Německo) |
| Povolání |
61- Pedagog 78- Hudební interpret 77- Hudební skladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 487 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77682 |
HENSEL, Walther (vl. jm. Janiczek, Julius), * 8. 9. 1887 Moravská Třebová, † 5. 9. 1956 Mnichov (Německo), hudební pedagog, organizátor hudebního života
Rodina původně pocházela z jihomoravských Pasohlávek. Otec Josef Janiczek byl hudebník, jako učitel hudby se v Moravské Třebové uplatnil i H. bratr Johann Baptist Janiczek. H. navštěvoval gymnázium v rodišti, kde 1906 maturoval. Tehdy se díky matce a svému učiteli Franzi Spinovi (později ministr několika vlád ČSR) začal zajímat o německou kulturu Hřebečska, a zvláště o lidovou píseň. Vystudoval moderní filologii; hudební vzdělání získal na univerzitách ve Vídni, ve švýcarském Fribourgu a v Praze, kde byl žákem Guida Adlera a Heinricha Rietsche. 1911 promoval ve Fribourgu po obhajobě disertace Der Vokalismus der Mundarten in der Schönhengster Sprachinsel (Nářeční vokalismus v hřebečském jazykovém ostrově). Začal působit v Praze na německé univerzitě, 1912 složil učitelskou zkoušku z němčiny, francouzštiny a hudební nauky a 1913–20 vyučoval na německé obchodní akademii. Jméno si změnil 1920 (křestní jméno přijal podle minnesängra Walthera von der Vogelweide, příjmení je německým překladem jeho původního). Od 1911 působil v německém mládežnickém hnutí Wandervogel a dalších spolcích, které se věnovaly oživení německých lidových tradic v českých zemích, a to zvláště lidové písně.
V tomto úsilí mu byla nápomocna jeho první manželka Olga Adeleová, roz. Pokorná (* 17. 4. 1885 Terezín, † 20. 9. 1977 Stuttgart, Německo), dcera rakouského důstojníka. V Praze, kde se 1912 s H. seznámila, působila jako koncertní pěvkyně, učitelka zpěvu a spoluzakladatelka pražských koncertů pro mládež. Po rozvodu 1938 odešla do Německa a učila ve Stuttgartu.
Od 1922 byl H. členem státního ústavu pro lidovou píseň a členem Německé akademie věd v Praze. 1923–34 vydával časopis věnovaný lidové písni Finkensteiner Blätter. 1925 přesídlil do Německa, v Dortmundu čtyři roky vedl na konzervatoři oddělení pro mládež, 1930–38 řídil hudební školu ve Stuttgartu. 1938 se vrátil do ČSR, žil postupně v Liberci, Praze a v Teplicích. Po konci druhé světové války byl odsunut do Německa, nejdříve do bavorského Landshutu, závěr života strávil v Mnichově, kde pracoval jako poradce městské knihovny v archivu lidové písně. 1956 byl oceněn Sudetoněmeckou kulturní cenou. V Moravské Třebové byla v devadesátých letech 20. století založena česko-německá společnost vzájemného porozumění a usmíření, která do 2015 nesla jeho jméno a usilovala o zachování kultury německé menšiny v českých zemích. Pamětní deska byla H. odhalena v Teplicích (na vile Landhaus, Pod Doubravkou 6).
D: výběr: Lied und Volk. Eine Streitschrift wider das falsche deutsche Lied, 1921; Im Zeichen des Volksliedes, 1922; Finkensteiner Liederbuch 1–2, Kassel 1926; Auf den Spuren des Volksliedes, tamtéž 1964.
L: OSND 3/1, s. 97; Pazdírek 1, s. 384; BL 1, s. 598; MSA 84, 1986, s. 37–38; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 193; LDM 1, s. 532–535 (se soupisem díla a literatury); de.wikipedia.org (stav k 5. 5. 2020); https://tubusy.moravskatrebova.cz/tubusy/2015/dokumenty/files/13_Osobnosti_mesta.pdf (stav k 5. 5. 2020).
P: Archiv UK, Praha, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inv. č. 3, Matrika doktorů německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze / Německé univerzity v Praze (1904–1924), s. 340 (nostrifikace titulu).
Marie Makariusová