HANIKA Josef 30.10.1900-29.7.1963: Porovnání verzí
(HANIKA_Josef_30.10.1900-29.7.1963) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Josef HANIKA | | jméno = Josef HANIKA | ||
| obrázek = | | obrázek = HANIKAJOS.jpg | ||
| datum narození = 30.10.1900 | | datum narození = 30.10.1900 | ||
| místo narození = Stříbro | | místo narození = Stříbro | ||
| datum úmrtí = 29.7.1963 | | datum úmrtí = 29.7.1963 | ||
| místo úmrtí = Mnichov | | místo úmrtí = Mnichov (Německo) | ||
| povolání = 54- Etnograf | | povolání = 54- Etnograf<br />61- Pedagog | ||
61- Pedagog | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 182-183 | ||
}} | |||
'''HANIKA, Josef''', ''* 30. 10. 1900 Stříbro, † 29. 7. 1963 Mnichov (Německo), filolog, etnograf, pedagog'' | |||
Pocházel z rodiny zemědělce Wilhelma H. 1919 maturoval | |||
na gymnáziu v rodišti, vystudoval germanistiku, národopis | |||
a slavistiku na filozofické fakultě pražské německé univerzity | |||
(PhDr. 1923). Na středních školách začal učit češtinu, němčinu a tělocvik, 1925–27 pracoval jako asistent semináře pro | |||
německou filologii na německé univerzitě, 1937 se habilitoval z etnografie; 1942 byl jmenován řádným profesorem na | |||
univerzitě v Bratislavě, rok nato mimořádným profesorem na | |||
Německé univerzitě v Praze a ve vedení semináře národopisu | |||
se 1944 stal nástupcem Gustava Jungbauera. Jako etnograf se | |||
od dvacátých let věnoval výzkumu lidových krojů v západočeském pohraničí, ve třicátých letech se zabýval především | |||
karpatskými Němci ve slovenských hornických revírech. Během druhé světové války svůj zájem rozšířil i na problematiku | |||
českého etnika, a to na Hané, Valašsku a v dalších českých | |||
a moravských regionech. | |||
Už před válkou patřil k militantním německým nacionalistům | |||
a z této pozice neustoupil ani v poválečné éře. 1938 vstoupil | |||
do SdP, po Mnichovu do NSDAP, během druhé světové války působil jako člen Nadace Reinharda Heydricha, v jejímž | |||
rámci po 1942 s Edmundem Schneeweisem vedl Ústav pro | |||
národopis Čech a Moravy. Za války se stal řádným a korespondenčním členem Německé akademie v Praze (Deutsche | |||
Akademie der Wissenschaften in Prag, dříve Gesellschaft zur | |||
Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in | |||
Böhmen) a angažoval se v řadě dalších organizací (např. Nazionalsozialistischer Dozentenbund, Nazionalsozialistischer | |||
Deutscher Lehrerbund, Nazionalsozialistische Volkswohlfart, | |||
Verein der Deutschen im Ausland, Nordische Gesellschaft). | |||
Zapojil se do činnosti Sudetoněmeckého ústavu pro zemský a národní výzkum, který byl původně založen v Liberci; | |||
v Chebu vznikla později jeho pobočka, v jejímž čele H. stál. | |||
1939 chtěl v Chebu vybudovat samostatné národopisné muzeum (po válce se shromážděné předměty vrátily do chebského muzea). | |||
V květnu 1945 H. neunikl zatčení a věznění v Praze na Pankráci, později byl odsunut do Bavorska. Od 1948 stál v čele | |||
mnichovského zemského vlasteneckého spolku (Bayerischer | |||
Landesverein für Heimatpflege). Od 1951 přednášel, 1955 | |||
byl jmenován mimořádným a 1959 řádným profesorem | |||
německé a srovnávací etnologie na mnichovské Univerzitě Ludwiga Maximiliana. 1961 se v Mnichově stal členem | |||
Collegia Carolina, členem představenstva asociace Adalberta | |||
Stiftera a předsedou Institutu pro kulturní a sociální výzkum. | |||
I v Německu hojně publikoval etnologické studie a samostatné práce o německé menšině v Československu. Zároveň se | |||
zabýval evropskou lidovou kulturou jako spoluautor většího | |||
kompendia. | |||
'''D:''' výběr: Hochzeitsbräuche der Kremnitzer Sprachinsel, 1927; Ostmitteldeutsch-bairische Volkstumsmischung im westkarpathischen Bergbaugebiet, | |||
Münster 1933; Sudetendeutsche Volkstrachten, 1937; Sippennamen und | |||
völkische Herkunft im böhmisch-mährischen Raum, 1943; Volkskundliche | |||
Wanderungen zu den Chodenbauern, 1943; Volkskunde der Sudetendeutschen, Kitzingen am Main 1952; Volkskundliche Wandlungen durch Heimatverlust und Zwangswanderung, Salzburg 1957. | |||
'''L:''' nekrolog: B. Schier, in: Bohemia 4, München 1963, s. 457–466 (s bibliografií); BL 1, s. 526–527; EBL 1, s. 197; Společnost pro podporu německé | |||
vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller | |||
(eds.), 1994, s. 160; J. Hanzalová, Soupis osobních písemných pozůstalostí | |||
a rodinných archivů v České republice, 1997, s. 168; S. Dolleisch, Etnograf | |||
prof. Dr. J. H., in: Sborník Chebského muzea 2000, s. 178–179; A. Míšková, | |||
Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, rejstřík, | |||
zvl. s. 241; Lidová kultura, s. 64 (s další literaturou); http://encyklopedie.cheb.cz | |||
(stav k 17. 5. 2018); https://www.kohoutikriz.org (stav k 17. 5. 2018); | |||
http://www.starestribro.cz (stav k 17. 5. 2018); https://de.wikipedia.org (stav k 17. 5. 2018). | |||
'''P:''' Archiv UK, Praha, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inv. č. 4, Matrika doktorů Německé univerzity v Praze (1924–1931), s. 23; SOkA, Cheb, | |||
osobní fond J. H. 1928–1944 (inventář J. Mlsová Chmelíková, 2006). | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/aab08fa2-3dda-4f80-a7f0-129cee98a6dd Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Marie Makariusová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:54- Etnograf]] | [[Kategorie:54- Etnograf]] |
Aktuální verze z 15. 2. 2021, 17:05
Josef HANIKA | |
![]() | |
Narození | 30.10.1900 |
---|---|
Místo narození | Stříbro |
Úmrtí | 29.7.1963 |
Místo úmrtí | Mnichov (Německo) |
Povolání |
54- Etnograf 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 182-183 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40239 |
HANIKA, Josef, * 30. 10. 1900 Stříbro, † 29. 7. 1963 Mnichov (Německo), filolog, etnograf, pedagog
Pocházel z rodiny zemědělce Wilhelma H. 1919 maturoval na gymnáziu v rodišti, vystudoval germanistiku, národopis a slavistiku na filozofické fakultě pražské německé univerzity (PhDr. 1923). Na středních školách začal učit češtinu, němčinu a tělocvik, 1925–27 pracoval jako asistent semináře pro německou filologii na německé univerzitě, 1937 se habilitoval z etnografie; 1942 byl jmenován řádným profesorem na univerzitě v Bratislavě, rok nato mimořádným profesorem na Německé univerzitě v Praze a ve vedení semináře národopisu se 1944 stal nástupcem Gustava Jungbauera. Jako etnograf se od dvacátých let věnoval výzkumu lidových krojů v západočeském pohraničí, ve třicátých letech se zabýval především karpatskými Němci ve slovenských hornických revírech. Během druhé světové války svůj zájem rozšířil i na problematiku českého etnika, a to na Hané, Valašsku a v dalších českých a moravských regionech.
Už před válkou patřil k militantním německým nacionalistům a z této pozice neustoupil ani v poválečné éře. 1938 vstoupil do SdP, po Mnichovu do NSDAP, během druhé světové války působil jako člen Nadace Reinharda Heydricha, v jejímž rámci po 1942 s Edmundem Schneeweisem vedl Ústav pro národopis Čech a Moravy. Za války se stal řádným a korespondenčním členem Německé akademie v Praze (Deutsche Akademie der Wissenschaften in Prag, dříve Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen) a angažoval se v řadě dalších organizací (např. Nazionalsozialistischer Dozentenbund, Nazionalsozialistischer Deutscher Lehrerbund, Nazionalsozialistische Volkswohlfart, Verein der Deutschen im Ausland, Nordische Gesellschaft). Zapojil se do činnosti Sudetoněmeckého ústavu pro zemský a národní výzkum, který byl původně založen v Liberci; v Chebu vznikla později jeho pobočka, v jejímž čele H. stál. 1939 chtěl v Chebu vybudovat samostatné národopisné muzeum (po válce se shromážděné předměty vrátily do chebského muzea).
V květnu 1945 H. neunikl zatčení a věznění v Praze na Pankráci, později byl odsunut do Bavorska. Od 1948 stál v čele mnichovského zemského vlasteneckého spolku (Bayerischer Landesverein für Heimatpflege). Od 1951 přednášel, 1955 byl jmenován mimořádným a 1959 řádným profesorem německé a srovnávací etnologie na mnichovské Univerzitě Ludwiga Maximiliana. 1961 se v Mnichově stal členem Collegia Carolina, členem představenstva asociace Adalberta Stiftera a předsedou Institutu pro kulturní a sociální výzkum. I v Německu hojně publikoval etnologické studie a samostatné práce o německé menšině v Československu. Zároveň se zabýval evropskou lidovou kulturou jako spoluautor většího kompendia.
D: výběr: Hochzeitsbräuche der Kremnitzer Sprachinsel, 1927; Ostmitteldeutsch-bairische Volkstumsmischung im westkarpathischen Bergbaugebiet, Münster 1933; Sudetendeutsche Volkstrachten, 1937; Sippennamen und völkische Herkunft im böhmisch-mährischen Raum, 1943; Volkskundliche Wanderungen zu den Chodenbauern, 1943; Volkskunde der Sudetendeutschen, Kitzingen am Main 1952; Volkskundliche Wandlungen durch Heimatverlust und Zwangswanderung, Salzburg 1957.
L: nekrolog: B. Schier, in: Bohemia 4, München 1963, s. 457–466 (s bibliografií); BL 1, s. 526–527; EBL 1, s. 197; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 160; J. Hanzalová, Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České republice, 1997, s. 168; S. Dolleisch, Etnograf prof. Dr. J. H., in: Sborník Chebského muzea 2000, s. 178–179; A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, rejstřík, zvl. s. 241; Lidová kultura, s. 64 (s další literaturou); http://encyklopedie.cheb.cz (stav k 17. 5. 2018); https://www.kohoutikriz.org (stav k 17. 5. 2018); http://www.starestribro.cz (stav k 17. 5. 2018); https://de.wikipedia.org (stav k 17. 5. 2018).
P: Archiv UK, Praha, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inv. č. 4, Matrika doktorů Německé univerzity v Praze (1924–1931), s. 23; SOkA, Cheb, osobní fond J. H. 1928–1944 (inventář J. Mlsová Chmelíková, 2006).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marie Makariusová