DORAZIL Otakar 19.3.1889-25.8.1979: Porovnání verzí
(DORAZIL_Otakar_19.3.1889-5.9.1979) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| datum narození = 19.3.1889 | | datum narození = 19.3.1889 | ||
| místo narození = Strážnice | | místo narození = Strážnice | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 25.8.1979 | ||
| místo úmrtí = Valašské Meziříčí | | místo úmrtí = Valašské Meziříčí | ||
| povolání = 61- Pedagog | | povolání = 61- Pedagog | ||
53- Historik | 53- Historik | ||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DORAZIL, Otakar''', ''* 19. 3. 1889 Strážnice, † 25. 8. 1979 Valašské Meziříčí, historik, geograf'' | |||
Maturoval na kroměřížské reálce, vystudoval techniku v Brně | |||
(stavební inženýr). Od mládí byl činný v abstinentním hnutí | |||
a také v politice (příznivec T. G. Masaryka a realistické strany, | |||
podílel se mj. na Masarykově volební kampani na Valašsku). | |||
Ve Valašském Meziříčí stál i u zrodu veřejné čítárny a knihovny. | |||
Za první světové války spravoval tábory pro utečence | |||
z Haliče. 1919 se stal spoluzakladatelem Československého | |||
červeného kříže (ČSČK), ve 20. letech působil jako přednosta | |||
tiskové kanceláře Společnosti ČSČK. Později vystudoval zeměpis | |||
a historii na UK (1930) a učil na středních školách. | |||
1945–50 byl lektorem výuky dějepisu na Filozofické fakultě | |||
UK. Proslul především jako autor populárně-naučných textů | |||
a encyklopedických příruček (''Světové dějiny v kostce'', 1946 | |||
a další vydání, doplněné J. Haubeltem, 1995) a atlasů, které | |||
se pro svou přehlednost staly oblíbenými a znovuvydány byly | |||
ještě v 90. letech. | |||
'''D:''' Henri Dunant, 1927; Vládcové v dějinách Evropy 1–5, 1934–36; Dějepisná | |||
příručka, 1935; Dramata bouřlivé doby, 1936; Dějepisný atlas, 1937; | |||
Vládcové nového věku 1–4, 1937–38; Světové dějiny v kostce, 1946; Kroniky | |||
mluví, 1946; Poklady starověkého písemnictví, 1947; Objevitelé nových | |||
světů, 1959. | |||
'''L:''' V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, | |||
s. 382; J. Polišenský, Dr. O. D. devadesátníkem, in: Lidová demokracie 19. | |||
3. 1979, s. 5; týž, Historik v měnícím se světě, 2001, s. 36, 93, 185, 278; | |||
J. Tomeš, Mistr historické příručky, in: Svobodné slovo 18. 3. 1989; (j), | |||
Bádal o dějinách kultury, in: Lidová demokracie 18. 3. 1989; ČBS, s. 115; | |||
Tomeš 1, s. 247. | |||
'''P:''' LA PNP Praha, osobní pozůstalost (neuspořádáno). | |||
Jiří Martínek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Verze z 29. 1. 2017, 17:35
Otakar DORAZIL | |
![]() | |
Narození | 19.3.1889 |
---|---|
Místo narození | Strážnice |
Úmrtí | 25.8.1979 |
Místo úmrtí | Valašské Meziříčí |
Povolání |
61- Pedagog 53- Historik 12- Geograf |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=51755 |
DORAZIL, Otakar, * 19. 3. 1889 Strážnice, † 25. 8. 1979 Valašské Meziříčí, historik, geograf
Maturoval na kroměřížské reálce, vystudoval techniku v Brně (stavební inženýr). Od mládí byl činný v abstinentním hnutí a také v politice (příznivec T. G. Masaryka a realistické strany, podílel se mj. na Masarykově volební kampani na Valašsku). Ve Valašském Meziříčí stál i u zrodu veřejné čítárny a knihovny. Za první světové války spravoval tábory pro utečence z Haliče. 1919 se stal spoluzakladatelem Československého červeného kříže (ČSČK), ve 20. letech působil jako přednosta tiskové kanceláře Společnosti ČSČK. Později vystudoval zeměpis a historii na UK (1930) a učil na středních školách. 1945–50 byl lektorem výuky dějepisu na Filozofické fakultě UK. Proslul především jako autor populárně-naučných textů a encyklopedických příruček (Světové dějiny v kostce, 1946 a další vydání, doplněné J. Haubeltem, 1995) a atlasů, které se pro svou přehlednost staly oblíbenými a znovuvydány byly ještě v 90. letech.
D: Henri Dunant, 1927; Vládcové v dějinách Evropy 1–5, 1934–36; Dějepisná příručka, 1935; Dramata bouřlivé doby, 1936; Dějepisný atlas, 1937; Vládcové nového věku 1–4, 1937–38; Světové dějiny v kostce, 1946; Kroniky mluví, 1946; Poklady starověkého písemnictví, 1947; Objevitelé nových světů, 1959.
L: V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 382; J. Polišenský, Dr. O. D. devadesátníkem, in: Lidová demokracie 19. 3. 1979, s. 5; týž, Historik v měnícím se světě, 2001, s. 36, 93, 185, 278; J. Tomeš, Mistr historické příručky, in: Svobodné slovo 18. 3. 1989; (j), Bádal o dějinách kultury, in: Lidová demokracie 18. 3. 1989; ČBS, s. 115; Tomeš 1, s. 247.
P: LA PNP Praha, osobní pozůstalost (neuspořádáno).
Jiří Martínek