HAŠKOVEC Prokop Miroslav 1.2.1876-20.12.1935

Prokop Miroslav HAŠKOVEC
Narození	1.2.1876
Místo narození	Bechyně
Úmrtí	20.12.1935
Místo úmrtí	Brno
Povolání	55- Jazykovědec 64- Překladatel 63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 290
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46969

HAŠKOVEC, Prokop Miroslav, * 1. 2. 1876 Bechyně, † 20. 12. 1935 Brno, romanista, bohemista, literární historik, pedagog

Syn Antonína H. a Marie, roz. Veselé, bratr Antonína H. (1858–1921), Václava H. (1863–1903) a Ladislava H. (1866 až 1944). 1889–96 studoval na gymnáziích v Jindřichově Hradci a v Českých Budějovicích a 1896–1902 bohemistiku a romanistiku na české univerzitě v Praze. Byl žákem Jana Gebauera, Jana Urbana Jarníka, Josefa Zubatého ad., zaměřil se na románskou, slovanskou i srovnávací filologii (O vývoji moderních literatur, 1904 PhDr.), podnikl studijní cesty do Francie a Švýcarska (1902), na Slovensko (1903), do Paříže (1905, 1907–08), Ruska (1907) a do Německa, kde studoval v Heidelbergu. Od 1900 učil na reálkách v Praze, Pardubicích, Českých Budějovicích a od 1905 v Karlíně (Praha). V květnu 1908 se monografií o Rabelaisovi habilitoval v oboru dějiny francouzské literatury a přednášel na filozofické fakultě české univerzity v Praze, kde 1909–20 řídil literárněhistorické oddělení romanistického semináře. 1920 přestoupil do církve československé. Téhož roku byl jmenován řádným profesorem románské filologie se zvláštním zřetelem k literárním dějinám na FF MU v Brně, kde vybudoval a vedl seminář; 1925/26 byl zvolen děkanem. Dále suploval 1923–28 romanistiku na univerzitě v Bratislavě.

Vědecky pracoval a publikoval již za studií, později se zaměřoval zejména na starou a starší francouzskou literaturu, hledal styčné body české a francouzské vzdělanosti. Studiemi a články přispíval do sborníků, almanachů, časopisů a novin (Časopis pro moderní filologii, Listy filologické, Lumír, Zvon, Hlídka Času, Časopis Společnosti přátel starožitností, Naše řeč, Naše věda, Nové Čechy, Moravskoslezská revue, Časopis Matice moravské, Morava, Věda a život, Národní listy, Lidové noviny). Psal též předmluvy, doslovy k cizím překladům, recenze, popularizující články či lyrické verše. Byl i spoluredaktorem revue Morava (1925–26), Časopisu pro moderní filologii (1911–32), České (Naší) vědy (1914–22, 1933–35) a Sborníku Společnosti Jaroslava Vrchlického (Praha 1915, 1916, 1917, 1918–19, 1920, 1921–23, 1924–25, 1926–27, 1928–29, 1930–31, 1932–34, s Antonínem Klášterským a Jaromírem Boreckým). Založil překladatelskou skupinu Jihočeská Theléma (1908–09), předsedal kroužku Cercle français de Prague (1918–21) a potom Alliance Française a Česko-ruskému sdružení v Brně, pracoval ve výborech Husova dědictví, Umělecké besedy a Kruhu českých spisovatelů.

V Brně se oženil s Annou Josefou, roz. Vařekovou (1887–1931), a spolu vychovali syna Jiřího H., pedagoga. Obdržel Řád sv. Sávy za prohlubování a utužování slovanských styků a francouzský Řád čestné legie za zásluhy o propagaci kulturních vztahů, byl členem třetí třídy ČAVU (dopisující od 1916, mimořádný od 1924) a KČSN (dopisující od 1923). Byl pohřben do rodinného hrobu v Bechyni.

D: výběr: František Ladislav Čelakovský, 1899; Rukopis Rokycanova Výkladu na evangelium sv. Jana, in: Výroční zpráva státní české reálky Pardubice 1902–03, s. 62–157; Rabelais. Stati výchovné z jeho díla vybral, přeložil a poznámkami opatřil i studií literární a výkladem doplnil P. H., 1907; Úvod do jazyka francouzského, jejž pro odbornou pokračovací školu grémia knihkupců pražských sestavil P. M. H., 1910; Stati literární. Řada I, 1913 (bibliofilie); Podkoní a žák v souvislosti s literaturami západními, 1915, in: Listy filologické 42, 1915, s. 23–50; V dvojím zrcadle. Literární stati, 1916; Některá themata literatur západních v českém písemnictví, in: Listy filologické 43, 1916, s. 112–121, 252–263; Počátky novodobého románu francouzského, 1917; Český jih v písemnictví žije, 1918 (nestr.); Osud slepců v literatuře francouzské, 1918 (zvl. ot. z Revue v neuropsychopathologii, therapii, fysikální medicíně, veřejné hygieně, lékařství sociálním, dědičnosti a eugenice 15, 1918); Čechům o Francouzích, 1919 (nestr. leták); Proudy. Stati z dějin literárních, 1921; O písni Závišově, 1921; Jihočeská čítanka. Sborník poučných statí o povaze a rázu krajův i životě v jižních Čechách 1, 1921 (ed.); Byla George Sand v Čechách?, 1925; Francouzské kapitoly, 1930; F. Rabelais, Život Gargantuův a Pantagruelův, 1931 (přeložila Jihočeská Theléma); O ‚soudech lásky‘, in: Věda a život 1, 1935, s. 304–310.

L: OSN 28, s. 543 (s neúplným soupisem literatury); OSND 2/2, s. 1043; LČL 2/1, s. 92–94 (se soupisem díla, překladů, literatury, pseudonymů a šifer, recenzí, nekrologů); ČAVU, s. 92; Lidová kultura, s. 67; Naše věda 17, 1936, s. 104–106; Sborník prací věnovaný památce prof. dra P. M. H., A. Šesták – A. Dokoupil (eds.), 1936 (se soupisem díla, s. 397–407); J. Kopal, P. M. H., 1939 (se soupisem díla, s. 31–45); I. Seidl, Brněnský románský seminář v meziválečném období, in: Brněnská věda a umění meziválečného období (1918–1939) v evropském kontextu. Sborník příspěvků z konference konané v rámci oslav 750. výročí udělení městských práv Brnu ve dnech 22.–25. září 1993, 1993, s. 69–71; L. Soldán, Univerzitní profesor P. M. H. a české pravoslaví, in: Studia balcanica Bohemo-slovaca VI/1, V. Štěpánek (ed.), 2006, s. 335–344; https://encyklopedie.brna.cz (stav k 20. 6. 2018).

P: SOA, Třeboň, Sbírka matrik Jihočeského kraje, matrika nar. řkt. f. ú. Bechyně, sv. 15, 1872–84, s. 97; Archiv MU, Brno, fond č. 32 zn. B 10 H. P. M., prof. PhDr., 1920–35 (rkp. přednášek a mluvnice).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Šárka Novotná