BATKA Vilém 16.2.1915-3.1.1974: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BATKA_Vilém_16.2.1915-3.1.1974)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 10: Řádek 10:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Vilém BATKA
}}


== Literatura ==
'''BATKA, Vilém,''' ''* 16. 2. 1915 Praha, † 3. 1. 1974 Praha, elektrotechnik, pedagog''
 
Studium elektrotechniky na Vysoké škole strojního a elektrotechnického
inženýrství ČVUT ukončil 1938, avšak
vysvědčení o druhé státní zkoušce dostal, kvůli uzavření
vysokých škol, až 1946. 1940–41 pracoval jako technický
úředník u chemické firmy Margaux v Praze a u firmy Čapek-Riechel-Mannesmann v Libčicích nad Vltavou. V listopadu
1941 zatklo B. gestapo, krátce byl vězněn a pak propuštěn
pro nedostatek důkazů. Tehdy byl zaměstnán u firmy Junkers
jako zástupce vedoucího fyzikální laboratoře. Po likvidaci firmy
1945 přešel do pražské ČKD jako projektant a výpočtář.
Zároveň krátce přednášel v učebním kursu pro radiotechniku
na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství
ČVUT. Koncem 1949 přestoupil do nově se organizujících
Československých závodů těžkého strojírenství, kde působil
do 1951 v operativní skupině elektrotechnika, a pak přešel
na ministerstvo těžkého strojírenství do odboru pro výzkum
a technický rozvoj silnoproudé elektrotechniky. Sestavoval,
vedl a kontroloval plán technického rozvoje elektrotechnických
podniků a výzkumných ústavů. 1956 nastoupil B. do
Ústavu pro elektrotechniku ČSAV jako samostatný vědecký
pracovník pro speciální problémy dielektriky. 1957–63 publikoval
pět odborných studií ve ''Sborníku'' ''prací'' ''Ústavu'' ''pro''
''elektrotechniku'' ''ČSAV'' a v dalším odborném tisku a podal
několik zlepšovacích návrhů. Byly přijaty dva, první 1954,
z oblasti koncepce elektromotorků s pomocnou rozběhovou
fází, a 1957 druhý, týkající se nového regulačního transformátoru.
B. získal patent na aparaturu na provozní srovnávací
zkoušky izolantů (1960). Disertační práci z oboru elektrického
průrazu obhájil 1959. V té době externě přednášel na
Fakultě elektrotechnické ČVUT, kde se v září 1961 habilitoval
a v prosinci 1962 byl jmenován profesorem pro obor teoretická elektrotechnika. 1. 2. 1963 nastoupil na ČVUT
jako řádný profesor. O rok později se stal vedoucím katedry
teoretické elektrotechniky, která se specializovala na přesná
měření elektrických a magnetických veličin a ferromagnetických
materiálů. Ve školním roce 1971/72 přešel na katedru
elektromagnetického pole, která vznikla z části katedry
teoretické elektrotechniky a katedry šíření elektromagnetických
vln. Byl členem předsednictva ústředního výboru
sekce pro elektrotechniku Československé vědeckotechnické
společnosti, místopředsedou poradního sboru Ministerstva
strojírenství ČSSR pro regulaci a automatizaci a vědeckým
sekretářem komise vlády pro unifikaci asynchronních motorů
s hliníkovým vinutím. Od 1954 se stal členem, později
předsedou redakční rady časopisu ''Elektronik''.
 
'''D:''' Emisní teorie čistě elektrického průrazu, in: Sborník prací pro elektrotechniku
ČSAV, 1961; Řešení některých úloh elektrického pole metodou
obrazů, in: Elektrotechnický obzor, 1957, č. 3; Současný stav teorie elektrického
průrazu pevných látek, in: tamtéž, 1960, č. 5.
 
'''L:''' Informační zpravodaj ČVUT, 1974, č. 1, s. 29; Elektrotechnický obzor,
1974, č. 2, s. 128.
 
'''P:''' Archiv ČVUT, fond FEL ČVUT.
 
Jiřina Masnerová, Daniel Mayer
   
   
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1915]]
[[Kategorie:1915]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1974]]
[[Kategorie:1974]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 6. 5. 2016, 08:36

Vilém BATKA
Narození 16.2.1915
Místo narození Praha
Úmrtí 3.1.1974
Místo úmrtí Praha
Povolání

28- Strojař nebo elektrotechnik

61- Pedagog
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43562

BATKA, Vilém, * 16. 2. 1915 Praha, † 3. 1. 1974 Praha, elektrotechnik, pedagog

Studium elektrotechniky na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT ukončil 1938, avšak vysvědčení o druhé státní zkoušce dostal, kvůli uzavření vysokých škol, až 1946. 1940–41 pracoval jako technický úředník u chemické firmy Margaux v Praze a u firmy Čapek-Riechel-Mannesmann v Libčicích nad Vltavou. V listopadu 1941 zatklo B. gestapo, krátce byl vězněn a pak propuštěn pro nedostatek důkazů. Tehdy byl zaměstnán u firmy Junkers jako zástupce vedoucího fyzikální laboratoře. Po likvidaci firmy 1945 přešel do pražské ČKD jako projektant a výpočtář. Zároveň krátce přednášel v učebním kursu pro radiotechniku na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Koncem 1949 přestoupil do nově se organizujících Československých závodů těžkého strojírenství, kde působil do 1951 v operativní skupině elektrotechnika, a pak přešel na ministerstvo těžkého strojírenství do odboru pro výzkum a technický rozvoj silnoproudé elektrotechniky. Sestavoval, vedl a kontroloval plán technického rozvoje elektrotechnických podniků a výzkumných ústavů. 1956 nastoupil B. do Ústavu pro elektrotechniku ČSAV jako samostatný vědecký pracovník pro speciální problémy dielektriky. 1957–63 publikoval pět odborných studií ve Sborníku prací Ústavu pro elektrotechniku ČSAV a v dalším odborném tisku a podal několik zlepšovacích návrhů. Byly přijaty dva, první 1954, z oblasti koncepce elektromotorků s pomocnou rozběhovou fází, a 1957 druhý, týkající se nového regulačního transformátoru. B. získal patent na aparaturu na provozní srovnávací zkoušky izolantů (1960). Disertační práci z oboru elektrického průrazu obhájil 1959. V té době externě přednášel na Fakultě elektrotechnické ČVUT, kde se v září 1961 habilitoval a v prosinci 1962 byl jmenován profesorem pro obor teoretická elektrotechnika. 1. 2. 1963 nastoupil na ČVUT jako řádný profesor. O rok později se stal vedoucím katedry teoretické elektrotechniky, která se specializovala na přesná měření elektrických a magnetických veličin a ferromagnetických materiálů. Ve školním roce 1971/72 přešel na katedru elektromagnetického pole, která vznikla z části katedry teoretické elektrotechniky a katedry šíření elektromagnetických vln. Byl členem předsednictva ústředního výboru sekce pro elektrotechniku Československé vědeckotechnické společnosti, místopředsedou poradního sboru Ministerstva strojírenství ČSSR pro regulaci a automatizaci a vědeckým sekretářem komise vlády pro unifikaci asynchronních motorů s hliníkovým vinutím. Od 1954 se stal členem, později předsedou redakční rady časopisu Elektronik.

D: Emisní teorie čistě elektrického průrazu, in: Sborník prací pro elektrotechniku ČSAV, 1961; Řešení některých úloh elektrického pole metodou obrazů, in: Elektrotechnický obzor, 1957, č. 3; Současný stav teorie elektrického průrazu pevných látek, in: tamtéž, 1960, č. 5.

L: Informační zpravodaj ČVUT, 1974, č. 1, s. 29; Elektrotechnický obzor, 1974, č. 2, s. 128.

P: Archiv ČVUT, fond FEL ČVUT.

Jiřina Masnerová, Daniel Mayer