BAKALA Břetislav 12.2.1897-1.4.1958: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BAKALA_Břetislav_12.2.1897-1.4.1958)
 
Bez shrnutí editace
 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Břetislav BAKALA
| jméno = Břetislav BAKALA
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = Bakala Bretislav portret.jpg
| datum narození = 12.2.1897
| datum narození = 12.2.1897
| místo narození = Fryšták, o. Zlín
| místo narození = Fryšták
| datum úmrtí = 1.4.1958
| datum úmrtí = 1.4.1958
| místo úmrtí = Brno
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 77- Hudební skladatel
| povolání = 77- Hudební skladatel<br />78- Hudební interpret
78- Hudební interpret


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Břetislav BAKALA
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 181-182
}}


== Literatura ==
'''BAKALA, Břetislav,''' ''* 12. 2. 1897 Fryšták, † 1. 4. 1958 Brno, dirigent, sbormistr a skladatel''
 
Hudební vzdělání získal 1912–15 u Leoše Janáčka na varhanické
škole v Brně. Po první světové válce pokračoval ve
studiu na tamní konzervatoři u Františka Neumanna (dirigování)
a u Janáčka absolvoval 1923 také mistrovskou školu.
S výjimkou let 1925–26, kdy byl varhaníkem katedrály ve Filadelfi
i (USA), pracoval trvale v Brně: 1920–25 jako korepetitor
a kapelník v tamním Národním divadle, 1929–31 jako
dirigent. Po návratu z USA působil od 1926 jako pianista a dirigent orchestru Československého rozhlasu v Brně, 1937
se stal jeho šéfem. 1936 převzal po Ferdinandu Vachovi vedení
Vachova Pěveckého sdružení moravských učitelů a inicioval
založení Symfonického orchestru v Brně, který 1. 1. 1956
spojením s dalšími tělesy spoluvytvářel Státní filharmonii
Brno a B. se stal jejím uměleckým ředitelem. Od 1951 působil
jako externí učitel dirigování na Janáčkově akademii
múzických umění. Prováděl četné novinky moravských skladatelů
(Vladimír Ambros, Osvald Chlubna, Jaroslav Kvapil,
Vilém Petrželka). Zvláště se zasloužil o propagaci díla Leoše
Janáčka a přispěl ke krystalizaci janáčkovského interpretačního
stylu, pořídil klavírní výtahy a revize řady Janáčkových
děl. 1921 se podílel jako klavírista na premiéře Janáčkova
''Zápisníku'' ''zmizelého'', 1930 uvedl v posmrtné premiéře operu
''Z mrtvého'' ''domu''. Poprvé uvedl také ''De profundis'' Vítězslava
Nováka (1941). Soustavně propagoval českou tvorbu v zahraničí.
Vydal četné úpravy moravských písní a sborové skladby.
1954 byl vyznamenán titulem zasloužilý umělec.
 
'''L:''' HS 1, s. 41; Postavy brněnského jeviště 1884–1984, díl 1., 1979–1984,
s. 70; ČBS, s. 21; Tomeš 1, s. 39; https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99etislav_Bakala.
 
'''P:''' MZM Brno,  Oddělení dějin hudby, osobní fond.
 
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/276295 Bibliografie dějin Českých zemí]
 
Vlasta Reittererová
    
    
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:1897]]
[[Kategorie:1897]]
[[Kategorie:Fryšták]]
[[Kategorie:Fryšták]]
[[Kategorie:1958]]
[[Kategorie:1958]]
[[Kategorie:Brno]]
[[Kategorie:Brno]]

Aktuální verze z 16. 5. 2023, 10:45

Břetislav BAKALA
Narození 12.2.1897
Místo narození Fryšták
Úmrtí 1.4.1958
Místo úmrtí Brno
Povolání 77- Hudební skladatel
78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 181-182
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39955

BAKALA, Břetislav, * 12. 2. 1897 Fryšták, † 1. 4. 1958 Brno, dirigent, sbormistr a skladatel

Hudební vzdělání získal 1912–15 u Leoše Janáčka na varhanické škole v Brně. Po první světové válce pokračoval ve studiu na tamní konzervatoři u Františka Neumanna (dirigování) a u Janáčka absolvoval 1923 také mistrovskou školu. S výjimkou let 1925–26, kdy byl varhaníkem katedrály ve Filadelfi i (USA), pracoval trvale v Brně: 1920–25 jako korepetitor a kapelník v tamním Národním divadle, 1929–31 jako dirigent. Po návratu z USA působil od 1926 jako pianista a dirigent orchestru Československého rozhlasu v Brně, 1937 se stal jeho šéfem. 1936 převzal po Ferdinandu Vachovi vedení Vachova Pěveckého sdružení moravských učitelů a inicioval založení Symfonického orchestru v Brně, který 1. 1. 1956 spojením s dalšími tělesy spoluvytvářel Státní filharmonii Brno a B. se stal jejím uměleckým ředitelem. Od 1951 působil jako externí učitel dirigování na Janáčkově akademii múzických umění. Prováděl četné novinky moravských skladatelů (Vladimír Ambros, Osvald Chlubna, Jaroslav Kvapil, Vilém Petrželka). Zvláště se zasloužil o propagaci díla Leoše Janáčka a přispěl ke krystalizaci janáčkovského interpretačního stylu, pořídil klavírní výtahy a revize řady Janáčkových děl. 1921 se podílel jako klavírista na premiéře Janáčkova Zápisníku zmizelého, 1930 uvedl v posmrtné premiéře operu Z mrtvého domu. Poprvé uvedl také De profundis Vítězslava Nováka (1941). Soustavně propagoval českou tvorbu v zahraničí. Vydal četné úpravy moravských písní a sborové skladby. 1954 byl vyznamenán titulem zasloužilý umělec.

L: HS 1, s. 41; Postavy brněnského jeviště 1884–1984, díl 1., 1979–1984, s. 70; ČBS, s. 21; Tomeš 1, s. 39; https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99etislav_Bakala.

P: MZM Brno, Oddělení dějin hudby, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vlasta Reittererová