BĚLOHOUBEK Antonín 28.4.1845-24.12.1910: Porovnání verzí
(BĚLOHOUBEK_Antonín_28.4.1845-1910) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Antonín BĚLOHOUBEK | | jméno = Antonín BĚLOHOUBEK | ||
| obrázek = | | obrázek = Belohoubek Antonin portret.jpg | ||
| datum narození = 28.4.1845 | | datum narození = 28.4.1845 | ||
| místo narození = | | místo narození = Jeřice u Hořic | ||
| datum úmrtí = 1910 | | datum úmrtí = 24.12.1910 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství | | povolání = 30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství<br />3- Chemik nebo alchymista | ||
3- Chemik nebo alchymista | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 357-358 | ||
}} | |||
'''BĚLOHOUBEK, Antonín,''' ''* 28. 4. 1845 Jeřice u Hořic, † 24. 12. 1910 Praha, chemik, pedagog'' | |||
Bratr Augusta B. (1847–1908). Vystudoval gymnázium | |||
a 1861–65 Královský polytechnický ústav v Praze. Po absolutoriu | |||
pracoval tři roky jako asistent ve výzkumném hospodářsko-chemickém ústavu VHS. Pak působil na polytechnickém | |||
ústavu a stal se prozatímním asistentem u docenta | |||
všeobecné a analytické chemie Wilhelma Friedricha Gintla | |||
a u profesora kvasné chemie Karla Josefa Napoleona Ballinga. | |||
V lednu 1869 byl na české části potvrzen jako soukromý | |||
docent pro pivovarnictví. V dubnu téhož roku se musel B. | |||
soukromé docentury vzdát v důsledku rozdělení polytechnického | |||
ústavu na dvě instituce, českou a německou, a teprve | |||
v říjnu 1871 mu bylo povoleno přednášet o pivovarnictví na české polytechnice. Vedle toho byl přísežným znalcem pro | |||
pivovarnictví, učitelem lučby na průmyslové škole, ředitelem | |||
a majitelem soukromé školy pro praktické sládky. 1875 se | |||
stal na Českoslovanské obchodní akademii v Praze profesorem | |||
chemie a chemické technologie. V červenci 1876 mu | |||
byla profesura rozšířena venia legendi na celý obor kvasné | |||
chemie. V listopadu 1877 byl B. potvrzen jako honorovaný | |||
docent mikroskopie a zbožíznalství na české polytechnice. | |||
1880 se stal mimořádným a 1888 řádným profesorem pro | |||
kvasnou chemii a přednášel též technickou mikroskopii | |||
a základy (encyklopedii) anorganické a organické chemie. | |||
Zastával čtyřikrát úřad děkana, 1894 byl jmenován dvorním | |||
radou a 1895 rektorem polytechniky. Poté odešel do | |||
Vídně, kde 1898–1906 působil jako přednosta pátého (tj. | |||
chemického) ohlašovacího oddělení c. k. patentního úřadu. | |||
Po svém penzionování se vrátil do Prahy a poslední léta dožil | |||
na Královských Vinohradech. Od mládí měl B. výrazné organizační | |||
schopnosti. Spolu s J. T. Sukem a F. A. Fischerem | |||
založil 1865 spolek posluchačů chemie nazvaný Isis (od 1872 | |||
Spolek chemiků českých), 1875–77 byl jeho místopředsedou. | |||
Pro neshody s některými funkcionáři ze spolku vystoupil. | |||
Podpořil pak vznik Společnosti pro průmysl chemický | |||
v Království českém (1893–1906). Stal se též členem Spolku | |||
rakouských chemiků. Byl autorem mnoha prací z různých | |||
oborů, zvláště z pivovarnictví, sladovnictví, drožďárenství, | |||
z chemie zemědělské a analytické, ze zbožíznalství a také | |||
z technické mikroskopie. Svoji první práci, která pojednávala | |||
o možnosti odměrného stanovení sloučenin uranu, | |||
uveřejnil (nejprve v časopise ''Živa'', potom v ''Journal'' ''für'' | |||
''praktische'' ''Chemie'') 1866. Psal rovněž pro hospodářské časopisy | |||
popularizační články o významu chemie. Vedle odborné | |||
publicistiky se věnoval i redaktorské činnosti. Spoluredigoval | |||
''Listy'' ''chemické'', ''Časopis'' ''pro průmysl'' ''chemický'', ''Zprávy'' ''spolku architektů'' | |||
''a inženýrů'' ''v Království'' ''Českém'', ''Archiv'' ''zemědělský'' ad. | |||
1893 zveřejnil plán na vydávání české chemické technologie, | |||
který byl realizován teprve po jeho smrti. Jako uznávaný odborník | |||
byl 1886 spolu s prof. Vojtěchem Šafaříkem pověřen | |||
zkoumáním pravosti ''Královédvorského'' ''rukopisu''. Tento úkol | |||
však nebylo možno tehdejšími prostředky uspokojivě vyřešit. | |||
Z pražského působení B. je třeba ještě připomenout jeho zásluhy | |||
o rozvoj školství v kvasném průmyslu nebo iniciativu | |||
při zakládání Výzkumné stanice pro průmysl lihovarský při | |||
lihovarnické škole (1880) a Výzkumného ústavu pro průmysl | |||
pivovarský (1887). | |||
'''D:''' Pražská sladovnická škola, 1870; Pivovarnictví, 1873; Několik slov o stavbě | |||
a zřizování pivovarů, 1875; Úvahy o lisovaném droždí, 1876 (též německy | |||
a francouzsky); Úvahy o droždí vinopalnickém, 1877; Život a působení F. O. | |||
Poupěte, 1878; Über den Einfl uss der geologischen Verhältnisse auf die Beschaff | |||
enheit des Quellen und Brunnenwassers, 1880; Rukověť mikroskopie | |||
technické, 1881–1883; O mikroskopickém a mikrochemickém zkoumání | |||
rukopisu Kralovédvorského, 1887; Zpráva o složení vody lahovičské, 1889; | |||
O drobnohledu složeném a jeho významu, 1891; Chemická knihovna technologická, | |||
1893; M. Louis Pasteur, jeho život a působení, 1897; Lze vyšetřiti | |||
přísadu lihu v pivě?, 1909. | |||
'''L:''' F. Petrů – B. Hájek, O vývoji české chemie, 1954, passim; A. V. Velfík, | |||
Dějiny technického učení v Praze, 1. a 2., 1906 a 1909; L. Nový a spol., | |||
Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století, 1961, passim; | |||
O. Hanč, 100 let Čs. společnosti chemické, její dějiny a vývoj, 1966, passim; | |||
M. Ivanov, Tajemství RKZ, 1969, s. 467n. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/242734 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Pavel Drábek | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství]] | [[Kategorie:30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství]] | ||
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | [[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | ||
[[Kategorie:1845]] | [[Kategorie:1845]] | ||
[[Kategorie:Jeřice]] | |||
[[Kategorie:1910]] | [[Kategorie:1910]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 30. 9. 2019, 16:30
Antonín BĚLOHOUBEK | |
Narození | 28.4.1845 |
---|---|
Místo narození | Jeřice u Hořic |
Úmrtí | 24.12.1910 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
30- Odborník chemického průmyslu nebo barvírenství 3- Chemik nebo alchymista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 357-358 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40803 |
BĚLOHOUBEK, Antonín, * 28. 4. 1845 Jeřice u Hořic, † 24. 12. 1910 Praha, chemik, pedagog
Bratr Augusta B. (1847–1908). Vystudoval gymnázium a 1861–65 Královský polytechnický ústav v Praze. Po absolutoriu pracoval tři roky jako asistent ve výzkumném hospodářsko-chemickém ústavu VHS. Pak působil na polytechnickém ústavu a stal se prozatímním asistentem u docenta všeobecné a analytické chemie Wilhelma Friedricha Gintla a u profesora kvasné chemie Karla Josefa Napoleona Ballinga. V lednu 1869 byl na české části potvrzen jako soukromý docent pro pivovarnictví. V dubnu téhož roku se musel B. soukromé docentury vzdát v důsledku rozdělení polytechnického ústavu na dvě instituce, českou a německou, a teprve v říjnu 1871 mu bylo povoleno přednášet o pivovarnictví na české polytechnice. Vedle toho byl přísežným znalcem pro pivovarnictví, učitelem lučby na průmyslové škole, ředitelem a majitelem soukromé školy pro praktické sládky. 1875 se stal na Českoslovanské obchodní akademii v Praze profesorem chemie a chemické technologie. V červenci 1876 mu byla profesura rozšířena venia legendi na celý obor kvasné chemie. V listopadu 1877 byl B. potvrzen jako honorovaný docent mikroskopie a zbožíznalství na české polytechnice. 1880 se stal mimořádným a 1888 řádným profesorem pro kvasnou chemii a přednášel též technickou mikroskopii a základy (encyklopedii) anorganické a organické chemie. Zastával čtyřikrát úřad děkana, 1894 byl jmenován dvorním radou a 1895 rektorem polytechniky. Poté odešel do Vídně, kde 1898–1906 působil jako přednosta pátého (tj. chemického) ohlašovacího oddělení c. k. patentního úřadu. Po svém penzionování se vrátil do Prahy a poslední léta dožil na Královských Vinohradech. Od mládí měl B. výrazné organizační schopnosti. Spolu s J. T. Sukem a F. A. Fischerem založil 1865 spolek posluchačů chemie nazvaný Isis (od 1872 Spolek chemiků českých), 1875–77 byl jeho místopředsedou. Pro neshody s některými funkcionáři ze spolku vystoupil. Podpořil pak vznik Společnosti pro průmysl chemický v Království českém (1893–1906). Stal se též členem Spolku rakouských chemiků. Byl autorem mnoha prací z různých oborů, zvláště z pivovarnictví, sladovnictví, drožďárenství, z chemie zemědělské a analytické, ze zbožíznalství a také z technické mikroskopie. Svoji první práci, která pojednávala o možnosti odměrného stanovení sloučenin uranu, uveřejnil (nejprve v časopise Živa, potom v Journal für praktische Chemie) 1866. Psal rovněž pro hospodářské časopisy popularizační články o významu chemie. Vedle odborné publicistiky se věnoval i redaktorské činnosti. Spoluredigoval Listy chemické, Časopis pro průmysl chemický, Zprávy spolku architektů a inženýrů v Království Českém, Archiv zemědělský ad. 1893 zveřejnil plán na vydávání české chemické technologie, který byl realizován teprve po jeho smrti. Jako uznávaný odborník byl 1886 spolu s prof. Vojtěchem Šafaříkem pověřen zkoumáním pravosti Královédvorského rukopisu. Tento úkol však nebylo možno tehdejšími prostředky uspokojivě vyřešit. Z pražského působení B. je třeba ještě připomenout jeho zásluhy o rozvoj školství v kvasném průmyslu nebo iniciativu při zakládání Výzkumné stanice pro průmysl lihovarský při lihovarnické škole (1880) a Výzkumného ústavu pro průmysl pivovarský (1887).
D: Pražská sladovnická škola, 1870; Pivovarnictví, 1873; Několik slov o stavbě a zřizování pivovarů, 1875; Úvahy o lisovaném droždí, 1876 (též německy a francouzsky); Úvahy o droždí vinopalnickém, 1877; Život a působení F. O. Poupěte, 1878; Über den Einfl uss der geologischen Verhältnisse auf die Beschaff enheit des Quellen und Brunnenwassers, 1880; Rukověť mikroskopie technické, 1881–1883; O mikroskopickém a mikrochemickém zkoumání rukopisu Kralovédvorského, 1887; Zpráva o složení vody lahovičské, 1889; O drobnohledu složeném a jeho významu, 1891; Chemická knihovna technologická, 1893; M. Louis Pasteur, jeho život a působení, 1897; Lze vyšetřiti přísadu lihu v pivě?, 1909.
L: F. Petrů – B. Hájek, O vývoji české chemie, 1954, passim; A. V. Velfík, Dějiny technického učení v Praze, 1. a 2., 1906 a 1909; L. Nový a spol., Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století, 1961, passim; O. Hanč, 100 let Čs. společnosti chemické, její dějiny a vývoj, 1966, passim; M. Ivanov, Tajemství RKZ, 1969, s. 467n.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavel Drábek