DUBČANSKÝ ze Zdenína Jan ?-1543: Porovnání verzí
(DUBČANSKÝ_Jan_1490-1543) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jan DUBČANSKÝ | | jméno = Jan DUBČANSKÝ ze Zdenína | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = | | datum narození = | ||
| místo narození = | | místo narození = | ||
| datum úmrtí = 1543 | | datum úmrtí = 1543 | ||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DUBČANSKÝ ze Zdenína, Jan''' ''(též Habrovanský, Habrovský), * ?, † 1543, náboženský myslitel, zakladatel jednoty habrovanské'' | |||
Drobný moravský šlechtic, původem z jihočeského rytířského | |||
rodu, po 1513 získal sňatkem Habrovany na Vyškovsku, o deset | |||
let později koupil Luleč (Lileč) a Nemojany. Jako aktivní, | |||
novým myšlenkám otevřený utrakvista vedl 1519 z pověření | |||
Jana z Pernštejna jednání v Třebíči mezi podobojími a zástupcem | |||
jednoty bratrské Vavřincem Krasonickým ohledně | |||
sjednocení, 1526 rokoval ve Slavkově s jihomoravskými kazateli, | |||
kteří se později pod vlivem Baltasara Hubmeiera přidali | |||
k novokřtěncům. Společnou řeč našel s jinými hledači lepšího | |||
uspořádání církve – s bývalým řádovým bratrem Janem | |||
Čížkem (též Johann Ziesing), s bývalým rektorem kláštera ve | |||
Vilémově Václavem z Lulče a s kazatelem Matějem Poustevníkem. 1528 D. založil na setkání v Routce vlastní náboženskou | |||
obec, nazvanou Jednota bratří a starších z Hory Lilecké, | |||
známou též jako jednota habrovanská. V následujících letech | |||
bezúspěšně usiloval o spojení s některým z domácích náboženských | |||
seskupení. 1527 jednal s bratřími sboru mladoboleslavského, o rok později se setkal v Olešnici na Kunštátsku | |||
s hlavou Malé stránky Janem Kalencem. V následujících letech | |||
se obrátil opět na jednotu bratrskou, kde se po smrti bratra | |||
Lukáše ujal vedení bratr Martin Škoda. 1531 zakázala vrchnost | |||
(Jan z Pernštejna) jeho disputaci s moravskými bratrskými | |||
kazateli v Prostějově. Posledním pokusem o spojenectví se | |||
stalo jednání v Kyjově 1535, na němž habrovanské zastupoval | |||
D. a jednotu bratři Michalec a Mach. Ani tam se však neshodli. | |||
1527 byla v Prostějově vytištěna první česká kniha na Moravě | |||
''Listové pana Jana Dubčanského Bratřím boleslavským''. Její | |||
tiskař, Kašpar Aorgus (zv. též Neděle), byl spojen i s dalšími | |||
tisky pro jednotu habrovanskou. Tyto převážně apologetické | |||
spisy a kancionály se tiskly nejen v tiskárně, kterou D. zřídil | |||
kolem 1530 v Lulči, ale patrně i v Náměšti nad Oslavou. | |||
Literární a nakladatelská činnost habrovanských, D. veřejné | |||
vystupování, zwingliánské názorové zabarvení i ochota komunikovat | |||
s nekonformními osobnostmi včetně novokřtěnců | |||
vyvolaly nelibost olomouckého biskupa i krále Ferdinanda I. | |||
V souvislosti s opatřeními znojemského sněmu proti novokřtěncům byl D. 1535 obeslán ke královskému dvoru a bylo | |||
mu zakázáno šířit nové učení. V následujícím roce však vydal | |||
pod názvem ''Apologia'' soubornou konfesi habrovanského hnutí | |||
a byl opět předvolán na Pražský hrad. Tam se dostavil až 1537. | |||
Mezitím vídeňský biskup Johannes Faber vypracoval na ''Apologii'' | |||
posudek, a když se D. přiznal k naukám ve spise uvedeným, byl spolu se svými druhy uvězněn. Propuštění se dočkal | |||
v dubnu 1538, poté co Jan z Pernštejna a pan ze Švamberka | |||
za něho složili záruku (rukojemství) 18 000 kop českých grošů. D. musel slíbit, že se své sekty zřekne a přestoupí buď k víře | |||
katolické, či podobojí. Protože však král neměl právo obesílat | |||
moravského landfrýdníka ze země pro náboženské záležitosti | |||
ani ho z těchto důvodů zatěžovat nějakým závazkem, postavila | |||
se moravská šlechta za D., neboť nehodlala připustit panovníkovy | |||
zásahy do svých práv v náboženských záležitostech. Zápas | |||
moravských stavů s Ferdinandem I. trval poměrně dlouho. | |||
Případ byl posléze vyčleněn k samostatnému řešení a rozhodnutí | |||
v něm padlo 1539. D. se sice musel vzdát šíření habrovanských nauk, ale unikl povinnosti přestoupit k některé | |||
z církví, které panovník uznával. V následujících letech se | |||
věnoval spíše politické činnosti. Byl znám jako dobrý řečník | |||
na soudech a posléze zastával i veřejné úřady. Brzy po jeho | |||
smrti se jednota habrovanská rozpadla. | |||
'''L:''' J. D. Listové pana J. D. Bratřím boleslavským, 1527; V. Šturm, Krátké | |||
ozvání… proti kratičkému ohlášení Jednoty Valdenské neb Boleslavské, | |||
1584, s. 193; J. Hanák, Bratří a starší Hory lilecké, in: ČMM 52, 1928, | |||
s. 39–124 a 277–348; O. Odložilík, Jednota bratří Habrovanských, in: | |||
ČČH 29, 1923, s. 1–70 a 301 až 357; V. Procházka, Tiskárna bratří | |||
Habrovanských v Lulči u Vyškova, 1933, reprint 1940; M. Rothkegel, | |||
Mährische Sakramentierer des zweiten Viertels des 16. Jahrhunderts: Matěj | |||
Poustevník, Beneš Optát, Johann Ziesing (Jan Čížek), J. D. ze Zdenína | |||
und die Habrovaner (Lulčer) Brüder, Baden-Baden 2005; P. Zemek, Martin | |||
Rothkegel, Mährische Sakramentierer (recenze), in: Acta Comeniana | |||
20–21 (XLIV–XLV), 2007, s. 266–269. | |||
Jana Hubková | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:50- Náboženský publicista]] | [[Kategorie:50- Náboženský publicista]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1543]] | [[Kategorie:1543]] |
Verze z 26. 2. 2017, 16:34
Jan DUBČANSKÝ ze Zdenína | |
Úmrtí | 1543 |
---|---|
Povolání |
50- Náboženský publicista 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45922 |
DUBČANSKÝ ze Zdenína, Jan (též Habrovanský, Habrovský), * ?, † 1543, náboženský myslitel, zakladatel jednoty habrovanské
Drobný moravský šlechtic, původem z jihočeského rytířského rodu, po 1513 získal sňatkem Habrovany na Vyškovsku, o deset let později koupil Luleč (Lileč) a Nemojany. Jako aktivní, novým myšlenkám otevřený utrakvista vedl 1519 z pověření Jana z Pernštejna jednání v Třebíči mezi podobojími a zástupcem jednoty bratrské Vavřincem Krasonickým ohledně sjednocení, 1526 rokoval ve Slavkově s jihomoravskými kazateli, kteří se později pod vlivem Baltasara Hubmeiera přidali k novokřtěncům. Společnou řeč našel s jinými hledači lepšího uspořádání církve – s bývalým řádovým bratrem Janem Čížkem (též Johann Ziesing), s bývalým rektorem kláštera ve Vilémově Václavem z Lulče a s kazatelem Matějem Poustevníkem. 1528 D. založil na setkání v Routce vlastní náboženskou obec, nazvanou Jednota bratří a starších z Hory Lilecké, známou též jako jednota habrovanská. V následujících letech bezúspěšně usiloval o spojení s některým z domácích náboženských seskupení. 1527 jednal s bratřími sboru mladoboleslavského, o rok později se setkal v Olešnici na Kunštátsku s hlavou Malé stránky Janem Kalencem. V následujících letech se obrátil opět na jednotu bratrskou, kde se po smrti bratra Lukáše ujal vedení bratr Martin Škoda. 1531 zakázala vrchnost (Jan z Pernštejna) jeho disputaci s moravskými bratrskými kazateli v Prostějově. Posledním pokusem o spojenectví se stalo jednání v Kyjově 1535, na němž habrovanské zastupoval D. a jednotu bratři Michalec a Mach. Ani tam se však neshodli.
1527 byla v Prostějově vytištěna první česká kniha na Moravě Listové pana Jana Dubčanského Bratřím boleslavským. Její tiskař, Kašpar Aorgus (zv. též Neděle), byl spojen i s dalšími tisky pro jednotu habrovanskou. Tyto převážně apologetické spisy a kancionály se tiskly nejen v tiskárně, kterou D. zřídil kolem 1530 v Lulči, ale patrně i v Náměšti nad Oslavou.
Literární a nakladatelská činnost habrovanských, D. veřejné vystupování, zwingliánské názorové zabarvení i ochota komunikovat s nekonformními osobnostmi včetně novokřtěnců vyvolaly nelibost olomouckého biskupa i krále Ferdinanda I. V souvislosti s opatřeními znojemského sněmu proti novokřtěncům byl D. 1535 obeslán ke královskému dvoru a bylo mu zakázáno šířit nové učení. V následujícím roce však vydal pod názvem Apologia soubornou konfesi habrovanského hnutí a byl opět předvolán na Pražský hrad. Tam se dostavil až 1537. Mezitím vídeňský biskup Johannes Faber vypracoval na Apologii posudek, a když se D. přiznal k naukám ve spise uvedeným, byl spolu se svými druhy uvězněn. Propuštění se dočkal v dubnu 1538, poté co Jan z Pernštejna a pan ze Švamberka za něho složili záruku (rukojemství) 18 000 kop českých grošů. D. musel slíbit, že se své sekty zřekne a přestoupí buď k víře katolické, či podobojí. Protože však král neměl právo obesílat moravského landfrýdníka ze země pro náboženské záležitosti ani ho z těchto důvodů zatěžovat nějakým závazkem, postavila se moravská šlechta za D., neboť nehodlala připustit panovníkovy zásahy do svých práv v náboženských záležitostech. Zápas moravských stavů s Ferdinandem I. trval poměrně dlouho. Případ byl posléze vyčleněn k samostatnému řešení a rozhodnutí v něm padlo 1539. D. se sice musel vzdát šíření habrovanských nauk, ale unikl povinnosti přestoupit k některé z církví, které panovník uznával. V následujících letech se věnoval spíše politické činnosti. Byl znám jako dobrý řečník na soudech a posléze zastával i veřejné úřady. Brzy po jeho smrti se jednota habrovanská rozpadla.
L: J. D. Listové pana J. D. Bratřím boleslavským, 1527; V. Šturm, Krátké ozvání… proti kratičkému ohlášení Jednoty Valdenské neb Boleslavské, 1584, s. 193; J. Hanák, Bratří a starší Hory lilecké, in: ČMM 52, 1928, s. 39–124 a 277–348; O. Odložilík, Jednota bratří Habrovanských, in: ČČH 29, 1923, s. 1–70 a 301 až 357; V. Procházka, Tiskárna bratří Habrovanských v Lulči u Vyškova, 1933, reprint 1940; M. Rothkegel, Mährische Sakramentierer des zweiten Viertels des 16. Jahrhunderts: Matěj Poustevník, Beneš Optát, Johann Ziesing (Jan Čížek), J. D. ze Zdenína und die Habrovaner (Lulčer) Brüder, Baden-Baden 2005; P. Zemek, Martin Rothkegel, Mährische Sakramentierer (recenze), in: Acta Comeniana 20–21 (XLIV–XLV), 2007, s. 266–269.
Jana Hubková