HIRSCHFELD Eugen 10.10.1892-8.1.1969: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = | | jméno = Eugen HIRSCHFELD | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.10.1892 | | datum narození = 10.10.1892 | ||
| místo narození = Jelgava (Lotyšsko) | | místo narození = Jelgava (Lotyšsko) | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 8.1.1969 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 622 | |||
}} | }} | ||
'''HIRSCHFELD, Eugen''', ''* 10. 10. 1892 Jelgava (Lotyšsko), † 8. 1. 1969 Praha, strojírenský technolog, pedagog'' | |||
Pocházel z početné rodiny středoškolského profesora Gottfrieda (1850−1905) a Dariny H. (1862−1910). Maturoval na | |||
gymnáziu v Charkově, 1909−13 studoval na tamním technologickém institutu imperátora Alexandra III. a 1914−18 navštěvoval Michajlovskou dělostřeleckou akademii a Technologický institut v Petrohradě. 1914−17 se účastnil první světové války, | |||
za občanské války 1918−19 byl důstojníkem v bělogvardějských jednotkách bojujících za obnovu carství, 1919−20 působil v Istanbulu a Soluni jako technik a přebírací komisař | |||
na území poražené Osmanské říše a 1921−22 jako důstojník | |||
československé armády v Košicích. | |||
Po propuštění z armády absolvoval 1922−25 strojní obor | |||
na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství | |||
ČVUT v Praze (Ing. 1925). Habilitoval se 1946, obhájil | |||
doktorát (Dr. techn. 1949) a 1951 byl jmenován profesorem. | |||
Zastával řadu vedoucích funkcí ve výrobních závodech československého strojírenského průmyslu (Škoda v Plzni, 1925−34, | |||
1937−45; Avia v Praze-Letňanech, 1934−37) a v jeho řídících | |||
orgánech (Generální ředitelství československého průmyslu v Praze, 1945−48). Přednášel na Strojní fakultě Slovenské | |||
vysoké školy technické v Bratislavě (1946−52) a na ČVUT | |||
v Praze (Fakulta ekonomicko-inženýrská, Fakulta strojní, | |||
1952−69). Byl členem Státního výboru pro rozvoj techniky, | |||
vědecké rady Výzkumného ústavu pro práškovou metalurgii | |||
v Šumperku, redakční rady časopisu ''Technické noviny'', předsedou komise Strojírenské technologie Československé vědecko-technické společnosti, podílel se na činnosti Mezinárodní normalizační společnosti ISA. | |||
Významně přispěl k vypracování teoreticky i empiricky zdůvodněné teorie obrábění kovových materiálů a vymezení této strojírenské technologie jako vědecké disciplíny. Patřil k předním | |||
odborníkům v oblasti výroby a technického využití slinutých | |||
karbidů wolframu a mikroskopického i rentgenografického | |||
výzkumu jejich struktury. 1967 mu bylo uděleno státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Oženil se s Amandou, roz. Kubecovou, manželé měli dceru Ninu a syna Jiřího. | |||
'''D:''' výběr: Tvrdé kovy, 1947; Straty vo výrobe, Bratislava 1949; Teória rezania kovov, tamtéž 1953; Hospodaření nářadím ve strojírenských závodech | |||
(s V. Suchým), 1955; Slinuté karbidy (s kol.), 1958; Strojírenská technologie | |||
2. Metodika obrábění, 1959. | |||
'''L:''' nekrolog, in: Technická práca 21, 1969, č. 3, s. 66; 30 rokov Strojníckej | |||
fakulty SVŠT, Bratislava 1971, s. 15, 119−120; BLS 3, s. 451−452. | |||
Ivo Kraus | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
Verze z 18. 3. 2023, 12:46
| Eugen HIRSCHFELD | |
 | |
| Narození | 10.10.1892 |
|---|---|
| Místo narození | Jelgava (Lotyšsko) |
| Úmrtí | 8.1.1969 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 28- Strojař nebo elektrotechnik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 622 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53324 |
HIRSCHFELD, Eugen, * 10. 10. 1892 Jelgava (Lotyšsko), † 8. 1. 1969 Praha, strojírenský technolog, pedagog
Pocházel z početné rodiny středoškolského profesora Gottfrieda (1850−1905) a Dariny H. (1862−1910). Maturoval na gymnáziu v Charkově, 1909−13 studoval na tamním technologickém institutu imperátora Alexandra III. a 1914−18 navštěvoval Michajlovskou dělostřeleckou akademii a Technologický institut v Petrohradě. 1914−17 se účastnil první světové války, za občanské války 1918−19 byl důstojníkem v bělogvardějských jednotkách bojujících za obnovu carství, 1919−20 působil v Istanbulu a Soluni jako technik a přebírací komisař na území poražené Osmanské říše a 1921−22 jako důstojník československé armády v Košicích.
Po propuštění z armády absolvoval 1922−25 strojní obor na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze (Ing. 1925). Habilitoval se 1946, obhájil doktorát (Dr. techn. 1949) a 1951 byl jmenován profesorem. Zastával řadu vedoucích funkcí ve výrobních závodech československého strojírenského průmyslu (Škoda v Plzni, 1925−34, 1937−45; Avia v Praze-Letňanech, 1934−37) a v jeho řídících orgánech (Generální ředitelství československého průmyslu v Praze, 1945−48). Přednášel na Strojní fakultě Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě (1946−52) a na ČVUT v Praze (Fakulta ekonomicko-inženýrská, Fakulta strojní, 1952−69). Byl členem Státního výboru pro rozvoj techniky, vědecké rady Výzkumného ústavu pro práškovou metalurgii v Šumperku, redakční rady časopisu Technické noviny, předsedou komise Strojírenské technologie Československé vědecko-technické společnosti, podílel se na činnosti Mezinárodní normalizační společnosti ISA.
Významně přispěl k vypracování teoreticky i empiricky zdůvodněné teorie obrábění kovových materiálů a vymezení této strojírenské technologie jako vědecké disciplíny. Patřil k předním odborníkům v oblasti výroby a technického využití slinutých karbidů wolframu a mikroskopického i rentgenografického výzkumu jejich struktury. 1967 mu bylo uděleno státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Oženil se s Amandou, roz. Kubecovou, manželé měli dceru Ninu a syna Jiřího.
D: výběr: Tvrdé kovy, 1947; Straty vo výrobe, Bratislava 1949; Teória rezania kovov, tamtéž 1953; Hospodaření nářadím ve strojírenských závodech (s V. Suchým), 1955; Slinuté karbidy (s kol.), 1958; Strojírenská technologie 2. Metodika obrábění, 1959.
L: nekrolog, in: Technická práca 21, 1969, č. 3, s. 66; 30 rokov Strojníckej fakulty SVŠT, Bratislava 1971, s. 15, 119−120; BLS 3, s. 451−452.
Ivo Kraus