BAČKOVSKÝ Alexandr 18.2.1880-10.10.1925

Alexandr BAČKOVSKÝ
Narození	18.2.1880
Místo narození	Trojovice u Hrochova Týnce
Úmrtí	10.10.1925
Místo úmrtí	Praha
Povolání	65- Literární historik, kritik nebo teoretik 64- Překladatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 167-168
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39873

BAČKOVSKÝ, Alexandr (též Alexander), * 18. 2. 1880 Trojovice u Hrochova Týnce, † 10. 10. 1925 Praha, literární kritik, překladatel

Narodil se jako jazykově a literárně talentovaný syn známé chrudimské učitelské rodiny, otec působil na měšťanské škole. Starší bratr Karel B. (1878–1901) byl rovněž literárně činný. 1891–94 studoval na gymnáziu v Chrudimi, maturitu složil 1898 na reálce v Pardubicích. 1897 debutoval jako sedmnáctiletý pod pseudonymy Jean Otakar a Jean Rowalski v prestižní francouzské revue Mercure de France, kde otiskoval esejistické recenze a referáty o české literatuře. 1899 odešel na studia do Prahy a do konce letního semestru 1903 navštěvoval stavební fakultu Vysoké školy technické. 1907 získal titul inženýra pozemního stavitelství a přijal místo u soukromého podnikatele. Na počátku století byl již jako Jean Rowalski všeobecně známým literárním kritikem a s Karlem Sezimou, Hanušem Jelínkem a dalšími patřil k okruhu spisovatelů sdružených kolem časopisu Lumír. Od 1906 byl stálým přispěvatelem Venkova, publikoval však i v řadě dalších listů jako Osvěta, Rozhledy, Máj, Květy, Zlatá Praha aj. Přispíval také do francouzských a italských listů, kde propagoval českou literaturu, a naopak do českého tisku psal studie o italských a francouzských spisovatelích (G. Carducci, A. Rimbaud aj.). Uplatnil se rovněž jako překladatel z italštiny, známým se stal např. vydáním několika sbírek novel G. d’Annunzia. Od 1910 působil dva roky jako úředník na místodržitelství v Dalmácii a současně byl městským inženýrem v Zadaru. Často zajížděl do Itálie. Roční neplacenou dovolenou, při níž se živil příležitostnou prací, strávil 1912 na cestě kolem světa. Pobyl mj. v Japonsku, kde byl zaměstnán u stavitelské firmy Lezl a Hora v Jokohamě, na Tahiti, v San Francisku, New Yorku. Po návratu pracoval od 1913 na ministerstvu veřejných prací ve Vídni. V té době začal s literárním děním v Čechách ztrácet kontakt, který neobnovil ani po svém návratu do Prahy po převratu 1918. Z extravagantního dandyho a kosmopolity se zájmem o exotiku se postupně stal uzavřeným, zklamaným podivínem, který propadal zálibám v okultismu, chiromantii a astrologii. Byl také svobodným zednářem. Odmítl funkci československého generálního konzula v New Yorku a po krátkém pobytu v Praze pracoval od 1920 jako člen delimitační komise za československo-polského sporu na Těšínsku, pak jako přednosta personálního oddělení na ministerstvu zahraničí. Po návratu z opětné cesty do Itálie utrpěl v Praze při vyjížďce na koni v Královské oboře úraz. Zemřel na následky dlouhého léčení a recidivy tyfu ve Vinohradské nemocnici v hodnosti ministerského rady a jako starý mládenec. Jeho ostatky byly uloženy na Olšanech.

L: Naše kniha 6, 1925, s. 197; nekrology: A. Novák, in: Lidové noviny 14. 10. 1925; H. Jelínek, in: Lumír 52, 1925, č. 7, s. 388n.; E. Lešehrad, J. R., in: Básnické životy, 1935, s. 63n.; K. Sezima, Exotik, in: Z mého života 3, 1946, s. 69n.; F. X. Šalda, in: Kritické projevy 7, 1908–1909, 1953, s. 433; J. Kučera – J. Zeman, Spisovatelé Chrudimska, 1999, s. 25n.; OSN 28, s. 77; LČL 1, s. 110n. (kde další literatura).

P: LA PNP Praha; SOkA Chrudimi (kde další část pozůstalosti).

Jiří Rak