BURDA Josef 17.12.1883-29.5.1964: Porovnání verzí
(BURDA_Josef_17.12.1883-29.5.1964) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 17.12.1883 | | datum narození = 17.12.1883 | ||
| místo narození = Úročnice | | místo narození = Úročnice u Benešova | ||
| datum úmrtí = 29.5.1964 | | datum úmrtí = 29.5.1964 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BURDA, Josef,''' ''* 17. 12. 1883 Úročnice u Benešova, † 29. 5. 1964 Praha, herec, režisér, divadelní ředitel'' | |||
Byl synem dekoračního dělníka pražského Národního divadla. | |||
Již od dětství se pohyboval v divadelním zákulisí, kde | |||
vstřebával jeho atmosféru. Začal se učit typografem a současně | |||
získával hereckou praxi jako ochotník. 1902–05 mu otec | |||
zařídil hodiny herectví u Karla Želenského. B. přijímal příležitostné role v Divadle na Smíchově a statoval v Národním | |||
divadle. 1905 získal první angažmá u divadelní společnosti | |||
V. Housy. Nespokojenost s uměleckou úrovní a bídnými sociálními | |||
poměry ho však přinutila vystřídat v krátkém čase | |||
několik dalších společností: A. Mušky, V. Zejferta, opětovně | |||
V. Housy a A. Frýdy. Již 1907 se pokusil dostat se do Prahy, | |||
avšak navzdory dobrému dojmu, který zanechalo v divácích | |||
jeho pohostinské vystoupení v roli Romea v pražském Národním | |||
divadle, tam angažmá nezískal. Příležitost k formování | |||
vlastního hereckého stylu dostal jako člen ve své době nejlepší | |||
venkovské společnosti J. Blažka. U ní působil v rozmezí | |||
1909–13 a 1917–18, v meziobdobí byl angažován u společnosti | |||
B. Jeřábka. V těchto letech vystupoval především | |||
v rolích milovníků a mladých hrdinů. Uspěl jako Antonín | |||
v Svobodových ''Směrech života'', jako Švanda v Tylově ''Strakonickém'' | |||
''dudáku'', Romeo v Shakespearově ''Romeu a Julii'', Don | |||
César v Kolárově ''Mageloně''. Prověrkou B. hereckých možností | |||
se stala náročná role Hamleta v stejnojmenné Shakespearově | |||
tragédii. B. se prosadil jako herec výrazné invence, charakterizačních | |||
schopností, zároveň jako umělec promyšleně přistupující | |||
k roli. Ačkoli i nadále až do konce 40. let působil | |||
jako herec, již u Blažkovy společnosti se začal zajímat o režii, | |||
která se pro něho stala záhy hlavním oborem a kde v poměrně | |||
krátké době dosáhl významných výsledků (mimo jiné Ibsenův | |||
''Stavitel Solness'', Shakespearův ''Král Lear''). Soustavně sledoval | |||
soudobé umělecké směry, intenzivně se zajímal o práci předních | |||
českých, a zejména světových režisérů (M. Reinhardta, | |||
A. Tairova, V. Mejercholda). Od 1918 vedl vlastní cestující | |||
divadelní společnosti (Činoherní a operetní společnost Josefa | |||
Burdy, 1918–21; Burdova činohra, 1921–38; Středočeská činohra, | |||
1940–45). Dvě sezony byl ředitelem divadla na Kladně | |||
(1925–27). Jeho společnost si získala pověst velmi zodpovědně | |||
vedeného souboru, cílevědomě usilujícího o kulturní | |||
povznesení venkova. V tomto směru B. působil nejen jako | |||
režisér, ale především jako dramaturg. V jeho repertoáru dominovala | |||
česká klasika, především J. K. Tyl, ze světové stavěl | |||
na W. Shakespearovi, F. Schillerovi. Moderní českou tvorbu | |||
zastupoval K. Čapek, F. Langer, z cizí soudobé dramatiky uváděl | |||
zejména H. Ibsena, A. Strindberga, F. Wedekinda a L. Pirandella. | |||
Velký význam měla B. podpora mladých hereckých | |||
talentů, dokázal je vychovat a připravit na další umělecké působení | |||
ve velkých divadlech. O povznesení úrovně cestujících | |||
divadelních společností se zasloužil zejména v 30. a 40. letech | |||
i jako předseda Svazu divadelních ředitelů. Po válce byl v sezoně | |||
1945/46 šéfrežisérem Městského divadla v Kutné Hoře, | |||
poté 1946–48 ředitelem divadla v Karlových Varech. 1949 až | |||
1958 působil jako administrativní ředitel ND v Praze. | |||
'''D:''' role: Merkur, J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, 1905; Emil, H. Sudermann: | |||
Chocholouš, 1905; Antonín, F. X. Svoboda: Směry života, 1906; Harlekýn, | |||
R. Lothar: Král Harlekýn, 1907; Carlos, J. J. Kolár: Magelona, 1907; | |||
Izák, J. Zeyer: Z dob růžového jitra, 1907; Romeo, W. Shakespeare: Romeo | |||
a Julie, 1907; Švanda, J. K. Tyl: Strakonický dudák, 1908; Vévoda de Bligny, | |||
G. Ohnet: Majitel hutí, 1909; Mefisto, J. W. Goethe: Faust, 1910; Hamlet, | |||
W. Shakespeare: Hamlet, 1920; Franz, F. Schiller: Loupežníci, 1920; Filip II., | |||
É. Verhaeren: Filip II., 1923; Rabi, J. Vrchlický: Rabínská moudrost, 1932; | |||
Josef Kajetán Tyl, J. Kubík – D. Hallová – E. Starý: Podzimní píseň lásky, | |||
1933; Muž, J. Hais-Týnecký: Bič, 1940; Flachsmann, O. Ernst: Flachsmann | |||
vychovatel, 1941; režie: B. Bjørnson: Když réva znovu kvete, 1910; E. Hardt, | |||
Blázen Tantris, 1910; W. Shakespeare: Sen noci svatojanské, týž: Romeo a Julie, | |||
1911; H. Ibsen: Stavitel Solness, 1912, 1926; O. Wilde: Salome, 1913; | |||
J. Maria: Dolfa, 1913; G. B. Shaw: Pygmalion, 1914; J. J. Kolár: Jan Žižka, | |||
1914; E. Bozděch: Z doby kotillionů, 1917; W. Shakespeare: Král Lear, 1917; | |||
E. Rostand: Cyrano de Bergerac, 1918; J. Mahen: Nebe, peklo, ráj, 1920; | |||
J. Vrchlický: Rabínská moudrost, 1920; K. Čapek: R.U.R., 1920; B. Smetana: | |||
Prodaná nevěsta, 1920; W. Shakespeare: Othello, 1923; L. Pirandello: Šest | |||
postav hledá autora, 1924; F. Wedekind: Procitnutí jara, 1923; E. Rostand: | |||
Orlík, 1925; L. Pirandello: Každý má svou pravdu, 1925; S. Lom: Kající | |||
Venuše, 1927; J. K. Tyl: Pražský flamendr, 1929; A. Horáková: Libuňský | |||
jemnostpán, 1931; H. Bernstein: Israel, 1931; V. Werner: Komediant Hermelín, | |||
1933; F. Wedekind: Lulu, 1933; E. Scribe: Leonie, 1933; R. Bessier: | |||
Alžběta Browningová, 1933; H. Ibsen: John Gabriel Borkman, 1934; A. A. | |||
Paul: Píseň Asie, 1935; F. Molnár: Děvče z Terstu, 1936; J. K. Tyl: Chudý | |||
kejklíř, 1936; K. Čapek: Bílá nemoc, 1937; G. d’Annunzio: Gioconda, 1937; | |||
J. Žák: Škola základ života, 1937; F. Langer: Dvaasedmdesátka, 1937; K. Čapek: | |||
Matka, 1938; J. Hilbert: Pěst, 1940; F. Molnár: Hra na zámku, 1941; | |||
R. Billinger: Čarodějka pasovská, 1941; F. T. Marinetti: Ohnivý buben, 1944; | |||
V. Sardou: Madame Sans-Gêne, 1945; K. Scheinpflug: Mrak, 1945. | |||
'''L:''' J. Zhoř, Burdovo divadlo, in: Pestrý týden 18, 1943, č. 13, s. 7 a 12; | |||
A. Král, J. B., nositel Řádu práce sedmdesátníkem, in: Divadlo 5, 1954, | |||
s. 80; J. B., Aby se nezapomnělo, 1958; J. Knap, Umělcové na pouti, 1961, | |||
s. 228; Postavy brněnského jeviště 1, 1984, s. 231n.; Burdova společnost, | |||
in: Česká divadla – encyklopedie divadelních souborů, 2000, s. 18n.; ND | |||
a jeho předchůdci, s. 52; OSND 1/2, s. 807; Knapík, s. 61; MČE 1, s. 619; | |||
Tomeš 1, s. 159. | |||
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha. | |||
Alice Dubská | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
[[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]] | [[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]] | ||
[[Kategorie:1883]] | [[Kategorie:1883]] | ||
[[Kategorie:Úročnice]] | [[Kategorie:Úročnice]] | ||
[[Kategorie:1964]] | [[Kategorie:1964]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 9. 2. 2017, 18:47
Josef BURDA | |
Narození | 17.12.1883 |
---|---|
Místo narození | Úročnice u Benešova |
Úmrtí | 29.5.1964 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
83- Divadelní interpret nebo herec 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43317 |
BURDA, Josef, * 17. 12. 1883 Úročnice u Benešova, † 29. 5. 1964 Praha, herec, režisér, divadelní ředitel
Byl synem dekoračního dělníka pražského Národního divadla. Již od dětství se pohyboval v divadelním zákulisí, kde vstřebával jeho atmosféru. Začal se učit typografem a současně získával hereckou praxi jako ochotník. 1902–05 mu otec zařídil hodiny herectví u Karla Želenského. B. přijímal příležitostné role v Divadle na Smíchově a statoval v Národním divadle. 1905 získal první angažmá u divadelní společnosti V. Housy. Nespokojenost s uměleckou úrovní a bídnými sociálními poměry ho však přinutila vystřídat v krátkém čase několik dalších společností: A. Mušky, V. Zejferta, opětovně V. Housy a A. Frýdy. Již 1907 se pokusil dostat se do Prahy, avšak navzdory dobrému dojmu, který zanechalo v divácích jeho pohostinské vystoupení v roli Romea v pražském Národním divadle, tam angažmá nezískal. Příležitost k formování vlastního hereckého stylu dostal jako člen ve své době nejlepší venkovské společnosti J. Blažka. U ní působil v rozmezí 1909–13 a 1917–18, v meziobdobí byl angažován u společnosti B. Jeřábka. V těchto letech vystupoval především v rolích milovníků a mladých hrdinů. Uspěl jako Antonín v Svobodových Směrech života, jako Švanda v Tylově Strakonickém dudáku, Romeo v Shakespearově Romeu a Julii, Don César v Kolárově Mageloně. Prověrkou B. hereckých možností se stala náročná role Hamleta v stejnojmenné Shakespearově tragédii. B. se prosadil jako herec výrazné invence, charakterizačních schopností, zároveň jako umělec promyšleně přistupující k roli. Ačkoli i nadále až do konce 40. let působil jako herec, již u Blažkovy společnosti se začal zajímat o režii, která se pro něho stala záhy hlavním oborem a kde v poměrně krátké době dosáhl významných výsledků (mimo jiné Ibsenův Stavitel Solness, Shakespearův Král Lear). Soustavně sledoval soudobé umělecké směry, intenzivně se zajímal o práci předních českých, a zejména světových režisérů (M. Reinhardta, A. Tairova, V. Mejercholda). Od 1918 vedl vlastní cestující divadelní společnosti (Činoherní a operetní společnost Josefa Burdy, 1918–21; Burdova činohra, 1921–38; Středočeská činohra, 1940–45). Dvě sezony byl ředitelem divadla na Kladně (1925–27). Jeho společnost si získala pověst velmi zodpovědně vedeného souboru, cílevědomě usilujícího o kulturní povznesení venkova. V tomto směru B. působil nejen jako režisér, ale především jako dramaturg. V jeho repertoáru dominovala česká klasika, především J. K. Tyl, ze světové stavěl na W. Shakespearovi, F. Schillerovi. Moderní českou tvorbu zastupoval K. Čapek, F. Langer, z cizí soudobé dramatiky uváděl zejména H. Ibsena, A. Strindberga, F. Wedekinda a L. Pirandella. Velký význam měla B. podpora mladých hereckých talentů, dokázal je vychovat a připravit na další umělecké působení ve velkých divadlech. O povznesení úrovně cestujících divadelních společností se zasloužil zejména v 30. a 40. letech i jako předseda Svazu divadelních ředitelů. Po válce byl v sezoně 1945/46 šéfrežisérem Městského divadla v Kutné Hoře, poté 1946–48 ředitelem divadla v Karlových Varech. 1949 až 1958 působil jako administrativní ředitel ND v Praze.
D: role: Merkur, J. Offenbach: Orfeus v podsvětí, 1905; Emil, H. Sudermann: Chocholouš, 1905; Antonín, F. X. Svoboda: Směry života, 1906; Harlekýn, R. Lothar: Král Harlekýn, 1907; Carlos, J. J. Kolár: Magelona, 1907; Izák, J. Zeyer: Z dob růžového jitra, 1907; Romeo, W. Shakespeare: Romeo a Julie, 1907; Švanda, J. K. Tyl: Strakonický dudák, 1908; Vévoda de Bligny, G. Ohnet: Majitel hutí, 1909; Mefisto, J. W. Goethe: Faust, 1910; Hamlet, W. Shakespeare: Hamlet, 1920; Franz, F. Schiller: Loupežníci, 1920; Filip II., É. Verhaeren: Filip II., 1923; Rabi, J. Vrchlický: Rabínská moudrost, 1932; Josef Kajetán Tyl, J. Kubík – D. Hallová – E. Starý: Podzimní píseň lásky, 1933; Muž, J. Hais-Týnecký: Bič, 1940; Flachsmann, O. Ernst: Flachsmann vychovatel, 1941; režie: B. Bjørnson: Když réva znovu kvete, 1910; E. Hardt, Blázen Tantris, 1910; W. Shakespeare: Sen noci svatojanské, týž: Romeo a Julie, 1911; H. Ibsen: Stavitel Solness, 1912, 1926; O. Wilde: Salome, 1913; J. Maria: Dolfa, 1913; G. B. Shaw: Pygmalion, 1914; J. J. Kolár: Jan Žižka, 1914; E. Bozděch: Z doby kotillionů, 1917; W. Shakespeare: Král Lear, 1917; E. Rostand: Cyrano de Bergerac, 1918; J. Mahen: Nebe, peklo, ráj, 1920; J. Vrchlický: Rabínská moudrost, 1920; K. Čapek: R.U.R., 1920; B. Smetana: Prodaná nevěsta, 1920; W. Shakespeare: Othello, 1923; L. Pirandello: Šest postav hledá autora, 1924; F. Wedekind: Procitnutí jara, 1923; E. Rostand: Orlík, 1925; L. Pirandello: Každý má svou pravdu, 1925; S. Lom: Kající Venuše, 1927; J. K. Tyl: Pražský flamendr, 1929; A. Horáková: Libuňský jemnostpán, 1931; H. Bernstein: Israel, 1931; V. Werner: Komediant Hermelín, 1933; F. Wedekind: Lulu, 1933; E. Scribe: Leonie, 1933; R. Bessier: Alžběta Browningová, 1933; H. Ibsen: John Gabriel Borkman, 1934; A. A. Paul: Píseň Asie, 1935; F. Molnár: Děvče z Terstu, 1936; J. K. Tyl: Chudý kejklíř, 1936; K. Čapek: Bílá nemoc, 1937; G. d’Annunzio: Gioconda, 1937; J. Žák: Škola základ života, 1937; F. Langer: Dvaasedmdesátka, 1937; K. Čapek: Matka, 1938; J. Hilbert: Pěst, 1940; F. Molnár: Hra na zámku, 1941; R. Billinger: Čarodějka pasovská, 1941; F. T. Marinetti: Ohnivý buben, 1944; V. Sardou: Madame Sans-Gêne, 1945; K. Scheinpflug: Mrak, 1945.
L: J. Zhoř, Burdovo divadlo, in: Pestrý týden 18, 1943, č. 13, s. 7 a 12; A. Král, J. B., nositel Řádu práce sedmdesátníkem, in: Divadlo 5, 1954, s. 80; J. B., Aby se nezapomnělo, 1958; J. Knap, Umělcové na pouti, 1961, s. 228; Postavy brněnského jeviště 1, 1984, s. 231n.; Burdova společnost, in: Česká divadla – encyklopedie divadelních souborů, 2000, s. 18n.; ND a jeho předchůdci, s. 52; OSND 1/2, s. 807; Knapík, s. 61; MČE 1, s. 619; Tomeš 1, s. 159.
P: Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha.
Alice Dubská