BRASS rodina v textilním průmyslu: Porovnání verzí
(BRASS) |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od jednoho dalšího uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = BRASS | | jméno = BRASS rodina v textilním průmyslu | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = | | datum narození = 26.3.1819 | ||
| místo narození = | | místo narození = Rheydt (Německo) | ||
| datum úmrtí = | | datum úmrtí = 11.7.1897 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Zábřeh | ||
| povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu | | povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}}< | | citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 138-139 | ||
}} | |||
'''BRASS,''' ''rodina podnikatelů v textilním průmyslu'' | |||
Nejstarší zmiňovaný představitel '''Wilhelm Engelbert B.''' | |||
(* 26. 3. 1819 Rheydt / Německo, † 11. 7. 1897 Zábřeh) | |||
pocházel z rodiny barvíře a u otce se tomuto řemeslu také | |||
vyučil. Pak navštěvoval pokračovací školy v Německu a 1849 | |||
založil s bratrem obchod s textilem v Langenbielau v Pruském | |||
Slezsku (dnes Bieława v Polsku). Společný obchod neprosperoval | |||
a B. přesídlil do moravského Uničova, kde zřídil | |||
barvírnu textilu. Město postrádalo železniční spojení a B. dal | |||
podnik 1856 přenést do Zábřehu, kde se stal společníkem | |||
majitele barvírny Julia Lensena a podílníkem firmy K. k. privilegierte | |||
Rothfärberei. Po smrti společníka 1870 získal jeho | |||
podíl ve firmě a 1872 založil další barvírnu v Dolním Údolí | |||
poblíž Varnsdorfu, 1876 přádelnu bavlny v Zábřehu a 1879 | |||
barvírnu v Częstochowé v dnešním Polsku. 1883 a 1889 rozšířil | |||
podnik o přádelny bavlny v Zábřehu. 1878 byla firma | |||
přejmenována na Wilhelm Brass und Söhne. Od 1886 B. | |||
provozoval řepný cukrovar v Mohelnici. Před první světovou | |||
válkou firma zaměstnávala na jeden a půl tisíce zaměstnanců, | |||
vyvážela bavlněné zboží nejen do celé habsburské monarchie, | |||
ale mj. i do Ameriky, Indie a do Egypta. Kromě podnikání B. | |||
působil od 1864 v obecní radě města Zábřehu a 1874–91 vykonával | |||
úřad starosty. Za zásluhy o obec obdržel 1885 čestné | |||
občanství. Od 1878 byl též členem OŽK v Olomouci. | |||
První ze synů – '''Otto B. st.''' (* 22. 12. 1845 Rheydt / Německo, | |||
† 8. 3. 1909 Brno) – se 1876 stal provozním ředitelem | |||
firmy Wilhelm Brass und Söhne v Zábřehu. Dále se v Brně | |||
podílel na založení Deutsche Volksbank a předsedal její | |||
správní radě. V Zábřehu 1887 založil německý spořitelní | |||
a záloženský spolek. Od 1883 byl společníkem zábřežské slévárny | |||
a strojírny E. Lederer a spol. a od 1894 Schmeisserovy | |||
přádelny ve Vitošově u Šumperku spolu s mladšími bratry | |||
Gustavem a Hermannem. Jako předseda brněnské místní | |||
skupiny Bund der Deutschen Nordmährens a člen německé | |||
národní rady pro Moravu se aktivně podílel na německém | |||
nacionálním hnutí na Moravě. | |||
Jeho mladší bratr '''Gustav B. st.''' (* 25. 3. 1851 Štíty u Šumperka, | |||
† 14. 7. 1922 <font color="red">Dolní Grund [nyní Dolní Podluží] u Varnsdorfu</font>) | |||
působil 1872–1909 jako ředitel pobočného závodu firmy | |||
Wilhelm Brass und Söhne v Dolním <font color="red">Grundu</font>. 1909 vybudoval | |||
vlastní textilní závod na stejném místě. Od 1894 byl spolu | |||
s bratry Ottou a Hermannem společníkem Schmeisserovy | |||
přádelny ve Vitošově u Šumperku. | |||
Nejmladší z bratrů '''Hermann B.''' (* 5. 1. 1855 Březná u Šumperka, | |||
† 17. 10. 1938 Zábřeh) absolvoval německé gymnázium | |||
v Moravské Třebové a ve studiích pokračoval na švýcarských | |||
technikách ve Winterthuru a v Curychu. 1875 | |||
nastoupil do rodinné firmy v Zábřehu, od 1878 byl společníkem | |||
a po otcově smrti jejím šéfem. Spolu s bratry Ottou | |||
a Gustavem se stal 1894 společníkem Schmeisserovy přádelny | |||
ve Vitošově u Šumperku a 1888 továrny na kovové zboží | |||
L. Jánský v Zábřehu. 1904 založil spolu s L. Doczekalem | |||
elektrotechnickou továrnu v Mohelnici. K tomu se aktivně | |||
angažoval v německém nacionálním politickém hnutí a v komunální | |||
politice. 1880 spoluzaložil Deutscher Schulverein | |||
k podpoře německých menšinových škol na severní Moravě. | |||
1886 zřídil Bund der Deutschen Nordmährens a do 1935 | |||
mu předsedal. Pracoval také ve spolku Deutscher Kulturverband. | |||
Zasloužil se o sjednocení regionálních svazů Němců | |||
v celostátní organizaci Bund der Deutschen a 1935–36 přijal | |||
funkci zástupce vedoucího. Dále byl připomínán jako komunální | |||
politik v Zábřehu: od osmdesátých let byl členem obecního | |||
výboru, 1900–18 členem obecní rady a do třicátých let | |||
členem městského zastupitelstva. Zasloužil se o postavení | |||
německého evangelického kostela, o založení německé průmyslové | |||
a dívčí školy a vystupoval proti postátnění českého | |||
gymnázia v Zábřehu. 1890 spoluzaložil německou nacionální | |||
stranu na Moravě. Za ni 1910–18 zasedal jako poslanec moravského | |||
zemského sněmu v Brně. 1902 byl zvolen do OŽK | |||
v Olomouci a 1905 se podílel i na tzv. moravském vyrovnání. | |||
1907–18 byl členem panské sněmovny říšské rady ve Vídni, | |||
kde se zasloužil hlavně o vznik německé nacionální ústředny, | |||
jež měla určovat společnou politiku německých nacionálních | |||
stran v Předlitavsku. 1919 vybudoval obdobnou instituci | |||
v Praze. V meziválečném období přijal členství v Deutsche | |||
Nationalpartei a po 1933 v Sudetendeutsche Heimatsfront. | |||
Ke třetí generaci rodinného podnikání patřil syn Otty B. | |||
st., '''Richard B.''' (* 8. 9. 1877 Zábřeh, † 3. 10. 1966 Oldenburg / Německo). 1909 se stal společníkem firmy Wilhelm | |||
Brass und Söhne a zábřežskou továrnu cílevědomě spravoval. | |||
Byl členem OŽK v Opavě a do 1918 i Rakouské průmyslové | |||
a obchodní banky. 1902 spoluzaložil zábřežské noviny | |||
Deutsche Wacht. Byl rovněž kurátorem německé evangelické | |||
církve v Zábřehu a v rámci nekatolických církevních struktur | |||
zaujímal vysoké funkce i v rámci celých Sudet. 1938–45 | |||
byl starostou Zábřehu. Po 1945 byl odsunut do Německa, | |||
kde pracoval v sudetoněmeckém krajanském hnutí. Napsal | |||
vzpomínkovou knihu Familie Brass in Hohenstadt (Oldenburg, | |||
1951). | |||
Jeho mladší bratr '''Kurt B.''' (* 4. 10. 1880 Zábřeh, † 14. 4. | |||
1964 Lindau / Německo) se po studiích věnoval vědecko-výzkumné | |||
práci v oboru chemie. Nejprve působil jako docent | |||
a pak profesor na technikách a na univerzitách v Mnichově, | |||
Stuttgartu a v Praze. Politicky se angažoval v Sudetendeutsche | |||
Partei, za kterou zasedal 1936–38 v senátu Republiky | |||
československé. Po druhé světové válce se stal profesorem | |||
chemické technologie na technické univerzitě v Lindau. | |||
V rodinném podnikání se prosadili i synové Hermanna B. – | |||
Otto a Gustav. '''Otto B. ml.''' (* 31. 12. 1878 Zábřeh, † 16. 8. | |||
1928 Mnichov / Německo) byl od mládí společníkem firmy | |||
Wilhelm Brass und Söhne. Angažoval se však i v německých | |||
obranných spolcích. Od 1904 byl předsedou Bund der | |||
Deutschen Nordmährens v Zábřehu a od 1908 náčelníkem | |||
Turnvereinu. 1919 spoluzaložil ústředí Deutscher Turnverein | |||
v Ústí nad Labem. Prosadil se i jako komunální politik: | |||
1920–28 úřadoval jako náměstek starosty Zábřehu a předseda | |||
německého záloženského a spořitelního spolku. Kromě | |||
toho předsedal místní organizaci Deutsche Nationalpartei | |||
a působil v říšském vedení této strany. Jeho bratr '''Gustav''' | |||
'''B. ml.''' (* 9. 10. 1887 Zábřeh, † 12. 3. 1959 Mnichov / Německo) | |||
vystudoval techniku v německém Darmstadtu, kde | |||
získal titul ing. Stal se generálním zástupcem strojíren v Brně | |||
a angažoval se při zřizování nových strojírenských podniků | |||
v Rumunsku. 1935 přešel do Zábřehu, aby se podílel na vedení | |||
rodinných závodů. 1945 byl odsunut. Pak působil | |||
v krajanském sdružení Sudetendeutsche Landsmannschaft | |||
v Bavorsku. | |||
'''L:''' Heller 4, s. 16; 1, 2. rozšíř. vyd. 1912, s. 29 a 118; BL 1, s. 135n.; MSA | |||
39, 1975, s. 61n.; 88, 1987, s. 21; Kolář Elity, s. 25; Slezsko 11, s. 18n. (kde | |||
další literatura); Myška, s. 57n. | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/155895 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/390047 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Aleš Zářický | |||
[[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | [[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | ||
[[Kategorie:1819]] | |||
[[Kategorie:Rheydt]] | |||
[[Kategorie:1897]] | |||
[[Kategorie:Zábřeh]] |
Aktuální verze z 9. 1. 2024, 06:12
BRASS rodina v textilním průmyslu | |
![]() | |
Narození | 26.3.1819 |
---|---|
Místo narození | Rheydt (Německo) |
Úmrtí | 11.7.1897 |
Místo úmrtí | Zábřeh |
Povolání | 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu |
Citace | Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 138-139 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42848 |
BRASS, rodina podnikatelů v textilním průmyslu
Nejstarší zmiňovaný představitel Wilhelm Engelbert B. (* 26. 3. 1819 Rheydt / Německo, † 11. 7. 1897 Zábřeh) pocházel z rodiny barvíře a u otce se tomuto řemeslu také vyučil. Pak navštěvoval pokračovací školy v Německu a 1849 založil s bratrem obchod s textilem v Langenbielau v Pruském Slezsku (dnes Bieława v Polsku). Společný obchod neprosperoval a B. přesídlil do moravského Uničova, kde zřídil barvírnu textilu. Město postrádalo železniční spojení a B. dal podnik 1856 přenést do Zábřehu, kde se stal společníkem majitele barvírny Julia Lensena a podílníkem firmy K. k. privilegierte Rothfärberei. Po smrti společníka 1870 získal jeho podíl ve firmě a 1872 založil další barvírnu v Dolním Údolí poblíž Varnsdorfu, 1876 přádelnu bavlny v Zábřehu a 1879 barvírnu v Częstochowé v dnešním Polsku. 1883 a 1889 rozšířil podnik o přádelny bavlny v Zábřehu. 1878 byla firma přejmenována na Wilhelm Brass und Söhne. Od 1886 B. provozoval řepný cukrovar v Mohelnici. Před první světovou válkou firma zaměstnávala na jeden a půl tisíce zaměstnanců, vyvážela bavlněné zboží nejen do celé habsburské monarchie, ale mj. i do Ameriky, Indie a do Egypta. Kromě podnikání B. působil od 1864 v obecní radě města Zábřehu a 1874–91 vykonával úřad starosty. Za zásluhy o obec obdržel 1885 čestné občanství. Od 1878 byl též členem OŽK v Olomouci.
První ze synů – Otto B. st. (* 22. 12. 1845 Rheydt / Německo, † 8. 3. 1909 Brno) – se 1876 stal provozním ředitelem firmy Wilhelm Brass und Söhne v Zábřehu. Dále se v Brně podílel na založení Deutsche Volksbank a předsedal její správní radě. V Zábřehu 1887 založil německý spořitelní a záloženský spolek. Od 1883 byl společníkem zábřežské slévárny a strojírny E. Lederer a spol. a od 1894 Schmeisserovy přádelny ve Vitošově u Šumperku spolu s mladšími bratry Gustavem a Hermannem. Jako předseda brněnské místní skupiny Bund der Deutschen Nordmährens a člen německé národní rady pro Moravu se aktivně podílel na německém nacionálním hnutí na Moravě.
Jeho mladší bratr Gustav B. st. (* 25. 3. 1851 Štíty u Šumperka, † 14. 7. 1922 Dolní Grund [nyní Dolní Podluží] u Varnsdorfu) působil 1872–1909 jako ředitel pobočného závodu firmy Wilhelm Brass und Söhne v Dolním Grundu. 1909 vybudoval vlastní textilní závod na stejném místě. Od 1894 byl spolu s bratry Ottou a Hermannem společníkem Schmeisserovy přádelny ve Vitošově u Šumperku.
Nejmladší z bratrů Hermann B. (* 5. 1. 1855 Březná u Šumperka, † 17. 10. 1938 Zábřeh) absolvoval německé gymnázium v Moravské Třebové a ve studiích pokračoval na švýcarských technikách ve Winterthuru a v Curychu. 1875 nastoupil do rodinné firmy v Zábřehu, od 1878 byl společníkem a po otcově smrti jejím šéfem. Spolu s bratry Ottou a Gustavem se stal 1894 společníkem Schmeisserovy přádelny ve Vitošově u Šumperku a 1888 továrny na kovové zboží L. Jánský v Zábřehu. 1904 založil spolu s L. Doczekalem elektrotechnickou továrnu v Mohelnici. K tomu se aktivně angažoval v německém nacionálním politickém hnutí a v komunální politice. 1880 spoluzaložil Deutscher Schulverein k podpoře německých menšinových škol na severní Moravě. 1886 zřídil Bund der Deutschen Nordmährens a do 1935 mu předsedal. Pracoval také ve spolku Deutscher Kulturverband. Zasloužil se o sjednocení regionálních svazů Němců v celostátní organizaci Bund der Deutschen a 1935–36 přijal funkci zástupce vedoucího. Dále byl připomínán jako komunální politik v Zábřehu: od osmdesátých let byl členem obecního výboru, 1900–18 členem obecní rady a do třicátých let členem městského zastupitelstva. Zasloužil se o postavení německého evangelického kostela, o založení německé průmyslové a dívčí školy a vystupoval proti postátnění českého gymnázia v Zábřehu. 1890 spoluzaložil německou nacionální stranu na Moravě. Za ni 1910–18 zasedal jako poslanec moravského zemského sněmu v Brně. 1902 byl zvolen do OŽK v Olomouci a 1905 se podílel i na tzv. moravském vyrovnání. 1907–18 byl členem panské sněmovny říšské rady ve Vídni, kde se zasloužil hlavně o vznik německé nacionální ústředny, jež měla určovat společnou politiku německých nacionálních stran v Předlitavsku. 1919 vybudoval obdobnou instituci v Praze. V meziválečném období přijal členství v Deutsche Nationalpartei a po 1933 v Sudetendeutsche Heimatsfront. Ke třetí generaci rodinného podnikání patřil syn Otty B. st., Richard B. (* 8. 9. 1877 Zábřeh, † 3. 10. 1966 Oldenburg / Německo). 1909 se stal společníkem firmy Wilhelm Brass und Söhne a zábřežskou továrnu cílevědomě spravoval. Byl členem OŽK v Opavě a do 1918 i Rakouské průmyslové a obchodní banky. 1902 spoluzaložil zábřežské noviny Deutsche Wacht. Byl rovněž kurátorem německé evangelické církve v Zábřehu a v rámci nekatolických církevních struktur zaujímal vysoké funkce i v rámci celých Sudet. 1938–45 byl starostou Zábřehu. Po 1945 byl odsunut do Německa, kde pracoval v sudetoněmeckém krajanském hnutí. Napsal vzpomínkovou knihu Familie Brass in Hohenstadt (Oldenburg, 1951).
Jeho mladší bratr Kurt B. (* 4. 10. 1880 Zábřeh, † 14. 4. 1964 Lindau / Německo) se po studiích věnoval vědecko-výzkumné práci v oboru chemie. Nejprve působil jako docent a pak profesor na technikách a na univerzitách v Mnichově, Stuttgartu a v Praze. Politicky se angažoval v Sudetendeutsche Partei, za kterou zasedal 1936–38 v senátu Republiky československé. Po druhé světové válce se stal profesorem chemické technologie na technické univerzitě v Lindau.
V rodinném podnikání se prosadili i synové Hermanna B. – Otto a Gustav. Otto B. ml. (* 31. 12. 1878 Zábřeh, † 16. 8. 1928 Mnichov / Německo) byl od mládí společníkem firmy Wilhelm Brass und Söhne. Angažoval se však i v německých obranných spolcích. Od 1904 byl předsedou Bund der Deutschen Nordmährens v Zábřehu a od 1908 náčelníkem Turnvereinu. 1919 spoluzaložil ústředí Deutscher Turnverein v Ústí nad Labem. Prosadil se i jako komunální politik: 1920–28 úřadoval jako náměstek starosty Zábřehu a předseda německého záloženského a spořitelního spolku. Kromě toho předsedal místní organizaci Deutsche Nationalpartei a působil v říšském vedení této strany. Jeho bratr Gustav B. ml. (* 9. 10. 1887 Zábřeh, † 12. 3. 1959 Mnichov / Německo) vystudoval techniku v německém Darmstadtu, kde získal titul ing. Stal se generálním zástupcem strojíren v Brně a angažoval se při zřizování nových strojírenských podniků v Rumunsku. 1935 přešel do Zábřehu, aby se podílel na vedení rodinných závodů. 1945 byl odsunut. Pak působil v krajanském sdružení Sudetendeutsche Landsmannschaft v Bavorsku.
L: Heller 4, s. 16; 1, 2. rozšíř. vyd. 1912, s. 29 a 118; BL 1, s. 135n.; MSA 39, 1975, s. 61n.; 88, 1987, s. 21; Kolář Elity, s. 25; Slezsko 11, s. 18n. (kde další literatura); Myška, s. 57n.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Aleš Zářický