HEROUT Vlastimil 17.3.1921- 28.6.1999

Vlastimil HEROUT
Narození	17.3.1921
Místo narození	Želí (č. o. Libčany /u Hradce Králové/)
Úmrtí	28.6.1999
Povolání	3- Chemik nebo alchymista
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 534-535
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48650

HEROUT, Vlastimil, * 17. 3. 1921 Želí (č. o. Libčany /u Hradce Králové/), † 28. 6. 1999, organický chemik, pedagog

Pocházel z rodiny důstojníka. Vzhledem k častým změnám bydliště H. studoval střední školu v Turnově, Litoměřicích a v Českých Budějovicích, kde 1939 maturoval na reálném gymnáziu a zapsal si Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství (dále VŠCHTI) ČVUT v Praze. Po uzavření českých vysokých škol v listopadu 1939, kdy musel studium přerušit, absolvoval 1939–41 abiturientský kurz při průmyslové škole v Praze a poté pracoval jako chemik v organicko-analytické laboratoři výzkumného ústavu Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Rybitví (u Pardubic), kde se věnoval organické mikroanalýze a chromatografickým metodám a kde navázal kontakty s vědci, s nimiž spojil svou kariéru a kteří tvořili základ pozdějšího Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV. Po válce studia dokončil. Již v jejich průběhu pracoval v Ústavu organické technologie VŠCHTI vedeném Františkem Šormem, a to nejprve jako analytik, od 1946 jako asistent. Zaujala ho problematika přírodních látek, zejména rozbory silic a struktura terpenických látek. Disertační práci Složení silice z puškvorce obecného (Calamus acorus L.) obhájil 1948 (Dr. techn.). 1956 získal na základě disertační práce O pokrocích v chemii přírodních azulenů a azulogenních látek jako první nově zavedenou hodnost doktora chemických věd (DrSc.).

V ústavu vedl nově budované oddělení přírodních látek; ve stejné funkci zůstal i v Ústředním ústavu chemickém, který vznikl na podzim 1950. Již rok nato mu byla společně s F. Šormem udělena Státní cena I. stupně za výzkum v oblasti chemie terpenů. Počátkem 1953 se Ústřední ústav chemický přeměnil na Ústav organické chemie ČSAV (1955–60 Chemický ústav ČSAV, 1960–92 Ústav organické chemie a biochemie ČSAV /dále ÚOCHB/). Velkým úspěchem H. vedeného týmu se stala úplná syntéza chamazulenu a vypracování patentem chráněného postupu na výrobu čistého chamazulenu z pelyňku, který vyústil v dodnes vyráběný protizánětlivý a mírně dezinfekční farmaceutický preparát Dermazulen. H. s kolektivem spolupracovníků získal 1953 a 1954 Cenu ČSAV. Současně se H. soustředil na terpenoidy extrahované opět z rostlinného materiálu. Zkoumal možnost využití seskviterpenických laktonů z pelyňku, heřmánku a silic guajakového dřeva jako léčiv se silným protizánětlivým nebo spasmolytickým účinkem. Za studie o obsahových látkách rostlin, především za objev nových typů laktonických sloučenin, jeho kolektiv obdržel 1962 Státní cenu Klementa Gottwalda. H. se zabýval i metodologickými otázkami, např. využitím infračervené spektroskopie pro identifikaci terpenoidů či problematikou izolace a čištění látek. Podílel se na učebnici Laboratorní technika organické chemie (1954). V šedesátých letech se koncentroval např. na výzkum látek kadinanového typu, 5-hydroekdysteronu a látkám s antisklerotizačním a sterilizačním účinkem na hmyz. Velkou pozornost věnoval i chemotaxonomii, tj. třídění rostlin podle obsažených chemických látek.

H. byl 1960 zvolen členem korespondentem ČSAV (poprvé navržen 1954), 1969 a 1972 byl opakovaně navrhován na jmenování akademikem, řádné členství v ČSAV přes nepopiratelné vědecké zásluhy však nikdy nezískal. 1962–70 působil jako předseda vědeckého kolegia organické chemie a biochemie ČSAV; 1970 pověřen prozatímním vedením ÚOCHB, ve funkci potvrzen 1972, ústav řídil do 1977. Pracoval v něm ještě do 1984 jako vedoucí vědecký pracovník a vedoucí skupiny rostlinných látek, 1985–90 jako konzultant. V sedmdesátých a osmdesátých letech se soustředil zejména na studium osladiče obecného a jiných kapraďorostů, mj. na izolaci ekdysteroidů. Výzkum této rostliny vedl k objasnění struktury osladinu, látky mnohonásobně sladší než cukr. Dále se věnoval výzkumu fytoekdysonů – rostlinných bioanalogů jednoho z hmyzích hormonů, což ho vedlo i k aktuální chemicko-ekologické problematice. V závěru kariéry se zabýval prognostickými výhledy využití fytomasy a látek v ní obsažených a ekologickými otázkami. Řešil nadále problematiku chemotaxonomie a podílel se na patentech týkajících se výroby umělých sladidel.

Jako vysokoškolský pedagog od poloviny padesátých let předsedal zkušební komisi na Vysoké škole chemické v Pardubicích, 1964 byl jmenován profesorem pro obor organické chemie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Aktivně pracoval v Československé společnosti chemické, zejména v její pražské pobočce, která ho 1981 jmenovala svým čestným členem. 1960 přednesl jednu z hlavních přednášek na Mezinárodním sympoziu přírodních látek v Austrálii. Působil v prestižních společnostech a institucích, např. v International Union of Pure and Applied Chemistry (Mezinárodní unie čisté a užité chemie, IUPAC), do níž byl zvolen i díky uspořádání II. mezinárodního sympozia o přírodních látkách v Praze. Podílel se na přípravách mezinárodního kongresu IUPAC v Praze 1967; funkci člena byra IUPAC zastával 1969–77; od 1971 do konce osmdesátých let vedl její národní komitét. Byl členem Americké farmakognostické společnosti (1967), Německé společnosti pro výzkum léčivých rostlin (1968), Britské fytochemické společnosti (1972), Americké chemické společnosti (1973), britské Královské chemické společnosti (Royal Chemical Society, 1981). Od 1971 patřil k navrhovatelům na udělení Nobelovy ceny. 1971 se stal členem ediční rady časopisu Index Chemicus (USA) a Phytochemistry (Velká Británie). 1971 mu byla udělena čestné stříbrná a 1981 zlatá plaketa ČSAV za zásluhy v chemických vědách, 1971 Hanušova medaile Československé společnosti chemické, 1981 zlatá medaile Slovenské společnosti chemické, 1986 státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.

H. měl smysl pro svérázný humor, na svém pracovišti spolu s Jiřím Gutem inicioval např. vznik dvacetiminutového žertovného kresleného trikového filmu o zrození ústavu Genesis a spolu zkomponovali operetu Dvě srdce v křivuli a operu V kapalné fázi.

L: M. Romaňuk, V. H., in: Chemické listy 93, 1999, č. 10, s. 664; ČBS, s. 207; Tomeš 1, s. 451; M. Franc a kol., Dějiny Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, 2013; L. Novotný, Organický chemik V. H. (1921–1999), in: Učenci očima kolegů, žáků, následovníků, I. Hlaváček – J. Jediňáková (eds.), 2007, s. 163–171.

P: Archiv AV ČR, Praha, fond III. sekce ČSAV; fond Vědecké kolegium organické chemie a biochemie; fond Ústav organické chemie a biochemie ČSAV; fond Osobní spisy členů ČSAV, čl. kor. V. H; fond Sbírka rozhovorů – V. H.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Franc