BRABEC Adolf 3.5.1875-26.10.1928: Porovnání verzí

Z Biografický slovník českých zemí
(BRABEC_Adolf_3.5.1875-26.10.1928)
 
Bez shrnutí editace
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - osoba
{{Infobox - osoba
| jméno = Adolf BRABEC
| jméno = Adolf BRABEC
| obrázek = No male portrait.png
| obrázek = Brabec Adolf portret.jpg
| datum narození = 3.5.1875
| datum narození = 3.5.1875
| místo narození =  
| místo narození = Mšec u Slaného
| datum úmrtí = 26.10.1928
| datum úmrtí = 26.10.1928
| místo úmrtí =  
| místo úmrtí = Protivín
| povolání = 63- Spisovatel
| povolání = 63- Spisovatel


| jiná jména =  
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Adolf BRABEC
| citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 110
}}
 
'''BRABEC, Adolf,''' ''* 3. 5. 1875 Mšec u Slaného, † 26. 10. 1928 Protivín, prozaik, dramatik, básník''
 
Studoval na gymnáziích v Českých Budějovicích, v Písku
a v Praze. Následně absolvoval jednoroční vojenskou službu
v řadách rakousko-uherské armády. Poté vstoupil, po vzoru
svého otce, do služeb rodu Schwarzenberků. Prvních devět
let prožil ve Vídni, kde se mj. angažoval v kulturním životě
místní české menšiny. Některé jeho hry měly právě v hlavním
městě mocnářství svou premiéru a byly vydány i v němčině.
Později se B. přestěhoval do jižních Čech. Tam vystřídal řadu
působišť na jednotlivých panstvích schwarzenberského dominia.
Působil mj. v Třeboni a Českém Krumlově. V závěru
života byl pak vrchním správcem knížecího pivovaru v Protivíně.
1928 se oženil, krátce nato však podlehl zápalu plic.
 
Zápletky B. próz bývaly obvykle založeny na tragickém milostném
sváru, časové a územní zařazení se však mění na základě
autorových zkušeností a inspiračních zdrojů i dobových
nálad a aktuální čtenářské poptávky. V prózách se hojně
věnoval sociálním podmínkám života vídeňských Čechů.
Stálým zdrojem inspirace mu byly rovněž jižní Čechy, zejména
oblast Pošumaví. Po první světové válce se uchyloval
k historické beletrii. Čerpal zejména z rožmberských motivů
a jeho práce měly i funkci historicko-popularizační.
 
B. poezie se nesla v lyrickém duchu. Obsahovala líčení
osobních citových zklamání, tužeb i sentimentálních úvah
a stesků. V tomto směru jej ovlivnila především tvorba Josefa
Svatopluka Machara a Antonína Klášterského.
 
'''D:''' básnické sbírky: Dávné dumy, 1894; Jarní violy, 1895; Zvadlé květy, 1896;
Listí padá, 1898; Květy samot, 1904; prózy: Prvosenky, 1895; Vzpomínky
a nálady, 1899; Denní dramata, 1903; Trocnovské plameny, 1924; romány:
Bez ochrany, 1898; Z víru velkoměsta, 1903; Hlubiny, 1904; V bankovním
domě, 1910; Česká Vídeň, 1910; divadelní hry: Na venkově, 1897; Pomsta,
1899; Na statku, 1904; Lékař, 1907; První láska, 1907; Slavnostní řeč, 1908;
Sestra Červeného kříže, 1920; Poslední soud, 1923; Domovina, 1924; Staří
mládenci, 1925.
 
'''L:''' OSN 28, s. 126; OSND 1/2, s. 705; LČL 1, s. 287; ISN 3, s. 94; KSN
2, s. 68.
 
Roman Vondra
 
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:1875]]
[[Kategorie:1875]]
[[Kategorie:Mšec]]
[[Kategorie:1928]]
[[Kategorie:1928]]
[[Kategorie:Protivín]]

Aktuální verze z 5. 10. 2019, 10:01

Adolf BRABEC
Narození 3.5.1875
Místo narození Mšec u Slaného
Úmrtí 26.10.1928
Místo úmrtí Protivín
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 110
Trvalý odkaz https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42310

BRABEC, Adolf, * 3. 5. 1875 Mšec u Slaného, † 26. 10. 1928 Protivín, prozaik, dramatik, básník

Studoval na gymnáziích v Českých Budějovicích, v Písku a v Praze. Následně absolvoval jednoroční vojenskou službu v řadách rakousko-uherské armády. Poté vstoupil, po vzoru svého otce, do služeb rodu Schwarzenberků. Prvních devět let prožil ve Vídni, kde se mj. angažoval v kulturním životě místní české menšiny. Některé jeho hry měly právě v hlavním městě mocnářství svou premiéru a byly vydány i v němčině. Později se B. přestěhoval do jižních Čech. Tam vystřídal řadu působišť na jednotlivých panstvích schwarzenberského dominia. Působil mj. v Třeboni a Českém Krumlově. V závěru života byl pak vrchním správcem knížecího pivovaru v Protivíně. 1928 se oženil, krátce nato však podlehl zápalu plic.

Zápletky B. próz bývaly obvykle založeny na tragickém milostném sváru, časové a územní zařazení se však mění na základě autorových zkušeností a inspiračních zdrojů i dobových nálad a aktuální čtenářské poptávky. V prózách se hojně věnoval sociálním podmínkám života vídeňských Čechů. Stálým zdrojem inspirace mu byly rovněž jižní Čechy, zejména oblast Pošumaví. Po první světové válce se uchyloval k historické beletrii. Čerpal zejména z rožmberských motivů a jeho práce měly i funkci historicko-popularizační.

B. poezie se nesla v lyrickém duchu. Obsahovala líčení osobních citových zklamání, tužeb i sentimentálních úvah a stesků. V tomto směru jej ovlivnila především tvorba Josefa Svatopluka Machara a Antonína Klášterského.

D: básnické sbírky: Dávné dumy, 1894; Jarní violy, 1895; Zvadlé květy, 1896; Listí padá, 1898; Květy samot, 1904; prózy: Prvosenky, 1895; Vzpomínky a nálady, 1899; Denní dramata, 1903; Trocnovské plameny, 1924; romány: Bez ochrany, 1898; Z víru velkoměsta, 1903; Hlubiny, 1904; V bankovním domě, 1910; Česká Vídeň, 1910; divadelní hry: Na venkově, 1897; Pomsta, 1899; Na statku, 1904; Lékař, 1907; První láska, 1907; Slavnostní řeč, 1908; Sestra Červeného kříže, 1920; Poslední soud, 1923; Domovina, 1924; Staří mládenci, 1925.

L: OSN 28, s. 126; OSND 1/2, s. 705; LČL 1, s. 287; ISN 3, s. 94; KSN 2, s. 68.

Roman Vondra