CORNU Jules 24.2.1849-27.11.1919: Porovnání verzí
(CORNU_Julius_24.2.1849-27.11.1919) |
Bez shrnutí editace |
||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = | | jméno = Jules CORNU | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 24.2.1849 | | datum narození = 24.2.1849 | ||
| místo narození = | | místo narození = Villars-Mendraz (Švýcarsko) | ||
| datum úmrtí = 27.11.1919 | | datum úmrtí = 27.11.1919 | ||
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = Leoben (Rakousko) | ||
| povolání = 55- Jazykovědec | | povolání = 55- Jazykovědec | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}} | | citace = Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 460 | ||
}} | |||
'''CORNU, Jules''', ''* 24. 2. 1849 Villars-Mendraz (Švýcarsko), † 27. 11. 1919 Leoben (Rakousko), jazykovědec, pedagog'' | |||
Pocházel z frankofonní části Švýcarska, z kantonu Vaud | |||
(Waadt). Studoval romanistiku na univerzitách v Basileji | |||
a Lausanne, v Basileji získal doktorát (Dr. phil.). Od 1876 | |||
působil jako profesor na univerzitě v Basileji, 1877–1901 profesor | |||
románské filologie a vedoucí vědeckého oddělení francouzského | |||
semináře na německé univerzitě v Praze, od 1901 | |||
na univerzitě v Grazu. 1914 odešel do výslužby. Rakouský | |||
císař mu udělil titul dvorního rady. Zabýval se nářečími | |||
francouzštiny ve Švýcarsku, hláskoslovím (zejména ve francouzštině), | |||
textovou kritikou španělských a portugalských | |||
textů, otázkami latinské a románské metriky. V době působení | |||
v Praze uveřejnil své nejvýznamnější práce, např. 1888 | |||
gramatiku portugalštiny. Jeho syn Felix C. (1882–1909) byl | |||
mineralogem. | |||
'''D:''' Phonologie du Bagnard, 1879; Phonologie syntactique du Cancioneiro | |||
general, 1885; Grammatik der portugiesischen Sprache, in: Gröbers Grundriss | |||
der romanischen Philologie 1, 1888 (2. vyd. 1904–06). | |||
'''L:''' Meyers Lexikon 3, Leipzig 1925, s. 37; Brockhaus 4, s. 234; OSND 1/2, | |||
s. 945; Wielka ilustrowana encyklopedia powszechna 3, Kraków b. d., s. 166; | |||
BL 1, s. 211; Historisches Lexikon der Schweiz, www.hls-dhs-dss.ch. | |||
Pavel Vlašímský | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:55- Jazykovědec]] | [[Kategorie:55- Jazykovědec]] | ||
[[Kategorie:1849]] | [[Kategorie:1849]] | ||
[[Kategorie:Villars-Mendraz]] | |||
[[Kategorie:1919]] | [[Kategorie:1919]] | ||
[[Kategorie:Leoben]] |
Aktuální verze z 12. 10. 2019, 10:01
Jules CORNU | |
Narození | 24.2.1849 |
---|---|
Místo narození | Villars-Mendraz (Švýcarsko) |
Úmrtí | 27.11.1919 |
Místo úmrtí | Leoben (Rakousko) |
Povolání | 55- Jazykovědec |
Citace | Biografický slovník českých zemí 9, Praha 2008, s. 460 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44131 |
CORNU, Jules, * 24. 2. 1849 Villars-Mendraz (Švýcarsko), † 27. 11. 1919 Leoben (Rakousko), jazykovědec, pedagog
Pocházel z frankofonní části Švýcarska, z kantonu Vaud (Waadt). Studoval romanistiku na univerzitách v Basileji a Lausanne, v Basileji získal doktorát (Dr. phil.). Od 1876 působil jako profesor na univerzitě v Basileji, 1877–1901 profesor románské filologie a vedoucí vědeckého oddělení francouzského semináře na německé univerzitě v Praze, od 1901 na univerzitě v Grazu. 1914 odešel do výslužby. Rakouský císař mu udělil titul dvorního rady. Zabýval se nářečími francouzštiny ve Švýcarsku, hláskoslovím (zejména ve francouzštině), textovou kritikou španělských a portugalských textů, otázkami latinské a románské metriky. V době působení v Praze uveřejnil své nejvýznamnější práce, např. 1888 gramatiku portugalštiny. Jeho syn Felix C. (1882–1909) byl mineralogem.
D: Phonologie du Bagnard, 1879; Phonologie syntactique du Cancioneiro general, 1885; Grammatik der portugiesischen Sprache, in: Gröbers Grundriss der romanischen Philologie 1, 1888 (2. vyd. 1904–06).
L: Meyers Lexikon 3, Leipzig 1925, s. 37; Brockhaus 4, s. 234; OSND 1/2, s. 945; Wielka ilustrowana encyklopedia powszechna 3, Kraków b. d., s. 166; BL 1, s. 211; Historisches Lexikon der Schweiz, www.hls-dhs-dss.ch.
Pavel Vlašímský