HILMERA Jiří 26.3.1925-27.4.2009: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění | | povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění | ||
| jiná jména = | |||
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 606-607 | |||
}} | |||
'''HILMERA, Jiří''', ''* 26. 3. 1925 Praha, † 27. 4. 2009 Praha, historik umění, teatrolog'' | |||
Syn pedagoga a hudebního skladatele Oldřicha H. (1891–1948). | |||
Dějiny umění studoval 1945–50 na Filozofické fakultě UK | |||
u Antonína Matějčka, Jana Květa a Václava Mencla, absolvoval disertací ''Plzeňský architekt Jakub Auguston'' (PhDr. 1949). | |||
Od 1947 pracoval v Ústavu státní památkové péče, od 1953 | |||
redigoval časopis ''Zprávy památkové péče''. Svůj zájem věnoval | |||
barokní architektuře a městským památkovým rezervacím | |||
(Český Krumlov, Prachatice, Hluboká, Jindřichův Hradec, | |||
Litomyšl, Domažlice). Pro české dějepisectví objevil fenomén | |||
barokního divadla. Od 1960 spolupracoval se Scénografickou | |||
laboratoří (ústavem), 1961–91 byl vědeckým pracovníkem | |||
a správcem scénografické sbírky Divadelního oddělení Národního muzea. 1963 obhájil kandidátskou disertaci ''Jevištní výtvarnictví 17. a 18. století v Čechách'' (CSc.). Externě přednášel na katedře divadelní vědy FF UK a na katedře scénografie AMU. Po odchodu do důchodu spolupracoval s Ústavem dějin umění AV ČR na umělecko-historické topografii Prahy | |||
a na slovníku architektů, zedníků a kameníků. 1999 byl kurátorem sekce architektury na Pražském Quadriennale, od 2008 | |||
členem výkonného týmu mezinárodního projektu Theatre | |||
Architecture in Central Europe. Zásadně přispěl k dějinám | |||
barokní scénografie, jeho práce mají evropský význam (monografie ''Perspektivní scéna 17. a 18. století v Čechách'', 1965; | |||
''Zámecké divadlo v Litomyšli'', 1968; studie ''Zámecké divadlo v Českém Krumlově''; ''K počátkům české barokní scénografie'' aj.). | |||
Publikoval však i práce ke scénografii 20. století (katalogy Josefa Weniga, Zdenka Seydla, Vlastislava Hofmana a Františka | |||
Zelenky; monografie ''František Tröster'', 1989; články o Josefu | |||
Matěji Gottliebovi, Františku Muzikovi, Jiřím Frejkovi), k pojetí scénografie v 19. století (např. studie k historii Stavovského | |||
divadla) a k památkám divadelního výtvarnictví 17.–18. století ze sbírek hradů a zámků. Připravil k dalšímu badatelskému | |||
využítí obsáhlou rešerši ''Činnost německých divadelních společností v českých provinciích v 19. století'' (2006, Knihovna Divadelního ústavu, Praha). K vrcholným dílům patří H. syntéza ''Česká divadelní architektura'' (1999). Navázal na ni přípravnou | |||
studií o stavebním vývoji pražských kinosálů, kterou již ke | |||
knižnímu zpracování nedovedl. | |||
'''L:''' SČSVU 3, s. 148; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků | |||
a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 417–418 | |||
(s bibliografií); https://cs.isabart.org/person/13856 (stav k 21. 3. 2020); | |||
cs.wikipedia.org (stav k 21. 3. 2020); https://vis.idu.cz (bibliografie, J. H., stav | |||
k 21. 3. 2020). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/a2f0f9b6-5319-4c02-baa4-506d6ac40b99 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | [[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]] | ||
| Řádek 19: | Řádek 53: | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:2009]] | [[Kategorie:2009]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Aktuální verze z 15. 3. 2023, 19:33
| Jiří HILMERA | |
 | |
| Narození | 26.3.1925 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 27.4.2009 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 73- Uměnovědec nebo historik umění |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 606-607 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85930 |
HILMERA, Jiří, * 26. 3. 1925 Praha, † 27. 4. 2009 Praha, historik umění, teatrolog
Syn pedagoga a hudebního skladatele Oldřicha H. (1891–1948). Dějiny umění studoval 1945–50 na Filozofické fakultě UK u Antonína Matějčka, Jana Květa a Václava Mencla, absolvoval disertací Plzeňský architekt Jakub Auguston (PhDr. 1949). Od 1947 pracoval v Ústavu státní památkové péče, od 1953 redigoval časopis Zprávy památkové péče. Svůj zájem věnoval barokní architektuře a městským památkovým rezervacím (Český Krumlov, Prachatice, Hluboká, Jindřichův Hradec, Litomyšl, Domažlice). Pro české dějepisectví objevil fenomén barokního divadla. Od 1960 spolupracoval se Scénografickou laboratoří (ústavem), 1961–91 byl vědeckým pracovníkem a správcem scénografické sbírky Divadelního oddělení Národního muzea. 1963 obhájil kandidátskou disertaci Jevištní výtvarnictví 17. a 18. století v Čechách (CSc.). Externě přednášel na katedře divadelní vědy FF UK a na katedře scénografie AMU. Po odchodu do důchodu spolupracoval s Ústavem dějin umění AV ČR na umělecko-historické topografii Prahy a na slovníku architektů, zedníků a kameníků. 1999 byl kurátorem sekce architektury na Pražském Quadriennale, od 2008 členem výkonného týmu mezinárodního projektu Theatre Architecture in Central Europe. Zásadně přispěl k dějinám barokní scénografie, jeho práce mají evropský význam (monografie Perspektivní scéna 17. a 18. století v Čechách, 1965; Zámecké divadlo v Litomyšli, 1968; studie Zámecké divadlo v Českém Krumlově; K počátkům české barokní scénografie aj.). Publikoval však i práce ke scénografii 20. století (katalogy Josefa Weniga, Zdenka Seydla, Vlastislava Hofmana a Františka Zelenky; monografie František Tröster, 1989; články o Josefu Matěji Gottliebovi, Františku Muzikovi, Jiřím Frejkovi), k pojetí scénografie v 19. století (např. studie k historii Stavovského divadla) a k památkám divadelního výtvarnictví 17.–18. století ze sbírek hradů a zámků. Připravil k dalšímu badatelskému využítí obsáhlou rešerši Činnost německých divadelních společností v českých provinciích v 19. století (2006, Knihovna Divadelního ústavu, Praha). K vrcholným dílům patří H. syntéza Česká divadelní architektura (1999). Navázal na ni přípravnou studií o stavebním vývoji pražských kinosálů, kterou již ke knižnímu zpracování nedovedl.
L: SČSVU 3, s. 148; Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích…, L. Slavíček a kol. (eds.), 1, 2016, s. 417–418 (s bibliografií); https://cs.isabart.org/person/13856 (stav k 21. 3. 2020); cs.wikipedia.org (stav k 21. 3. 2020); https://vis.idu.cz (bibliografie, J. H., stav k 21. 3. 2020).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera