CVĚTAJEVA Marina Ivanovna 8.10.1892-31.8.1941: Porovnání verzí
(CVĚTAJEVA_Marina_8.10.1892-31.8.1941) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Marina CVĚTAJEVA | | jméno = Marina Ivanovna CVĚTAJEVA | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 8.10.1892 | | datum narození = 26.9./8.10.1892 | ||
| místo narození = | | místo narození = Moskva (Rusko) | ||
| datum úmrtí = 31.8.1941 | | datum úmrtí = 31.8.1941 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Jelabuga (Rusko) | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
64- Překladatel | 64- Překladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''CVĚTAJEVA, Marina Ivanovna''' ''(též CVETAJEVA, CVĚTAJEVOVÁ, CVETAJEVOVÁ), * 26. 9./8. 10. 1892 Moskva (Rusko), † 31. 8. 1941 Jelabuga (Rusko), básnířka'' | |||
Otec, profesor moskevské univerzity Ivan V. Cvětajev, byl | |||
klasickým filologem a historikem umění, matka klavíristkou. | |||
V době gymnaziálních studií podnikla C. cesty do západoevropských | |||
zemí. Debutovala 1910 básnickou sbírkou ''Večernij'' | |||
''albom (Večerní album).'' K říjnové revoluci 1917 zaujala | |||
odmítavý postoj, manžel Sergej J. Efron (1893–1941), | |||
za něhož se 1912 provdala, bojoval v občanské válce na straně | |||
bílých. 1922 ho následovala spolu s dcerou Ariadnou | |||
(1912–1975) do emigrace v Československu. Od 1. 8. 1922 | |||
do 31. 10. 1925 žila v Praze a v nedalekém Jílovišti, v Černošicích | |||
a Všenorech. Tam se 1925 narodil syn Georgij. Poté | |||
přesídlila do Paříže, kde nadále pobírala finanční podporu | |||
československého ministerstva zahraničních věcí. Doufala, | |||
že ve Francii najde nové publikační možnosti a širší čtenářskou | |||
obec, avšak po počátečním příznivém přijetí vznikl | |||
mezi ní a kruhy udávajícími v emigraci tón napjatý vztah. | |||
Projevil se i v negativních recenzích básnické sbírky ''Posle Rossii'' | |||
(''Po Rusku'', 1928), poslední C. knihy vydané za života. Její | |||
materiální situace se zhoršila po 1932, kdy zanikl pražský | |||
ruský literární časopis ''Volja Rossii'', v němž do té doby stále | |||
publikovala. Začala se proto více věnovat próze, kterou snadněji | |||
uveřejňovala a za niž byla lépe honorována. Osamělost, | |||
nouze, stesk po domově a duševní stísněnost z manželovy | |||
spolupráce se sovětskou tajnou policií NKVD ji přiměly vrátit | |||
se v červnu 1939 spolu se synem do SSSR, kam již 1937 | |||
odjel manžel s dcerou. V Moskvě se jí nepodařilo existenčně | |||
zakotvit, usadila se proto s rodinou v Bolševu u Moskvy a živořila | |||
jako překladatelka. V druhé polovině roku 1939 byli | |||
zatčeni dcera a manžel (zastřelen 16. 10. 1941), po německém | |||
útoku na SSSR C. evakuovala do Jelabugy v Tatarstánu, | |||
kde spáchala sebevraždu. Syn Georgij padl na frontě 1944. | |||
Svou tvorbou se C. zařadila mezi nejpozoruhodnější básnické | |||
zjevy ve světové poezii 20. století. Přirozené osobní | |||
i umělecké odbojnosti a stálému střetávání s okolním světem | |||
odpovídal rovněž osobitý styl její úderné, energické poezie. | |||
Během let strávených v Praze a v jejím okolí vytvořila mj. | |||
díla ''Poema gory (Poema hory)'' a ''Poema konca (Poema konce), | |||
''spojená tematicky s pražským místopisem, ve kterých jako | |||
jedna z mála dokázala proniknout do duše a atmosféry Prahy | |||
a neopakovatelně ji ve svých verších zvěčnit. Svůj vztah k českému | |||
národu projevila básnickým cyklem ''Stichi k Čechii'' | |||
(''Verše k Čechám''), napsaným krátce před návratem do vlasti | |||
v době mnichovského diktátu a začátku nacistické okupace. | |||
V Praze navázala přátelství se spisovatelkou a překladatelkou | |||
Annou Teskovou, s níž až do 1939 udržovala korespondenci, | |||
prozrazující mnohé o životních podmínkách a vnitřním | |||
světě básnířky. Na domě jejího pražského pobytu ve Švédské | |||
ulici č. 51 byla v prosinci 1989 odhalena pamětní deska. | |||
'''D:''' Večernij al’bom, Moskva 1910; Volšebnyj fonar’, Moskva 1912; Versty 1, | |||
Moskva 1916; Car’-devica, Petěrburg 1922; Konec Kazanovy, Moskva 1922; | |||
Razluka, Moskva 1922; Remeslo, Berlin 1922; Stichi k Bloku, Berlin 1922; | |||
Moloděc, 1924; Krysolov, Paříž 1925; Posle Rossii, Paříž 1928; Černé slunce, | |||
1967; Pis’ma k A. Teskovoj, 1967; Pražské vigilie, 1969; Básník a čas, 1970; | |||
Pokus o žárlivost, 1970; Hodina duše, 1971; Já a mé srdce, 1981; Poéma | |||
konce, 1982; Sonička, Bratislava 1983; M. C., B. Pasternak, R. M. Rilke, | |||
Korespondence, 1986; Začarovaný kruh, 1987; Konec Casanovy, 1988; Poema | |||
hory, 1992; Lichý střevíc, 1996; Vyznání na dálku, 1997; Pij, duše, co | |||
hrdlo ráčí, 2005. | |||
'''L:''' T. Korjakinová – M. Nedvědová – G. Vaněčková, M. C. a Praha, 1984, | |||
1992; O. Uličná, Pražské poemy M. C. a jejich překlady do češtiny, 1991; | |||
Dni M. C. – Všenory 2000, novyje rezul’taty issledovanij, meždunarodnaja | |||
konferencija (sborník z konference uspoř. ve Všenorech 2000), 2002; | |||
G. Vaněčková, Letopis’ bytija i byta. M. C. v Čechii, 2006. | |||
'''P:''' LA PNP Praha (dopisy Anně Teskové 1922–1939); Státní ústřední literární | |||
archiv Moskva; Biografický archiv ÚČL Praha. | |||
Jiří Vacek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádek 19: | Řádek 90: | ||
[[Kategorie:1892]] | [[Kategorie:1892]] | ||
[[Kategorie:Moskva]] | |||
[[Kategorie:1941]] | [[Kategorie:1941]] | ||
[[Kategorie:Jelabuga]] |
Verze z 12. 11. 2016, 15:29
Marina Ivanovna CVĚTAJEVA | |
![]() | |
Narození | 26.9./8.10.1892 |
---|---|
Místo narození | Moskva (Rusko) |
Úmrtí | 31.8.1941 |
Místo úmrtí | Jelabuga (Rusko) |
Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44238 |
CVĚTAJEVA, Marina Ivanovna (též CVETAJEVA, CVĚTAJEVOVÁ, CVETAJEVOVÁ), * 26. 9./8. 10. 1892 Moskva (Rusko), † 31. 8. 1941 Jelabuga (Rusko), básnířka
Otec, profesor moskevské univerzity Ivan V. Cvětajev, byl klasickým filologem a historikem umění, matka klavíristkou. V době gymnaziálních studií podnikla C. cesty do západoevropských zemí. Debutovala 1910 básnickou sbírkou Večernij albom (Večerní album). K říjnové revoluci 1917 zaujala odmítavý postoj, manžel Sergej J. Efron (1893–1941), za něhož se 1912 provdala, bojoval v občanské válce na straně bílých. 1922 ho následovala spolu s dcerou Ariadnou (1912–1975) do emigrace v Československu. Od 1. 8. 1922 do 31. 10. 1925 žila v Praze a v nedalekém Jílovišti, v Černošicích a Všenorech. Tam se 1925 narodil syn Georgij. Poté přesídlila do Paříže, kde nadále pobírala finanční podporu československého ministerstva zahraničních věcí. Doufala, že ve Francii najde nové publikační možnosti a širší čtenářskou obec, avšak po počátečním příznivém přijetí vznikl mezi ní a kruhy udávajícími v emigraci tón napjatý vztah. Projevil se i v negativních recenzích básnické sbírky Posle Rossii (Po Rusku, 1928), poslední C. knihy vydané za života. Její materiální situace se zhoršila po 1932, kdy zanikl pražský ruský literární časopis Volja Rossii, v němž do té doby stále publikovala. Začala se proto více věnovat próze, kterou snadněji uveřejňovala a za niž byla lépe honorována. Osamělost, nouze, stesk po domově a duševní stísněnost z manželovy spolupráce se sovětskou tajnou policií NKVD ji přiměly vrátit se v červnu 1939 spolu se synem do SSSR, kam již 1937 odjel manžel s dcerou. V Moskvě se jí nepodařilo existenčně zakotvit, usadila se proto s rodinou v Bolševu u Moskvy a živořila jako překladatelka. V druhé polovině roku 1939 byli zatčeni dcera a manžel (zastřelen 16. 10. 1941), po německém útoku na SSSR C. evakuovala do Jelabugy v Tatarstánu, kde spáchala sebevraždu. Syn Georgij padl na frontě 1944.
Svou tvorbou se C. zařadila mezi nejpozoruhodnější básnické zjevy ve světové poezii 20. století. Přirozené osobní i umělecké odbojnosti a stálému střetávání s okolním světem odpovídal rovněž osobitý styl její úderné, energické poezie. Během let strávených v Praze a v jejím okolí vytvořila mj. díla Poema gory (Poema hory) a Poema konca (Poema konce), spojená tematicky s pražským místopisem, ve kterých jako jedna z mála dokázala proniknout do duše a atmosféry Prahy a neopakovatelně ji ve svých verších zvěčnit. Svůj vztah k českému národu projevila básnickým cyklem Stichi k Čechii (Verše k Čechám), napsaným krátce před návratem do vlasti v době mnichovského diktátu a začátku nacistické okupace. V Praze navázala přátelství se spisovatelkou a překladatelkou Annou Teskovou, s níž až do 1939 udržovala korespondenci, prozrazující mnohé o životních podmínkách a vnitřním světě básnířky. Na domě jejího pražského pobytu ve Švédské ulici č. 51 byla v prosinci 1989 odhalena pamětní deska.
D: Večernij al’bom, Moskva 1910; Volšebnyj fonar’, Moskva 1912; Versty 1, Moskva 1916; Car’-devica, Petěrburg 1922; Konec Kazanovy, Moskva 1922; Razluka, Moskva 1922; Remeslo, Berlin 1922; Stichi k Bloku, Berlin 1922; Moloděc, 1924; Krysolov, Paříž 1925; Posle Rossii, Paříž 1928; Černé slunce, 1967; Pis’ma k A. Teskovoj, 1967; Pražské vigilie, 1969; Básník a čas, 1970; Pokus o žárlivost, 1970; Hodina duše, 1971; Já a mé srdce, 1981; Poéma konce, 1982; Sonička, Bratislava 1983; M. C., B. Pasternak, R. M. Rilke, Korespondence, 1986; Začarovaný kruh, 1987; Konec Casanovy, 1988; Poema hory, 1992; Lichý střevíc, 1996; Vyznání na dálku, 1997; Pij, duše, co hrdlo ráčí, 2005.
L: T. Korjakinová – M. Nedvědová – G. Vaněčková, M. C. a Praha, 1984, 1992; O. Uličná, Pražské poemy M. C. a jejich překlady do češtiny, 1991; Dni M. C. – Všenory 2000, novyje rezul’taty issledovanij, meždunarodnaja konferencija (sborník z konference uspoř. ve Všenorech 2000), 2002; G. Vaněčková, Letopis’ bytija i byta. M. C. v Čechii, 2006.
P: LA PNP Praha (dopisy Anně Teskové 1922–1939); Státní ústřední literární archiv Moskva; Biografický archiv ÚČL Praha.
Jiří Vacek