HEGNER Edvard 7.11.1876-23.4.1929: Porovnání verzí

	Edvard HEGNER
Narození	7.11.1876
Místo narození	Strachotín (u Hustopečí)
Úmrtí	23.4.1929
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel; 68- Redaktor nebo žurnalista
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 393
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47080

VizuálníWikitext

Aktuální verze z 14. 6. 2022, 11:39

HEGNER, Edvard, * 7. 11. 1876 Strachotín (u Hustopečí), † 23. 4. 1929 Praha, spisovatel, dramatik, žurnalista

Pocházel z chudé dělnické rodiny. Mládí prožil v Zastávce (u Brna). Od patnácti let pracoval jako dělník, mj. na stavbě železnice v Uhrách. 1904–06 byl nočním hlídačem v Praze. Po vstupu do sociálnědemokratické strany se 1906 stal sekretářem a účetním Dělnické akademie, s R. Tayerlem 1909–10 redigoval její tiskový orgán Dělnická osvěta. Beletristické i osvětové příspěvky publikoval v periodikách Právo lidu, Besedy lidu, Kopřivy a Rudé květy. Od vzniku Československé republiky 1918 byl úředníkem administrativy ministerstva sociální péče, 1920–21 redigoval deník 28. říjen, 1923–24 vydával knižnice Hegnerova lidová divadelní knihovna a 1925 Hegnerův kruh laciné lidové četby. Koncem 1925 ho vyřadila z aktivní činnosti cévní mozková příhoda. V depresi později spáchal sebevraždu. Jeho literární produkci podporovala finančně i autorským podílem jeho žena Anna H., roz. Metelková (* 19. 7. 1876 Zastávka /u Brna/), učitelka ručních prací, sociálnědemokratická publicistka, která 1924–27 redigovala časopis Zájmy žen. H. prózy a divadelní hry postrádají umělecké ambice, avšak podávají autentickou výpověď o životě dělníků. Ostrý sociální akcent byl příznačný pro jeho povídkové prózy Rozvrat (1905) a Cesta k peklu (1918). Novela Čertova nevěsta (1927) se s malým zdarem pokusila o satiru maloměstských poměrů. Většina H. prací je divadelních a patří k proudu sociálního dramatu. S manželkou napsal svoji nejlepší hru, moralistní drama Přísný pán (1914, 2. vyd. jako Zlaté doly, 1923), a sbírku povídek o proletářských dětech Marjánka Mičánková a jiné prózy o dětech a jejich vychovatelích (1925).

D: divadelní: Bratránci, 1911 (2. vyd. jako Trosečníci, 1921); Rub slávy, 1911 (2. vyd. jako Boj o titána, 1922); Anna Martensová, 1913; Průboj, 1913; Nad jícnem sopky, 1920; Rodina Sukových, 1921; Pět grotesek, 1924; Tajemství legionářova kufru, 1924.

L: B. Pernica, Písemnictví na západní Moravě, 1938, s. 69; OSND 2/2, s. 1062; LČL 2/1, s. 128–129 (se soupisem díla a literatury).

P: Divadelní ústav, Praha, texty her.

Martin Kučera

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Infobox - osoba
 | jméno = Edvard HEGNER
-| obrázek = No male portrait.png
+| obrázek = Hegner_Edvard portret.jpg
 | datum narození = 7.11.1876
 | místo narození = Strachotín (u Hustopečí)
 | datum úmrtí = 23.4.1929
 | místo úmrtí = Praha
-| povolání = 63- Spisovatel
+| povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista
-- Redaktor nebo žurnalista
 | jiná jména =
+| citace = Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 393
 }}
+'''HEGNER, Edvard''', ''* 7. 11. 1876 Strachotín (u Hustopečí), † 23. 4. 1929 Praha, spisovatel, dramatik, žurnalista''
+Pocházel z  chudé dělnické rodiny. Mládí prožil v  Zastávce
+(u Brna). Od patnácti let pracoval jako dělník, mj. na stavbě
+železnice v Uhrách. 1904–06 byl nočním hlídačem v Praze.
+Po vstupu do sociálnědemokratické strany se 1906 stal sekretářem a účetním Dělnické akademie, s R. Tayerlem 1909–10
+redigoval její tiskový orgán ''Dělnická osvěta''. Beletristické
+i osvětové příspěvky publikoval v periodikách ''Právo lidu, Besedy lidu, Kopřivy'' a ''Rudé květy''. Od vzniku Československé
+republiky 1918 byl úředníkem administrativy ministerstva
+sociální péče, 1920–21 redigoval deník ''28. říjen'', 1923–24
+vydával knižnice Hegnerova lidová divadelní knihovna
+a  1925 Hegnerův kruh laciné lidové četby. Koncem 1925
+ho vyřadila z aktivní činnosti cévní mozková příhoda. V depresi později spáchal sebevraždu. Jeho literární produkci
+podporovala finančně i autorským podílem jeho žena Anna
+H., roz. Metelková (* 19. 7. 1876 Zastávka /u Brna/), učitelka ručních prací, sociálnědemokratická publicistka, která
+–27 redigovala časopis ''Zájmy žen''. H. prózy a divadelní
+hry postrádají umělecké ambice, avšak podávají autentickou
+výpověď o životě dělníků. Ostrý sociální akcent byl příznačný pro jeho povídkové prózy ''Rozvrat'' (1905) a ''Cesta k peklu''
+(1918). Novela ''Čertova nevěsta'' (1927) se s  malým zdarem
+pokusila o satiru maloměstských poměrů. Většina H. prací
+je divadelních a patří k proudu sociálního dramatu. S manželkou napsal svoji nejlepší hru, moralistní drama ''Přísný pán''
+(1914, 2. vyd. jako ''Zlaté doly'', 1923), a sbírku povídek o proletářských dětech ''Marjánka Mičánková a jiné prózy o dětech a jejich vychovatelích'' (1925).
+'''D:''' divadelní: Bratránci, 1911 (2. vyd. jako Trosečníci, 1921); Rub slávy, 1911
+(2. vyd. jako Boj o titána, 1922); Anna Martensová, 1913; Průboj, 1913; Nad
+jícnem sopky, 1920; Rodina Sukových, 1921; Pět grotesek, 1924; Tajemství
+legionářova kufru, 1924.
+'''L:''' B. Pernica, Písemnictví na západní Moravě, 1938, s. 69; OSND 2/2,
+s. 1062; LČL 2/1, s. 128–129 (se soupisem díla a literatury).
+'''P:''' Divadelní ústav, Praha, texty her.
+Martin Kučera
 [[Kategorie:D]]
 [[Kategorie:63- Spisovatel]]