BRANBERGEROVÁ Doubravka 10.2.1885-2.2.1945: Porovnání verzí

	Doubravka BRANBERGEROVÁ
Narození	10.2.1885
Místo narození	Praha
Úmrtí	2.2.1945
Místo úmrtí	Praha
Povolání	78- Hudební interpret
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 126-127
Trvalý odkaz	https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42379

VizuálníWikitext

Aktuální verze z 5. 10. 2019, 10:31

BRANBERGEROVÁ, Doubravka (roz. Černochová), * 10. 2. 1885 Praha, † 2. 2. 1945 Praha, zpěvačka, učitelka zpěvu

Od 1899 začala studovat zpěv v Praze u Františka Pivody a pokračovala u jeho žačky Maruše Langové, která ji 1903 připravila ke státní zkoušce. Doškolovala se v Berlíně, Mnichově, ve Florencii (u Vittorie Baldessari) a v Paříži (u Marie de l’Isle). Pedagogickou praxi získávala od 1904 v pěvecké škole spolku Lukes, pracovala i s dětmi – kladla na dětské vzdělání velkou váhu. 1906–09 byla (jako Černochová) členkou opery Národního divadla, které z vlastního rozhodnutí opustila a věnovala se pedagogické dráze. Do sňatku 1912 s Janem Branbergrem (1877–1952) vedla pěveckou školu Hudební Budeč. 1912–20 řídila vlastní ústav, pak nastoupila jako učitelka na pražskou konzervatoř a vyučovala do 1939. Během druhé světové války žila a pracovala v Potštejně.

B. byla především výtečnou koncertní pěvkyní. Před svatbou vystupovala zvláště ve Spolku pro pěstování písně, kde pomohla vytvořit renomované centrum moderního komorního zpěvu. V Národním divadle nastudovala celkem 21 sopránových rolí, ale neměla jevištní ctižádost a neprosadila se. Debutovala jako Jitka (B. Smetana: Dalibor) a Lidunka (V. Blodek: V studni). K jejím větším postavám patřila Hančí (K. Kovařovic: Psohlavci), Micaela (G. Bizet: Carmen), Aninka (C. M. Weber: Čarostřelec), Katuška (B. Smetana: Čertova stěna) a Maruša v premiéře opery J. Nešvery Radhošť (1906), ostatní úlohy byly epizodní. Na pěveckém oddělení pražské konzervatoře získala značný vliv a podle neoficiálního mínění zabránila tamnímu učitelskému uplatnění Emy Destinnové. Vychovala řadu vynikajících zpěvaček, které se věnovaly především koncertnímu zpěvu. Napsala několik textů z oboru pěvecké pedagogiky a nově vydala příručku Rudolfa Danneberga Katechismus umění pěveckého v překladu A. Piskáčka (1932).

D: Repetitorium dějin hudby, část 3, Pedagogický přehled literatury zpěvu, 1916; Dějiny pěveckého umění na konservatoři, in: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze 1936; edice not: B. Smetana, Zpěvy z oper, sv. 1: Pro ženské hlasy, sv. 2: Pro mužské hlasy, 1924.

L: ČsB, série 15, 8. 3. 1938; J. Branberger, Strom života, 1945 (vzpomínky manžela), passim; J. Němeček, Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice 1, 1968, passim; Pazdírek, s. 104; HS 1, s. 128n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Ludvová

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Infobox - osoba
 | jméno = Doubravka BRANBERGEROVÁ
-| obrázek = No male portrait.png
+| obrázek = Branbergerova Doubravka portret.jpg
 | datum narození = 10.2.1885
-| místo narození =
+| místo narození = Praha
 | datum úmrtí = 2.2.1945
-| místo úmrtí =
+| místo úmrtí = Praha
 | povolání = 78- Hudební interpret
 | jiná jména =
-}}<br/><br/>Doubravka BRANBERGEROVÁ
+| citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 126-127
+}}
+'''BRANBERGEROVÁ, Doubravka''' ''(roz. Černochová), * 10. 2. 1885 Praha, † 2. 2. 1945 Praha, zpěvačka, učitelka zpěvu''
+Od 1899 začala studovat zpěv v Praze u Františka Pivody
+a pokračovala u jeho žačky Maruše Langové, která ji 1903
+připravila ke státní zkoušce. Doškolovala se v Berlíně, Mnichově,
+ve Florencii (u Vittorie Baldessari) a v Paříži (u Marie
+de l’Isle). Pedagogickou praxi získávala od 1904 v pěvecké škole spolku Lukes, pracovala i s dětmi – kladla na dětské
+vzdělání velkou váhu. 1906–09 byla (jako Černochová) členkou
+opery Národního divadla, které z vlastního rozhodnutí
+opustila a věnovala se pedagogické dráze. Do sňatku 1912
+s Janem Branbergrem (1877–1952) vedla pěveckou školu
+Hudební Budeč. 1912–20 řídila vlastní ústav, pak nastoupila
+jako učitelka na pražskou konzervatoř a vyučovala do 1939.
+Během druhé světové války žila a pracovala v Potštejně.
+B. byla především výtečnou koncertní pěvkyní. Před svatbou
+vystupovala zvláště ve Spolku pro pěstování písně, kde
+pomohla vytvořit renomované centrum moderního komorního
+zpěvu. V Národním divadle nastudovala celkem 21
+sopránových rolí, ale neměla jevištní ctižádost a neprosadila
+se. Debutovala jako Jitka (B. Smetana: ''Dalibor'') a Lidunka
+(V. Blodek: ''V studni''). K jejím větším postavám patřila Hančí
+(K. Kovařovic: ''Psohlavci''), Micaela (G. Bizet: ''Carmen''),
+Aninka (C. M. Weber: ''Čarostřelec''), Katuška (B. Smetana:
+''Čertova stěna'') a Maruša v premiéře opery J. Nešvery ''Radhošť''
+(1906), ostatní úlohy byly epizodní. Na pěveckém oddělení
+pražské konzervatoře získala značný vliv a podle neoficiálního
+mínění zabránila tamnímu učitelskému uplatnění Emy
+Destinnové. Vychovala řadu vynikajících zpěvaček, které
+se věnovaly především koncertnímu zpěvu. Napsala několik
+textů z oboru pěvecké pedagogiky a nově vydala příručku
+Rudolfa Danneberga ''Katechismus umění pěveckého'' v překladu
+A. Piskáčka (1932).
+'''D:''' Repetitorium dějin hudby, část 3, Pedagogický přehled literatury zpěvu,
+; Dějiny pěveckého umění na konservatoři, in: Sborník na paměť 125
+let Konservatoře hudby v Praze 1936; edice not: B. Smetana, Zpěvy z oper,
+sv. 1: Pro ženské hlasy, sv. 2: Pro mužské hlasy, 1924.
+'''L:''' ČsB, série 15, 8. 3. 1938; J. Branberger, Strom života, 1945 (vzpomínky
+manžela), passim; J. Němeček, Opera Národního divadla v období Karla
+Kovařovice 1, 1968, passim; Pazdírek, s. 104; HS 1, s. 128n.
+'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/274733 Bibliografie dějin Českých zemí]
+Jitka Ludvová
 [[Kategorie:C]]
 [[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 [[Kategorie:1885]]
+[[Kategorie:Praha]]
 [[Kategorie:1945]]
+[[Kategorie:Praha]]