HETTEŠ Karel 29.7.1909-21.9.1976: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
|||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| datum úmrtí = 21.9.1976 | | datum úmrtí = 21.9.1976 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 35- Odborník sklářství nebo keramiky | | povolání = 35- Odborník sklářství nebo keramiky<br />73- Uměnovědec nebo historik umění | ||
73- Uměnovědec nebo historik umění | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 570 | |||
}} | |||
'''HETTEŠ, Karel''', ''* 29. 7. 1909 Praha, † 21. 9. 1976 Praha, historik umění, kritik, publicista'' | |||
Po maturitě na gymnáziu studoval dějiny umění na univerzitě | |||
v Mnichově, École du Louvre a nakonec navštěvoval 1931–34 | |||
École libre des sciences politiques v Paříži. Několik let byl přispěvatelem a dopisovatelem novin z Bruselu, kde se orientoval | |||
především na výzkum dobových tendencí v uměleckém průmyslu. 1938–40 pracoval jako redaktor České grafické unie | |||
a Pražských akciových tiskáren, 1941–45 byl zástupcem šéfredaktora ''Národních novin''. 1945–47 působil jako tiskový referent ministerstva průmyslu. Po 1948 se stal šéfredaktorem | |||
revuí ''Tvar'' a ''Věci a lidé'', 1951–53 se živil jako pomocný dělník. | |||
1953 nastoupil jako odborný pracovník oddělení skla Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Od 1964 zasedal v předsednictvu Svazu československých výtvarných umělců, 1965–66 | |||
předsedal sekci užitého umění a průmyslového výtvarnictví, | |||
1967–70 výstavní radě. 1969–71 byl redaktorem časopisu ''Výtvarná práce'', od 1971 odborným pracovníkem Slovenské národní galerie v Bratislavě, kde se významně zasloužil o sbírku | |||
uměleckého skla. Organizoval výstavy československého skla na | |||
Expo ’58 (za vynikající doprovodnou publikaci obdržel Zlatou | |||
medaili), na přehlídkách v Corningu v USA (1959), v Moskvě | |||
(1960), v New Yorku (1964) a v Montrealu (1967). Aktivně se | |||
podílel a mezinárodní pozornost vzbudil na sklářských kongresech v Damašku (1964), Bruselu (1965) a Ravenně (1967). Byl | |||
členem Umělecké besedy, Mezinárodní asociace kritiků umění, Mezinárodní komise skla, Mezinárodní asociace pro dějiny | |||
sklářství, Direktoria světové rady řemesel, v šedesátých letech | |||
vedl československý národní komitét kongresu Journées Internationales du Verre. Historii a současnost uměleckého sklářství | |||
zkoumal a sledoval v kontextu vývoje užitého umění jako celku | |||
a v mezinárodních souvislostech. Ovlivňoval českou a slovenskou sklářskou výrobu, stanovil kritéria umělecké kvality a řadil | |||
se k předním teoretikům československého sklářství, které ve | |||
svých textech i svými mezinárodními kontakty začlenil do světových trendů. Jako kurátor připravil několik velkých výstav: | |||
500 let českého skla (1954), expozice československého skla na | |||
Triennale v Miláně (1957), Aktuální tendence českého užitého umění (1966), Současné české sklo (1970). V roce 1967 | |||
obdržel prestižní Cenu Antonína Matějčka. V H. rozsáhlém | |||
publikačním díle převažují glosy, úvahy a kritiky v tuzemském | |||
i zahraničním tisku. Napsal monografii ''A. Dürer'' (Bratislava | |||
1953) a četné publikace věnované především českému sklu, | |||
které vycházely v několika jazykových mutacích: ''Bohemian Glass'' (1954), ''Glass in Czechoslovakia'' (1958), ''Old Venetian Glass'' | |||
(London 1960), ''Venetian Trends in Bohemian Glassmaking in the Sixteenth and Seventeenth Centuries'' (New York 1963) a ''Modern Ceramics'' (s Pravoslavem Radou, 1965); knihy se dočkaly světového ohlasu. | |||
Jeho manželkou byla dcera malíře Josefa Tomáše Blažka | |||
(1884–1962) '''Eva Hettešová-Blažková''' (* 6. 2. 1911 Praha, | |||
† 14. 2. 1970 Praha), malířka, řezbářka a typografka. 1927/28 | |||
studovala u Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole | |||
v Praze, 1928/29 na lyceu v Nice, soukromě se vzdělávala | |||
u svého otce a u sochaře Emanuela Kodeta, v Malířské škole Spolku výtvarných umělců Mánes u Vladimíra Sychry a na | |||
pražské VŠUP. Navrhovala knižní obálky, věnovala se ilustraci | |||
a kresbě pro časopisy včetně módních žurnálů. | |||
'''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 253; NEČVU 1, s. 257; | |||
SČSVU 3, s. 145; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků | |||
a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 415; | |||
nekrology: A. Adlerová, Nachruf für K. H., in: Glassrevue 41, 1976, č. 12, | |||
s. 17; Na paměť K. H. (samizdat), 1976; E. Poche, In memoriam K. H., in: | |||
Umění 25, 1977, s. 273–274; https://cs.isabart.org/person/6564 (s bibliografií, stav k 30. 3. 2020). Eva Hettešová-Blažková: Toman 1, s. 329; SČSVU 3, | |||
s. 145; https://cs.isabart.org/person/21961 (stav k 30. 3. 2020). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/3f2c7343-e690-46ea-a1fc-74d48bf411ff Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:35- Odborník sklářství nebo keramiky]] | [[Kategorie:35- Odborník sklářství nebo keramiky]] | ||
Aktuální verze z 9. 3. 2023, 18:01
| Karel HETTEŠ | |
 | |
| Narození | 29.7.1909 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 21.9.1976 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
35- Odborník sklářství nebo keramiky 73- Uměnovědec nebo historik umění |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 570 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67058 |
HETTEŠ, Karel, * 29. 7. 1909 Praha, † 21. 9. 1976 Praha, historik umění, kritik, publicista
Po maturitě na gymnáziu studoval dějiny umění na univerzitě v Mnichově, École du Louvre a nakonec navštěvoval 1931–34 École libre des sciences politiques v Paříži. Několik let byl přispěvatelem a dopisovatelem novin z Bruselu, kde se orientoval především na výzkum dobových tendencí v uměleckém průmyslu. 1938–40 pracoval jako redaktor České grafické unie a Pražských akciových tiskáren, 1941–45 byl zástupcem šéfredaktora Národních novin. 1945–47 působil jako tiskový referent ministerstva průmyslu. Po 1948 se stal šéfredaktorem revuí Tvar a Věci a lidé, 1951–53 se živil jako pomocný dělník. 1953 nastoupil jako odborný pracovník oddělení skla Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Od 1964 zasedal v předsednictvu Svazu československých výtvarných umělců, 1965–66 předsedal sekci užitého umění a průmyslového výtvarnictví, 1967–70 výstavní radě. 1969–71 byl redaktorem časopisu Výtvarná práce, od 1971 odborným pracovníkem Slovenské národní galerie v Bratislavě, kde se významně zasloužil o sbírku uměleckého skla. Organizoval výstavy československého skla na Expo ’58 (za vynikající doprovodnou publikaci obdržel Zlatou medaili), na přehlídkách v Corningu v USA (1959), v Moskvě (1960), v New Yorku (1964) a v Montrealu (1967). Aktivně se podílel a mezinárodní pozornost vzbudil na sklářských kongresech v Damašku (1964), Bruselu (1965) a Ravenně (1967). Byl členem Umělecké besedy, Mezinárodní asociace kritiků umění, Mezinárodní komise skla, Mezinárodní asociace pro dějiny sklářství, Direktoria světové rady řemesel, v šedesátých letech vedl československý národní komitét kongresu Journées Internationales du Verre. Historii a současnost uměleckého sklářství zkoumal a sledoval v kontextu vývoje užitého umění jako celku a v mezinárodních souvislostech. Ovlivňoval českou a slovenskou sklářskou výrobu, stanovil kritéria umělecké kvality a řadil se k předním teoretikům československého sklářství, které ve svých textech i svými mezinárodními kontakty začlenil do světových trendů. Jako kurátor připravil několik velkých výstav: 500 let českého skla (1954), expozice československého skla na Triennale v Miláně (1957), Aktuální tendence českého užitého umění (1966), Současné české sklo (1970). V roce 1967 obdržel prestižní Cenu Antonína Matějčka. V H. rozsáhlém publikačním díle převažují glosy, úvahy a kritiky v tuzemském i zahraničním tisku. Napsal monografii A. Dürer (Bratislava 1953) a četné publikace věnované především českému sklu, které vycházely v několika jazykových mutacích: Bohemian Glass (1954), Glass in Czechoslovakia (1958), Old Venetian Glass (London 1960), Venetian Trends in Bohemian Glassmaking in the Sixteenth and Seventeenth Centuries (New York 1963) a Modern Ceramics (s Pravoslavem Radou, 1965); knihy se dočkaly světového ohlasu.
Jeho manželkou byla dcera malíře Josefa Tomáše Blažka (1884–1962) Eva Hettešová-Blažková (* 6. 2. 1911 Praha, † 14. 2. 1970 Praha), malířka, řezbářka a typografka. 1927/28 studovala u Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, 1928/29 na lyceu v Nice, soukromě se vzdělávala u svého otce a u sochaře Emanuela Kodeta, v Malířské škole Spolku výtvarných umělců Mánes u Vladimíra Sychry a na pražské VŠUP. Navrhovala knižní obálky, věnovala se ilustraci a kresbě pro časopisy včetně módních žurnálů.
L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 253; NEČVU 1, s. 257; SČSVU 3, s. 145; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 415; nekrology: A. Adlerová, Nachruf für K. H., in: Glassrevue 41, 1976, č. 12, s. 17; Na paměť K. H. (samizdat), 1976; E. Poche, In memoriam K. H., in: Umění 25, 1977, s. 273–274; https://cs.isabart.org/person/6564 (s bibliografií, stav k 30. 3. 2020). Eva Hettešová-Blažková: Toman 1, s. 329; SČSVU 3, s. 145; https://cs.isabart.org/person/21961 (stav k 30. 3. 2020).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera