BATKA Vilém 16.2.1915-3.1.1974: Porovnání verzí
(BATKA_Vilém_16.2.1915-3.1.1974) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BATKA, Vilém,''' ''* 16. 2. 1915 Praha, † 3. 1. 1974 Praha, elektrotechnik, pedagog'' | |||
Studium elektrotechniky na Vysoké škole strojního a elektrotechnického | |||
inženýrství ČVUT ukončil 1938, avšak | |||
vysvědčení o druhé státní zkoušce dostal, kvůli uzavření | |||
vysokých škol, až 1946. 1940–41 pracoval jako technický | |||
úředník u chemické firmy Margaux v Praze a u firmy Čapek-Riechel-Mannesmann v Libčicích nad Vltavou. V listopadu | |||
1941 zatklo B. gestapo, krátce byl vězněn a pak propuštěn | |||
pro nedostatek důkazů. Tehdy byl zaměstnán u firmy Junkers | |||
jako zástupce vedoucího fyzikální laboratoře. Po likvidaci firmy | |||
1945 přešel do pražské ČKD jako projektant a výpočtář. | |||
Zároveň krátce přednášel v učebním kursu pro radiotechniku | |||
na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství | |||
ČVUT. Koncem 1949 přestoupil do nově se organizujících | |||
Československých závodů těžkého strojírenství, kde působil | |||
do 1951 v operativní skupině elektrotechnika, a pak přešel | |||
na ministerstvo těžkého strojírenství do odboru pro výzkum | |||
a technický rozvoj silnoproudé elektrotechniky. Sestavoval, | |||
vedl a kontroloval plán technického rozvoje elektrotechnických | |||
podniků a výzkumných ústavů. 1956 nastoupil B. do | |||
Ústavu pro elektrotechniku ČSAV jako samostatný vědecký | |||
pracovník pro speciální problémy dielektriky. 1957–63 publikoval | |||
pět odborných studií ve ''Sborníku'' ''prací'' ''Ústavu'' ''pro'' | |||
''elektrotechniku'' ''ČSAV'' a v dalším odborném tisku a podal | |||
několik zlepšovacích návrhů. Byly přijaty dva, první 1954, | |||
z oblasti koncepce elektromotorků s pomocnou rozběhovou | |||
fází, a 1957 druhý, týkající se nového regulačního transformátoru. | |||
B. získal patent na aparaturu na provozní srovnávací | |||
zkoušky izolantů (1960). Disertační práci z oboru elektrického | |||
průrazu obhájil 1959. V té době externě přednášel na | |||
Fakultě elektrotechnické ČVUT, kde se v září 1961 habilitoval | |||
a v prosinci 1962 byl jmenován profesorem pro obor teoretická elektrotechnika. 1. 2. 1963 nastoupil na ČVUT | |||
jako řádný profesor. O rok později se stal vedoucím katedry | |||
teoretické elektrotechniky, která se specializovala na přesná | |||
měření elektrických a magnetických veličin a ferromagnetických | |||
materiálů. Ve školním roce 1971/72 přešel na katedru | |||
elektromagnetického pole, která vznikla z části katedry | |||
teoretické elektrotechniky a katedry šíření elektromagnetických | |||
vln. Byl členem předsednictva ústředního výboru | |||
sekce pro elektrotechniku Československé vědeckotechnické | |||
společnosti, místopředsedou poradního sboru Ministerstva | |||
strojírenství ČSSR pro regulaci a automatizaci a vědeckým | |||
sekretářem komise vlády pro unifikaci asynchronních motorů | |||
s hliníkovým vinutím. Od 1954 se stal členem, později | |||
předsedou redakční rady časopisu ''Elektronik''. | |||
'''D:''' Emisní teorie čistě elektrického průrazu, in: Sborník prací pro elektrotechniku | |||
ČSAV, 1961; Řešení některých úloh elektrického pole metodou | |||
obrazů, in: Elektrotechnický obzor, 1957, č. 3; Současný stav teorie elektrického | |||
průrazu pevných látek, in: tamtéž, 1960, č. 5. | |||
'''L:''' Informační zpravodaj ČVUT, 1974, č. 1, s. 29; Elektrotechnický obzor, | |||
1974, č. 2, s. 128. | |||
'''P:''' Archiv ČVUT, fond FEL ČVUT. | |||
Jiřina Masnerová, Daniel Mayer | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
[[Kategorie:1915]] | [[Kategorie:1915]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1974]] | [[Kategorie:1974]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 6. 5. 2016, 08:36
Vilém BATKA | |
![]() | |
Narození | 16.2.1915 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 3.1.1974 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
28- Strojař nebo elektrotechnik 61- Pedagog |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43562 |
BATKA, Vilém, * 16. 2. 1915 Praha, † 3. 1. 1974 Praha, elektrotechnik, pedagog
Studium elektrotechniky na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT ukončil 1938, avšak vysvědčení o druhé státní zkoušce dostal, kvůli uzavření vysokých škol, až 1946. 1940–41 pracoval jako technický úředník u chemické firmy Margaux v Praze a u firmy Čapek-Riechel-Mannesmann v Libčicích nad Vltavou. V listopadu 1941 zatklo B. gestapo, krátce byl vězněn a pak propuštěn pro nedostatek důkazů. Tehdy byl zaměstnán u firmy Junkers jako zástupce vedoucího fyzikální laboratoře. Po likvidaci firmy 1945 přešel do pražské ČKD jako projektant a výpočtář. Zároveň krátce přednášel v učebním kursu pro radiotechniku na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Koncem 1949 přestoupil do nově se organizujících Československých závodů těžkého strojírenství, kde působil do 1951 v operativní skupině elektrotechnika, a pak přešel na ministerstvo těžkého strojírenství do odboru pro výzkum a technický rozvoj silnoproudé elektrotechniky. Sestavoval, vedl a kontroloval plán technického rozvoje elektrotechnických podniků a výzkumných ústavů. 1956 nastoupil B. do Ústavu pro elektrotechniku ČSAV jako samostatný vědecký pracovník pro speciální problémy dielektriky. 1957–63 publikoval pět odborných studií ve Sborníku prací Ústavu pro elektrotechniku ČSAV a v dalším odborném tisku a podal několik zlepšovacích návrhů. Byly přijaty dva, první 1954, z oblasti koncepce elektromotorků s pomocnou rozběhovou fází, a 1957 druhý, týkající se nového regulačního transformátoru. B. získal patent na aparaturu na provozní srovnávací zkoušky izolantů (1960). Disertační práci z oboru elektrického průrazu obhájil 1959. V té době externě přednášel na Fakultě elektrotechnické ČVUT, kde se v září 1961 habilitoval a v prosinci 1962 byl jmenován profesorem pro obor teoretická elektrotechnika. 1. 2. 1963 nastoupil na ČVUT jako řádný profesor. O rok později se stal vedoucím katedry teoretické elektrotechniky, která se specializovala na přesná měření elektrických a magnetických veličin a ferromagnetických materiálů. Ve školním roce 1971/72 přešel na katedru elektromagnetického pole, která vznikla z části katedry teoretické elektrotechniky a katedry šíření elektromagnetických vln. Byl členem předsednictva ústředního výboru sekce pro elektrotechniku Československé vědeckotechnické společnosti, místopředsedou poradního sboru Ministerstva strojírenství ČSSR pro regulaci a automatizaci a vědeckým sekretářem komise vlády pro unifikaci asynchronních motorů s hliníkovým vinutím. Od 1954 se stal členem, později předsedou redakční rady časopisu Elektronik.
D: Emisní teorie čistě elektrického průrazu, in: Sborník prací pro elektrotechniku ČSAV, 1961; Řešení některých úloh elektrického pole metodou obrazů, in: Elektrotechnický obzor, 1957, č. 3; Současný stav teorie elektrického průrazu pevných látek, in: tamtéž, 1960, č. 5.
L: Informační zpravodaj ČVUT, 1974, č. 1, s. 29; Elektrotechnický obzor, 1974, č. 2, s. 128.
P: Archiv ČVUT, fond FEL ČVUT.
Jiřina Masnerová, Daniel Mayer