BAREŠ Pavel 15.5.1904-13.8.1984: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BAREŠ_Pavel_15.5.1904-13.8.1984)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Pavel BAREŠ
| jméno = Pavel BAREŠ
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = Bares Pavel portret.jpg
| datum narození = 15.5.1904
| datum narození = 15.5.1904
| místo narození = Louny
| místo narození = Louny
Řádek 9: Řádek 9:


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Pavel BAREŠ
| citace = Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 217
}}
 
'''BAREŠ, Pavel,''' ''* 15. 5. 1904 Louny, † 13. 8. 1984 ?, inženýr architekt''
 
Navštěvoval reálku v Lounech, 1922–27 studoval na ČVUT
v Praze. 1928 složil 2. státní zkoušku u Antonína Engela
a Oldřicha Blažíčka. 1932–36 pracoval v ateliéru architekta
Bohumíra Kozáka na projektu Masarykových domovů
(dnes Thomayerovy nemocnice) v Praze-Krči. Navrhoval
zejména budovy pro školy, hotely, penzionáty, ale např. také
lázně v Lenešicích a v turecké Ankaře. 1935 zvítězil v soutěži
na Nové (Sinkuleho) studentské koleje v Praze-Dejvicích
a osamostatnil se. Po 1945 navrhl opět řadu škol a přestavbu
čokoládovny Orion v Praze-Modřanech. 1948 vstoupil do
Stavoprojektu, pozdějšího Krajského projektového ústavu,
kde působil 1956–67 jako ředitel. Byl členem Spolku inženýrů
a architektů v Praze.
 
'''D:''' výběr: projekty kostelů v Lounech a Citolibech, 1934; návrh penzionu
v Tatranské Lomnici, 1936; soutěžní návrh na vyřešení komunikace spojů
do severozápadní a západní oblasti Velké Prahy, heslo „Veřejná především“
(s J. Křížem a St. Semrádem), 1937, III. cena; rodinný dům v Praze-Braníku,
1939; soutěž na úpravu Staroměstského náměstí a radnice v Praze, 1946;
škola a internát v Praze-Veleslavíně, 1952.
 
'''L:''' Architekt SIA, 1937, s. 188, 1938, s. 4; Architekt XLIV, č. 3–4, 1946; Toman
1, s. 37; MČE 1, s. 350; O. Nový, Tři čtvrti století P. B., in: Československý
architekt XXV, 1979, č. 12, s. 6; Architektura ČSR XLIII, 1984, s. 181.
 
Vladislava Valchářová


== Literatura ==
NSČSVU I, 37; MČsE 6 , 910; KKI, 56; BSOL 13;
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:74- Architekt]]
[[Kategorie:74- Architekt]]
[[Kategorie:1904]]
[[Kategorie:1904]]
[[Kategorie:Louny]]
[[Kategorie:Louny]]
[[Kategorie:1984]]
[[Kategorie:1984]]
<gallery>
Bares Pavel kostel.jpg|Evangelický kostel v Praze na Braníku, vystavěn 1947-1948
Bares Pavel Dobris.jpg|Evangelický kostel na Dobříši, autorem byl buď Pavel Bareš nebo Miloslav Tejc, 1937
</gallery>

Aktuální verze z 23. 9. 2019, 14:05

Pavel BAREŠ
Narození 15.5.1904
Místo narození Louny
Úmrtí 13.8.1984
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 217
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40138

BAREŠ, Pavel, * 15. 5. 1904 Louny, † 13. 8. 1984 ?, inženýr architekt

Navštěvoval reálku v Lounech, 1922–27 studoval na ČVUT v Praze. 1928 složil 2. státní zkoušku u Antonína Engela a Oldřicha Blažíčka. 1932–36 pracoval v ateliéru architekta Bohumíra Kozáka na projektu Masarykových domovů (dnes Thomayerovy nemocnice) v Praze-Krči. Navrhoval zejména budovy pro školy, hotely, penzionáty, ale např. také lázně v Lenešicích a v turecké Ankaře. 1935 zvítězil v soutěži na Nové (Sinkuleho) studentské koleje v Praze-Dejvicích a osamostatnil se. Po 1945 navrhl opět řadu škol a přestavbu čokoládovny Orion v Praze-Modřanech. 1948 vstoupil do Stavoprojektu, pozdějšího Krajského projektového ústavu, kde působil 1956–67 jako ředitel. Byl členem Spolku inženýrů a architektů v Praze.

D: výběr: projekty kostelů v Lounech a Citolibech, 1934; návrh penzionu v Tatranské Lomnici, 1936; soutěžní návrh na vyřešení komunikace spojů do severozápadní a západní oblasti Velké Prahy, heslo „Veřejná především“ (s J. Křížem a St. Semrádem), 1937, III. cena; rodinný dům v Praze-Braníku, 1939; soutěž na úpravu Staroměstského náměstí a radnice v Praze, 1946; škola a internát v Praze-Veleslavíně, 1952.

L: Architekt SIA, 1937, s. 188, 1938, s. 4; Architekt XLIV, č. 3–4, 1946; Toman 1, s. 37; MČE 1, s. 350; O. Nový, Tři čtvrti století P. B., in: Československý architekt XXV, 1979, č. 12, s. 6; Architektura ČSR XLIII, 1984, s. 181.

Vladislava Valchářová