ČEŠKA Jan ?-?23.10.1551: Porovnání verzí
(ČEŠKA_Jan_1499-1551) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Jan ČEŠKA | | jméno = Jan ČEŠKA | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = | | datum narození = | ||
| místo narození = | | místo narození = | ||
| datum úmrtí = 1551 | | datum úmrtí = před 23.10.1551 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Pardubice | ||
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
50- Náboženský publicista | 50- Náboženský publicista | ||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČEŠKA, Jan''', ''* ?, † před 23. 10. 1551 Pardubice, humanista, kněz, spisovatel, pedagog'' | |||
Konkrétní zmínky o jeho životě se v pramenech vyskytují | |||
od doby, kdy se 1490 stal na deset let (do 1500) vychovatelem | |||
Jana a Vojtěcha, synů Viléma z Pernštejna. Literatura podle | |||
Č. testamentu, v němž odkázal velkou část svého majetku příbuzným | |||
do Načeradce, dedukuje, že odtud patrně pocházel. | |||
Z podnětu Pernštejna, který kladl vysoké požadavky na vzdělanost, | |||
vznikala na jeho dvoře výchovná literatura, vedle ''Naučení'' | |||
''rodičům'' a jiných prací i Č. proslulé dílo ''Kníha výborná'' | |||
''a člověku všelikterakého věku i stavu k čtení velmi užitečná'' | |||
''z písem velmi starodávných pohanských mudrcuov vybraná…'' | |||
Pro Pernštejnovy syny je připravil původně v latinské podobě | |||
jako výbor ze starověkých klasických autorů a jako výběr | |||
z díla Petrarky s důrazným výchovným cílem. V úvodu spisu | |||
nastínil Č. svůj záměr. Bylo jím nahradit knížky lidového čtení, | |||
kroniku o Meluzíně, Gviškardovi aj., kvalitní edukativní | |||
četbou. Tato tehdy oblíbená zábavná četba neodpovídala Č. | |||
pedagogickému záměru, a proto ji odsoudil. Kde jako autor | |||
nabyl tak vysokého vzdělání, jež jeho dílo prozrazuje, není | |||
známé. Popularita spisu Č. posléze přiměla, aby je přeložil | |||
do češtiny a zpřístupnil širšímu čtenářskému publiku. Překlad, | |||
který na svou dobu vykazoval vynikající kvalitu, vydal | |||
1529 v Plzni. Po 1530 hledal Č. v době pobytu v Pardubicích | |||
pro sebe nové uplatnění. Nabídku Kutnohorských 1531, | |||
aby u nich přijal faru, ale nerealizoval. Téhož roku odešel | |||
do Prahy, kde se stal kazatelem v Betlémské kapli a byl přijat | |||
do konsistoře podobojí. 1534 je uváděn jako správce fary u sv. | |||
Jiljí v Praze. O rok později byla jeho působnost jako děkana | |||
doložena opět v Pardubicích (do 1541). Děkanství obdržel | |||
1538 od svého někdejšího žáka, syna Viléma z Pernštejna, | |||
Jana. Od 1541 byl zámeckým kaplanem v rodině Pernštejnů | |||
a Janovým rádcem v duchovních záležitostech. Doprovázel ho | |||
na cestách i při diplomatických jednáních. | |||
Po Č. smrti byl spis v 16. století ještě dvakrát reeditován s pozměněnými | |||
tituly, v literatuře obvykle uváděn pod názvem | |||
''Řeči a naučení hlubokých mudrcuov…'' Část knihy zveršoval | |||
Šimon Lomnický z Budče ve své práci ''Instrukcí mladému hospodáři'' | |||
(tiskem 1586). Dílo humanisticky vzdělaného kališnického | |||
kněze popularizující podle soudobých latinských výborů | |||
z antických autorů klasickou vzdělanost bylo pro čtenářské | |||
vrstvy znovuobjeveno v době obrození. 1786 je k tisku připravil | |||
F. F. Procházka pod názvem ''Příkladné řeči a užitečná'' | |||
''naučení … vybraná z kněh hlubokých mudrcův…'' pro pražské | |||
nakladatelství J. J. Diesbacha. 1844 vydal tuto čítanku antické | |||
moudrosti s titulem ''Základové moudrosti a opatrnosti čili'' | |||
''pravidla vezdejšího života…'' F. S. Bezděka s předmluvou P. J. | |||
Šafaříka v pražském Calveho nakladatelství. Poslední reedici | |||
připravila M. Nedvědová 1982 s názvem ''Řeči a naučení hlubokých mudrců''. | |||
'''D:''' Knihopis č. 1782–86. | |||
'''L:''' F. Ruth, Kronika královské Prahy 2, 1903–04, s. 329; J. Máchal, K staročeské | |||
povídce o „Perytonovi“, in: Časopis pro moderní filologii 1, 1911, č. 5, | |||
s. 396–399; SDLČ, s. 54; DLČ 1, s. 552; SČF, s. 91; OSN 6, s. 667; MSN 1, | |||
s. 1133; PSN 1, s. 466; M. Nedvědová, J. Č.: Řeči a naučení hlubokých mudrců, | |||
1982; J. Kolár, Dosud nepovědomý souběžec českých národních humanistů?, | |||
in: Listy filologické 107, 1984, č. 1, s. 19–28; M. Kopecký, Český | |||
humanismus, 1988, s. 84–85; P. Voit, Instrukcí hospodáři mladému Šimona | |||
Lomnického z Budče, in: Miscellanea oddělení rukopisů a vzácných tisků, sv. | |||
4/1 (1987), 1988, s. 3–30; LČL 1, s. 496–497 (kde další literatura). | |||
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha. | |||
Marcella Husová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
Řádek 17: | Řádek 84: | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
[[Kategorie:1551]] | [[Kategorie:1551]] | ||
[[Kategorie:Pardubice]] |
Verze z 7. 12. 2016, 12:28
Jan ČEŠKA | |
Úmrtí | před 23.10.1551 |
---|---|
Místo úmrtí | Pardubice |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista 64- Překladatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45088 |
ČEŠKA, Jan, * ?, † před 23. 10. 1551 Pardubice, humanista, kněz, spisovatel, pedagog
Konkrétní zmínky o jeho životě se v pramenech vyskytují od doby, kdy se 1490 stal na deset let (do 1500) vychovatelem Jana a Vojtěcha, synů Viléma z Pernštejna. Literatura podle Č. testamentu, v němž odkázal velkou část svého majetku příbuzným do Načeradce, dedukuje, že odtud patrně pocházel. Z podnětu Pernštejna, který kladl vysoké požadavky na vzdělanost, vznikala na jeho dvoře výchovná literatura, vedle Naučení rodičům a jiných prací i Č. proslulé dílo Kníha výborná a člověku všelikterakého věku i stavu k čtení velmi užitečná z písem velmi starodávných pohanských mudrcuov vybraná… Pro Pernštejnovy syny je připravil původně v latinské podobě jako výbor ze starověkých klasických autorů a jako výběr z díla Petrarky s důrazným výchovným cílem. V úvodu spisu nastínil Č. svůj záměr. Bylo jím nahradit knížky lidového čtení, kroniku o Meluzíně, Gviškardovi aj., kvalitní edukativní četbou. Tato tehdy oblíbená zábavná četba neodpovídala Č. pedagogickému záměru, a proto ji odsoudil. Kde jako autor nabyl tak vysokého vzdělání, jež jeho dílo prozrazuje, není známé. Popularita spisu Č. posléze přiměla, aby je přeložil do češtiny a zpřístupnil širšímu čtenářskému publiku. Překlad, který na svou dobu vykazoval vynikající kvalitu, vydal 1529 v Plzni. Po 1530 hledal Č. v době pobytu v Pardubicích pro sebe nové uplatnění. Nabídku Kutnohorských 1531, aby u nich přijal faru, ale nerealizoval. Téhož roku odešel do Prahy, kde se stal kazatelem v Betlémské kapli a byl přijat do konsistoře podobojí. 1534 je uváděn jako správce fary u sv. Jiljí v Praze. O rok později byla jeho působnost jako děkana doložena opět v Pardubicích (do 1541). Děkanství obdržel 1538 od svého někdejšího žáka, syna Viléma z Pernštejna, Jana. Od 1541 byl zámeckým kaplanem v rodině Pernštejnů a Janovým rádcem v duchovních záležitostech. Doprovázel ho na cestách i při diplomatických jednáních.
Po Č. smrti byl spis v 16. století ještě dvakrát reeditován s pozměněnými tituly, v literatuře obvykle uváděn pod názvem Řeči a naučení hlubokých mudrcuov… Část knihy zveršoval Šimon Lomnický z Budče ve své práci Instrukcí mladému hospodáři (tiskem 1586). Dílo humanisticky vzdělaného kališnického kněze popularizující podle soudobých latinských výborů z antických autorů klasickou vzdělanost bylo pro čtenářské vrstvy znovuobjeveno v době obrození. 1786 je k tisku připravil F. F. Procházka pod názvem Příkladné řeči a užitečná naučení … vybraná z kněh hlubokých mudrcův… pro pražské nakladatelství J. J. Diesbacha. 1844 vydal tuto čítanku antické moudrosti s titulem Základové moudrosti a opatrnosti čili pravidla vezdejšího života… F. S. Bezděka s předmluvou P. J. Šafaříka v pražském Calveho nakladatelství. Poslední reedici připravila M. Nedvědová 1982 s názvem Řeči a naučení hlubokých mudrců.
D: Knihopis č. 1782–86.
L: F. Ruth, Kronika královské Prahy 2, 1903–04, s. 329; J. Máchal, K staročeské povídce o „Perytonovi“, in: Časopis pro moderní filologii 1, 1911, č. 5, s. 396–399; SDLČ, s. 54; DLČ 1, s. 552; SČF, s. 91; OSN 6, s. 667; MSN 1, s. 1133; PSN 1, s. 466; M. Nedvědová, J. Č.: Řeči a naučení hlubokých mudrců, 1982; J. Kolár, Dosud nepovědomý souběžec českých národních humanistů?, in: Listy filologické 107, 1984, č. 1, s. 19–28; M. Kopecký, Český humanismus, 1988, s. 84–85; P. Voit, Instrukcí hospodáři mladému Šimona Lomnického z Budče, in: Miscellanea oddělení rukopisů a vzácných tisků, sv. 4/1 (1987), 1988, s. 3–30; LČL 1, s. 496–497 (kde další literatura).
P: Biografický archiv ÚČL Praha.
Marcella Husová