BEČÁK Tomáš 16.12.1813-9.5.1855: Porovnání verzí
(BEČÁK_Tomáš_16.12.1813-9.5.1855) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.12.1813 | | datum narození = 16.12.1813 | ||
| místo narození = | | místo narození = Olšany u Prostějova | ||
| datum úmrtí = 9.5.1855 | | datum úmrtí = 9.5.1855 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Olomouc | ||
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />63- Spisovatel | ||
63- Spisovatel | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 316-317 | ||
}} | |||
'''BEČÁK, Tomáš,''' ''* 16. 12. 1813 Olšany u Prostějova, † 9. 5. 1855 Olomouc, římskokatolický kněz, redaktor'' | |||
Hlavní německou školu vychodil v Uničově. Pak odešel do | |||
Olomouce, kde studoval nejprve gymnázium, poté filozofii | |||
a bohosloví. Kněžské svěcení přijal 22. 9. 1837. Od 1838 působil | |||
dva roky jako kooperátor v Morkovicích (Morkovice-Slížany) | |||
a ve Vlkoši u Přerova, pak v Kyselovicích, od 1844 jako | |||
expozita. Léta, která strávil jako kyselovický farář, poskytla B. | |||
neobyčejný prostor k duchovní činnosti. Znamenala velmi | |||
plodné období, které skončilo rok před jeho smrtí. Pověst výborného | |||
kazatele, již si brzy získal, ho podnítila ke knižnímu | |||
vydání vlastních projevů ''Kázání'' ''dvoje'' ''v pondělek'' ''velikonoční'' | |||
(1845, s F. Benešem). Od 1846 přispíval články a překlady do | |||
''Časopisu'' ''pro katolické'' ''duchovenstvo'', 1847 vydal své vůbec nejznámější | |||
dílo, přepracovaný a rozšířený kancionál moravského | |||
buditele, lidovýchovného spisovatele a katolického kněze | |||
Tomáše Fryčaje, obecně známý jako ''Fryčajův'' ''zpěvník''. Sbírku, | |||
pro niž užil Fryčajova titulu z roku 1805 ''Katolický'' ''kancionál'', | |||
sestavil ze sedmi předešlých vydání zpěvníku vydávaných od | |||
1801 (resp. 1805) do 1830. Duchovní lyriku doplnil řadou | |||
vlastních písní, litanií, modliteb a zvláštních pobožností, | |||
které věnoval školní mládeži. Oblíbenost ''Kancionálu'' v B. | |||
přepracování doložilo dalších 22 vydání díla do 1884, kdy | |||
byla sbírka nově přepracována Ludvíkem Holainem a Františkem | |||
Kyselým. Třetí přepracování, zakládající se rovněž na B. | |||
textech, vyšlo ve zpracování Františka Poimona 1888. | |||
Vedle ''Kancionálu'' se druhým významným počinem B. stalo | |||
1849 založení duchovního časopisu ''Cyrill a'' ''Method''. Časopis, | |||
který spoluredigoval s Arturem von Königsbrunnem a Jarolímem | |||
Lyskem, se záhy vyvinul v jeden ze stěžejních orgánů | |||
moravského katolicismu. Současně se B. angažoval i jako člen | |||
výboru v Moravské národní jednotě Cyrila a Methoděje. | |||
1850 vydal místopisné dílo o památném Hostýnu ''Krátká'' | |||
''historie'' ''Hostýna'' ''od pradávných'' ''dob až'' ''po naše'' ''časy''. V dalších | |||
letech se do středu jeho zájmu dostal mariánský kult. Věnoval | |||
mu několik děl, především druhou sbírku svých kázání ''Kázání'' | |||
''na všecky'' ''svátky'' ''blahoslavené'' ''Panny'' ''Marie'' (1853) a překlad | |||
ze sv. Bonaventury ''Život'' ''Pána'' ''a Spasitele'' ''našeho'' ''Ježíše'' ''Krista'' | |||
''a přeblahoslavené'' ''Panny'' ''a Matky'' ''jeho'' ''Marie'' (1853). Mariánsky | |||
oslavným byl i spis ''Úcta'' ''Panny'' ''Marie,'' ''založená'' ''a vysvětlená'' | |||
''v nejznamenitějších'' ''pobožnostech'' ''mariánských'' (1854). | |||
B. tvorba, obsahující náboženské písně, kázání, pojednání | |||
a překlady, kulminovala rokem 1854, kdy vydal třetí sbírku | |||
svých kázání ''Kázání'' ''na neděli 11.'' ''po sv. Duchu'' a své poslední | |||
dílo ''Cesta'' ''z Jerusaléma'' ''do Emauz.'' 1854 odešel z kyselovické | |||
fary do Olomouce, kde byl v červenci jmenován superiorem | |||
tamního alumnátu. Tam za necelých deset měsíců zemřel. | |||
Pohřben byl v rodišti. Posmrtně vyšel 1856 B. výbor z ''Kancionálu'' | |||
s názvem ''Nejobyčejnější'' ''písně'' ''k veřejným'' ''službám'' ''božím''. | |||
'''D:''' K. A. Vinařického Korespondence a spisy pamětní 2 (dopisy T. Bečáka | |||
Vinařickému, 1909, ed. V. O. Slavík); LČL 1, s. 169 (kde soupis díla). | |||
'''L:''' J. Jungmann, Historie literatury české, 1849, s. 533; nekrology in: Pražské | |||
noviny 17. 5. 1855; Slovenské noviny 2. 6. 1855; T. B. (životopis), in: Moravské | |||
noviny 7. 5. 1858; A. V. Šembera, Dějiny řeči a literatury české, 1868, | |||
s. 229 (chybné datum úmrtí); F. Cinek, K národnímu probuzení moravského | |||
dorostu kněžského 1778–1870, 1934, s. 237n.; J. Staněk, Vývoj literatury | |||
české ve střední a severní Moravě, 1934, s. 20; F. Táborský, Z kancionálu | |||
T. Fryčaje, hlasatele veliké tradice, in: Naše Valašsko, 1939; OSN 3, s. 575 | |||
(chybný rok úmrtí); RSN 1, s. 564; HS 1, s. 68 (kde některé chybné datace); | |||
KSN 1, s. 466; BOS 2, s. 51; MSN 1, s. 430; LČL 1, s. 168n. | |||
'''P:''' Biografický archiv ÚČL. | |||
Jiří Rak | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:1813]] | [[Kategorie:1813]] | ||
[[Kategorie:Olšany]] | |||
[[Kategorie:1855]] | [[Kategorie:1855]] | ||
[[Kategorie:Olomouc]] |
Aktuální verze z 29. 9. 2019, 15:17
Tomáš BEČÁK | |
Narození | 16.12.1813 |
---|---|
Místo narození | Olšany u Prostějova |
Úmrtí | 9.5.1855 |
Místo úmrtí | Olomouc |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 63- Spisovatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 316-317 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40648 |
BEČÁK, Tomáš, * 16. 12. 1813 Olšany u Prostějova, † 9. 5. 1855 Olomouc, římskokatolický kněz, redaktor
Hlavní německou školu vychodil v Uničově. Pak odešel do Olomouce, kde studoval nejprve gymnázium, poté filozofii a bohosloví. Kněžské svěcení přijal 22. 9. 1837. Od 1838 působil dva roky jako kooperátor v Morkovicích (Morkovice-Slížany) a ve Vlkoši u Přerova, pak v Kyselovicích, od 1844 jako expozita. Léta, která strávil jako kyselovický farář, poskytla B. neobyčejný prostor k duchovní činnosti. Znamenala velmi plodné období, které skončilo rok před jeho smrtí. Pověst výborného kazatele, již si brzy získal, ho podnítila ke knižnímu vydání vlastních projevů Kázání dvoje v pondělek velikonoční (1845, s F. Benešem). Od 1846 přispíval články a překlady do Časopisu pro katolické duchovenstvo, 1847 vydal své vůbec nejznámější dílo, přepracovaný a rozšířený kancionál moravského buditele, lidovýchovného spisovatele a katolického kněze Tomáše Fryčaje, obecně známý jako Fryčajův zpěvník. Sbírku, pro niž užil Fryčajova titulu z roku 1805 Katolický kancionál, sestavil ze sedmi předešlých vydání zpěvníku vydávaných od 1801 (resp. 1805) do 1830. Duchovní lyriku doplnil řadou vlastních písní, litanií, modliteb a zvláštních pobožností, které věnoval školní mládeži. Oblíbenost Kancionálu v B. přepracování doložilo dalších 22 vydání díla do 1884, kdy byla sbírka nově přepracována Ludvíkem Holainem a Františkem Kyselým. Třetí přepracování, zakládající se rovněž na B. textech, vyšlo ve zpracování Františka Poimona 1888.
Vedle Kancionálu se druhým významným počinem B. stalo 1849 založení duchovního časopisu Cyrill a Method. Časopis, který spoluredigoval s Arturem von Königsbrunnem a Jarolímem Lyskem, se záhy vyvinul v jeden ze stěžejních orgánů moravského katolicismu. Současně se B. angažoval i jako člen výboru v Moravské národní jednotě Cyrila a Methoděje. 1850 vydal místopisné dílo o památném Hostýnu Krátká historie Hostýna od pradávných dob až po naše časy. V dalších letech se do středu jeho zájmu dostal mariánský kult. Věnoval mu několik děl, především druhou sbírku svých kázání Kázání na všecky svátky blahoslavené Panny Marie (1853) a překlad ze sv. Bonaventury Život Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista a přeblahoslavené Panny a Matky jeho Marie (1853). Mariánsky oslavným byl i spis Úcta Panny Marie, založená a vysvětlená v nejznamenitějších pobožnostech mariánských (1854). B. tvorba, obsahující náboženské písně, kázání, pojednání a překlady, kulminovala rokem 1854, kdy vydal třetí sbírku svých kázání Kázání na neděli 11. po sv. Duchu a své poslední dílo Cesta z Jerusaléma do Emauz. 1854 odešel z kyselovické fary do Olomouce, kde byl v červenci jmenován superiorem tamního alumnátu. Tam za necelých deset měsíců zemřel. Pohřben byl v rodišti. Posmrtně vyšel 1856 B. výbor z Kancionálu s názvem Nejobyčejnější písně k veřejným službám božím.
D: K. A. Vinařického Korespondence a spisy pamětní 2 (dopisy T. Bečáka Vinařickému, 1909, ed. V. O. Slavík); LČL 1, s. 169 (kde soupis díla).
L: J. Jungmann, Historie literatury české, 1849, s. 533; nekrology in: Pražské noviny 17. 5. 1855; Slovenské noviny 2. 6. 1855; T. B. (životopis), in: Moravské noviny 7. 5. 1858; A. V. Šembera, Dějiny řeči a literatury české, 1868, s. 229 (chybné datum úmrtí); F. Cinek, K národnímu probuzení moravského dorostu kněžského 1778–1870, 1934, s. 237n.; J. Staněk, Vývoj literatury české ve střední a severní Moravě, 1934, s. 20; F. Táborský, Z kancionálu T. Fryčaje, hlasatele veliké tradice, in: Naše Valašsko, 1939; OSN 3, s. 575 (chybný rok úmrtí); RSN 1, s. 564; HS 1, s. 68 (kde některé chybné datace); KSN 1, s. 466; BOS 2, s. 51; MSN 1, s. 430; LČL 1, s. 168n.
P: Biografický archiv ÚČL.
Jiří Rak