HENNIGER von Seeberg Johann 18.3.1777-5.9.1850: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
m (Holoubková přesunul stránku HENNINGER z Seeberga Johann 18.3.1777-5.9.1850 na HENNIGER von Seeberg Johann 18.3.1777-5.9.1850 bez založení přesměrování) |
||
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Johann | | jméno = Johann HENNIGER von Seeberg | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 18.3.1777 | | datum narození = 18.3.1777 | ||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| datum úmrtí = 5.9.1850 | | datum úmrtí = 5.9.1850 | ||
| místo úmrtí = Rtišovice (u Příbrami) | | místo úmrtí = Rtišovice (u Příbrami) | ||
| povolání = 61- Pedagog | | povolání = 61- Pedagog<br />28- Strojař nebo elektrotechnik | ||
28- Strojař nebo elektrotechnik | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 485-486 | |||
}} | }} | ||
'''HENNIGER von Seeberg, Johann''' ''(též HeniNger z Eberka), * 18. 3. 1777 Smolotely (u Příbrami) ?, † 5. 9. 1850 Rtišovice (u Příbrami), státní úředník, ředitel pražské polytechniky'' | |||
Pocházel ze starobylého rozvětveného rodu svobodných pánů Henygarů, který se v 15. století usadil na Chebsku a svůj přídomek odvodil od hradu Seeberka (či Žeberka). H. byl zřejmě vnukem Johanna Nepomuka ze S., důstojníka rakouské armády z rodové větve, která sídlila na hradě Klenová (u Klatov). | |||
Na pražské univerzitě H. vystudoval práva a od 1802 působil | |||
ve státní službě u zemského gubernia v Praze. 1805 byl na | |||
zemském sněmu zvolen přísedícím stálého Zemského výboru | |||
a zůstal jím až do 1842. Pracoval 1807–11 jako nehonorovaný tajemník gubernia. Řadil se ke spoluzakladatelům Českého stavovského polytechnického ústavu v Praze (1806) a po | |||
F. J. Gerstnerovi byl 1832 jmenován prozatímním ředitelem | |||
polytechniky, ve funkci ale zůstal až do 1845; jako zpravodaj zemského výboru referoval o záležitostech polytechniky | |||
na sněmovních zasedáních. Přestože mu chybělo technické | |||
vzdělání, dokázal ústav zkonsolidovat, provést jeho částečnou | |||
reorganizaci (zavedení výuky botaniky a zoologie). Přivtělil | |||
k němu reálnou školu, která připravovala žáky na vysokoškolské studium technického směru, a dal pro ni přistavět novou | |||
budovu. Jako příslušník rodové šlechty se řadil spíše ke státním úředníkům úzce spjatým s monarchií než k moderním | |||
vědcům a pedagogům. Nezajímal ho technický pokrok, jímž | |||
by moderní vysoká škola mohla přispět rodícímu se českému průmyslu, a tak za jeho působení polytechnika odborně | |||
stagnovala. H. však dal jejímu vedení jednotnou strukturu | |||
a přísný řád. Velkou péči věnoval kvalitnímu obsazení šesti | |||
uvolněných profesorských míst, zasloužil se o zachování výuky elementární matematiky, 1837 zavedl přednášky z vyšší | |||
matematiky, jichž se ujal Ch. Doppler, prosadil zvýšení dotace na výuku mechaniky a fyziky a na stavební úpravy školního areálu. | |||
Věnoval se správě svých statků na Příbramsku (Bohostice, Rtišovice, Smolotely) a hospodářskému rozvoji jejich okolí. Ve Rtišovicích založil cukrovar. Zastával rovněž funkci vrchního ředitele České spořitelny, patřil k zakládajícím členům Jednoty k povzbuzení průmyslu, pracoval ve Vlastenecko-hospodářské společnosti. 1836 ho císař vyznamenal Leopoldovým řádem. | |||
Oženil se s Ludovikou, roz. Malovcovou z Malovic (* 29. 6. 1784 Šlapanov /u Havlíčkova Brodu/, † 28. 3. 1863 Litoměřice), s níž měl sedm dětí. Syn Adalbert H. v. S. (1807–1873) se stal státním úředníkem. Po odchodu z polytechniky H. dožil na statku ve Rtišovicích. | |||
'''D:''' Die königliche böhmisch-ständische Lehranstalt und Realschule, dargestellt in einer Rede bei der am 10. März 1835 abgehaltenen ersten öffentlichen Semestralprüfung..., 1835. | |||
'''L:''' OSN 11, s. 111–112 (heslo Henygar ze Seeberka); C. Jelinek, Das ständisch-polytechnische Institut zu Prag, 1856, s. 199–201; Gothaisches | |||
Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser, 49, Gotha 1899, | |||
s. 382–383; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 251–253 | |||
(obr.); Toman 1, s. 320; BL 1, s. 597; ČVUT 1/1, rejstřík, zvl. s. 292–302. | |||
'''P:''' AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), kart. 89, obr. č. 17. | |||
Eva Boháčová | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] |
Aktuální verze z 25. 2. 2023, 12:57
Johann HENNIGER von Seeberg | |
Narození | 18.3.1777 |
---|---|
Místo narození | Smolotely (u Příbrami) |
Úmrtí | 5.9.1850 |
Místo úmrtí | Rtišovice (u Příbrami) |
Povolání |
61- Pedagog 28- Strojař nebo elektrotechnik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 485-486 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=70624 |
HENNIGER von Seeberg, Johann (též HeniNger z Eberka), * 18. 3. 1777 Smolotely (u Příbrami) ?, † 5. 9. 1850 Rtišovice (u Příbrami), státní úředník, ředitel pražské polytechniky
Pocházel ze starobylého rozvětveného rodu svobodných pánů Henygarů, který se v 15. století usadil na Chebsku a svůj přídomek odvodil od hradu Seeberka (či Žeberka). H. byl zřejmě vnukem Johanna Nepomuka ze S., důstojníka rakouské armády z rodové větve, která sídlila na hradě Klenová (u Klatov).
Na pražské univerzitě H. vystudoval práva a od 1802 působil ve státní službě u zemského gubernia v Praze. 1805 byl na zemském sněmu zvolen přísedícím stálého Zemského výboru a zůstal jím až do 1842. Pracoval 1807–11 jako nehonorovaný tajemník gubernia. Řadil se ke spoluzakladatelům Českého stavovského polytechnického ústavu v Praze (1806) a po F. J. Gerstnerovi byl 1832 jmenován prozatímním ředitelem polytechniky, ve funkci ale zůstal až do 1845; jako zpravodaj zemského výboru referoval o záležitostech polytechniky na sněmovních zasedáních. Přestože mu chybělo technické vzdělání, dokázal ústav zkonsolidovat, provést jeho částečnou reorganizaci (zavedení výuky botaniky a zoologie). Přivtělil k němu reálnou školu, která připravovala žáky na vysokoškolské studium technického směru, a dal pro ni přistavět novou budovu. Jako příslušník rodové šlechty se řadil spíše ke státním úředníkům úzce spjatým s monarchií než k moderním vědcům a pedagogům. Nezajímal ho technický pokrok, jímž by moderní vysoká škola mohla přispět rodícímu se českému průmyslu, a tak za jeho působení polytechnika odborně stagnovala. H. však dal jejímu vedení jednotnou strukturu a přísný řád. Velkou péči věnoval kvalitnímu obsazení šesti uvolněných profesorských míst, zasloužil se o zachování výuky elementární matematiky, 1837 zavedl přednášky z vyšší matematiky, jichž se ujal Ch. Doppler, prosadil zvýšení dotace na výuku mechaniky a fyziky a na stavební úpravy školního areálu.
Věnoval se správě svých statků na Příbramsku (Bohostice, Rtišovice, Smolotely) a hospodářskému rozvoji jejich okolí. Ve Rtišovicích založil cukrovar. Zastával rovněž funkci vrchního ředitele České spořitelny, patřil k zakládajícím členům Jednoty k povzbuzení průmyslu, pracoval ve Vlastenecko-hospodářské společnosti. 1836 ho císař vyznamenal Leopoldovým řádem.
Oženil se s Ludovikou, roz. Malovcovou z Malovic (* 29. 6. 1784 Šlapanov /u Havlíčkova Brodu/, † 28. 3. 1863 Litoměřice), s níž měl sedm dětí. Syn Adalbert H. v. S. (1807–1873) se stal státním úředníkem. Po odchodu z polytechniky H. dožil na statku ve Rtišovicích.
D: Die königliche böhmisch-ständische Lehranstalt und Realschule, dargestellt in einer Rede bei der am 10. März 1835 abgehaltenen ersten öffentlichen Semestralprüfung..., 1835.
L: OSN 11, s. 111–112 (heslo Henygar ze Seeberka); C. Jelinek, Das ständisch-polytechnische Institut zu Prag, 1856, s. 199–201; Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser, 49, Gotha 1899, s. 382–383; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 251–253 (obr.); Toman 1, s. 320; BL 1, s. 597; ČVUT 1/1, rejstřík, zvl. s. 292–302.
P: AHMP, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910 (1920), kart. 89, obr. č. 17.
Eva Boháčová