HEŘMAN Zdeněk 18.9.1934-4.4.1996: Porovnání verzí
(HEŘMAN_Zdeněk_18.9.1934-4.4.1996) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | |||
| citace = Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 559 | |||
}} | |||
'''HEŘMAN, Zdeněk''', ''* 18. 9. 1934 Praha, † 4. 4. 1996 Praha, literární historik, publicista'' | |||
Narodil se v dělnické rodině. 1952 maturoval na reálném | |||
gymnáziu, 1952–57 studoval bohemistiku a rusistiku na Filozofické fakultě UK v Praze, absolvoval diplomovou prací | |||
''Ohlas ruských revolucí v díle A. Zápotockého'' a obhájil u Františka Buriánka disertační práci ''Neznámá Šrámkova publicistika'' | |||
(PhDr. 1968). Obě jeho manželky, Jana Heřmanová (* 1933) | |||
a Alena Benešová (* 1936), byly překladatelky. Od 1957 | |||
H. pracoval jako redaktor Státního nakladatelství dětské knihy | |||
(SNDK, od 1969 Albatros). 1992–93 byl šéfredaktorem teoretické revue pro dětskou literaturu Zlatý máj. Jako pohotový | |||
recenzent všestranného kulturněhistorického vzdělání a erudice se uplatnil zejména v šedesátých letech v periodikách ''Mladá fronta'', ''Květen'', ''Literární noviny'', ''Kultura'', ''Kulturní tvorba'', | |||
''Divadlo'', ''Divadelní noviny'', ''Orientace'', ''Plamen'', ''Výtvarná kultura'', ''Tvar''. Zásluhou přátel přispíval v době tzv. normalizace | |||
po svém vyškrtnutí z KSČ do ''Večerní Prahy'', ''Svobodného slova'', ''Květů'', ''Vlasty'', ''Tvorby (Kmenu)''. Dlouhodobě spolupracoval s vysíláním Československého rozhlasu pro děti a mládež, | |||
po 1990 sestavoval literární pásma. Kromě literárněhistorické | |||
práce, zaměřené převážně na literaturu pro děti, se zabýval také | |||
hradní kulturou (''Hrady v Čechách'', 1960), dějinami divadla | |||
(monografie ''Valtr Taub'', 1964), a zejména hudby (''Od muziky k hudbě''; ''Malé divadlo hudby'', obě 1964). Beletristický charakter má kniha reportáží o cestě Krkonošemi na huculských | |||
koních ''Kůň pro Krakonoše'' (1984). Z ruštiny přeložil populární knížku N. V. Gernetové a G. B. Jagdfelda ''Káťa a krokodýl'' | |||
(1960). Z jeho podnětu vznikla jím řízená Knižnice teorie dětské literatury, pro niž napsal monografii o Františku Flosovi | |||
''Dobrodružné poznávání'' (1962) a o ''Bohumilu Říhovi'' (1968). | |||
Redakčně a autorsky se podílel na ''Čtyřech studiích o Františku Hrubínovi'' (1960). Dětské literatuře zasvětil publicistické svazky ''Čeští spisovatelé pro malé děti'' (1980) a ''Říkat pravdu s úsměvem'' (1984). Uspořádal a hlavním dílem přispěl i ke sborníkům | |||
''Rozpory a výhry naší dětské knihy'' (1962) a ''Umění vychovávat uměním'' (1965). Vydal ''Kalendář čtenáře SNDK'' (1963), výbor | |||
z díla Bohumila Říhy ''Zatvrzelý sen'' (pod jménem O. Chaloupky, 1973), F. Hrubína ''Vesmír básníka'' (1985) a Zdeňka Kriebla | |||
''Jak se zobe chytré zrní'' (1989). S Janou Štroblovou sestavil antologii ''Ach, ta láska nebeská'' (1966) a s Ivou Hercíkovou ''Chyťte se nebe''. ''Magazín Divokého západu'' (1968). Pro mládež upravil dva cestopisy arabisty Aloise Musila ''Mstitel'' (1969) a ''Ve stínu křižáckého hradu'' (1971). | |||
'''L:''' SČS 1, s. 248–249; Tomeš 1, s. 453; http://www.slovnikceskeliteratury.cz | |||
(s bibliografií a literaturou, stav k 1. 4. 2020). | |||
Martin Kučera | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
Aktuální verze z 8. 3. 2023, 14:56
| Zdeněk HEŘMAN | |
 | |
| Narození | 18.9.1934 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 4.4.1996 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 559 |
| Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42375 |
HEŘMAN, Zdeněk, * 18. 9. 1934 Praha, † 4. 4. 1996 Praha, literární historik, publicista
Narodil se v dělnické rodině. 1952 maturoval na reálném gymnáziu, 1952–57 studoval bohemistiku a rusistiku na Filozofické fakultě UK v Praze, absolvoval diplomovou prací Ohlas ruských revolucí v díle A. Zápotockého a obhájil u Františka Buriánka disertační práci Neznámá Šrámkova publicistika (PhDr. 1968). Obě jeho manželky, Jana Heřmanová (* 1933) a Alena Benešová (* 1936), byly překladatelky. Od 1957 H. pracoval jako redaktor Státního nakladatelství dětské knihy (SNDK, od 1969 Albatros). 1992–93 byl šéfredaktorem teoretické revue pro dětskou literaturu Zlatý máj. Jako pohotový recenzent všestranného kulturněhistorického vzdělání a erudice se uplatnil zejména v šedesátých letech v periodikách Mladá fronta, Květen, Literární noviny, Kultura, Kulturní tvorba, Divadlo, Divadelní noviny, Orientace, Plamen, Výtvarná kultura, Tvar. Zásluhou přátel přispíval v době tzv. normalizace po svém vyškrtnutí z KSČ do Večerní Prahy, Svobodného slova, Květů, Vlasty, Tvorby (Kmenu). Dlouhodobě spolupracoval s vysíláním Československého rozhlasu pro děti a mládež, po 1990 sestavoval literární pásma. Kromě literárněhistorické práce, zaměřené převážně na literaturu pro děti, se zabýval také hradní kulturou (Hrady v Čechách, 1960), dějinami divadla (monografie Valtr Taub, 1964), a zejména hudby (Od muziky k hudbě; Malé divadlo hudby, obě 1964). Beletristický charakter má kniha reportáží o cestě Krkonošemi na huculských koních Kůň pro Krakonoše (1984). Z ruštiny přeložil populární knížku N. V. Gernetové a G. B. Jagdfelda Káťa a krokodýl (1960). Z jeho podnětu vznikla jím řízená Knižnice teorie dětské literatury, pro niž napsal monografii o Františku Flosovi Dobrodružné poznávání (1962) a o Bohumilu Říhovi (1968). Redakčně a autorsky se podílel na Čtyřech studiích o Františku Hrubínovi (1960). Dětské literatuře zasvětil publicistické svazky Čeští spisovatelé pro malé děti (1980) a Říkat pravdu s úsměvem (1984). Uspořádal a hlavním dílem přispěl i ke sborníkům Rozpory a výhry naší dětské knihy (1962) a Umění vychovávat uměním (1965). Vydal Kalendář čtenáře SNDK (1963), výbor z díla Bohumila Říhy Zatvrzelý sen (pod jménem O. Chaloupky, 1973), F. Hrubína Vesmír básníka (1985) a Zdeňka Kriebla Jak se zobe chytré zrní (1989). S Janou Štroblovou sestavil antologii Ach, ta láska nebeská (1966) a s Ivou Hercíkovou Chyťte se nebe. Magazín Divokého západu (1968). Pro mládež upravil dva cestopisy arabisty Aloise Musila Mstitel (1969) a Ve stínu křižáckého hradu (1971).
L: SČS 1, s. 248–249; Tomeš 1, s. 453; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (s bibliografií a literaturou, stav k 1. 4. 2020).
Martin Kučera