HERTL František 18.4.1906-23.2.1973: Porovnání verzí
(HERTL_František_18.4.1906-23.3.1973) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 18.4.1906 | | datum narození = 18.4.1906 | ||
| místo narození = | | místo narození = Zbůch (u Plzně) | ||
| datum úmrtí = 23. | | datum úmrtí = 23.2.1973 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 77- Hudební skladatel | | povolání = 77- Hudební skladatel<br />78- Hudební interpret | ||
78- Hudební interpret | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 544-545 | |||
}} | |||
'''HERTL, František''', ''* 18. 4. 1906 Zbůch (u Plzně), † 23. 2. 1973 Praha, kontrabasista, dirigent, hudební skladatel'' | |||
Na Pražské konzervatoři studoval 1920–26 hru na kontrabas | |||
u Františka Černého. Dva roky působil v Lublani jako první | |||
kontrabasista Národního divadla a pedagog školy spolku Hudební matice (Glasbena matica). Poté hrál ve vojenské hudbě | |||
v Chebu a 1929–35 byl prvním kontrabasistou České filharmonie. Současně se, jako jeden z prvních žáků Václava Talicha, | |||
věnoval dirigování na mistrovské škole Pražské konzervatoře; | |||
1946–48 si tam ještě doplnil vzdělání studiem skladby u Jaroslava Řídkého. 1935–53 byl prvním kontrabasistou Symfonického orchestru Československého rozhlasu (do 1938 Orchestr Radiojournalu), v němž hrál také jeho bratr '''Rudolf H.''' | |||
(* 13. 4. 1908 Zbůch /u Plzně/, † 4. 4. 1962 Praha), a to od | |||
1930 jako flétnista a 1939–62 jako sólový flétnista. Souběžně byl H. kontrabasistou a uměleckým vedoucím Českého | |||
noneta (1936–51 a 1964–66), pro něž upravil Smetanovy | |||
''České tance'', Dvořákovu ''Serenádu op. 44'' a další skladby. 1951 | |||
vznikl ze členů Symfonického orchestru Československého | |||
rozhlasu Pražský komorní orchestr; H. patřil ke spoluzakladatelům a prvním dirigentům jeho rozhlasových nahrávek. | |||
V říjnu 1953 byl ustanoven zástupcem uměleckého vedoucího | |||
hudebních rozhlasových těles brněnské stanice Československého rozhlasu a pověřen vedením Brněnského rozhlasového | |||
estrádního orchestru. Do 1962 s ním, ale také s velkým smyčcovým orchestrem a jinými tělesy pořídil řadu gramofonových | |||
nahrávek. | |||
H. vyučoval na Pražské konzervatoři, 1950 jako zástupce za | |||
nemocného Oldřicha Šorejse, od 1951 jako řádný profesor hry | |||
na kontrabas a komorní hry, později i dirigování. Vedl a zdokonalil školní symfonický i komorní orchestr a stal se vůdčí | |||
osobností Komorního sdružení profesorů konzervatoře v Praze. Často hostoval v dalších komorních sdruženích, zejména ve | |||
smyčcových kvartetech (Ondříčkovo, Pražské, Peškovo, Janáčkovo). 1951–61 učil jako profesor kontrabasové a komorní hry | |||
na brněnské JAMU, 1953–73 také na pražské AMU, kde 1967 | |||
založil dosud činný studentský soubor Akademičtí komorní | |||
sólisté. Řadil se k mezinárodně uznávaným pedagogům, zasloužil se o zdokonalení technické úrovně kontrabasové hry, jíž věnoval opakovaně vydávané pedagogické práce: ''Škola hry na kontrabas'' (1962 a pět dalších vydání) a ''20 studií pro kontrabas'' | |||
(1972). Z jeho žáků vynikli Václav Fuka, Jiří Bortlíček, Pavel | |||
Horák ad. H. autorské dílo obsahuje úpravy děl jiných skladatelů či lidových písní a tanců, kromě toho sám komponoval | |||
oddechovou hudbu i závážné komorní a symfonické skladby. | |||
'''D:''' výběr: Orchestrální: Česká suita, 1940; Dramatická předehra, 1945; Česká | |||
předehra, 1947; České tance, 1947; Symfonické scherzo, 1950. Koncertantní: | |||
Tarantela pro flétnu a orchestr, 1950; Symfonietta pro hoboj a malý orchestr, | |||
1956; Koncert pro kontrabas a malý orchestr, 1957; Concertino pro trubku | |||
a smyčcový orchestr, 1967. Komorní: Sonáta pro kontrabas a klavír, 1946; | |||
Sonatina pro flétnu a klavír, 1948; Sonáta pro violoncello a klavír, 1958. Populární: Estrádní suita, 1953; Groteska pro fagot a orchestr, 1957; Jarní nálada, | |||
1959. | |||
'''L:''' Č. Gardavský a kol., Skladatelé dneška, 1961, s. 84–85; HS 1, s. 428; | |||
E. Hradecký – M. Rutová, Katalog orchestrálních notových materiálů, uložených v archivech Čs. rozhlasu A–L, 1964, s. 307–310; J. Hanák, F. H., 1970 | |||
(diplomová práce, JAMU, Brno); J. Schuchmann, F. H., 1981 (diplomová | |||
práce, AMU, Praha); J. Vopálka, F. H., 1997 (magisterská diplomová práce, | |||
AMU, Praha); http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 23. 4. 2020). | |||
'''P:''' Archiv Českého rozhlasu, Praha, notové materiály, rozhlasové nahrávky | |||
s H. účastí. | |||
Mojmír Sobotka | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
Řádek 16: | Řádek 67: | ||
[[Kategorie:1906]] | [[Kategorie:1906]] | ||
[[Kategorie:Zbůch]] | |||
[[Kategorie:1973]] | [[Kategorie:1973]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 7. 3. 2023, 14:12
František HERTL | |
Narození | 18.4.1906 |
---|---|
Místo narození | Zbůch (u Plzně) |
Úmrtí | 23.2.1973 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 544-545 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48652 |
HERTL, František, * 18. 4. 1906 Zbůch (u Plzně), † 23. 2. 1973 Praha, kontrabasista, dirigent, hudební skladatel
Na Pražské konzervatoři studoval 1920–26 hru na kontrabas u Františka Černého. Dva roky působil v Lublani jako první kontrabasista Národního divadla a pedagog školy spolku Hudební matice (Glasbena matica). Poté hrál ve vojenské hudbě v Chebu a 1929–35 byl prvním kontrabasistou České filharmonie. Současně se, jako jeden z prvních žáků Václava Talicha, věnoval dirigování na mistrovské škole Pražské konzervatoře; 1946–48 si tam ještě doplnil vzdělání studiem skladby u Jaroslava Řídkého. 1935–53 byl prvním kontrabasistou Symfonického orchestru Československého rozhlasu (do 1938 Orchestr Radiojournalu), v němž hrál také jeho bratr Rudolf H. (* 13. 4. 1908 Zbůch /u Plzně/, † 4. 4. 1962 Praha), a to od 1930 jako flétnista a 1939–62 jako sólový flétnista. Souběžně byl H. kontrabasistou a uměleckým vedoucím Českého noneta (1936–51 a 1964–66), pro něž upravil Smetanovy České tance, Dvořákovu Serenádu op. 44 a další skladby. 1951 vznikl ze členů Symfonického orchestru Československého rozhlasu Pražský komorní orchestr; H. patřil ke spoluzakladatelům a prvním dirigentům jeho rozhlasových nahrávek. V říjnu 1953 byl ustanoven zástupcem uměleckého vedoucího hudebních rozhlasových těles brněnské stanice Československého rozhlasu a pověřen vedením Brněnského rozhlasového estrádního orchestru. Do 1962 s ním, ale také s velkým smyčcovým orchestrem a jinými tělesy pořídil řadu gramofonových nahrávek.
H. vyučoval na Pražské konzervatoři, 1950 jako zástupce za nemocného Oldřicha Šorejse, od 1951 jako řádný profesor hry na kontrabas a komorní hry, později i dirigování. Vedl a zdokonalil školní symfonický i komorní orchestr a stal se vůdčí osobností Komorního sdružení profesorů konzervatoře v Praze. Často hostoval v dalších komorních sdruženích, zejména ve smyčcových kvartetech (Ondříčkovo, Pražské, Peškovo, Janáčkovo). 1951–61 učil jako profesor kontrabasové a komorní hry na brněnské JAMU, 1953–73 také na pražské AMU, kde 1967 založil dosud činný studentský soubor Akademičtí komorní sólisté. Řadil se k mezinárodně uznávaným pedagogům, zasloužil se o zdokonalení technické úrovně kontrabasové hry, jíž věnoval opakovaně vydávané pedagogické práce: Škola hry na kontrabas (1962 a pět dalších vydání) a 20 studií pro kontrabas (1972). Z jeho žáků vynikli Václav Fuka, Jiří Bortlíček, Pavel Horák ad. H. autorské dílo obsahuje úpravy děl jiných skladatelů či lidových písní a tanců, kromě toho sám komponoval oddechovou hudbu i závážné komorní a symfonické skladby.
D: výběr: Orchestrální: Česká suita, 1940; Dramatická předehra, 1945; Česká předehra, 1947; České tance, 1947; Symfonické scherzo, 1950. Koncertantní: Tarantela pro flétnu a orchestr, 1950; Symfonietta pro hoboj a malý orchestr, 1956; Koncert pro kontrabas a malý orchestr, 1957; Concertino pro trubku a smyčcový orchestr, 1967. Komorní: Sonáta pro kontrabas a klavír, 1946; Sonatina pro flétnu a klavír, 1948; Sonáta pro violoncello a klavír, 1958. Populární: Estrádní suita, 1953; Groteska pro fagot a orchestr, 1957; Jarní nálada, 1959.
L: Č. Gardavský a kol., Skladatelé dneška, 1961, s. 84–85; HS 1, s. 428; E. Hradecký – M. Rutová, Katalog orchestrálních notových materiálů, uložených v archivech Čs. rozhlasu A–L, 1964, s. 307–310; J. Hanák, F. H., 1970 (diplomová práce, JAMU, Brno); J. Schuchmann, F. H., 1981 (diplomová práce, AMU, Praha); J. Vopálka, F. H., 1997 (magisterská diplomová práce, AMU, Praha); http://www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 23. 4. 2020).
P: Archiv Českého rozhlasu, Praha, notové materiály, rozhlasové nahrávky s H. účastí.
Mojmír Sobotka