AMORT Vlasta 29.7.1880-29.8.1950: Porovnání verzí
(AMORT_Vlasta_28.7.1880-29.8.1950) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Vlasta AMORT | | jméno = Vlasta AMORT | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = | | datum narození = 29.7.1880 | ||
| místo narození = | | místo narození = Povel (Olomouc) | ||
| datum úmrtí = 29.8.1950 | | datum úmrtí = 29.8.1950 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''AMORT, Vlasta (též Vlastimil, Vlasťa),''' ''* 29. 7. 1880 Povel (Olomouc), † 29. 8. 1950 Praha, sochař, účastník 1. odboje'' | |||
Člen rozvětvené umělecké rodiny, syn sochaře Aloise A. | |||
(1842–1912), bratr Václava A. (1891–1967) a bratranec Viléma | |||
A. (1864–1913), otec herečky Světly A. (1911–1985). | |||
Učil se u otce a bratrance. 1909 se oženil v Dobromilicích | |||
u Prostějova s Boženou Horákovou. Od 1911 žil v Moskvě, | |||
kde ho carské úřady pověřovaly významnými sochařskými | |||
pracemi. Zvítězil v soutěži na pomník advokáta N. Plavka | |||
a provedl reliéfy na divadle na Arbatském náměstí. Vytvořil | |||
několik monumentálních soch, jako např. cara Mikuláše, | |||
generála Kornilova a Brusilova a velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče. | |||
1912 se zúčastnil carských borodinských slavností, | |||
které patrně sám aranžoval. 1914–15 se podílel na organizování | |||
České družiny a navrhl pro ni první prapor starodružiníků | |||
v Moskvě. Po válce pracoval v ateliéru F. Anýže v Praze, | |||
kde vytvořil řadu plastik a 1927 navrhl pomník senátora Em. | |||
Hrubého v Občově u Příbrami. Na výstavě návrhů pro Památník | |||
odboje v Praze na Žižkově (v červnu 1927 v refektáři | |||
Klementina) vystavil Jezdeckou sochu prezidenta T. G. Masaryka, | |||
Kozáčky, Jana Žižku, Jezdeckou šarvátku, Raněného a Okopy | |||
České družiny roku 1914 v Tarnově. Za 2. světové války byl | |||
od 1941 vězněn v koncentračním táboře Mauthausen. | |||
'''L:''' Volné slovo, 8. 9. 1928; OSND 1/1, s. 142; KSN 1, s. 174; P. Dějev, Výtvarníci | |||
legionáři, 1937, s. 52; Toman 1, s. 19; Z. Mazenauer, O hradišťské | |||
sochařské rodině Amortově, in: Zpravodaj města Uherského Hradiště 8, | |||
1970, č. 12, s. 1n.; G. Čáp, Marginálie ke vzpomínání na rodinu Amortovu, | |||
in: tamtéž 9, 1971, č. 5, s. 14n.; Saur 2, s. 745; SČSVU 1, s. 40. | |||
Gustav Novotný | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
[[Kategorie:1880]] | [[Kategorie:1880]] | ||
[[Kategorie:Olomouc]] | |||
[[Kategorie:1950]] | [[Kategorie:1950]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
Verze z 4. 2. 2016, 12:13
| Vlasta AMORT | |
 | |
| Narození | 29.7.1880 |
|---|---|
| Místo narození | Povel (Olomouc) |
| Úmrtí | 29.8.1950 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39278 |
AMORT, Vlasta (též Vlastimil, Vlasťa), * 29. 7. 1880 Povel (Olomouc), † 29. 8. 1950 Praha, sochař, účastník 1. odboje
Člen rozvětvené umělecké rodiny, syn sochaře Aloise A. (1842–1912), bratr Václava A. (1891–1967) a bratranec Viléma A. (1864–1913), otec herečky Světly A. (1911–1985). Učil se u otce a bratrance. 1909 se oženil v Dobromilicích u Prostějova s Boženou Horákovou. Od 1911 žil v Moskvě, kde ho carské úřady pověřovaly významnými sochařskými pracemi. Zvítězil v soutěži na pomník advokáta N. Plavka a provedl reliéfy na divadle na Arbatském náměstí. Vytvořil několik monumentálních soch, jako např. cara Mikuláše, generála Kornilova a Brusilova a velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče. 1912 se zúčastnil carských borodinských slavností, které patrně sám aranžoval. 1914–15 se podílel na organizování České družiny a navrhl pro ni první prapor starodružiníků v Moskvě. Po válce pracoval v ateliéru F. Anýže v Praze, kde vytvořil řadu plastik a 1927 navrhl pomník senátora Em. Hrubého v Občově u Příbrami. Na výstavě návrhů pro Památník odboje v Praze na Žižkově (v červnu 1927 v refektáři Klementina) vystavil Jezdeckou sochu prezidenta T. G. Masaryka, Kozáčky, Jana Žižku, Jezdeckou šarvátku, Raněného a Okopy České družiny roku 1914 v Tarnově. Za 2. světové války byl od 1941 vězněn v koncentračním táboře Mauthausen.
L: Volné slovo, 8. 9. 1928; OSND 1/1, s. 142; KSN 1, s. 174; P. Dějev, Výtvarníci legionáři, 1937, s. 52; Toman 1, s. 19; Z. Mazenauer, O hradišťské sochařské rodině Amortově, in: Zpravodaj města Uherského Hradiště 8, 1970, č. 12, s. 1n.; G. Čáp, Marginálie ke vzpomínání na rodinu Amortovu, in: tamtéž 9, 1971, č. 5, s. 14n.; Saur 2, s. 745; SČSVU 1, s. 40.
Gustav Novotný