CRUGERIUS Georgius 6.11.1608-9.3.1671: Porovnání verzí
(CRUGERIUS_Georg_6.11.1608-9.3.1671) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = | | jméno = Georgius CRUGERIUS | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.11.1608 | | datum narození = 6.11.1608 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 9.3.1671 | | datum úmrtí = 9.3.1671 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Litoměřice | ||
| povolání = 53- Historik | | povolání = 53- Historik | ||
49- Náboženský nebo církevní činitel | 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
CRUGERIUS, Georgius (též KRUGER, Jiří), * 6. 11. 1608 Praha, † 9. 3. 1671 Litoměřice, jezuita, dějepisec, básník | |||
Svůj život spojil už v mládí s jezuitským řádem, do kterého | |||
vstoupil v sedmnácti letech v Brně. Řád mu umožnil studovat | |||
filozofii a teologii v Olomouci a ve Vratislavi (dnes Wrocław, | |||
Polsko). Poté působil v několika jezuitských kolejích, | |||
především v Litoměřicích, Uherském Hradišti, kde vykonával | |||
funkci rektora, v Jičíně a v Hradci Králové. V průběhu | |||
40. let se spřátelil s jezuitským učencem a českým vlastencem | |||
Bohuslavem Balbínem a s dalšími osobnostmi z jeho okruhu, | |||
např. s Tomášem Pešinou z Čechorodu. Ten pravděpodobně | |||
také zprostředkoval vydávání jeho díla v Litomyšli u Jana Arnolta | |||
z Dobroslavína. Uvedení přátelé C. respektovali jako | |||
znalce české minulosti, spojoval je s ním odmítavý názor | |||
na husitství a reformaci. Přes vzájemnou spolupráci a přátelské | |||
vazby však kritizovali C. badatelský postup jako nepřehledný | |||
a neprůkazný. C. se svými historickými publikacemi | |||
snažil zdůraznit historický význam katolického náboženství | |||
v českých dějinách a současně uchovat v širším povědomí | |||
slavné činy Čechů z minulosti. Jeho nejvýznamnější prací | |||
bylo dvanáctisvazkové dílo ''Sacri pulveres. Sacerrimae memoriae'' | |||
''inclyti regni Bohemiae coronae et nobilium eiusdem pertinentiarum'' | |||
''Moraviae et Silesiae'' (Svatý prach. Posvátné paměti | |||
slavného Království českého a jeho vznešených součástí Moravy | |||
a Slezska). Jednalo se o svého druhu soubor kalendářových | |||
záznamů z minulosti řazených bez vnitřní souvislosti. | |||
Jednotlivé svazky díla obsahovaly vždy jeden kalendářní měsíc | |||
a ke každému dni daného měsíce byly uvedeny události | |||
různého významu i historické průkaznosti. C. stačil za svého | |||
života vydat osm a k vydání připravit deset svazků. Poslední | |||
dva díly uspořádal podle C. záměrů B. Balbín a vydal je téměř | |||
sto let po autorově smrti jezuita M. Krammer. Vedle historických | |||
údajů obsahovalo toto dílo i původní básně k oslavě | |||
významných historických osobností. Ostatní C. historické | |||
i genealogické práce (např. ''Raritates ordinis s. Benedikti''; ''Syllabus'' | |||
''sanctorum et beatorum Bohemiae""; ''Fasti Ryzembergici''; ''Flori'' | |||
''Austrio-Bohemici pars I. sive Compendium rerum gestarum in'' | |||
''inclyto regno Bohemiae''; ''Adversaria ad res Bohemicas plurimum'' | |||
''facientia'') zůstaly většinou v rukopise a objevily se z nich jen | |||
ukázky v edicích věnovaných české barokní tvorbě. | |||
'''D:''' soupis in: Č. Zíbrt, Bibliografie české historie 2, 1902, s. 529, 534; Sacri | |||
pulveres. Sacerrimae memoriae inclyti regni Bohemiae coronae et nobilium | |||
eiusdem pertinentiarum Moraviae et Silesiae 1–8, 1667–71, 9, 1672, 10, | |||
1676, 11–12 (ed. M. Krammer), 1767. | |||
'''L:''' M. A. Voigt, Acta litteraria Bohemiae et Moraviae 1, 1774; F. M. Pelcl, | |||
Böhmische, mährische und schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem | |||
Orden der Jesuiten, 1786; F. Palacký, Würdigung der alten böhmischen Geschichtsschreiber, | |||
1830; J. V. Šimák, Zpráva o literární pozůstalosti B. Balbína, | |||
uložené v knihovnách kanonie strahovské a Muzea království českého, | |||
in: Věstník ČAVU 24, 1915; Z. Kalista, České baroko, 1941; J. P. Kučera – | |||
J. Rak, Bohuslav Balbín a jeho místo v české kultuře, 1983; Kutnar, s. 110; | |||
LČL 2/2, s. 1006n. | |||
Pavla Vošahlíková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
Řádek 20: | Řádek 77: | ||
[[Kategorie:1608]] | [[Kategorie:1608]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1671]] | [[Kategorie:1671]] | ||
[[Kategorie:Litoměřice]] |
Verze z 11. 11. 2016, 18:29
Georgius CRUGERIUS | |
Narození | 6.11.1608 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 9.3.1671 |
Místo úmrtí | Litoměřice |
Povolání |
53- Historik 49- Náboženský nebo církevní činitel 61- Pedagog 50- Náboženský publicista |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44193 |
CRUGERIUS, Georgius (též KRUGER, Jiří), * 6. 11. 1608 Praha, † 9. 3. 1671 Litoměřice, jezuita, dějepisec, básník
Svůj život spojil už v mládí s jezuitským řádem, do kterého vstoupil v sedmnácti letech v Brně. Řád mu umožnil studovat filozofii a teologii v Olomouci a ve Vratislavi (dnes Wrocław, Polsko). Poté působil v několika jezuitských kolejích, především v Litoměřicích, Uherském Hradišti, kde vykonával funkci rektora, v Jičíně a v Hradci Králové. V průběhu 40. let se spřátelil s jezuitským učencem a českým vlastencem Bohuslavem Balbínem a s dalšími osobnostmi z jeho okruhu, např. s Tomášem Pešinou z Čechorodu. Ten pravděpodobně také zprostředkoval vydávání jeho díla v Litomyšli u Jana Arnolta z Dobroslavína. Uvedení přátelé C. respektovali jako znalce české minulosti, spojoval je s ním odmítavý názor na husitství a reformaci. Přes vzájemnou spolupráci a přátelské vazby však kritizovali C. badatelský postup jako nepřehledný a neprůkazný. C. se svými historickými publikacemi snažil zdůraznit historický význam katolického náboženství v českých dějinách a současně uchovat v širším povědomí slavné činy Čechů z minulosti. Jeho nejvýznamnější prací bylo dvanáctisvazkové dílo Sacri pulveres. Sacerrimae memoriae inclyti regni Bohemiae coronae et nobilium eiusdem pertinentiarum Moraviae et Silesiae (Svatý prach. Posvátné paměti slavného Království českého a jeho vznešených součástí Moravy a Slezska). Jednalo se o svého druhu soubor kalendářových záznamů z minulosti řazených bez vnitřní souvislosti. Jednotlivé svazky díla obsahovaly vždy jeden kalendářní měsíc a ke každému dni daného měsíce byly uvedeny události různého významu i historické průkaznosti. C. stačil za svého života vydat osm a k vydání připravit deset svazků. Poslední dva díly uspořádal podle C. záměrů B. Balbín a vydal je téměř sto let po autorově smrti jezuita M. Krammer. Vedle historických údajů obsahovalo toto dílo i původní básně k oslavě významných historických osobností. Ostatní C. historické i genealogické práce (např. Raritates ordinis s. Benedikti; Syllabus sanctorum et beatorum Bohemiae""; Fasti Ryzembergici; Flori Austrio-Bohemici pars I. sive Compendium rerum gestarum in inclyto regno Bohemiae; Adversaria ad res Bohemicas plurimum facientia) zůstaly většinou v rukopise a objevily se z nich jen ukázky v edicích věnovaných české barokní tvorbě.
D: soupis in: Č. Zíbrt, Bibliografie české historie 2, 1902, s. 529, 534; Sacri pulveres. Sacerrimae memoriae inclyti regni Bohemiae coronae et nobilium eiusdem pertinentiarum Moraviae et Silesiae 1–8, 1667–71, 9, 1672, 10, 1676, 11–12 (ed. M. Krammer), 1767.
L: M. A. Voigt, Acta litteraria Bohemiae et Moraviae 1, 1774; F. M. Pelcl, Böhmische, mährische und schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten, 1786; F. Palacký, Würdigung der alten böhmischen Geschichtsschreiber, 1830; J. V. Šimák, Zpráva o literární pozůstalosti B. Balbína, uložené v knihovnách kanonie strahovské a Muzea království českého, in: Věstník ČAVU 24, 1915; Z. Kalista, České baroko, 1941; J. P. Kučera – J. Rak, Bohuslav Balbín a jeho místo v české kultuře, 1983; Kutnar, s. 110; LČL 2/2, s. 1006n.
Pavla Vošahlíková