BAREŠ Gustav 22.10.1910-13.9.1979

Gustav BAREŠ
Narození	22.10.1910
Místo narození	Proseč-Záhoří
Úmrtí	13.9.1979
Místo úmrtí	Praha
Povolání	47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 68- Redaktor nebo žurnalista
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40133

BAREŠ, Gustav (pův. jm. Breitenfeld), * 22. 10. 1910 Proseč u Chrudimi, † 13. 9. 1979 Praha, politik, novinář

Pocházel z chudé rodiny židovského obchodníka. Od 1922 se účastnil hnutí Spartakových skautů práce, již tehdy vydával dětský časopis. 1924–29 studoval nejprve krátce na měšťanské škole a poté na obchodní akademii v Praze-Karlíně. Od 1926 se angažoval v Komunistickém svazu mládeže a Kostufře. 1929 byl úředníkem České akciové továrny na dýhy v Praze-Žižkově a začal spolupracovat s Rudým právem. 1930 vstoupil do KSČ a od 1935 zastával funkce v jejím agitačním aparátu. Pracoval jako novinář: od března 1930 působil v Rudém právu, v redakci Pravdy a Škodováka v Plzni, 1930–31 byl šéfredaktorem a 1932 zástupcem šéfredaktora Rudého večerníku. 1935 a 1936 krátce redigoval Rudé právo, 1936–37 Haló noviny. 1938 vedl vnitropolitickou rubriku Rudého práva, od podzimu téhož roku vykonával funkci redaktora časopisů Cesta soukromých zaměstnanců a Pražský týden. Po Mnichově působil v ilegálním vedení KSČ v Praze a v květnu 1939 s rodinou emigroval do SSSR. Tam 1943–45 vedl vysílač Za národní osvobození, redigoval marxistické spisy, pracoval v redakci Československých listů a jako funkcionář Komunistické internacionály mládeže. 1945–46 byl šéfredaktorem Rudého práva, po volbách 1946 řídil Kulturní a propagační oddělení ÚV KSČ. V polemikách s Václavem Černým a Ferdinandem Peroutkou prezentoval stanoviska komunistického vedení na roli kultury v poválečné ČSR. Po únoru 1948 zastával řadu významných funkcí v ÚV KSČ a nesl zodpovědnost zvláště za proměnu kulturní sféry na propagandistický nástroj komunistického režimu. 1947–52 redigoval i Tvorbu, kde byly vedeny kampaně proti významným tvůrcům a hodnotám moderní kultury. Iniciativně prosazoval sovětský model kulturní politiky a podílel se na administrativních zásazích proti české kultuře (např. 1946 vůči časopisu Generace, 1948 proti hře Kde je Kuťák?, 1950–51 proti Jaroslavu Seifertovi). Angažoval se rovněž ve školství a proticírkevní politice, 1951 vedl na Těšínsku útok proti národnostnímu programu tajemníka OV KSČ Pavla Cieslara. Jako člen tzv. komise tří se postavil proti Marii Švermové a Otu Šlingovi. Do podzimu 1951 se v kulturní politice střetával se svým rivalem Václavem Kopeckým, který stál za jeho pádem. V lednu 1952 byl kvůli úzké spolupráci s Rudolfem Slánským odvolán z politických funkcí. Do 1953 působil v Rudém právu (bez možnosti podepisovat články) a 1953–54 jako propagační referent zemědělského odboru KNV Praha. 1955–63 pracoval v Ústavu dějin KSČ, věnoval se zejména problematice komunistického odboje. 1963 se stal zastupujícím profesorem Fakulty osvěty a novinářství UK, 1966–70 tam byl děkanem a řádným profesorem filozofie. Koncem 60. let sympatizoval s reformním proudem, proto byl 1970 z KSČ vyloučen a nesměl dál přednášet. Přestože byl B. schopen částečné kritické sebereflexe, cítil se vždy spíše obětí deformací a nikdy veřejně nepřiznal odpovědnost za svá politická rozhodnutí.

D: Baťa bankrot, 1932; Co chce Hitler, 1938; To jsou oni!, 1945; Klement Gottwald – muž proti Mnichovu, 1946; Rozhovor s Ferdinandem Peroutkou o svobodě a demokracii, 1947; Listy o kultuře, 1947; Sovětský svaz a naše samostatnost, 1947; Naše cesta k socialismu, 1948; Julius Fučík – revoluční novinář, 1950; Vytvoříme z plzeňského kraje nezdolnou tvrz míru a socialismu, 1951; Proti Mnichovu, 1958; Zrození atomového věku, 1961; Tři pře Jana Ziky, 1961; Malý kousek nebe, 1963; Rozvoj vědy a vzdělání v naší společnosti, 1967; Možnosti a meze, 1968.

L: J. Knapík, Kdo spoutal naši kulturu, 2000; týž: Kdo byl kdo v naší kulturní politice, 2002, s. 46n; Tomeš 1, s. 45; SČS 1, s. 16; Kolář Elity, s. 214n.; ČBS, s. 25; PSD 1, s. 45; PSN 1, s. 170; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, s. 25.

P: Písemná pozůstalost uložena v ANM.

Jiří Knapík