DRAHOTUŠSKÝ Oldřich 19.2.1929-30.5.1994: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
VizuálníWikitext
(DRAHOTUŠSKÝ_Oldřich_19.2.1929-30.5.1994)
 
Bez shrnutí editace
Řádek 3: Řádek 3:
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 19.2.1929
| datum narození = 19.2.1929
| místo narození =  
| místo narození = Podhradní Lhota u Kroměříže
| datum úmrtí = 30.5.1994
| datum úmrtí = 30.5.1994
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Planá u Mariánských Lázní
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
| povolání = 75- Sochař nebo medailér


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Oldřich DRAHOTUŠSKÝ
}}
'''DRAHOTUŠSKÝ, Oldřich''', ''* 19. 2. 1929 Podhradní Lhota u Kroměříže, † 30. 5. 1994 Planá u Mariánských Lázní, sochař, restaurátor''
 
Vyučil se řezbářem v Holešově (1943–46). V Praze studoval
1946–48 střední uměleckoprůmyslovou školu ve třídě sochaře
V. Markupa a 1948–53 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u J. Horejce a B. Stefana, postgraduálně Akademii výtvarných umění v Sofii, kde se seznámil s restaurátorskými
sochařskými technikami. Do 1964 byl zaměstnán ve firmě
ZUKOV (bývalá firma F. Anýž). První fáze jeho díla byla spojena
s užitým sochařstvím v kovu (stavební prvky, svítidla,
mříže, plakety, erby, znaky) a medailérstvím. Od druhé poloviny 50. let na sebe upozornil volnou tvorbou, komorní plastikou v kovu a dřevě, hlavně s figurálními motivy (akty, hlavy,
portréty), a reliéfy. Dřevěné plastiky vynikaly dokonalou
znalostí materiálu, smyslem pro trojrozměrný objem a osobitou
návazností na předmětné sochařství po A. Rodinovi. Uvolněnější
výraz uplatňoval v plastikách s náměty přírodních objektů.
Od 60. let se D. tvorba výrazově monumentalizovala
v rozměrných plastikách mladých lidí, v emotivních aktech
a torzech a zvláště v plastikách sportovců, zachycených v pohybu
(''Boxer'', ''Atlet'', ''Zápasník''). Pracoval nadále se dřevem, kovem, kamenem i patinovanou sádrou. V dílně zvonaře R. Manouška realizoval návrhy na výzdobu kostelních zvonů. Od
1966 se intenzivně zabýval restaurováním. V Praze se podílel
na záchraně sochařské výzdoby budovy Národního muzea
i Národního divadla, pomníku sv. Václava na Václavském náměstí,
J. Husa na Staroměstském náměstí, J. Žižky na Vítkově,
rekonstruoval plynové osvětlovací stožáry na Karlově mostě,
mostě Legií a S. Čecha a na Hradčanském náměstí. Restauroval
zvony loretánské zvonkohry a mříž v kapli sv. Zikmunda
svatovítského dómu na Hradě. Ujal se restaurování sochy krále
Jiřího v Poděbradech, sochařské výzdoby karlovarské kolonády, morového sloupu Nejsvětější trojice ve Žluti cích, gotických dřevořezů v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Zelené
Hoře u Nepomuka. Vrcholem se stala obnova řezbářské
a sochařské výzdoby interiéru klášterního kostela v Kladrubech
u Stříbra 1973–94, kde byla umístěna i stálá expozice D. díla.
 
'''L:''' J. Horyna – J. Hrubý – J. Koštovalová, O. D., život a dílo, 1996 (se
soupisem díla); SČSVU 2, s. 95–96.
 
Martin Kučera
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]


[[Kategorie:1929]]
[[Kategorie:1929]]
[[Kategorie:Podhradní Lhota]]
[[Kategorie:1994]]
[[Kategorie:1994]]
[[Kategorie:Planá]]

Verze z 12. 2. 2017, 18:03

Oldřich DRAHOTUŠSKÝ
Narození 19.2.1929
Místo narození Podhradní Lhota u Kroměříže
Úmrtí 30.5.1994
Místo úmrtí Planá u Mariánských Lázní
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77313

DRAHOTUŠSKÝ, Oldřich, * 19. 2. 1929 Podhradní Lhota u Kroměříže, † 30. 5. 1994 Planá u Mariánských Lázní, sochař, restaurátor

Vyučil se řezbářem v Holešově (1943–46). V Praze studoval 1946–48 střední uměleckoprůmyslovou školu ve třídě sochaře V. Markupa a 1948–53 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou u J. Horejce a B. Stefana, postgraduálně Akademii výtvarných umění v Sofii, kde se seznámil s restaurátorskými sochařskými technikami. Do 1964 byl zaměstnán ve firmě ZUKOV (bývalá firma F. Anýž). První fáze jeho díla byla spojena s užitým sochařstvím v kovu (stavební prvky, svítidla, mříže, plakety, erby, znaky) a medailérstvím. Od druhé poloviny 50. let na sebe upozornil volnou tvorbou, komorní plastikou v kovu a dřevě, hlavně s figurálními motivy (akty, hlavy, portréty), a reliéfy. Dřevěné plastiky vynikaly dokonalou znalostí materiálu, smyslem pro trojrozměrný objem a osobitou návazností na předmětné sochařství po A. Rodinovi. Uvolněnější výraz uplatňoval v plastikách s náměty přírodních objektů. Od 60. let se D. tvorba výrazově monumentalizovala v rozměrných plastikách mladých lidí, v emotivních aktech a torzech a zvláště v plastikách sportovců, zachycených v pohybu (Boxer, Atlet, Zápasník). Pracoval nadále se dřevem, kovem, kamenem i patinovanou sádrou. V dílně zvonaře R. Manouška realizoval návrhy na výzdobu kostelních zvonů. Od 1966 se intenzivně zabýval restaurováním. V Praze se podílel na záchraně sochařské výzdoby budovy Národního muzea i Národního divadla, pomníku sv. Václava na Václavském náměstí, J. Husa na Staroměstském náměstí, J. Žižky na Vítkově, rekonstruoval plynové osvětlovací stožáry na Karlově mostě, mostě Legií a S. Čecha a na Hradčanském náměstí. Restauroval zvony loretánské zvonkohry a mříž v kapli sv. Zikmunda svatovítského dómu na Hradě. Ujal se restaurování sochy krále Jiřího v Poděbradech, sochařské výzdoby karlovarské kolonády, morového sloupu Nejsvětější trojice ve Žluti cích, gotických dřevořezů v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Zelené Hoře u Nepomuka. Vrcholem se stala obnova řezbářské a sochařské výzdoby interiéru klášterního kostela v Kladrubech u Stříbra 1973–94, kde byla umístěna i stálá expozice D. díla.

L: J. Horyna – J. Hrubý – J. Koštovalová, O. D., život a dílo, 1996 (se soupisem díla); SČSVU 2, s. 95–96.

Martin Kučera

Citováno z „https://biography.hiu.cas.cz/index.php?title=DRAHOTUŠSKÝ_Oldřich_19.2.1929-30.5.1994&oldid=97945“