ČVANČARA František 10.11.1903-27.2.1962: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 10.11.1903 | | datum narození = 10.11.1903 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Žižkov (Praha) | ||
| datum úmrtí = 27.2.1962 | | datum úmrtí = 27.2.1962 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 85- Filmař nebo filmový podnikatel | | povolání = 85- Filmař nebo filmový podnikatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''ČVANČARA, František''', ''* 10. 11. 1903 Žižkov (Praha), † 27. 2. 1962 Praha, filmový podnikatel, průkopník české kinematografie'' | |||
Po ukončení měšťanské školy pracoval od patnácti let v různých | |||
manuálních profesích. Záhy však začal praktikovat | |||
u svého bratra Ferdinanda Č. (1898–1965), jemuž 1921–23 | |||
vypomáhal v biografu ve Skutči a v pražském zahradním | |||
kinu Legionářů-invalidů na Žižkově. 1922 složil promítačské | |||
zkoušky a po krátkém zaměstnání v sokolském biografu | |||
v Kostelci nad Černými lesy pracoval 1924–33 v žižkovském | |||
kinu Balkán. Spolu s bratrem budoval od počátku 20. let | |||
široce koncipovaný filmový archiv, 1928–40 s ním vlastnil | |||
půjčovnu filmů v Praze-Žižkově a 1936–38 vydával vlastní | |||
zvukový filmový magazín ''Ze všech končin světa'', komponovaný | |||
z nejzajímavějších šotů světových i domácích filmových týdeníků. | |||
Na začátku protektorátu se půjčovny a archivu zmocnili | |||
němečtí okupanti a většinu fondů odvezli do Říšského filmového | |||
archivu v Berlíně, kde se část z nich 1945 stala sovětskou | |||
válečnou kořistí; menší část se podařilo do konce války ukrýt. | |||
Společně se bratři Č. podíleli i na zřizování a provozování biografů | |||
v Praze a na venkově: 1934–39 provozovali žižkovské | |||
letní kino Republika s poutavě komponovaným programem | |||
(ozvláštněným živými vystoupeními trampských hudebních | |||
souborů), 1935–45 vedli kino v Dolních Měcholupech, v Jankově | |||
u Votic, v Dohalicích u Hořic a v Předhradí u Velimi. | |||
V podnikatelských aktivitách projevoval Č. větší ambicióznost | |||
a průbojnost než poněkud konzervativnější bratr Ferdinand. | |||
1939–45 samostatně provozoval kino v Bříšťanech u Hradce | |||
Králové, 1939 vybudoval vlastní biograf v Praze-Hrdlořezích | |||
(Pod Táborem) a 1941–42 (se společníkem Antonínem Lachmanem) | |||
nové reprezentační kino s celotýdenním provozem | |||
v Praze-Michli (bio Kačerov), jež zahájilo provoz v srpnu | |||
1942. Po válce spolu s bratrem daroval většinu za okupace | |||
ukrytých dokumentárních filmů Kanceláři prezidenta republiky | |||
(kolekci filmových záběrů E. Beneše), Vojenskému historickému | |||
ústavu, Ústavu T. G. Masaryka (soubor filmových | |||
masarykian) a Československému filmovému ústavu, s nímž | |||
navázal spolupráci a pro nějž na počátku 1946 organizoval | |||
retrospektivní promítání předválečných filmů v kinu Olympic | |||
v pražské Spálené ulici. Zbývající část archivu, kterou si | |||
bratři Č. chtěli ponechat, jim byla po únoru 1948 zabavena | |||
a předána Československému filmovému ústavu, jen některé | |||
materiály se podařilo ukrýt. V důsledku znárodnění veškerého | |||
filmového podnikání se František Č. stal 1945 zaměstnancem | |||
Československého státního filmu; 1945–48 vedl své bývalé | |||
biografy v Hrdlořezích a na Kačerově, 1948–50 pracoval jako | |||
promítač ve vinohradském kině Maceška, 1950–53 postupně | |||
v libeňských biografech Humanita a Dukla. V 50. letech byl | |||
perzekvován a Státní bezpečnost u něho opakovaně vykonala | |||
domovní prohlídky, při nichž pátrala po dokumentárních | |||
filmových materiálech. 1953 byl nuceně přeřazen do výroby | |||
a 1953–57 pracoval ve strojně zámečnickém a klempířském | |||
družstvu Kovodružba v Praze. Vzhledem ke zhoršujícímu | |||
se zdravotnímu stavu odešel 1957 do invalidního důchodu. | |||
Byl otcem filmového pracovníka a historiografa Miroslava Č. | |||
(* 1934) a publicisty a hudebníka Jaroslava Č. (* 1948), autora | |||
dokumentárních prací o domácím odboji za druhé světové | |||
války a tvůrce unikátního fotografického archivu k historii | |||
rezistence. | |||
'''P:''' Osobní archiv Miroslava a Jaroslava Č. Praha. | |||
Josef Tomeš | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]] | [[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]] | ||
[[Kategorie:1903]] | [[Kategorie:1903]] | ||
[[Kategorie:Praha | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1962]] | [[Kategorie:1962]] | ||
[[Kategorie:Praha]] |
Verze z 9. 12. 2016, 12:33
František ČVANČARA | |
Narození | 10.11.1903 |
---|---|
Místo narození | Žižkov (Praha) |
Úmrtí | 27.2.1962 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 85- Filmař nebo filmový podnikatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136700 |
ČVANČARA, František, * 10. 11. 1903 Žižkov (Praha), † 27. 2. 1962 Praha, filmový podnikatel, průkopník české kinematografie
Po ukončení měšťanské školy pracoval od patnácti let v různých manuálních profesích. Záhy však začal praktikovat u svého bratra Ferdinanda Č. (1898–1965), jemuž 1921–23 vypomáhal v biografu ve Skutči a v pražském zahradním kinu Legionářů-invalidů na Žižkově. 1922 složil promítačské zkoušky a po krátkém zaměstnání v sokolském biografu v Kostelci nad Černými lesy pracoval 1924–33 v žižkovském kinu Balkán. Spolu s bratrem budoval od počátku 20. let široce koncipovaný filmový archiv, 1928–40 s ním vlastnil půjčovnu filmů v Praze-Žižkově a 1936–38 vydával vlastní zvukový filmový magazín Ze všech končin světa, komponovaný z nejzajímavějších šotů světových i domácích filmových týdeníků. Na začátku protektorátu se půjčovny a archivu zmocnili němečtí okupanti a většinu fondů odvezli do Říšského filmového archivu v Berlíně, kde se část z nich 1945 stala sovětskou válečnou kořistí; menší část se podařilo do konce války ukrýt. Společně se bratři Č. podíleli i na zřizování a provozování biografů v Praze a na venkově: 1934–39 provozovali žižkovské letní kino Republika s poutavě komponovaným programem (ozvláštněným živými vystoupeními trampských hudebních souborů), 1935–45 vedli kino v Dolních Měcholupech, v Jankově u Votic, v Dohalicích u Hořic a v Předhradí u Velimi. V podnikatelských aktivitách projevoval Č. větší ambicióznost a průbojnost než poněkud konzervativnější bratr Ferdinand. 1939–45 samostatně provozoval kino v Bříšťanech u Hradce Králové, 1939 vybudoval vlastní biograf v Praze-Hrdlořezích (Pod Táborem) a 1941–42 (se společníkem Antonínem Lachmanem) nové reprezentační kino s celotýdenním provozem v Praze-Michli (bio Kačerov), jež zahájilo provoz v srpnu 1942. Po válce spolu s bratrem daroval většinu za okupace ukrytých dokumentárních filmů Kanceláři prezidenta republiky (kolekci filmových záběrů E. Beneše), Vojenskému historickému ústavu, Ústavu T. G. Masaryka (soubor filmových masarykian) a Československému filmovému ústavu, s nímž navázal spolupráci a pro nějž na počátku 1946 organizoval retrospektivní promítání předválečných filmů v kinu Olympic v pražské Spálené ulici. Zbývající část archivu, kterou si bratři Č. chtěli ponechat, jim byla po únoru 1948 zabavena a předána Československému filmovému ústavu, jen některé materiály se podařilo ukrýt. V důsledku znárodnění veškerého filmového podnikání se František Č. stal 1945 zaměstnancem Československého státního filmu; 1945–48 vedl své bývalé biografy v Hrdlořezích a na Kačerově, 1948–50 pracoval jako promítač ve vinohradském kině Maceška, 1950–53 postupně v libeňských biografech Humanita a Dukla. V 50. letech byl perzekvován a Státní bezpečnost u něho opakovaně vykonala domovní prohlídky, při nichž pátrala po dokumentárních filmových materiálech. 1953 byl nuceně přeřazen do výroby a 1953–57 pracoval ve strojně zámečnickém a klempířském družstvu Kovodružba v Praze. Vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu odešel 1957 do invalidního důchodu. Byl otcem filmového pracovníka a historiografa Miroslava Č. (* 1934) a publicisty a hudebníka Jaroslava Č. (* 1948), autora dokumentárních prací o domácím odboji za druhé světové války a tvůrce unikátního fotografického archivu k historii rezistence.
P: Osobní archiv Miroslava a Jaroslava Č. Praha.
Josef Tomeš