HIRNHEIM Jeroným Jan Filip 17.5.1637-27.8.1679: Porovnání verzí
(HIRNHEIM_Jeroným_17.5.1637-27.6.1679) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jeroným HIRNHEIM | | jméno = Jeroným Jan Filip HIRNHEIM | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 17.5.1637 | | datum narození = 17.5.1637 | ||
| místo narození = | | místo narození = Opava | ||
| datum úmrtí = 27. | | datum úmrtí = 27.8.1679 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 56- Filozof | | povolání = 56- Filozof<br />49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista | ||
49- Náboženský nebo církevní činitel | | jiná jména = | ||
50- Náboženský publicista | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 616 | ||
}} | |||
'''HIRNHEIM, Jeroným Jan Filip''' ''(též HIRNHAIM, Hieronymus Joannes Philippus), * 17. 5. 1637 Opava, † 27. 8. 1679 Praha, opat Strahovského kláštera, teolog, filozof'' | |||
Syn Philippa Jakoba H. von Elsenberg a jeho manželky Magdalény. Navštěvoval jezuitskou školu v Opavě, potom pokračoval | |||
ve studiích v Praze. 1658 vstoupil do Strahovského kláštera | |||
a přijal řeholní jméno Hieronymus. Sliby složil 1659, kněžské | |||
svěcení přijal 1664. Až do zvolení strahovským opatem 1670 | |||
zastával pedagogické funkce, učil kanonické právo na domácím klášterním studiu a vedl kurzy filozofie v premonstrátské | |||
koleji Norbertinum a v pražském arcibiskupském semináři. | |||
1667 získal na pražské univerzitě doktorát z teologie. | |||
H. se soustředil na pozdvihnutí duchovní a intelektuální úrovně strahovského konventu. Vybudoval knihovní (Teologický) | |||
sál (1671–72) a navzdory protestům pražské univerzity prosadil výuku kanonického práva v arcibiskupském semináři | |||
(1674–75). Přestavbu prostor pro účely knihovny zadal Janu | |||
Dominikovi Orsimu. Jako opat se podílel na tvorbě klášterních análů, zaznamenávání historie přikládal velkou důležitost. | |||
Byl známý jako jeden z nejvýznačnějších teologů a filozofů | |||
barokních Čech, představitel skeptického fideismu. Zachovaly | |||
se posluchačské zápisy z jeho přednášek a H. rukopis ''Theologia universalis''. Jeho nejdůležitějším spisem je ''De typho generis humani'' (1676). Pro členy vlastní řehole byl určen komentář | |||
k tzv. Řeči sv. Norberta (''S. Norberti … sermo ad … Praemonstratenses filios'', 1676), širšímu publiku latinské meditace na | |||
každý den v roce ''Meditationes pro singulis anni diebus ex sacra Scriptura excerptae'' (1678), které vyšly také v německém a českém překladu. | |||
'''L:''' RSN 3, s. 795; A. L. Goovaerts, Ecrivains, artistes et savants de l’ordre de | |||
Prémontré. Dictionnaire bio-bibliographique I, Bruxelles 1899, s. 389–390; | |||
MČE 2, s. 776; NDB 9, s. 204–205; BL 1, s. 631; SČF, s. 177; K. Bobková-Valentová – J. Kašpárková et al., Historiam scribere 2, 2018, s. 347–348; | |||
D. K. Čermák, Premonstráti v Čechách a na Moravě. Stručné vypsání osudů | |||
buď ještě stávajících nebo již vyhlazených klášterů toho řádu dle roků jejich | |||
založení, 1877, s. 89–93; K. Šebesta, J. H., in: Sborník historického kroužku 22, 1921, č. 1–2, s. 1–5; U. G. Leinsle, Abt Hieronymus H. Zur Wissenschaftskritik des 17. Jahrhunderts, in: Analecta Praemonstratensia 55, | |||
1979, s. 171–195; S. Sousedík, Filosofie v českých zemích mezi středověkem | |||
a osvícenstvím, 1997, s. 235–242; R. Fukala, Dva pobělohorští intelektuálové | |||
v Opavě. (K působení Bohuslava Balbína a Hieronyma H.), in: Vlastivědné listy Slezska a Severní Moravy 24, 1998, č. 1, s. 24–28; H. Kuchařová, | |||
Premonstrátská kolej Norbertinum v Praze. Alternativy univerzitního vzdělání v 17. a 18. století, 2011, s. 168–170; U. G. Leinsle, „Tunc vertetur scena“. Zu einem Konstruktionsprinzip der Meditationen des Strahover Abtes | |||
Hieronymus H. (1637–1679), in: Analecta Praemonstratensia 88, 2012, | |||
s. 68–95; T. Matějec, Biblické výklady J. H. ve spise Theologia universalis, | |||
2016 (rigorózní práce, Katolická teologická fakulta UK, Praha); de.wikipedia. | |||
org (s další literaturou, stav k 1. 7. 2020). | |||
Hedvika Kuchařová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:56- Filozof]] | [[Kategorie:56- Filozof]] | ||
Řádek 18: | Řádek 55: | ||
[[Kategorie:1637]] | [[Kategorie:1637]] | ||
[[Kategorie:Opava]] | |||
[[Kategorie:1679]] | [[Kategorie:1679]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 18. 3. 2023, 10:20
Jeroným Jan Filip HIRNHEIM | |
Narození | 17.5.1637 |
---|---|
Místo narození | Opava |
Úmrtí | 27.8.1679 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
56- Filozof 49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 616 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48676 |
HIRNHEIM, Jeroným Jan Filip (též HIRNHAIM, Hieronymus Joannes Philippus), * 17. 5. 1637 Opava, † 27. 8. 1679 Praha, opat Strahovského kláštera, teolog, filozof
Syn Philippa Jakoba H. von Elsenberg a jeho manželky Magdalény. Navštěvoval jezuitskou školu v Opavě, potom pokračoval ve studiích v Praze. 1658 vstoupil do Strahovského kláštera a přijal řeholní jméno Hieronymus. Sliby složil 1659, kněžské svěcení přijal 1664. Až do zvolení strahovským opatem 1670 zastával pedagogické funkce, učil kanonické právo na domácím klášterním studiu a vedl kurzy filozofie v premonstrátské koleji Norbertinum a v pražském arcibiskupském semináři. 1667 získal na pražské univerzitě doktorát z teologie.
H. se soustředil na pozdvihnutí duchovní a intelektuální úrovně strahovského konventu. Vybudoval knihovní (Teologický) sál (1671–72) a navzdory protestům pražské univerzity prosadil výuku kanonického práva v arcibiskupském semináři (1674–75). Přestavbu prostor pro účely knihovny zadal Janu Dominikovi Orsimu. Jako opat se podílel na tvorbě klášterních análů, zaznamenávání historie přikládal velkou důležitost.
Byl známý jako jeden z nejvýznačnějších teologů a filozofů barokních Čech, představitel skeptického fideismu. Zachovaly se posluchačské zápisy z jeho přednášek a H. rukopis Theologia universalis. Jeho nejdůležitějším spisem je De typho generis humani (1676). Pro členy vlastní řehole byl určen komentář k tzv. Řeči sv. Norberta (S. Norberti … sermo ad … Praemonstratenses filios, 1676), širšímu publiku latinské meditace na každý den v roce Meditationes pro singulis anni diebus ex sacra Scriptura excerptae (1678), které vyšly také v německém a českém překladu.
L: RSN 3, s. 795; A. L. Goovaerts, Ecrivains, artistes et savants de l’ordre de Prémontré. Dictionnaire bio-bibliographique I, Bruxelles 1899, s. 389–390; MČE 2, s. 776; NDB 9, s. 204–205; BL 1, s. 631; SČF, s. 177; K. Bobková-Valentová – J. Kašpárková et al., Historiam scribere 2, 2018, s. 347–348; D. K. Čermák, Premonstráti v Čechách a na Moravě. Stručné vypsání osudů buď ještě stávajících nebo již vyhlazených klášterů toho řádu dle roků jejich založení, 1877, s. 89–93; K. Šebesta, J. H., in: Sborník historického kroužku 22, 1921, č. 1–2, s. 1–5; U. G. Leinsle, Abt Hieronymus H. Zur Wissenschaftskritik des 17. Jahrhunderts, in: Analecta Praemonstratensia 55, 1979, s. 171–195; S. Sousedík, Filosofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím, 1997, s. 235–242; R. Fukala, Dva pobělohorští intelektuálové v Opavě. (K působení Bohuslava Balbína a Hieronyma H.), in: Vlastivědné listy Slezska a Severní Moravy 24, 1998, č. 1, s. 24–28; H. Kuchařová, Premonstrátská kolej Norbertinum v Praze. Alternativy univerzitního vzdělání v 17. a 18. století, 2011, s. 168–170; U. G. Leinsle, „Tunc vertetur scena“. Zu einem Konstruktionsprinzip der Meditationen des Strahover Abtes Hieronymus H. (1637–1679), in: Analecta Praemonstratensia 88, 2012, s. 68–95; T. Matějec, Biblické výklady J. H. ve spise Theologia universalis, 2016 (rigorózní práce, Katolická teologická fakulta UK, Praha); de.wikipedia. org (s další literaturou, stav k 1. 7. 2020).
Hedvika Kuchařová