HILGENREINER Karl 22.8.1867-9.5.1948: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(HILGENREINER_Karl_1867-1948)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 2: Řádek 2:
| jméno = Karl HILGENREINER
| jméno = Karl HILGENREINER
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1867
| datum narození = 22.8.1867
| místo narození = Freidberg
| místo narození = Friedberg (u Frankfurtu nad Mohanem, Německo)
| datum úmrtí = 1948
| datum úmrtí = 9.5.1948
| místo úmrtí = Vídeň
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />49- Náboženský nebo církevní činitel<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />61- Pedagog
49- Náboženský nebo církevní činitel
| jiná jména =
68- Redaktor nebo žurnalista
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 600
61- Pedagog
}}
'''HILGENREINER, Karl''', ''* 22. 8. 1867 Friedberg (u Frankfurtu nad Mohanem, Německo), † 9. 5. 1948 Vídeň (Rakousko), teolog, politik''
 
Syn stavitele Ludwiga H. (1834–1911), bratr lékaře Heinricha
H. (1870–1953). Rodina se brzy po jeho narození přestěhovala z Hesenska do západních Čech. H. 1877–85 navštěvoval jezuitské gymnázium v Bohosudově (dnes součást města Krupka), po maturitě odešel studovat bohosloví do Říma na
Collegium Germanicum, 1891 byl vysvěcen na kněze a o rok
později získal doktorát teologie. Po krátkém pastoračním působení v Chebu a ve Stříbře přednášel od 1899 na teologické
fakultě pražské německé univerzity, nejprve jako mimořádný
profesor církevního práva a křesťanského společenského učení
a od 1904 jako řádný profesor morální teologie. 1935/36 zastával funkci rektora Německé univerzity. Byl vydavatelem
politicko-teologického měsíčníku ''Katholiken Korrespondenz''
(před 1920 ''Bonifatius Korrespondenz'').
 
Patřil k předním funkcionářům německé křesťansko-sociální
strany, reprezentující katolické zájmy německého obyvatelstva
v Československu. 1919 se podílel společně s univerzitním
profesorem a právníkem Robertem Mayr-Hartingem na jejím
vzniku a stranickém programu, stranu zastupoval 1920–38
v Senátu Národního shromáždění. 1927 byl zvolen předsedou
strany a funkci zastával do září 1935. Řadil se k nacionálně
orientovanému křídlu, aktivistický směr podpořil až po delším
váhání. 1926–29, kdy se strana podílela na vládní spolupráci
v česko-německé vládní koalici, se stáhl poněkud do pozadí,
jeho vliv na stranické záležitosti však neochabl. Po odchodu
strany do opozice H. prosadil nacionálnější vymezení stranické politiky, kriticky hodnotil i práci vlády. Usiloval o vytvoření
jednotné fronty německých stran a po 1933 hledal cestu ke
spolupráci s Henleinovým hnutím. V parlamentních volbách
1935 utrpěla strana porážku a H. byl vystřídán ve funkci předsedy, sám to však odůvodnil jmenováním rektorem Německé
univerzity. Navzdory odchodu z vedení křesťansko-sociální
strany se těšil oblibě v členské základně.
 
Na jaře 1936 došlo ve straně ke konfliktu mezi šéfredaktorem
Deutsche Presse Alfredem Albrechtem a H. v otázce zaměření
listu, poté co mu H. vytkl příliš prorakouskou orientaci (tedy
nepříliš přátelskou vůči Německu) a ostře zkritizoval rakouský stavovský stát, který podle něj vznikl pouhým dirigováním
seshora, nikoli z vůle lidu. H. kritický postoj k rakouskému
stavovství vzbudil pozornost ve Vatikánu, protože H. odsuzoval katolický tisk za to, že je příliš kritický vůči Hitlerovi.
V březnu 1938 se H. výrazně podílel na zastavení činnosti
křesťansko-sociální strany a následném přechodu jejího členstva k Henleinově Sudetoněmecké straně. Přesto 1939 odmítl
okupaci zbytku Československa a kritizoval nacistické represe vůči církvím, kvůli tomu byl po celou válku pod policejním dohledem a od června 1944 byl internován v klášteře v Zásmukách, kde gestapo soustřeďovalo nepohodlné kněze.
Krátce po osvobození se znovu nevyhnul zatčení, tentokrát
českými úřady, a do 1946 zůstal internován v Praze. Po propuštění odešel do Vídně.
 
'''D:''' Die kirchliche Vorzensur und das Partikularrecht, Wien 1901; Zur Frage
deutscher Bistümer in Böhmen (anonymně), 1902; Die römische Frage nach
dem Weltkrieg, 1915; Das Programm der Deutschen christlichsozialen Volkspartei, 1920; Lebenserinnerungen, in: Archiv für Kirchengeschichte von
Böhmen–Mähren–Schlesien 2, Königstein im Taunus 1971, s. 189–329.
 
'''L:''' OSND 2/2, s. 1121; MSN 3, s. 186; KSN 5, s. 129; BL 1, s. 625;
MČE 2, s. 773; ÖBL 2, s. 316; NDB 9, s. 140–141; W. Dietl, Die Deutsche
Christlichsoziale Volkspartei in der Ersten Tschechoslowakischen Republik
(1918–1929), München 1991, passim; Tomeš 1, s. 457; J. Šebek, Mezi křížem
a národem: Politické prostředí sudetoněmeckého katolicismu v meziválečném
Československu, 2006, rejstřík.
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/e8bf7529-87ea-4ddc-b6f2-3753e81956e7 Bibliografie dějin Českých zemí]   
 
Jaroslav Šebek


| jiná jména =
}}<br/><br/>Karl HILGENREINER


== Literatura ==
MSN III, 186; KSN 5, 129;ÖBL; BLGBL I, 625; Churáň, 170; MSA 86/1987, 25-26; Kolář 87; Churáň II/1, 218; Tomeš I, 457;
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
Řádek 23: Řádek 76:


[[Kategorie:1867]]
[[Kategorie:1867]]
[[Kategorie:Freidberg]]
[[Kategorie:Friedberg]]
[[Kategorie:1948]]
[[Kategorie:1948]]
[[Kategorie:Vídeň]]
[[Kategorie:Vídeň]]

Verze z 12. 3. 2023, 10:32

Karl HILGENREINER
Narození 22.8.1867
Místo narození Friedberg (u Frankfurtu nad Mohanem, Německo)
Úmrtí 9.5.1948
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
49- Náboženský nebo církevní činitel
68- Redaktor nebo žurnalista
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 600
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47372

HILGENREINER, Karl, * 22. 8. 1867 Friedberg (u Frankfurtu nad Mohanem, Německo), † 9. 5. 1948 Vídeň (Rakousko), teolog, politik

Syn stavitele Ludwiga H. (1834–1911), bratr lékaře Heinricha H. (1870–1953). Rodina se brzy po jeho narození přestěhovala z Hesenska do západních Čech. H. 1877–85 navštěvoval jezuitské gymnázium v Bohosudově (dnes součást města Krupka), po maturitě odešel studovat bohosloví do Říma na Collegium Germanicum, 1891 byl vysvěcen na kněze a o rok později získal doktorát teologie. Po krátkém pastoračním působení v Chebu a ve Stříbře přednášel od 1899 na teologické fakultě pražské německé univerzity, nejprve jako mimořádný profesor církevního práva a křesťanského společenského učení a od 1904 jako řádný profesor morální teologie. 1935/36 zastával funkci rektora Německé univerzity. Byl vydavatelem politicko-teologického měsíčníku Katholiken Korrespondenz (před 1920 Bonifatius Korrespondenz).

Patřil k předním funkcionářům německé křesťansko-sociální strany, reprezentující katolické zájmy německého obyvatelstva v Československu. 1919 se podílel společně s univerzitním profesorem a právníkem Robertem Mayr-Hartingem na jejím vzniku a stranickém programu, stranu zastupoval 1920–38 v Senátu Národního shromáždění. 1927 byl zvolen předsedou strany a funkci zastával do září 1935. Řadil se k nacionálně orientovanému křídlu, aktivistický směr podpořil až po delším váhání. 1926–29, kdy se strana podílela na vládní spolupráci v česko-německé vládní koalici, se stáhl poněkud do pozadí, jeho vliv na stranické záležitosti však neochabl. Po odchodu strany do opozice H. prosadil nacionálnější vymezení stranické politiky, kriticky hodnotil i práci vlády. Usiloval o vytvoření jednotné fronty německých stran a po 1933 hledal cestu ke spolupráci s Henleinovým hnutím. V parlamentních volbách 1935 utrpěla strana porážku a H. byl vystřídán ve funkci předsedy, sám to však odůvodnil jmenováním rektorem Německé univerzity. Navzdory odchodu z vedení křesťansko-sociální strany se těšil oblibě v členské základně.

Na jaře 1936 došlo ve straně ke konfliktu mezi šéfredaktorem Deutsche Presse Alfredem Albrechtem a H. v otázce zaměření listu, poté co mu H. vytkl příliš prorakouskou orientaci (tedy nepříliš přátelskou vůči Německu) a ostře zkritizoval rakouský stavovský stát, který podle něj vznikl pouhým dirigováním seshora, nikoli z vůle lidu. H. kritický postoj k rakouskému stavovství vzbudil pozornost ve Vatikánu, protože H. odsuzoval katolický tisk za to, že je příliš kritický vůči Hitlerovi. V březnu 1938 se H. výrazně podílel na zastavení činnosti křesťansko-sociální strany a následném přechodu jejího členstva k Henleinově Sudetoněmecké straně. Přesto 1939 odmítl okupaci zbytku Československa a kritizoval nacistické represe vůči církvím, kvůli tomu byl po celou válku pod policejním dohledem a od června 1944 byl internován v klášteře v Zásmukách, kde gestapo soustřeďovalo nepohodlné kněze. Krátce po osvobození se znovu nevyhnul zatčení, tentokrát českými úřady, a do 1946 zůstal internován v Praze. Po propuštění odešel do Vídně.

D: Die kirchliche Vorzensur und das Partikularrecht, Wien 1901; Zur Frage deutscher Bistümer in Böhmen (anonymně), 1902; Die römische Frage nach dem Weltkrieg, 1915; Das Programm der Deutschen christlichsozialen Volkspartei, 1920; Lebenserinnerungen, in: Archiv für Kirchengeschichte von Böhmen–Mähren–Schlesien 2, Königstein im Taunus 1971, s. 189–329.

L: OSND 2/2, s. 1121; MSN 3, s. 186; KSN 5, s. 129; BL 1, s. 625; MČE 2, s. 773; ÖBL 2, s. 316; NDB 9, s. 140–141; W. Dietl, Die Deutsche Christlichsoziale Volkspartei in der Ersten Tschechoslowakischen Republik (1918–1929), München 1991, passim; Tomeš 1, s. 457; J. Šebek, Mezi křížem a národem: Politické prostředí sudetoněmeckého katolicismu v meziválečném Československu, 2006, rejstřík.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jaroslav Šebek