DUDÍK Antonín 2.6.1824-12.3.1892: Porovnání verzí
(DUDÍK_Antonín_2.6.1824-12.3.1892) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 2.6.1824 | | datum narození = 2.6.1824 | ||
| místo narození = | | místo narození = Kojetín u Přerova | ||
| datum úmrtí = 12.3.1892 | | datum úmrtí = 12.3.1892 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Vyškov na Moravě | ||
| povolání = 61- Pedagog | | povolání = 61- Pedagog | ||
63- Spisovatel | 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | }} | ||
'''DUDÍK, Antonín''' ''(též Anton), * 2. 6. 1824 Kojetín u Přerova, † 12. 3. 1892 Vyškov na Moravě, římskokatolický kněz, spisovatel, překladatel'' | |||
Syn z početné rodiny perníkáře a voskaře Vincence D. a Magdaleny, | |||
roz. Firmianové z Němčic na Hané, bratr historika | |||
Bedy D. (1815–1890). Od 1837 studoval na piaristickém | |||
gymnáziu v Kroměříži, poslední rok v Brně, kde 1843–45 absolvoval | |||
i filozofii. 1845 vstoupil do rakouského cisterciáckého | |||
kláštera Heiligenkreuz, po ročním noviciátu jej opustil a odešel | |||
studovat bohosloví do Olomouce, kde poslouchal i přednášky | |||
o české řeči a literatuře J. Helceleta. Učili ho i F. M. Klácel, | |||
T. Bratránek a historik Ř. Volný, sblížil se s F. Sušilem. Působil od 1850 jako kaplan v Holešově, od 1852 v Kostelci u Holešova a od 1854 ve Velkém Týnci u Olomouce, od 1864 jako | |||
farář v Hrušce u Kojetína a od 1876 ve Vyškově, kde dosáhl | |||
hodnosti viceděkana a děkana. Kromě kněžské činnosti byl D. | |||
znám jako konzervativní český vlastenec. Za studií v Olomouci | |||
krátce pracoval jako knihovník seminární Slovanské | |||
knihovny (1849/50). Bojoval proti germanizaci, ve Vyškově | |||
přispěl k založení samostatné české obecné školy (1883). Na | |||
začátku 50. let zastával funkci jednatele Dědictví sv. Cyrila | |||
a Metoděje pro Olomoucko, 1861 podnítil založení vlastenecko-náboženského spolku Koruna soluňská, jenž usiloval | |||
především o obnovu chrámu na Velehradě. Vedle moralistních | |||
kázání, jako např. ''Hlavní příčinou znemravnělosti jest'' | |||
''zneuctění dnů nedělních a svátečních'' (1878) a ''Šestero řečí postních o sebevraždě'' (1893), psal jednak romanticko-mravní a vlastenecky zaměřené povídky z Hané, mj. ''Tatíček Hynek'' | |||
''a synové jeho'' (1869) či cyklus ''Epištoly k strýčkovi'', jednak | |||
z náboženského prostředí vůbec, např. ''Zazděný G. čili Církev'' | |||
''v klášteřích'' z nejstaršího období působení církve v českých | |||
zemích. K nejlepším patřila novela ''Maria z Góry'' s kritickým | |||
pohledem na prostředí ruských nevolníků. V cestopisu čerpal | |||
ze zkušeností bratra Bedy (''Sever a jih''). Přispíval do církevních | |||
periodik, např. ''Cyril a Metod'' (1849), ''Hlas'' (od 1859), ''Časopis'' | |||
''katolického duchovenstva'' (1877–83), kalendář ''Moravan'' | |||
(1859–63) a ''Posvátná kazatelna'' (1879–93). Patrně hodlal | |||
zpracovat život a dílo barokního historika Moravy a hagiografa | |||
Jana Jiřího Ignáce Středovského (1679–1713), ale záměr uskutečnit nestihl. | |||
'''D:''' Kázání na všecky neděle a svátky v roce církevním, jakož i některé | |||
příležitostné řeči, 1–3, 1856–58; Prawé dějiny Swatých mučeníků wýchodních, | |||
1858 (překlad díla Acta SS. Martyrum Orientalium et Occidentalium | |||
z německého zpracování J. P. Zingerleho); Salve Regina. Proprava šestnáctero | |||
rozjímání na počest blahoslavené Panny Marie pro pobožnost | |||
májovou, 1869; Pětadvacítileté kněžské jubileum na Vele hradě dne 27., | |||
28. a 29. Julia 1875, 1875; Tatíček Hynek a synové jeho, anebo: Bděte, | |||
neboť hodina – nejistá. Obrázky ze života pro život, 1876; Dějiny farnosti | |||
hrušecké, 1876; Sever a Jih. Cestopisné obrázky pro dospělejší mládež, | |||
1879; Zazděný G., čili Církev v klášteřích, 1879; Východ. Obrázky cestopisné vydané na paměť pouti J. V. císaře Františka Josefa I. k hrobu Spasitele, | |||
1880; Člověk, obraz poutníka, 1880; Blahopřání nejdůstojnějšímu, | |||
veleučenému pánu, panu Bedu Dudíkovi, 1883; Dějiny čtenářsko-zpěváckého spolku Haná ve Vyškově, 1889. | |||
'''L:''' OSN 28, s. 298; MSN 2, s. 417; KSN 3, 1937, s. 527; LČL 1, s. 612 | |||
až 613 (kde soupis literatury); J. Ježek, A. D., in: Pastýř duchovní 9, 1889, | |||
s. 701; Hlas 13. 3. 1892; P. Vychodil (ed.), Z doby Sušilovy. Sbírka dopisů, | |||
1895, s. 347–354; F. V. Autrata, Přehled písemnictví českého na Moravě | |||
v polovici našeho století (1830–1870), 1898, s. 24, 38, 42; M. Hýsek, | |||
Literární Morava v letech 1849–1885, 1911, s. 93; E. Masák, Dějiny Dědictví | |||
sv. Cyrila a Metoděje v Brně 1850–1930, 1932, passim; B. Bunža, | |||
A. D., spisovatel a buditel, in: Archa 23, 1935, s. 14–30; F. Müller, | |||
P. A. D., vlastenec z Hané, in: Duchovní pastýř 8, 1962, s. 156. | |||
'''P:''' ZA Opava, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokatolické fary | |||
Kojetín, inv. č. 6 633, sign. Km VI 4, fol. 498; MZA Brno, fond E 67 Sbírka | |||
matrik, kniha č. 13 309, římskokatolická fara Vyškov, matrika zemřelých | |||
pro Vyškov sv. XI, fol. 536. | |||
Zdeněk Fišer | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
Řádek 16: | Řádek 80: | ||
[[Kategorie:1824]] | [[Kategorie:1824]] | ||
[[Kategorie:Kojetín]] | |||
[[Kategorie:1892]] | [[Kategorie:1892]] | ||
[[Kategorie:Vyškov]] |
Verze z 11. 3. 2017, 16:09
Antonín DUDÍK | |
Narození | 2.6.1824 |
---|---|
Místo narození | Kojetín u Přerova |
Úmrtí | 12.3.1892 |
Místo úmrtí | Vyškov na Moravě |
Povolání |
61- Pedagog 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45965 |
DUDÍK, Antonín (též Anton), * 2. 6. 1824 Kojetín u Přerova, † 12. 3. 1892 Vyškov na Moravě, římskokatolický kněz, spisovatel, překladatel
Syn z početné rodiny perníkáře a voskaře Vincence D. a Magdaleny, roz. Firmianové z Němčic na Hané, bratr historika Bedy D. (1815–1890). Od 1837 studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži, poslední rok v Brně, kde 1843–45 absolvoval i filozofii. 1845 vstoupil do rakouského cisterciáckého kláštera Heiligenkreuz, po ročním noviciátu jej opustil a odešel studovat bohosloví do Olomouce, kde poslouchal i přednášky o české řeči a literatuře J. Helceleta. Učili ho i F. M. Klácel, T. Bratránek a historik Ř. Volný, sblížil se s F. Sušilem. Působil od 1850 jako kaplan v Holešově, od 1852 v Kostelci u Holešova a od 1854 ve Velkém Týnci u Olomouce, od 1864 jako farář v Hrušce u Kojetína a od 1876 ve Vyškově, kde dosáhl hodnosti viceděkana a děkana. Kromě kněžské činnosti byl D. znám jako konzervativní český vlastenec. Za studií v Olomouci krátce pracoval jako knihovník seminární Slovanské knihovny (1849/50). Bojoval proti germanizaci, ve Vyškově přispěl k založení samostatné české obecné školy (1883). Na začátku 50. let zastával funkci jednatele Dědictví sv. Cyrila a Metoděje pro Olomoucko, 1861 podnítil založení vlastenecko-náboženského spolku Koruna soluňská, jenž usiloval především o obnovu chrámu na Velehradě. Vedle moralistních kázání, jako např. Hlavní příčinou znemravnělosti jest zneuctění dnů nedělních a svátečních (1878) a Šestero řečí postních o sebevraždě (1893), psal jednak romanticko-mravní a vlastenecky zaměřené povídky z Hané, mj. Tatíček Hynek a synové jeho (1869) či cyklus Epištoly k strýčkovi, jednak z náboženského prostředí vůbec, např. Zazděný G. čili Církev v klášteřích z nejstaršího období působení církve v českých zemích. K nejlepším patřila novela Maria z Góry s kritickým pohledem na prostředí ruských nevolníků. V cestopisu čerpal ze zkušeností bratra Bedy (Sever a jih). Přispíval do církevních periodik, např. Cyril a Metod (1849), Hlas (od 1859), Časopis katolického duchovenstva (1877–83), kalendář Moravan (1859–63) a Posvátná kazatelna (1879–93). Patrně hodlal zpracovat život a dílo barokního historika Moravy a hagiografa Jana Jiřího Ignáce Středovského (1679–1713), ale záměr uskutečnit nestihl.
D: Kázání na všecky neděle a svátky v roce církevním, jakož i některé příležitostné řeči, 1–3, 1856–58; Prawé dějiny Swatých mučeníků wýchodních, 1858 (překlad díla Acta SS. Martyrum Orientalium et Occidentalium z německého zpracování J. P. Zingerleho); Salve Regina. Proprava šestnáctero rozjímání na počest blahoslavené Panny Marie pro pobožnost májovou, 1869; Pětadvacítileté kněžské jubileum na Vele hradě dne 27., 28. a 29. Julia 1875, 1875; Tatíček Hynek a synové jeho, anebo: Bděte, neboť hodina – nejistá. Obrázky ze života pro život, 1876; Dějiny farnosti hrušecké, 1876; Sever a Jih. Cestopisné obrázky pro dospělejší mládež, 1879; Zazděný G., čili Církev v klášteřích, 1879; Východ. Obrázky cestopisné vydané na paměť pouti J. V. císaře Františka Josefa I. k hrobu Spasitele, 1880; Člověk, obraz poutníka, 1880; Blahopřání nejdůstojnějšímu, veleučenému pánu, panu Bedu Dudíkovi, 1883; Dějiny čtenářsko-zpěváckého spolku Haná ve Vyškově, 1889.
L: OSN 28, s. 298; MSN 2, s. 417; KSN 3, 1937, s. 527; LČL 1, s. 612 až 613 (kde soupis literatury); J. Ježek, A. D., in: Pastýř duchovní 9, 1889, s. 701; Hlas 13. 3. 1892; P. Vychodil (ed.), Z doby Sušilovy. Sbírka dopisů, 1895, s. 347–354; F. V. Autrata, Přehled písemnictví českého na Moravě v polovici našeho století (1830–1870), 1898, s. 24, 38, 42; M. Hýsek, Literární Morava v letech 1849–1885, 1911, s. 93; E. Masák, Dějiny Dědictví sv. Cyrila a Metoděje v Brně 1850–1930, 1932, passim; B. Bunža, A. D., spisovatel a buditel, in: Archa 23, 1935, s. 14–30; F. Müller, P. A. D., vlastenec z Hané, in: Duchovní pastýř 8, 1962, s. 156.
P: ZA Opava, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokatolické fary Kojetín, inv. č. 6 633, sign. Km VI 4, fol. 498; MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 13 309, římskokatolická fara Vyškov, matrika zemřelých pro Vyškov sv. XI, fol. 536.
Zdeněk Fišer