BURKART Eduard 31.12.1865-8.10.1941: Porovnání verzí
(BURKART_Eduard_31.12.1865-8.10.1941) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''BURKART, Eduard,''' ''* 31. 12. 1865 Brno, † 8. 10. 1941 Brno, mineralog'' | |||
Pocházel z rodiny majitele knihtiskárny a nakladatele Ignaze | |||
B. (1827–1904). Absolvoval gymnázium v Brně, studoval | |||
chemii a mineralogii na vysokých školách v Brně, Vídni, Curychu | |||
a Bernu. 1890 získal na univerzitě v Bernu titul PhDr. | |||
za práci z chemie dusíku. Od studentských let sbíral nerosty. | |||
Po smrti otce převzal tiskárnu v Běhounské ulici v Brně, ale | |||
ve volném čase se věnoval rozsáhlé sběratelské činnosti. Tiskárnu | |||
později prodal. Spolu s dalším sběratelem MUDr. Brunem | |||
Kučerou provedli revizi mnoha starých lokalit a objevili | |||
řadu nových nalezišť nerostů na celém území Moravy. Některé | |||
moravské lokality popsal v časopise ''Verhand lungen des'' | |||
''Naturforschenden Vereins in Brünn'', několik příspěvků napsal | |||
i do českých časopisů. Kustod mineralogicko-geologického | |||
oddělení Moravského muzea Zdeněk Jaroš mu umožnil | |||
v muzeu pracovat na rukopisu kompendia moravské mineralogie | |||
''Mährens Minerale und ihre Literatur'' (1. díl 1942). Situace | |||
za války a B. úmrtí zabránily vydání dalších dílů. Po válce | |||
rukopis přeložil do češtiny, doplnil a redakčně připravil k vydání | |||
Tomáš Kruťa. Dílo je koncepcí i rozsahem (1 004 stran) | |||
pendantem ''Topografické mineralogie Čech'' Josefa Kratochvíla. | |||
B. shromáždil sbírku 11 000 kusů moravských nerostů, kterou | |||
věnoval Moravskému muzeu. Byl dlouholetým členem | |||
výboru německého spolku Naturforschender Verein v Brně, | |||
členem českého Přírodovědeckého klubu v Brně a Československé | |||
společnosti pro mineralogii a geologii. Patřil k zakladatelům | |||
moderní moravské mineralogie. | |||
'''D:''' Zur Kenntnis einiger sechsgliedriger stickstoff haltiger Ringe, 1891; Die | |||
Minerale von Rožna in Mähren, in: Verhandlungen des Naturforschenden | |||
Vereines in Brünn 67, 1935, s. 72n.; Die Minerale von Lettowitz (Letovice) | |||
in Mähren, in: tamtéž 68, 1937, s. 113n.; Moravské nerosty a jejich literatura, | |||
1953. | |||
'''L:''' Z. Jaroš, E. B. †, in: Zeitschrift des Mährischen Landesmuseums, Neue | |||
Folge 2, 1942, s. 127n. (bibliografie); NGS, s. 679n.; R. Kettner, E. B. | |||
(* 1865, † 1941), in: Čas. Mineral. Geol. 11, 1968, č. 2, s. 224n. | |||
Pavel Vlašímský | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:11- Geolog]] | [[Kategorie:11- Geolog]] | ||
[[Kategorie:1865]] | [[Kategorie:1865]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] | ||
[[Kategorie:1941]] | [[Kategorie:1941]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] |
Verze z 20. 2. 2017, 15:53
Eduard BURKART | |
![]() | |
Narození | 31.12.1865 |
---|---|
Místo narození | Brno |
Úmrtí | 8.10.1941 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání | 11- Geolog |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43423 |
BURKART, Eduard, * 31. 12. 1865 Brno, † 8. 10. 1941 Brno, mineralog
Pocházel z rodiny majitele knihtiskárny a nakladatele Ignaze B. (1827–1904). Absolvoval gymnázium v Brně, studoval chemii a mineralogii na vysokých školách v Brně, Vídni, Curychu a Bernu. 1890 získal na univerzitě v Bernu titul PhDr. za práci z chemie dusíku. Od studentských let sbíral nerosty. Po smrti otce převzal tiskárnu v Běhounské ulici v Brně, ale ve volném čase se věnoval rozsáhlé sběratelské činnosti. Tiskárnu později prodal. Spolu s dalším sběratelem MUDr. Brunem Kučerou provedli revizi mnoha starých lokalit a objevili řadu nových nalezišť nerostů na celém území Moravy. Některé moravské lokality popsal v časopise Verhand lungen des Naturforschenden Vereins in Brünn, několik příspěvků napsal i do českých časopisů. Kustod mineralogicko-geologického oddělení Moravského muzea Zdeněk Jaroš mu umožnil v muzeu pracovat na rukopisu kompendia moravské mineralogie Mährens Minerale und ihre Literatur (1. díl 1942). Situace za války a B. úmrtí zabránily vydání dalších dílů. Po válce rukopis přeložil do češtiny, doplnil a redakčně připravil k vydání Tomáš Kruťa. Dílo je koncepcí i rozsahem (1 004 stran) pendantem Topografické mineralogie Čech Josefa Kratochvíla. B. shromáždil sbírku 11 000 kusů moravských nerostů, kterou věnoval Moravskému muzeu. Byl dlouholetým členem výboru německého spolku Naturforschender Verein v Brně, členem českého Přírodovědeckého klubu v Brně a Československé společnosti pro mineralogii a geologii. Patřil k zakladatelům moderní moravské mineralogie.
D: Zur Kenntnis einiger sechsgliedriger stickstoff haltiger Ringe, 1891; Die Minerale von Rožna in Mähren, in: Verhandlungen des Naturforschenden Vereines in Brünn 67, 1935, s. 72n.; Die Minerale von Lettowitz (Letovice) in Mähren, in: tamtéž 68, 1937, s. 113n.; Moravské nerosty a jejich literatura, 1953.
L: Z. Jaroš, E. B. †, in: Zeitschrift des Mährischen Landesmuseums, Neue Folge 2, 1942, s. 127n. (bibliografie); NGS, s. 679n.; R. Kettner, E. B. (* 1865, † 1941), in: Čas. Mineral. Geol. 11, 1968, č. 2, s. 224n.
Pavel Vlašímský