DOLEŽAL Jan 22.12.1923-22.3.1981: Porovnání verzí
(DOLEŽAL_Jan_22.12.1923-22.3.1981) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 22.12.1923 | | datum narození = 22.12.1923 | ||
| místo narození = | | místo narození = Chotěboř | ||
| datum úmrtí = 22.3.1981 | | datum úmrtí = 22.3.1981 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DOLEŽAL, Jan''', ''* 22. 12. 1923 Chotěboř, † 22. 3. 1981 Praha, analytický chemik'' | |||
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu (PřF) UK (1945–48), | |||
kde byl žákem J. Heyrovského a zejména R. Tomíčka. Záhy | |||
po studiích se stal asistentem a s katedrou analytické chemie | |||
PřF UK, vedené J. Zýkou a později V. Sukem, pak spojil celý | |||
profesní život. Jeho první odborné práce se týkaly stanovení | |||
organických sloučenin v ledové kyselině octové (s použitím | |||
odměrného roztoku bromu). Habilitoval se 1956, o rok později | |||
obhájil disertační práci, zaměřenou na užití aminokyselin | |||
v polarografické analýze. V polovině 60. let přednášel polarografii | |||
na univerzitě v Santiagu de Chile, studijně pobýval | |||
také v Norsku. 1966 získal titul DrSc., 1968 byl jmenován | |||
profesorem UK. | |||
Věnoval se polarografii (pod vlivem J. Heyrovského), v níž | |||
se soustředil na elektroanalytické metody, na rozbor rud (mj. | |||
mědi) a dalších nerostných surovin. Napsal několik monografií, | |||
zejména ''Rozklady základních anorganických surovin'' (1966) | |||
a ''Polarografickou analýzu nerostných surovin'' (1977), které vyšly | |||
i v cizojazyčných překladech. Významné bylo i jeho působení | |||
konzultanta v chemickém průmyslu. | |||
'''D:''' Základy kvalitativní semimikroanalysy (s V. Simonem), 1951; Návody | |||
ke cvičením z analytické chemie pro pokročilé (člen kolektivu), 1953; Chemické | |||
rozbory nerostných surovin. Sešit 10, Odebírání a rozklady vzorků | |||
nerostných surovin (s J. Švastou a Z. Šulckem), 1955; Polarometrická titrace | |||
(s J. Zýkou), 1961; Kvalitativní semimikroanalysa (s V. Simonem), 1962; | |||
Analytická chemie kvalitativní (s V. V. a V. S. Pavelkovými), 1963 (skriptum); | |||
Metodika chemické analýsy: Základní operace, 1966 (skriptum); | |||
Rozklady základních anorganických surovin (s P. Povondrou a Z. Šulckem), | |||
1966, též anglicky (Decomposition Techniques in Inorganic Analysis), London | |||
1968; Elektroanalytické metody (s J. Ševčíkem a K. Štulíkem), 1973 | |||
(skriptum); Polarografická analýza nerostných surovin (s J. Musilem), 1977, | |||
rusky (Poljarografičeskij analiz miněralnogo syrja) Moskva 1980; Chemická | |||
analýza kvalitativní (s V. Simonem), 1978 (skriptum). | |||
'''L:''' nekrology: Chemické listy 75, 1981, s. 1118n. (J. Zýka); Vesmír 20, 1981, | |||
č. 7, s. 219; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 154n.; ČBS, s. 113; | |||
Tomeš 1, s. 246; F. Čech a kol., Přírodovědecká fakulta univerzity Karlovy | |||
1920–1980, 1981, s. 119; R. Kalvoda, Hrst vzpomínek na pana profesora | |||
Heyrovského a jeho polarografii, in: Chemické listy 103, 2009, s. 883. | |||
Jiří Martínek | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
| Řádek 17: | Řádek 59: | ||
[[Kategorie:1923]] | [[Kategorie:1923]] | ||
[[Kategorie:Chotěboř]] | |||
[[Kategorie:1981]] | [[Kategorie:1981]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 24. 1. 2017, 08:31
| Jan DOLEŽAL | |
 | |
| Narození | 22.12.1923 |
|---|---|
| Místo narození | Chotěboř |
| Úmrtí | 22.3.1981 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 3- Chemik nebo alchymista |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45655 |
DOLEŽAL, Jan, * 22. 12. 1923 Chotěboř, † 22. 3. 1981 Praha, analytický chemik
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu (PřF) UK (1945–48), kde byl žákem J. Heyrovského a zejména R. Tomíčka. Záhy po studiích se stal asistentem a s katedrou analytické chemie PřF UK, vedené J. Zýkou a později V. Sukem, pak spojil celý profesní život. Jeho první odborné práce se týkaly stanovení organických sloučenin v ledové kyselině octové (s použitím odměrného roztoku bromu). Habilitoval se 1956, o rok později obhájil disertační práci, zaměřenou na užití aminokyselin v polarografické analýze. V polovině 60. let přednášel polarografii na univerzitě v Santiagu de Chile, studijně pobýval také v Norsku. 1966 získal titul DrSc., 1968 byl jmenován profesorem UK.
Věnoval se polarografii (pod vlivem J. Heyrovského), v níž se soustředil na elektroanalytické metody, na rozbor rud (mj. mědi) a dalších nerostných surovin. Napsal několik monografií, zejména Rozklady základních anorganických surovin (1966) a Polarografickou analýzu nerostných surovin (1977), které vyšly i v cizojazyčných překladech. Významné bylo i jeho působení konzultanta v chemickém průmyslu.
D: Základy kvalitativní semimikroanalysy (s V. Simonem), 1951; Návody ke cvičením z analytické chemie pro pokročilé (člen kolektivu), 1953; Chemické rozbory nerostných surovin. Sešit 10, Odebírání a rozklady vzorků nerostných surovin (s J. Švastou a Z. Šulckem), 1955; Polarometrická titrace (s J. Zýkou), 1961; Kvalitativní semimikroanalysa (s V. Simonem), 1962; Analytická chemie kvalitativní (s V. V. a V. S. Pavelkovými), 1963 (skriptum); Metodika chemické analýsy: Základní operace, 1966 (skriptum); Rozklady základních anorganických surovin (s P. Povondrou a Z. Šulckem), 1966, též anglicky (Decomposition Techniques in Inorganic Analysis), London 1968; Elektroanalytické metody (s J. Ševčíkem a K. Štulíkem), 1973 (skriptum); Polarografická analýza nerostných surovin (s J. Musilem), 1977, rusky (Poljarografičeskij analiz miněralnogo syrja) Moskva 1980; Chemická analýza kvalitativní (s V. Simonem), 1978 (skriptum).
L: nekrology: Chemické listy 75, 1981, s. 1118n. (J. Zýka); Vesmír 20, 1981, č. 7, s. 219; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 154n.; ČBS, s. 113; Tomeš 1, s. 246; F. Čech a kol., Přírodovědecká fakulta univerzity Karlovy 1920–1980, 1981, s. 119; R. Kalvoda, Hrst vzpomínek na pana profesora Heyrovského a jeho polarografii, in: Chemické listy 103, 2009, s. 883.
Jiří Martínek