BÝČEK Hynek 8.1.1898-4.9.1992: Porovnání verzí
(BÝČEK_Hynek_8.1.1898-4.9.1992) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Hynek BÝČEK | | jméno = Hynek BÝČEK | ||
| obrázek = | | obrázek = Bycek Hynek portret.jpg | ||
| datum narození = 8.1.1898 | | datum narození = 8.1.1898 | ||
| místo narození = | | místo narození = Huštěnovice u Uherského Hradiště | ||
| datum úmrtí = 4.9.1992 | | datum úmrtí = 4.9.1992 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Ostrava | ||
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | | povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 363-364 | ||
}} | |||
'''BÝČEK, Hynek,''' ''* 8. 1. 1898 Huštěnovice u Uherského Hradiště, † 4. 9. 1992 Ostrava, důstojník, reprezentant v jezdectví'' | |||
Pocházel ze selské rodiny z Moravského Slovácka. Studoval | |||
na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a měl se připravovat | |||
na kněžské povolání, studia ale nedokončil a přešel | |||
na hospodářskou (zemědělskou) školu do Nového Jičína | |||
a později do Přerova. Přímo ze školy byl 1917 povolán do armády | |||
a jako jednoroční dobrovolník nastoupil k dělostřeleckému | |||
pluku v Křelově u Olomouce; po několika měsících výcviku | |||
byl na počátku 1918 odeslán na italskou frontu. Záhy | |||
po skončení války se přihlásil do vznikající československé | |||
armády (1. 11. 1918) a bojoval proti Maďarům na Slovensku. | |||
1920 byl zařazen do kursu pro dělostřelecké důstojníky | |||
v Hranicích, další vojenské vzdělání získával v kursech | |||
v Českých Budějovicích a v Pardubicích. 1936 se v hodnosti | |||
kapitána stal velitelem dělostřelecké baterie v Praze-Ruzyni. | |||
Oblíbil si jízdu na koni a v září 1922 (17. 9.) absolvoval | |||
ve Šternberku první závody. Zúčastňoval se parkúrových | |||
závodů, ale i rovinových a překážkových dostihů (z celkem | |||
325 závodů získal 107 vítězství); v říjnu 1926 startoval poprvé | |||
na Velké pardubické, 1930 v témže dostihu obsadil | |||
na koni Gestor druhé místo. 1928 poprvé reprezentoval | |||
Československo ve Vídni, účastnil se též slavných soutěží | |||
v Nice, Baden-Badenu, Cáchách aj. Největší mezinárodní | |||
úspěch zaznamenal 1933 v Dublinu. Při následujícím zájezdu | |||
do USA vytvořil v sedle klisny Gabriely národní rekord | |||
ve skoku mohutnosti – 205 cm. 1936, 1939 a 1940 byl vyhlášen | |||
šampionem československých amatérských (pánských) | |||
jezdců a 1934 obdržel Československý jezdecký odznak. | |||
Po rozpuštění československé armády v prvních týdnech německé | |||
okupace pracoval jako vedoucí tajemník sekretariátu | |||
sekčního šéfa Otakara Frankenbergera st. na ministerstvu | |||
zemědělství, po jeho zatčení (1941) odešel do Chuchle, kde | |||
působil jako profesionální trenér a pokračoval v kariéře amatérského | |||
jezdce. Byl rovněž členem důstojnické odbojové organizace | |||
v Praze-Braníku. | |||
Po osvobození působil jako poradce při budování armádního | |||
jezdeckého výcvikového střediska ve Staré Boleslavi a byl | |||
zvolen předsedou Spolku amatérských dostihových jezdců. | |||
Mezinárodních soutěží se naposled zúčastnil 1947, když | |||
startoval na parkúrových závodech v Baden-Badenu a v témže | |||
roce zvítězil na pardubickém závodišti v Kinského (dnes | |||
Poplerově) memoriálu. Po únoru 1948 musel odejít z armády | |||
(jako major) a 1950 byl degradován (1990 rehabilitován). | |||
Pracoval jako geometr a od poloviny padesátých let působil | |||
na Barrandově jako poradce pro jezdecké filmové scény. | |||
Do vysokého věku zůstával aktivním sportovcem a zúčastňoval | |||
se jezdeckých závodů starých pánů. Zemřel v čtyřiadevadesáti | |||
letech a je pochován na hřbitově v rodišti. | |||
'''D:''' Pojďme na dostihy (se Z. Nebeským), 1941; 90 let s koňmi, in: Jazdectvo | |||
36, 1988, č. 1–12. | |||
'''L:''' ETK 2/1, s. 86; Tomeš 1, s. 165; P. Neumann, Sedmdesát pět let H. B., in: | |||
Jazdectvo 21, 1973, č. 1, s. 2; týž, V prohibici na Whisky, aneb 85 let jezdce | |||
H. B., in: Lidová demokracie 7. 1. 1982; týž, H. B. … 90 letý, in: Lidová | |||
demokracie 8. 1. 1988; (ILI), Recept proti stárnutí, in: Československý sport | |||
31. 12. 1988; Ottova encyklopedie ČR 3, 2006, s. 403. | |||
Miloslav Martínek | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
[[Kategorie:1898]] | [[Kategorie:1898]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Huštěnovice]] | ||
[[Kategorie:1992]] | [[Kategorie:1992]] | ||
[[Kategorie: | [[Kategorie:Ostrava]] | ||
<gallery> | |||
Bycek Hynek 90.jpg|Hynek Býček při svých 90. narozeninách | |||
</gallery> |
Aktuální verze z 10. 10. 2019, 13:58
Hynek BÝČEK | |
![]() | |
Narození | 8.1.1898 |
---|---|
Místo narození | Huštěnovice u Uherského Hradiště |
Úmrtí | 4.9.1992 |
Místo úmrtí | Ostrava |
Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 363-364 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43495 |
BÝČEK, Hynek, * 8. 1. 1898 Huštěnovice u Uherského Hradiště, † 4. 9. 1992 Ostrava, důstojník, reprezentant v jezdectví
Pocházel ze selské rodiny z Moravského Slovácka. Studoval na arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a měl se připravovat na kněžské povolání, studia ale nedokončil a přešel na hospodářskou (zemědělskou) školu do Nového Jičína a později do Přerova. Přímo ze školy byl 1917 povolán do armády a jako jednoroční dobrovolník nastoupil k dělostřeleckému pluku v Křelově u Olomouce; po několika měsících výcviku byl na počátku 1918 odeslán na italskou frontu. Záhy po skončení války se přihlásil do vznikající československé armády (1. 11. 1918) a bojoval proti Maďarům na Slovensku. 1920 byl zařazen do kursu pro dělostřelecké důstojníky v Hranicích, další vojenské vzdělání získával v kursech v Českých Budějovicích a v Pardubicích. 1936 se v hodnosti kapitána stal velitelem dělostřelecké baterie v Praze-Ruzyni. Oblíbil si jízdu na koni a v září 1922 (17. 9.) absolvoval ve Šternberku první závody. Zúčastňoval se parkúrových závodů, ale i rovinových a překážkových dostihů (z celkem 325 závodů získal 107 vítězství); v říjnu 1926 startoval poprvé na Velké pardubické, 1930 v témže dostihu obsadil na koni Gestor druhé místo. 1928 poprvé reprezentoval Československo ve Vídni, účastnil se též slavných soutěží v Nice, Baden-Badenu, Cáchách aj. Největší mezinárodní úspěch zaznamenal 1933 v Dublinu. Při následujícím zájezdu do USA vytvořil v sedle klisny Gabriely národní rekord ve skoku mohutnosti – 205 cm. 1936, 1939 a 1940 byl vyhlášen šampionem československých amatérských (pánských) jezdců a 1934 obdržel Československý jezdecký odznak. Po rozpuštění československé armády v prvních týdnech německé okupace pracoval jako vedoucí tajemník sekretariátu sekčního šéfa Otakara Frankenbergera st. na ministerstvu zemědělství, po jeho zatčení (1941) odešel do Chuchle, kde působil jako profesionální trenér a pokračoval v kariéře amatérského jezdce. Byl rovněž členem důstojnické odbojové organizace v Praze-Braníku.
Po osvobození působil jako poradce při budování armádního jezdeckého výcvikového střediska ve Staré Boleslavi a byl zvolen předsedou Spolku amatérských dostihových jezdců. Mezinárodních soutěží se naposled zúčastnil 1947, když startoval na parkúrových závodech v Baden-Badenu a v témže roce zvítězil na pardubickém závodišti v Kinského (dnes Poplerově) memoriálu. Po únoru 1948 musel odejít z armády (jako major) a 1950 byl degradován (1990 rehabilitován). Pracoval jako geometr a od poloviny padesátých let působil na Barrandově jako poradce pro jezdecké filmové scény. Do vysokého věku zůstával aktivním sportovcem a zúčastňoval se jezdeckých závodů starých pánů. Zemřel v čtyřiadevadesáti letech a je pochován na hřbitově v rodišti.
D: Pojďme na dostihy (se Z. Nebeským), 1941; 90 let s koňmi, in: Jazdectvo 36, 1988, č. 1–12.
L: ETK 2/1, s. 86; Tomeš 1, s. 165; P. Neumann, Sedmdesát pět let H. B., in: Jazdectvo 21, 1973, č. 1, s. 2; týž, V prohibici na Whisky, aneb 85 let jezdce H. B., in: Lidová demokracie 7. 1. 1982; týž, H. B. … 90 letý, in: Lidová demokracie 8. 1. 1988; (ILI), Recept proti stárnutí, in: Československý sport 31. 12. 1988; Ottova encyklopedie ČR 3, 2006, s. 403.
Miloslav Martínek
-
Hynek Býček při svých 90. narozeninách