BLAŽKOVÁ-RESSOVÁ Věkoslava 11.6.1841-21.4.1873: Porovnání verzí
(BLAŽKOVÁ_Věkoslava_11.6.1841-21.4.1873) |
Bez shrnutí editace |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Věkoslava BLAŽKOVÁ | | jméno = Věkoslava BLAŽKOVÁ-RESSOVÁ | ||
| obrázek = | | obrázek = Blazkova-Ressova Vekoslava portret.jpg | ||
| datum narození = 11.6.1841 | | datum narození = 11.6.1841 | ||
| místo narození = | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 21.4.1873 | | datum úmrtí = 21.4.1873 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Velešice u Nového Bydžova | ||
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 563 | ||
}} | |||
'''BLAŽKOVÁ-RESSOVÁ, Věkoslava,''' ''* 11. 6. 1841 Praha, † 21. 4. 1873 Velešice u Nového Bydžova, operní zpěvačka'' | |||
Rodným jménem Aloisie, dcera profesora pražské varhanické | |||
školy Františka B. (1814–1900), manželka německého | |||
barytonisty Johanna Resse (1839–1916). Vystupovala též | |||
jako Ressová. Vzdělávala se v ústavu S. Amerlingové, kde se | |||
naučila několika jazykům. Od 1852 navštěvovala pěveckou | |||
třídu Žofínské akademie, od 1857 třídu Giovanniho Gordigianiho | |||
na pražské konzervatoři, odkud však odešla po | |||
konfliktu s učitelem a doškolila se u Františka Pivody. 1861 | |||
hostovala v několika českých představeních ve Stavovském | |||
divadle, k dohodě však nedošlo a B. přijímala krátká angažmá | |||
v Německu (1861/62 Zhořelec, 1862/63 Neustrelitz, | |||
dále Mnichov a Brenburg-Ballenstadt). V zimě 1863/64 | |||
účinkovala na představeních s německým souborem v Temešváru, | |||
1864 a 1865 vystupovala v Augsburgu. Ani po jejím | |||
hostování v pražském Prozatímním divadle v létě 1865 jí | |||
nebyla podepsána smlouva a B. odešla do Lipska a 1867/68 | |||
do Braunschweigu, kde se provdala. Až na podzim 1868 | |||
se vrátila do Prahy i s manželem, který si otevřel hudební | |||
školu. Stala se členkou Prozatímního divadla, ale již 1870 | |||
onemocněla tuberkulózou. Naposledy vystoupila 6. 6. 1872 | |||
(Recha, J. F. Halévy: ''Židovka''). Těžiště B. umělecké aktivity | |||
bylo v cizině. Od prvních vystoupení ve Stavovském divadle | |||
se jednalo o její angažmá v české opeře, avšak velmi talentovaná | |||
sopranistka asi nechtěla nastoupit do souboru s nejistou | |||
perspektivou a problematickou úrovní. V zahraničí zpívala | |||
především široký repertoár italské a francouzské opery (Antonina, | |||
G. Donizetti: ''Belisar''; Markéta, Ch. Gounod: ''Faust'' | |||
''a Markéta''; Norma, V. Bellini: ''Norma''; Leonora, G. Verdi: | |||
''Troubadour''; Recha, J. F. Halévy: ''Židovka''; Abigail, G. Verdi: | |||
''Nabucco''; Semiramis, G. Rossini: ''Semiramis''; Alice, G. Meyerbeer: | |||
''Robert'' ''ďábel'' ad.), který mohla při hostováních i po | |||
1868 uplatnit na českém jevišti. Ve Smetanově souboru, do | |||
kterého nastoupila, byla však ceněna především pro své dramatické | |||
pěvecké a herecké schopnosti. Využila jich při interpretaci | |||
velkých dramatických děl (Leonora, L. v. Beethoven: | |||
''Fidelio''; Eurydika, Ch. W. Gluck: ''Orfeus a'' ''Eurydika''; Ifigenie, | |||
Ch. W. Gluck: ''Ifigenie'' ''v Aulidě'') i v novém českém operním | |||
repertoáru, jemuž se s péčí věnovala (1868: Růženka, K. Šebor: | |||
''Husitská'' ''nevěsta''; 1869: Lejla, K. Bendl: ''Lejla''; Ludiše, | |||
B. Smetana: ''Braniboři'' ''v Čechách''; 1870: Blanka, K. Šebor: | |||
''Blanka''; Jitka, K. Bendl: ''Břetislav''; Milada, B. Smetana: ''Dalibor''; | |||
1871: Julie, J. R. Rozkošný: ''Svatojanské'' ''proudy''). | |||
'''L:''' Bartoš: PD opera, s. 139n., passim; Pazdírek, s. 84; HS 1, s. 110; ND a jeho | |||
předchůdci (jako Ressová), s. 412; nekrology in: Dalibor 1, 1873, s. 140, | |||
151, 156; Národní listy 24. 4. 1873; Hudební listy 4, 1873, s. 139n. | |||
Jitka Ludvová | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:1841]] | [[Kategorie:1841]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | |||
[[Kategorie:1873]] | [[Kategorie:1873]] | ||
[[Kategorie:Velešice]] | |||
Aktuální verze z 3. 10. 2019, 17:36
| Věkoslava BLAŽKOVÁ-RESSOVÁ | |
 | |
| Narození | 11.6.1841 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 21.4.1873 |
| Místo úmrtí | Velešice u Nového Bydžova |
| Povolání | 78- Hudební interpret |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 563 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41807 |
BLAŽKOVÁ-RESSOVÁ, Věkoslava, * 11. 6. 1841 Praha, † 21. 4. 1873 Velešice u Nového Bydžova, operní zpěvačka
Rodným jménem Aloisie, dcera profesora pražské varhanické školy Františka B. (1814–1900), manželka německého barytonisty Johanna Resse (1839–1916). Vystupovala též jako Ressová. Vzdělávala se v ústavu S. Amerlingové, kde se naučila několika jazykům. Od 1852 navštěvovala pěveckou třídu Žofínské akademie, od 1857 třídu Giovanniho Gordigianiho na pražské konzervatoři, odkud však odešla po konfliktu s učitelem a doškolila se u Františka Pivody. 1861 hostovala v několika českých představeních ve Stavovském divadle, k dohodě však nedošlo a B. přijímala krátká angažmá v Německu (1861/62 Zhořelec, 1862/63 Neustrelitz, dále Mnichov a Brenburg-Ballenstadt). V zimě 1863/64 účinkovala na představeních s německým souborem v Temešváru, 1864 a 1865 vystupovala v Augsburgu. Ani po jejím hostování v pražském Prozatímním divadle v létě 1865 jí nebyla podepsána smlouva a B. odešla do Lipska a 1867/68 do Braunschweigu, kde se provdala. Až na podzim 1868 se vrátila do Prahy i s manželem, který si otevřel hudební školu. Stala se členkou Prozatímního divadla, ale již 1870 onemocněla tuberkulózou. Naposledy vystoupila 6. 6. 1872 (Recha, J. F. Halévy: Židovka). Těžiště B. umělecké aktivity bylo v cizině. Od prvních vystoupení ve Stavovském divadle se jednalo o její angažmá v české opeře, avšak velmi talentovaná sopranistka asi nechtěla nastoupit do souboru s nejistou perspektivou a problematickou úrovní. V zahraničí zpívala především široký repertoár italské a francouzské opery (Antonina, G. Donizetti: Belisar; Markéta, Ch. Gounod: Faust a Markéta; Norma, V. Bellini: Norma; Leonora, G. Verdi: Troubadour; Recha, J. F. Halévy: Židovka; Abigail, G. Verdi: Nabucco; Semiramis, G. Rossini: Semiramis; Alice, G. Meyerbeer: Robert ďábel ad.), který mohla při hostováních i po 1868 uplatnit na českém jevišti. Ve Smetanově souboru, do kterého nastoupila, byla však ceněna především pro své dramatické pěvecké a herecké schopnosti. Využila jich při interpretaci velkých dramatických děl (Leonora, L. v. Beethoven: Fidelio; Eurydika, Ch. W. Gluck: Orfeus a Eurydika; Ifigenie, Ch. W. Gluck: Ifigenie v Aulidě) i v novém českém operním repertoáru, jemuž se s péčí věnovala (1868: Růženka, K. Šebor: Husitská nevěsta; 1869: Lejla, K. Bendl: Lejla; Ludiše, B. Smetana: Braniboři v Čechách; 1870: Blanka, K. Šebor: Blanka; Jitka, K. Bendl: Břetislav; Milada, B. Smetana: Dalibor; 1871: Julie, J. R. Rozkošný: Svatojanské proudy).
L: Bartoš: PD opera, s. 139n., passim; Pazdírek, s. 84; HS 1, s. 110; ND a jeho předchůdci (jako Ressová), s. 412; nekrology in: Dalibor 1, 1873, s. 140, 151, 156; Národní listy 24. 4. 1873; Hudební listy 4, 1873, s. 139n.
Jitka Ludvová