ARTYMOVYČ Agenor 30.8.1879-21.10.1935: Porovnání verzí
(ARTYMOVYČ_Agenor_30.9.1879-21.10.1935) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
| jméno = Agenor ARTYMOVYČ | | jméno = Agenor ARTYMOVYČ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 30. | | datum narození = 30.8.1879 | ||
| místo narození = Velykyj Kučuriv | | místo narození = Velykyj Kučuriv (Ukrajina) | ||
| datum úmrtí = 21.10.1935 | | datum úmrtí = 21.10.1935 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádek 9: | Řádek 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 128 | ||
}} | |||
'''ARTYMOVYČ, Agenor ,''' ''* 30. 8. 1879 Velykyj Kučuriv (Ukrajina), † 21. 10. 1935 Praha, jazykovědec, klasický filolog'' | |||
Rodem z Bukoviny, syn Ukrajince a Němky, absolvoval gymnázium | |||
a univerzitu v Černovicích. Působil jako gymnaziální | |||
učitel, krátce před 1. světovou válkou se habilitoval na univerzitě | |||
v Černovicích v oboru klasické filologie. 1918 byl členem | |||
Ukrajinské národní rady, po rumunské okupaci Bukoviny | |||
v listopadu 1918 se uchýlil do Haliče, kde byl jmenován tajemníkem | |||
pro výchovu a náboženství ve vládě Západoukrajinské | |||
lidové republiky. Po zániku krátkodobé ukrajinské samostatnosti | |||
odjel 1920 do Vídně a své další působení spojil | |||
s Ukrajinskou svobodnou univerzitou, s níž přesídlil 1921 do | |||
Prahy, kde přenášel klasickou filologii jak na zmíněné univerzitě, | |||
tak v Ukrajinském pedagogickém institutu M. Drahomanova. | |||
1928–30 byl ředitelem ukrajinského gymnázia | |||
v Řevnicích. V Praze se stal členem Ševčenkovy vědecké společnosti | |||
a udržoval styky s ukrajinskými, českými i německými | |||
vědeckými kruhy. Ovlivněn Pražským lingvistickým | |||
kroužkem, uveřejnil na sklonku života v řadě vědeckých časopisů | |||
a sborníků ukrajinsky a německy psané studie ze srovnávací | |||
jazykovědy (indoevropské guturální konsonanty) | |||
a z obecné jazykovědy (apropriace cizích slov, vztahy mezi řečí | |||
a písmem, potencialita řeči). 1932 se podílel na sborníku | |||
k padesátinám Viléma Mathesia . | |||
'''D:''' Praktyčna hramatyka latyns’koji movy, 1927. | |||
'''L:''' Slovanský přehled 1935, 10, s. 438; Ukrajins’kyj tyžden 1935, 44, s. 1n.; | |||
Encyklopedija ukrajinoznavstva 1, 1955; Encyclopedia of Ukraine 1, 1985. | |||
Jiří Vacek | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:55- Jazykovědec]] | [[Kategorie:55- Jazykovědec]] | ||
[[Kategorie:1879]] | [[Kategorie:1879]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Velykyj Kučuriv]] | ||
[[Kategorie:1935]] | [[Kategorie:1935]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 21. 9. 2019, 16:28
Agenor ARTYMOVYČ | |
![]() | |
Narození | 30.8.1879 |
---|---|
Místo narození | Velykyj Kučuriv (Ukrajina) |
Úmrtí | 21.10.1935 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 55- Jazykovědec |
Citace | Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 128 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41737 |
ARTYMOVYČ, Agenor , * 30. 8. 1879 Velykyj Kučuriv (Ukrajina), † 21. 10. 1935 Praha, jazykovědec, klasický filolog
Rodem z Bukoviny, syn Ukrajince a Němky, absolvoval gymnázium a univerzitu v Černovicích. Působil jako gymnaziální učitel, krátce před 1. světovou válkou se habilitoval na univerzitě v Černovicích v oboru klasické filologie. 1918 byl členem Ukrajinské národní rady, po rumunské okupaci Bukoviny v listopadu 1918 se uchýlil do Haliče, kde byl jmenován tajemníkem pro výchovu a náboženství ve vládě Západoukrajinské lidové republiky. Po zániku krátkodobé ukrajinské samostatnosti odjel 1920 do Vídně a své další působení spojil s Ukrajinskou svobodnou univerzitou, s níž přesídlil 1921 do Prahy, kde přenášel klasickou filologii jak na zmíněné univerzitě, tak v Ukrajinském pedagogickém institutu M. Drahomanova. 1928–30 byl ředitelem ukrajinského gymnázia v Řevnicích. V Praze se stal členem Ševčenkovy vědecké společnosti a udržoval styky s ukrajinskými, českými i německými vědeckými kruhy. Ovlivněn Pražským lingvistickým kroužkem, uveřejnil na sklonku života v řadě vědeckých časopisů a sborníků ukrajinsky a německy psané studie ze srovnávací jazykovědy (indoevropské guturální konsonanty) a z obecné jazykovědy (apropriace cizích slov, vztahy mezi řečí a písmem, potencialita řeči). 1932 se podílel na sborníku k padesátinám Viléma Mathesia .
D: Praktyčna hramatyka latyns’koji movy, 1927.
L: Slovanský přehled 1935, 10, s. 438; Ukrajins’kyj tyžden 1935, 44, s. 1n.; Encyklopedija ukrajinoznavstva 1, 1955; Encyclopedia of Ukraine 1, 1985.
Jiří Vacek