ČAPEK Ladislav 11.4.1876-9.4.1954: Porovnání verzí
(ČAPEK_Ladislav_11.4.1876-9.4.1954) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 11.4.1876 | | datum narození = 11.4.1876 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 9.4.1954 | | datum úmrtí = 9.4.1954 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČAPEK, Ladislav''', ''* 11. 4. 1876 Praha, † 9. 4. 1954 Praha, architekt, stavitel'' | |||
Začínal jako provádějící stavitel (s Matějem Šubertem stavěl | |||
hotel U arcivévody Štěpána v Praze na Václavském náměstí | |||
podle návrhu Bedřicha Bendelmayera), ale současně pracoval | |||
i podle vlastních návrhů (nájemní domy na Vinohradech, | |||
Smíchově a v Bubenči 1907–11, pak i na Novém Městě pražském | |||
1912–14). Účastnil se 1920 soutěže o projekty kolonie | |||
rodinných domů na Ořechovce (Střešovice) v Praze, kde spolu | |||
s Josefem Dneboským, Janem Šenkýřem a Jaroslavem Vondrákem | |||
získal jedno ze druhých míst (první nebylo uděleno). | |||
První – a patrně i nejhodnotnější – Č. realizace ovlivnila geometrická | |||
secese, posléze se přiklonil ke stylu připomínajícímu | |||
art deco (domy v Bubenči, 1924), později k novoklasicismu | |||
(dům ve Střešovicích, 1926). Ke konci 20. let využíval částečně | |||
principů purismu, jak ukazují jeho návrhy rodinných | |||
domů v Dejvicích (1931), ale v poslední známé realizaci se | |||
1933 opět vrátil k neoklasicismu (obytný dům v Dejvicích). | |||
Jako velmi aktivní člen Československé církve husitské se podílel | |||
na projektování řady svatyň. Byl autorem Husova sboru | |||
ve Farského ulici v Holešovicích, ve 30. letech upravoval svatyni | |||
v Roztokách u Prahy a 1931 přepracoval zdarma plány | |||
Husova sboru v jihočeské Křemži. Ve své době udržoval kvalitní | |||
úroveň běžné architektonické tvorby v Čechách. | |||
'''L:''' R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, 1994, s. 521, 529, 536, 539; | |||
Praha 1891–1918. Kapitoly z dějin architektury velkoměsta, 1997, s. 71n., | |||
120, 188, 212, 214, 246; R. Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové | |||
Město pražské, 1999, s. 507; Architekti, s. 121. | |||
Pavel Vlček | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
[[Kategorie:1876]] | [[Kategorie:1876]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1954]] | [[Kategorie:1954]] | ||
Verze z 18. 11. 2016, 17:40
Ladislav ČAPEK | |
![]() | |
Narození | 11.4.1876 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 9.4.1954 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 74- Architekt |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136444 |
ČAPEK, Ladislav, * 11. 4. 1876 Praha, † 9. 4. 1954 Praha, architekt, stavitel
Začínal jako provádějící stavitel (s Matějem Šubertem stavěl hotel U arcivévody Štěpána v Praze na Václavském náměstí podle návrhu Bedřicha Bendelmayera), ale současně pracoval i podle vlastních návrhů (nájemní domy na Vinohradech, Smíchově a v Bubenči 1907–11, pak i na Novém Městě pražském 1912–14). Účastnil se 1920 soutěže o projekty kolonie rodinných domů na Ořechovce (Střešovice) v Praze, kde spolu s Josefem Dneboským, Janem Šenkýřem a Jaroslavem Vondrákem získal jedno ze druhých míst (první nebylo uděleno). První – a patrně i nejhodnotnější – Č. realizace ovlivnila geometrická secese, posléze se přiklonil ke stylu připomínajícímu art deco (domy v Bubenči, 1924), později k novoklasicismu (dům ve Střešovicích, 1926). Ke konci 20. let využíval částečně principů purismu, jak ukazují jeho návrhy rodinných domů v Dejvicích (1931), ale v poslední známé realizaci se 1933 opět vrátil k neoklasicismu (obytný dům v Dejvicích). Jako velmi aktivní člen Československé církve husitské se podílel na projektování řady svatyň. Byl autorem Husova sboru ve Farského ulici v Holešovicích, ve 30. letech upravoval svatyni v Roztokách u Prahy a 1931 přepracoval zdarma plány Husova sboru v jihočeské Křemži. Ve své době udržoval kvalitní úroveň běžné architektonické tvorby v Čechách.
L: R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, 1994, s. 521, 529, 536, 539; Praha 1891–1918. Kapitoly z dějin architektury velkoměsta, 1997, s. 71n., 120, 188, 212, 214, 246; R. Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město pražské, 1999, s. 507; Architekti, s. 121.
Pavel Vlček