HEPNAROVÁ Olga 30.6.1951-12.3.1975: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| datum narození = 30.6.1951 | | datum narození = 30.6.1951 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 12.3.1975 | | datum úmrtí = 12.3.1975 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádek 19: | Řádek 19: | ||
| alma mater = | | alma mater = | ||
| zaměstnavatel = | | zaměstnavatel = | ||
| povolání = | | povolání = 59- Společnost - ostatní | ||
| titul = | | titul = | ||
| ocenění = | | ocenění = | ||
| Řádek 36: | Řádek 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
| citace = Biografický slovník českých zemí | | citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 489 | ||
}} | }} | ||
[ | '''HEPNAROVÁ, Olga''', ''* 30. 6. 1951 Praha, † 12. 3. 1975 Praha, pachatelka hromadné vraždy'' | ||
Dcera bankovního úředníka Antonína H. a zubní lékařky | |||
Anny H. Od dětství se potýkala s kázeňskými a psychickými | |||
problémy. Po pokusu o sebevraždu 1964 byla hospitalizována na psychiatrické klinice v Praze (u prof. V. Vondráčka), | |||
poté se léčila v Opařanech na Táborsku. 1966–69 se vyučila | |||
knihařkou v polygrafickém podniku Tomos. 1970–73 pracovala jako řidička v pražské Správě pošt a telekomunikací | |||
a později v Pražských komunikacích. 1970 se dopustila prvního trestného činu, když úmyslně podpálila chalupu svých | |||
rodičů na Náchodsku. Stupňující se psychické obtíže a osobní konflikty se pokusila řešit návštěvou psychiatra, kde se | |||
nesetkala s pochopením. Frustrovaná se rozhodla „pomstít | |||
společnosti“. Vypůjčila si nákladní automobil Praga RN, | |||
s nímž 10. 7. 1973 vjela v holešovické ulici Obránců míru | |||
(dnes Milady Horákové) nedaleko Strossmayerova náměstí | |||
na přeplněný chodník. Tři osoby zemřely přímo na místě, | |||
dalších pět pak v nejbližších hodinách, dnech či týdnech, | |||
téměř dvacet lidí utrpělo zranění. Byla zadržena a k úmyslnému činu se přiznala. Příprava soudního přelíčení, včetně | |||
opakovaného pachatelčina psychologického a psychiatrického zkoumání, trvala do dubna 1974. Obžalovaná neprojevila | |||
sebemenší lítost a byla Městským soudem v Praze odsouzena | |||
k trestu smrti. Žádost o milost zamítl předseda federální vlády L. Štrougal (zastupující nemocného prezidenta L. Svobodu). H. byla popravena v pankrácké věznici jako dosud | |||
poslední žena v českých dějinách. Její osud reflektoval celovečerní film ''Já, Olga Hepnarová'' (2016, v titulní roli polská | |||
herečka Michalina Olszańska). | |||
'''L:''' R. Cílek, Oprátka za osm mrtvých, 2014; cs.wikipedia.org (stav k 5. 6. | |||
2020); https://pantharei.estranky.cz/ (stav k 5. 6. 2020). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/cfe4e6a4-446f-49f5-8448-3335a4626237 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Roman Cílek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:59- Společnost - ostatní]] | |||
[[Kategorie:1951]] | [[Kategorie:1951]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1975]] | [[Kategorie:1975]] | ||
Aktuální verze z 22. 3. 2023, 14:46
| Olga HEPNAROVÁ | |
 | |
| Narození | 30.6.1951 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 12.3.1975 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 59- Společnost - ostatní |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 489 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=143578 |
HEPNAROVÁ, Olga, * 30. 6. 1951 Praha, † 12. 3. 1975 Praha, pachatelka hromadné vraždy
Dcera bankovního úředníka Antonína H. a zubní lékařky Anny H. Od dětství se potýkala s kázeňskými a psychickými problémy. Po pokusu o sebevraždu 1964 byla hospitalizována na psychiatrické klinice v Praze (u prof. V. Vondráčka), poté se léčila v Opařanech na Táborsku. 1966–69 se vyučila knihařkou v polygrafickém podniku Tomos. 1970–73 pracovala jako řidička v pražské Správě pošt a telekomunikací a později v Pražských komunikacích. 1970 se dopustila prvního trestného činu, když úmyslně podpálila chalupu svých rodičů na Náchodsku. Stupňující se psychické obtíže a osobní konflikty se pokusila řešit návštěvou psychiatra, kde se nesetkala s pochopením. Frustrovaná se rozhodla „pomstít společnosti“. Vypůjčila si nákladní automobil Praga RN, s nímž 10. 7. 1973 vjela v holešovické ulici Obránců míru (dnes Milady Horákové) nedaleko Strossmayerova náměstí na přeplněný chodník. Tři osoby zemřely přímo na místě, dalších pět pak v nejbližších hodinách, dnech či týdnech, téměř dvacet lidí utrpělo zranění. Byla zadržena a k úmyslnému činu se přiznala. Příprava soudního přelíčení, včetně opakovaného pachatelčina psychologického a psychiatrického zkoumání, trvala do dubna 1974. Obžalovaná neprojevila sebemenší lítost a byla Městským soudem v Praze odsouzena k trestu smrti. Žádost o milost zamítl předseda federální vlády L. Štrougal (zastupující nemocného prezidenta L. Svobodu). H. byla popravena v pankrácké věznici jako dosud poslední žena v českých dějinách. Její osud reflektoval celovečerní film Já, Olga Hepnarová (2016, v titulní roli polská herečka Michalina Olszańska).
L: R. Cílek, Oprátka za osm mrtvých, 2014; cs.wikipedia.org (stav k 5. 6. 2020); https://pantharei.estranky.cz/ (stav k 5. 6. 2020).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Roman Cílek