DAVÍDEK Felix Maria 12.1.1921-16.8.1988

Felix Maria DAVÍDEK
Narození	12.1.1921
Místo narození	Chrlice (Brno)
Úmrtí	16.8.1988
Místo úmrtí	Brno
Povolání	49- Náboženský nebo církevní činitel
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41220

DAVÍDEK, Felix Maria, * 12. 1. 1921 Chrlice (Brno), † 16. 8. 1988 Brno, teolog, římskokatolický kněz, biskup tzv. skryté církve

Otec byl berním úředníkem, matka učitelkou hudby. D. studoval na klasickém gymnáziu v Brně, 1940–45 v diecézním alumnátu, 1945 byl vysvěcen na kněze. Do duchovní správy nastoupil v Horním Štěpánově u Boskovic. 1945–48 studoval na brněnské univerzitě medicínu, přírodní vědy, psychologii a filozofii, protože pomýšlel na odchod do misií. Ovládal též několik cizích jazyků. 1948 získal titul PhDr., poté absolvoval lékařskou fakultu, nemohl však složit závěrečné zkoušky. V Horním Štěpánově založil tajnou školu Atheneum, která měla zajistit mládeži přípravu pro přijímací zkoušky na externí studium gymnázia a na teologii. V obci současně vykonával i lékařskou praxi. Po stížnostech okresního církevního tajemníka ho brněnský biskup Karel Skoupý 1949 přeložil na faru do Petrovic u Blanska. 1950 byl D. se dvěma studenty zatčen, podařilo se mu utéct, půl roku se skrýval, při pokusu o ilegální přechod do Rakouska však byl s částí skupiny definitivně chycen. Ve vazbě strávil 23 měsíců, 1952 ho a dalších čtrnáct zatčených odsoudili za velezradu ke 24 letům vězení. Spolu s žalářovanými univerzitními profesory, duchovními a kněžími diskutoval na Mírově o formě života církve a vzdělávání, kterou chtěl po svém propuštění realizovat. V únoru 1964 byl po čtrnáctiletém výkonu trestu propuštěn. Poté pracoval jako dezinfektor v brněnské dětské nemocnici, 1970–71 při zaměstnání postgraduálně studoval na fakultě řízení VŠE v Bratislavě. Od 1965 pořádal po celém Československu studijní semináře pro zájemce o teologii a organizoval strukturu tzv. skryté církve, paralelní k oficiální, režimem ostře sledované církvi. 1967 byl tajně vysvěcen na biskupa a vytvořil model místní církve žijící v podmínkách totalitního státu, který nazval Koinótés (společenství). Kromě odmítání jakékoli spolupráce s komunistickou mocí šlo hlavně o přípravu kandidátů na kněžská svěcení. Po sovětské okupaci Československa v srpnu 1968 očekával věznění a deportaci duchovních představitelů, udělil proto několika spolupracovníkům i svěcení biskupské. Po celou dobu svého působení světil též ženaté muže pro řeckokatolickou církev s možností biritualismu. D. nebyl přesvědčen o vzájemné vázanosti celibátu a povolání ke kněžství. Na 25. 12. 1970 svolal do Kobeřic u Vyškova pastorální synod, který se měl věnovat též postavení ženy v církvi, jmenovitě šlo o udělování jáhenského a kněžského svěcení ženám. Tři z D. vysvěcených biskupů zpochybnili jeho rozhodnutí o ordinaci žen a v Koinótés se tak vytvořily dva proudy, které se již nepodařilo sjednotit. Od počátku 80. let se neustále zhoršovaly D. zdravotní potíže, způsobené dlouholetým vězením a vážnými úrazy. Poslední léta života byl upoután na lůžko. Trpěl též nepochopením a nejednoznačnými vyjádřeními oficiální církevní hierarchie k jím vybudované podzemní církvi. Byl pohřben v Brně-Tuřanech.

L: P. Fiala – J. Hanuš, Skrytá církev: F. M. D. a společenství Koinótés, 1999; Tomeš 1, s. 226; V. Vaško, Přehled a charakteristika církevních procesů padesátých let, in: Církevní procesy padesátých let, 2002, s. 30–31; J. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005, s. 28–29; J. Hanuš – P. Marek, Osobnosti církví a náboženských společností, 2006, s. 673–678; S. Balík – J. Hanuš, Katolická církev v Československu 1945 až 1989, 2007, rejstřík.

Miloš Kouřil