BÁR Zdeněk 19.1.1904-17.7.1980: Porovnání verzí

	Zdeněk BÁR
Narození	19.1.1904
Místo narození	Štramberk
Úmrtí	17.7.1980
Místo úmrtí	Ostrava
Povolání	63- Spisovatel; 65- Literární historik, kritik nebo teoretik
Citace	Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 211
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40098

VizuálníWikitext

Aktuální verze z 23. 9. 2019, 13:52

BÁR, Zdeněk, * 19. 1. 1904 Štramberk, † 17. 7. 1980 Ostrava, spisovatel, básník, literární historik-regionalista

Syn řídícího učitele. V mládí osiřel, po maturitě 1923 na reálném gymnáziu v Příboře absolvoval 1927 češtinu, francouzštinu a němčinu na Filozofické fakultě UK v Praze. Vyšel ze semináře Miloslava Hýska, který cílevědomě podporoval moravské literáty. Pak učil na gymnáziích v Hlučíně (1927 až 1936) a v Ostravě (1936–46), kde mezi jeho žáky patřili např. Josef Kainar nebo Bořivoj Čelovský. 1946–49 byl lektorem češtiny na univerzitě v Grenoblu, po únoru 1948 pomáhal B. Celovskému etablovat se ve francouzském prostředí a udržoval styky s českými emigranty. Po svém návratu byl v tajném procesu z listopadu 1949 protizákonně odsouzen na osm let žaláře. Od 1957 pracoval jako dělník a úředník. Po své politické rehabilitaci působil 1967–74 jako ředitel Okresního kulturního domu v Hlučíně. Od vysokoškolských let publikoval verše, v nichž od vlivů Nezvalova poetismu (Chléb a víno, 1926) a poezie Karla Tomana (Hořký dech, 1931) a Josefa Hory (Srdce a domov, 1932) došel ke spiritualizaci vnitřního tragického prožitku (Sen ve stínu, 1940). Vrcholem jeho básnické tvorby byla statečná občanská lyrika z let Mnichova a druhé světové války ve sbírkách Píseň pod Beskydami (1941) a Ztracená píseň (1945) se silným protestem adresovaným Francii. Novými verši se přihlásil ve výborech Mimo domov (1968), Linie roků (1975) a zejména Návraty (1980), kde jeho poezie vyústila do velkých bilančních skladeb blízkých poetice Josefa Kostohryze. Jako prozaik projevil B. cítění sociálně baladické až realistické a krajinně lyrické (Hvězdy nad domovem, 1940). Tematicky řešil problém hledání domova v rodném Slezsku. Romány Než zahoukala siréna (1941), Mrtví mluví (1941), Krev a pluh (1942) a Ďábel z hor (1943) mají ruralistický ráz, jakkoli B. nesdílel agrární politickou orientaci. Jeho dílo vrcholí autentickou freskou štramberského odboje konfrontovaného s hnutím odporu ve Francii (Mstitelé, 1948). Pokoušel se i o pohádky a detektivní prózu. Spolupracoval s ostravským rozhlasem, redigoval několik knižnic a zabýval se regionální literární historií (monografie o Petru Bezručovi a Vojtěchu Martínkovi, významné roční přehledy literatury na Ostravsku z let 1934–40, 1975–78).

D: M. Rusinský, Bibliografie, in: týž, Hledání domova, 1968; K. Blahynková, Bibliografie, in: Z. B., Návraty, 1980.

L: M. Rusinský, c. d.; M. Blahynka, Básník domova, in: Z. B., Návraty, 1980; LČL 1, s. 131n.; D. Šajtar (ed.), Dopisy do ulice du Bac. Dopisy Z. B. Borisi Celovskému, 1992; SČS 1, s. 25n. B. Čelovský, Šel jsem svou cestou, 1996, s. 79n.

P: Památník P. Bezruče Opava.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Infobox - osoba
 | jméno = Zdeněk BÁR
-| obrázek = No male portrait.png
+| obrázek = Bar Zdenek portret.png
 | datum narození = 19.1.1904
-| místo narození =
+| místo narození = Štramberk
 | datum úmrtí = 17.7.1980
 | místo úmrtí = Ostrava
-| povolání = 63- Spisovatel
+| povolání = 63- Spisovatel<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik
-- Literární historik, kritik nebo teoretik
 | jiná jména =
-}}<br/><br/>Zdeněk BÁR
+| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 211
+}}
+'''BÁR, Zdeněk,''' ''* 19. 1. 1904 Štramberk, † 17. 7. 1980 Ostrava, spisovatel, básník, literární historik-regionalista''
+Syn řídícího učitele. V mládí osiřel, po maturitě 1923 na
+reálném gymnáziu v Příboře absolvoval 1927 češtinu, francouzštinu
+a němčinu na Filozofické fakultě UK v Praze. Vyšel
+ze semináře Miloslava Hýska, který cílevědomě podporoval
+moravské literáty. Pak učil na gymnáziích v Hlučíně (1927
+až 1936) a v Ostravě (1936–46), kde mezi jeho žáky patřili
+např. Josef Kainar nebo Bořivoj Čelovský. 1946–49 byl lektorem
+češtiny na univerzitě v Grenoblu, po únoru 1948 pomáhal
+B. Celovskému etablovat se ve francouzském prostředí
+a udržoval styky s českými emigranty. Po svém návratu byl
+v tajném procesu z listopadu 1949 protizákonně odsouzen na
+osm let žaláře. Od 1957 pracoval jako dělník a úředník. Po
+své politické rehabilitaci působil 1967–74 jako ředitel Okresního
+kulturního domu v Hlučíně. Od vysokoškolských let
+publikoval verše, v nichž od vlivů Nezvalova poetismu (''Chléb''
+''a víno'', 1926) a poezie Karla Tomana (''Hořký'' ''dech'', 1931) a Josefa
+Hory (''Srdce a'' ''domov'', 1932) došel ke spiritualizaci vnitřního
+tragického prožitku (''Sen ve'' ''stínu'', 1940). Vrcholem jeho
+básnické tvorby byla statečná občanská lyrika z let Mnichova
+a druhé světové války ve sbírkách ''Píseň pod'' ''Beskydami'' (1941)
+a ''Ztracená'' ''píseň'' (1945) se silným protestem adresovaným
+Francii. Novými verši se přihlásil ve výborech ''Mimo'' ''domov''
+(1968), ''Linie'' ''roků'' (1975) a zejména ''Návraty'' (1980), kde
+jeho poezie vyústila do velkých bilančních skladeb blízkých
+poetice Josefa Kostohryze. Jako prozaik projevil B. cítění sociálně
+baladické až realistické a krajinně lyrické (''Hvězdy'' ''nad''
+''domovem'', 1940). Tematicky řešil problém hledání domova
+v rodném Slezsku. Romány ''Než zahoukala'' ''siréna'' (1941),
+''Mrtví'' ''mluví'' (1941), ''Krev a'' ''pluh'' (1942) a ''Ďábel'' ''z hor'' (1943)
+mají ruralistický ráz, jakkoli B. nesdílel agrární politickou orientaci. Jeho dílo vrcholí autentickou freskou štramberského
+odboje konfrontovaného s hnutím odporu ve Francii
+(''Mstitelé'', 1948). Pokoušel se i o pohádky a detektivní prózu.
+Spolupracoval s ostravským rozhlasem, redigoval několik
+knižnic a zabýval se regionální literární historií (monografie
+o Petru Bezručovi a Vojtěchu Martínkovi, významné roční
+přehledy literatury na Ostravsku z let 1934–40, 1975–78).
+'''D:''' M. Rusinský, Bibliografie, in: týž, Hledání domova, 1968; K. Blahynková,
+Bibliografie, in: Z. B., Návraty, 1980.
+'''L:''' M. Rusinský, c. d.; M. Blahynka, Básník domova, in: Z. B., Návraty,
+; LČL 1, s. 131n.; D. Šajtar (ed.), Dopisy do ulice du Bac. Dopisy
+Z. B. Borisi Celovskému, 1992; SČS 1, s. 25n. B. Čelovský, Šel jsem svou
+cestou, 1996, s. 79n.
+'''P:''' Památník P. Bezruče Opava.
+'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/104915 Bibliografie dějin Českých zemí]
+Martin Kučera
-== Literatura ==
-   SČS 14; KSN I, 418; MČE I, 346; LČL I, 131;
 [[Kategorie:D]]
 [[Kategorie:63- Spisovatel]]
 [[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
 [[Kategorie:1904]]
+[[Kategorie:Štramberk]]
 [[Kategorie:1980]]
 [[Kategorie:Ostrava]]