DEYL Rudolf ml. 6.7.1912-22.11.1967: Porovnání verzí
(DEYL_Rudolf_ml._6.7.1912-22.11.1967) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DEYL, Rudolf ml.''', ''* 6. 7. 1912 Praha, † 22. 11. 1967 Praha, divadelní a filmový herec'' | |||
Byl synem významného českého herce, člena pražského | |||
Národního divadla Rudolfa Deyla st. (1876–1972) a herečky | |||
Otýlie Spurné (1878–1938), herečkou byla i jeho sestra | |||
Eva Deylová-Skálová (1910–1987). Byl manželem herečky | |||
Jarmily Smejkalové (1920–1994) a poté tanečnice, sólistky | |||
baletu ND Zdenky Bronislavské (* 1928). | |||
Od dětství se pohyboval v divadelním prostředí, otec však | |||
jeho touze stát se hercem nepřál. D. studoval nejdříve na | |||
Státní grafické škole a hrál s ochotníky. Neutuchající zájem | |||
o herectví ho 1929 přivedl do Divadla Akropolis, kde získal | |||
první angažmá. Tam nabyl díky velkému počtu ztvárněných | |||
postav mladíků, milovníků a pohádkových hrdinů, které během | |||
dvou sezon vytvořil, první herecké zkušenosti. Ty rozvíjel | |||
zejména v období 1934–36 ve svém dalším působišti, | |||
Zemském divadle v Brně. Pak odešel za angažmá do Ostravy, | |||
kde působil do 1940. Na sezonu 1940–41 se vrátil do Brna, | |||
od 1941 do 1944, kdy došlo k uzavření českých divadel, byl | |||
členem pražské Uranie. Po osvobození přešel se souborem | |||
Uranie do Divadla 5. května, po jeho zrušení působil krátce | |||
v Divadle státního filmu, 1951–54 hrál v Divadle československé | |||
armády na Vinohradech, od 1955 byl členem Divadla | |||
satiry, později přejmenovaného na Divadlo ABC a 1962 včleněného | |||
do Městských divadel pražských. Tam D. působil až | |||
do své předčasné smrti. 1962 byl jmenován zasloužilým umělcem. | |||
Pohřben je, spolu s otcem (který D. o pět let přežil), na | |||
vyšehradském hřbitově v Praze. | |||
Od počátku své herecké kariéry upoutával nesporným hereckým | |||
talentem. Vynikal temperamentem, schopností vykreslit | |||
gestickými prostředky základní charakter postavy. Ze dvou | |||
poloh jeho herectví, v nichž na jedné straně převažoval temperamentní, | |||
živelný projev se sklonem ke komice, a na druhé | |||
straně jistá uzavřenost, cudná střídmost v citových projevech | |||
a nechuť k patetickým gestům, dominovala v prvních letech | |||
jeho herecké dráhy poloha komediální. Diváky si získal zejména | |||
jako uličnický Kluk v Blatného grotesce ''Kokoko-dák'' | |||
i jako student Křepelka v Klicperově ''Divotvorném klobouku'', | |||
později jako Truffaldino v Goldoniho komedii ''Sluha dvou'' | |||
''pánů''. Na formování D. hereckého projevu se vedle jeho vrozených | |||
dispozic podíleli výrazně režiséři, s nimiž se setkal | |||
v Brně a v Ostravě. Patřili k nim zejména Aleš Podhorský a Jan | |||
Škoda. Ti ho vedli k prohloubení hereckého projevu, k výraznějšímu | |||
ponoru do vnitra zobrazované postavy, např. v roli | |||
Toniho v Langerově ''Periferii''. Vynikající výkon podal D. za | |||
svého působení v Uranii v roli Habršperka v Stroupežnického | |||
''Našich furiantech''. V Divadle 5. května vytvořil v Gorkého | |||
''Vasse Železnovové'' postavu starého Prochora, která již plně prokázala | |||
D. schopnost strhujícím způsobem podat přesvědčivé | |||
plnokrevné charaktery. Řadu hereckých příležitostí dostal D. | |||
za svého působení v divadle ABC a později v Městských divadlech | |||
pražských, kdy mohl tvořit po boku mnoha významných | |||
hereckých osobností i J. Wericha, mj. v jeho a Voskovcových | |||
hrách. | |||
D. první dětskou filmovou rolí byla postava v Deglově snímku | |||
''Stavitel chrámu'' (1919), na filmových plátnech se počal častěji | |||
objevovat od 1934, kdy byl obsazen do filmu ''Hřích mládí''. Za | |||
války hrál menší role v několika filmech, jako chasníka Jíru ve | |||
filmu ''Jan Cimbura'' (1941); množství epizodních postav vytvořil | |||
i později, ač po válce už dostal i několik významnějších | |||
úloh. Z nich vynikl především jako rekreační referent Puleček | |||
v populárním filmu ''Anděl na horách'' (1955), čert Belial v pohádce | |||
''Hrátky s čertem'', jeden z kosmonautů ve sci-fi filmu | |||
''Ikarie XB-1'' (1963) a především jako Doug Badman, hlavní | |||
záporná role v Brdečkově a Lipského parodii ''Limonádový Joe'' | |||
''aneb Koňská opera'' (1964). Zdravotní stav v závěru života se | |||
podepsal i na D. fyziognomii, takže jako sotva padesátiletý zakončil | |||
svou filmografii rolí dědečka ve filmu pro děti ''Dědeček,'' | |||
''Kyliján a já'' (1966). Působil i v dabingu, pro generace malých | |||
diváků byl nezapomenutelný jeho komentář k sérii Pojarových | |||
filmů o dvou medvědech ''Pojďte pane, budeme si hrát!'' (v pozdějších | |||
dílech D. nahradil F. Filipovský). Vystupoval pravidelně | |||
i v televizních pořadech. | |||
'''D:''' divadelní role: 1929: Honza, J. Kvapil, Princezna Pampeliška; 1931: Paris, | |||
W. Shakespeare, Romeo a Julie; Antonín, J. K. Tyl, Paličova dcera; Alcest, | |||
J. W. Goethe, Spoluviníci; 1934: Vincek, V. Werner, Komediant Hermelín; | |||
Kluk, L. Blatný, Kokoko-dák; Křepelka, V. K. Klicpera, Divotvorný klobouk; | |||
1935: Orlík, E. Rostand, Orlík; 1936: Lancelot Gobbo, W. Shakespeare, Kupec | |||
benátský, 1936; Toni, F. Langer, Periférie; 1938: Truffaldino, C. Goldoni, | |||
Sluha dvou pánů; 1939: Švanda, J. K. Tyl, Strakonický dudák; Argan, | |||
Molière, Zdravý nemocný; 1941: Trinkula, W. Shakespeare, Bouře; Cigal, | |||
J. Vrchlický, Soud lásky; Kosma, Calderón, Dáma skřítek; August, J. Neruda | |||
– F. Götz, Malostranská humoreska; 1943: Habršperk, L. Stroupežnický, | |||
Naši furianti; Titus Ryzek, J. N. Nestroy, Talisman; 1944: Klubko, W. Shakespeare, | |||
Sen noci svatojanské; 1945: Vasil, A. S. Serafimovič, Železný potok; | |||
1946: Prochor, M. Gorkij, Vassa Železnovová; 1947: Sedlák, J. Mahen, Mrtvé | |||
moře; Knox, G. B. Shaw, Fannina první hra; 1952: Ondřej, A. Jirásek, Jan | |||
Hus; Pepík Bláha, M. Jariš, Přísaha; 1953: Beneš, W. Shakespeare, Mnoho | |||
povyku pro nic; 1955: Caesar, J. Voskovec – J. Werich, Caesar; 1956: Petr Petříček, | |||
N. Hikmet, Byl Filip Filípek nebo nebyl; Caesar, G. B. Shaw, Androkles | |||
a lev; 1958: Hans Bols, J. Voskovec – J. Werich, Těžká Barbora; Einstein, | |||
J. Kesselring, Jezinky a bezinky; 1959: Nasredin, J. Kainar, Nasredin; 1960: | |||
Otec, V. Blažek, Příliš štědrý večer; 1961: Alois Klapáček, O. Daněk, Svatba | |||
sňatkového podvodníka; Tětěrev, M. Gorkij, Měšťáci; 1963: Podkolesin, | |||
N. V. Gogol, Ženitba; 1964: Carnot, R. Rolland, Hra o lásce a smrti; 1965: | |||
Barney, R. Lawler, Léto sedmnácté panenky; Alois Klapáček, O. Daněk, Svatba | |||
s podvodem; Brack, H. Ibsen, Hedda Gablerová; 1966: Lonségur, R. Vitrac, | |||
Viktor aneb Dítka u moci; Licht, H. Kleist, Rozbitý džbán; Klaudius, | |||
M. Rejnuš, Královské vraždění; 1967: Král, V. Blažek, Šeherezáda; filmové | |||
role (výběr): 1919: chlapec, Stavitel chrámu; 1935: student Smíšek, Hřích | |||
z mládí; 1941: chasník Jíra, Jan Cimbura; 1943: pacholek Tomeš, Mlhy na | |||
blatech; 1947: četař Vrba, Uloupená hranice; 1949: dělník Jarda Noha, Daleká | |||
cesta; 1950: pekař Kutílek, Racek má zpoždění; 1954: cirkusák Rudolfek, | |||
Cirkus bude!; 1955: Puleček, Anděl na horách; 1956: čert Belial, Hrátky | |||
s čertem; zloděj psů Bahník, Dobrý voják Švejk; 1963: Ervín Herold, Ikarie | |||
XB-1; 1964: voják Noha, Hvězda zvaná Pelyněk; Doug Badman, Limonádový | |||
Joe; 1966: dědeček Karpíšek, Dědeček, Kyliján a já. Soupis filmů in: | |||
http://www.csfd.cz/herec/4784-deyl-ml-rudolf/. | |||
'''L:''' O. Srbová, Vassa Železnovová, in: Práce 28. 5. 1946; J. Boček, Znáte | |||
je z plátna, 1959, s. 125–131; E. Deylová, Romeovy děti, 1983; B. Srba, | |||
O nové divadlo, 1988, s. 200, 206, 208; Divadlo nové doby, 1989, s. 49, | |||
59; M. Valtrová, Herci lásky a osudu, 1995, s. 43–45; M. Fikejz, Český | |||
film – Herci a herečky 1, 2006, s. 193–195; Český hraný film 2, 1998, | |||
3, 2001(rejstřík). | |||
Alice Dubská | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] |
Verze z 1. 1. 2017, 11:17
Rudolf ml. DEYL | |
Narození | 6.7.1912 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 22.11.1967 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45429 |
DEYL, Rudolf ml., * 6. 7. 1912 Praha, † 22. 11. 1967 Praha, divadelní a filmový herec
Byl synem významného českého herce, člena pražského Národního divadla Rudolfa Deyla st. (1876–1972) a herečky Otýlie Spurné (1878–1938), herečkou byla i jeho sestra Eva Deylová-Skálová (1910–1987). Byl manželem herečky Jarmily Smejkalové (1920–1994) a poté tanečnice, sólistky baletu ND Zdenky Bronislavské (* 1928).
Od dětství se pohyboval v divadelním prostředí, otec však jeho touze stát se hercem nepřál. D. studoval nejdříve na Státní grafické škole a hrál s ochotníky. Neutuchající zájem o herectví ho 1929 přivedl do Divadla Akropolis, kde získal první angažmá. Tam nabyl díky velkému počtu ztvárněných postav mladíků, milovníků a pohádkových hrdinů, které během dvou sezon vytvořil, první herecké zkušenosti. Ty rozvíjel zejména v období 1934–36 ve svém dalším působišti, Zemském divadle v Brně. Pak odešel za angažmá do Ostravy, kde působil do 1940. Na sezonu 1940–41 se vrátil do Brna, od 1941 do 1944, kdy došlo k uzavření českých divadel, byl členem pražské Uranie. Po osvobození přešel se souborem Uranie do Divadla 5. května, po jeho zrušení působil krátce v Divadle státního filmu, 1951–54 hrál v Divadle československé armády na Vinohradech, od 1955 byl členem Divadla satiry, později přejmenovaného na Divadlo ABC a 1962 včleněného do Městských divadel pražských. Tam D. působil až do své předčasné smrti. 1962 byl jmenován zasloužilým umělcem. Pohřben je, spolu s otcem (který D. o pět let přežil), na vyšehradském hřbitově v Praze.
Od počátku své herecké kariéry upoutával nesporným hereckým talentem. Vynikal temperamentem, schopností vykreslit gestickými prostředky základní charakter postavy. Ze dvou poloh jeho herectví, v nichž na jedné straně převažoval temperamentní, živelný projev se sklonem ke komice, a na druhé straně jistá uzavřenost, cudná střídmost v citových projevech a nechuť k patetickým gestům, dominovala v prvních letech jeho herecké dráhy poloha komediální. Diváky si získal zejména jako uličnický Kluk v Blatného grotesce Kokoko-dák i jako student Křepelka v Klicperově Divotvorném klobouku, později jako Truffaldino v Goldoniho komedii Sluha dvou pánů. Na formování D. hereckého projevu se vedle jeho vrozených dispozic podíleli výrazně režiséři, s nimiž se setkal v Brně a v Ostravě. Patřili k nim zejména Aleš Podhorský a Jan Škoda. Ti ho vedli k prohloubení hereckého projevu, k výraznějšímu ponoru do vnitra zobrazované postavy, např. v roli Toniho v Langerově Periferii. Vynikající výkon podal D. za svého působení v Uranii v roli Habršperka v Stroupežnického Našich furiantech. V Divadle 5. května vytvořil v Gorkého Vasse Železnovové postavu starého Prochora, která již plně prokázala D. schopnost strhujícím způsobem podat přesvědčivé plnokrevné charaktery. Řadu hereckých příležitostí dostal D. za svého působení v divadle ABC a později v Městských divadlech pražských, kdy mohl tvořit po boku mnoha významných hereckých osobností i J. Wericha, mj. v jeho a Voskovcových hrách.
D. první dětskou filmovou rolí byla postava v Deglově snímku Stavitel chrámu (1919), na filmových plátnech se počal častěji objevovat od 1934, kdy byl obsazen do filmu Hřích mládí. Za války hrál menší role v několika filmech, jako chasníka Jíru ve filmu Jan Cimbura (1941); množství epizodních postav vytvořil i později, ač po válce už dostal i několik významnějších úloh. Z nich vynikl především jako rekreační referent Puleček v populárním filmu Anděl na horách (1955), čert Belial v pohádce Hrátky s čertem, jeden z kosmonautů ve sci-fi filmu Ikarie XB-1 (1963) a především jako Doug Badman, hlavní záporná role v Brdečkově a Lipského parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964). Zdravotní stav v závěru života se podepsal i na D. fyziognomii, takže jako sotva padesátiletý zakončil svou filmografii rolí dědečka ve filmu pro děti Dědeček, Kyliján a já (1966). Působil i v dabingu, pro generace malých diváků byl nezapomenutelný jeho komentář k sérii Pojarových filmů o dvou medvědech Pojďte pane, budeme si hrát! (v pozdějších dílech D. nahradil F. Filipovský). Vystupoval pravidelně i v televizních pořadech.
D: divadelní role: 1929: Honza, J. Kvapil, Princezna Pampeliška; 1931: Paris, W. Shakespeare, Romeo a Julie; Antonín, J. K. Tyl, Paličova dcera; Alcest, J. W. Goethe, Spoluviníci; 1934: Vincek, V. Werner, Komediant Hermelín; Kluk, L. Blatný, Kokoko-dák; Křepelka, V. K. Klicpera, Divotvorný klobouk; 1935: Orlík, E. Rostand, Orlík; 1936: Lancelot Gobbo, W. Shakespeare, Kupec benátský, 1936; Toni, F. Langer, Periférie; 1938: Truffaldino, C. Goldoni, Sluha dvou pánů; 1939: Švanda, J. K. Tyl, Strakonický dudák; Argan, Molière, Zdravý nemocný; 1941: Trinkula, W. Shakespeare, Bouře; Cigal, J. Vrchlický, Soud lásky; Kosma, Calderón, Dáma skřítek; August, J. Neruda – F. Götz, Malostranská humoreska; 1943: Habršperk, L. Stroupežnický, Naši furianti; Titus Ryzek, J. N. Nestroy, Talisman; 1944: Klubko, W. Shakespeare, Sen noci svatojanské; 1945: Vasil, A. S. Serafimovič, Železný potok; 1946: Prochor, M. Gorkij, Vassa Železnovová; 1947: Sedlák, J. Mahen, Mrtvé moře; Knox, G. B. Shaw, Fannina první hra; 1952: Ondřej, A. Jirásek, Jan Hus; Pepík Bláha, M. Jariš, Přísaha; 1953: Beneš, W. Shakespeare, Mnoho povyku pro nic; 1955: Caesar, J. Voskovec – J. Werich, Caesar; 1956: Petr Petříček, N. Hikmet, Byl Filip Filípek nebo nebyl; Caesar, G. B. Shaw, Androkles a lev; 1958: Hans Bols, J. Voskovec – J. Werich, Těžká Barbora; Einstein, J. Kesselring, Jezinky a bezinky; 1959: Nasredin, J. Kainar, Nasredin; 1960: Otec, V. Blažek, Příliš štědrý večer; 1961: Alois Klapáček, O. Daněk, Svatba sňatkového podvodníka; Tětěrev, M. Gorkij, Měšťáci; 1963: Podkolesin, N. V. Gogol, Ženitba; 1964: Carnot, R. Rolland, Hra o lásce a smrti; 1965: Barney, R. Lawler, Léto sedmnácté panenky; Alois Klapáček, O. Daněk, Svatba s podvodem; Brack, H. Ibsen, Hedda Gablerová; 1966: Lonségur, R. Vitrac, Viktor aneb Dítka u moci; Licht, H. Kleist, Rozbitý džbán; Klaudius, M. Rejnuš, Královské vraždění; 1967: Král, V. Blažek, Šeherezáda; filmové role (výběr): 1919: chlapec, Stavitel chrámu; 1935: student Smíšek, Hřích z mládí; 1941: chasník Jíra, Jan Cimbura; 1943: pacholek Tomeš, Mlhy na blatech; 1947: četař Vrba, Uloupená hranice; 1949: dělník Jarda Noha, Daleká cesta; 1950: pekař Kutílek, Racek má zpoždění; 1954: cirkusák Rudolfek, Cirkus bude!; 1955: Puleček, Anděl na horách; 1956: čert Belial, Hrátky s čertem; zloděj psů Bahník, Dobrý voják Švejk; 1963: Ervín Herold, Ikarie XB-1; 1964: voják Noha, Hvězda zvaná Pelyněk; Doug Badman, Limonádový Joe; 1966: dědeček Karpíšek, Dědeček, Kyliján a já. Soupis filmů in: http://www.csfd.cz/herec/4784-deyl-ml-rudolf/.
L: O. Srbová, Vassa Železnovová, in: Práce 28. 5. 1946; J. Boček, Znáte je z plátna, 1959, s. 125–131; E. Deylová, Romeovy děti, 1983; B. Srba, O nové divadlo, 1988, s. 200, 206, 208; Divadlo nové doby, 1989, s. 49, 59; M. Valtrová, Herci lásky a osudu, 1995, s. 43–45; M. Fikejz, Český film – Herci a herečky 1, 2006, s. 193–195; Český hraný film 2, 1998, 3, 2001(rejstřík).
Alice Dubská