ČEPIČKA Alexej 18.8.1910-30.9.1990: Porovnání verzí
(ČEPIČKA_Alexej_1910-30.9.1990) |
Bez shrnutí editace |
||
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Alexej ČEPIČKA | | jméno = Alexej ČEPIČKA | ||
| obrázek = | | obrázek = Cepicka Alexej portret.jpg | ||
| datum narození = 1910 | | datum narození = 18.10.1910 | ||
| místo narození = Kroměříž | | místo narození = Kroměříž | ||
| datum úmrtí = 30.9.1990 | | datum úmrtí = 30.9.1990 | ||
| místo úmrtí = Dobříš | | místo úmrtí = Dobříš | ||
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />45- Voják nebo partyzán | ||
45- Voják nebo partyzán | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
}}< | | citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 588-589 | ||
}} | |||
'''ČEPIČKA, Alexej''', ''* 18. 8. 1910 Kroměříž, † 30. 9. 1990 Dobříš, politik, ministr'' | |||
Otec byl listonošem a matka zprostředkovávala zaměstnání | |||
posluhovačkám a pomocnicím v dobře situovaných rodinách. | |||
Č. vystudoval české gymnázium v Kroměříži a 1929–34 | |||
Právnickou fakultu UK. V Praze se účastnil živě politického | |||
a kulturního života, působil v Komunistickém svazu mládeže | |||
(Kostufra) a údajně již 1929 vstoupil do KSČ. O prázdninách | |||
byl činný v levicově orientovaném kroměřížském spolku | |||
Milíč, mj. jako režisér divadelních představení, a uspořádal | |||
mnoho prokomunisticky a prosovětsky orientovaných přednášek. | |||
1937 nastoupil jako advokátní koncipient v Moravské | |||
Ostravě. 1942 byl zatčen a deportován do koncentračního | |||
tábora v Osvětimi a v Buchenwaldu. | |||
Po návratu se stal (1945) předsedou městského národního | |||
výboru (MěNV) v rodišti. Tam již na přelomu května a června | |||
s několika spolupracovníky z MěNV zastavil činnost tamního | |||
okresního soudu a přenesl takřka veškerou jeho agendu | |||
na národní výbor s odůvodněním, že předválečné zákony | |||
a předpisy pozbyly platnosti. Na dráze politika postoupil | |||
v červenci 1945, kdy byl na krajské konferenci KSČ v Olomouci | |||
zvolen do krajského výboru a poté v květnu 1946 | |||
poslancem Ústavodárného národního shromáždění za Olomoucký | |||
kraj. Dostal se i do vládních funkcí: 3. 12. 1947 byl | |||
jmenován ministrem vnitřního obchodu, po reorganizaci | |||
vlády 25. 2. 1948 se stal ministrem spravedlnosti a generálním | |||
tajemníkem Ústředního akčního výboru Národní fronty. | |||
V další kariéře mu významně pomohl i sňatek (31. 7. 1948) | |||
s rozvedenou dcerou K. Gottwalda Martou (1920–1998)<font color="red">, s níž měl dcery Alenu (* 1949) a Klementu (*1952).</font> | |||
Stál 1949–50 v čele českého Státního úřadu pro věci církevní, | |||
který měl spolu s tzv. církevními zákony přivést církve, | |||
hlavně katolickou, do naprosté závislosti na státu. Jeho kariéra | |||
pokračovala, když se 25. 4. 1950 stal ministrem národní | |||
obrany a symbolem pro armádní mašinerii 50. let („válčilo se | |||
za Čepičky“). S touto funkcí byl též povýšen na armádního | |||
generála. 6. 9. 1951 postoupil do předsednictva ÚV KSČ | |||
a zároveň do nově zřízeného politického sekretariátu téhož | |||
ÚV. Po zatčení R. Slánského se stal nejbližším a prakticky jediným | |||
důvěrníkem svého již těžce nemocného tchána; zároveň | |||
měl plnou důvěru J. V. Stalina (s nímž několikrát osobně | |||
jednal) a sovětské generality. | |||
Po Stalinově a Gottwaldově smrti Č. kariéra ještě pokračovala, | |||
od 31. 3. 1953 byl náměstkem předsedy vlády, od | |||
14. 9. dokonce prvním náměstkem předsedy vlády. Na | |||
X. sjezdu KSČ v červnu 1954 byl zvolen také do politického | |||
byra ÚV KSČ. Po změnách v sovětském kursu v souvislosti | |||
s XX. sjezdem Komunistické strany Sovětského svazu | |||
(únor 1956) byl ale označen za jednu z hlavních postav éry | |||
kultu osobnosti, na zasedání ÚV KSČ 25. 4. 1956 odvolán | |||
z funkce člena politického byra ÚV i ze všech vládních | |||
funkcí. Stal se pouze předsedou Státního úřadu pro vynálezy | |||
a normalizaci a od září 1959 odešel do invalidního důchodu. | |||
(1958 odvolán i z ÚV KSČ, až do 1960 však zůstal poslancem | |||
Národního shromáždění.) Podle rehabilitačních komisí | |||
ÚV KSČ byl spoluzodpovědný za praktiky konce 40. let | |||
a první poloviny 50. let, zejména v justici a armádě, a za tehdejší | |||
politické procesy a 1963 byl (jako exemplární případ) | |||
vyloučen z KSČ. Dožil v ústraní, nejprve v Senohrabech | |||
u Benešova, poté v domově důchodců v Dobříši. | |||
'''D:''' Větší moc národním výborům (s K. Gottwaldem a V. Kopeckým), 1947; | |||
Na ochranu republiky, 1948; Zlidovění soudnictví, 1949; Naše lidová armáda | |||
– mocná stráž míru!, 1951; Přeměníme západní hranici výspy socialismu | |||
v nedobytnou pevnost, 1951; Vybudujeme z naší vlasti nepřemožitelnou | |||
skálopevnou baštu socialismu a míru, 1952; Za další růst bojové síly naší | |||
armády, 1953; Za nerozbornou obranu vlasti, 1954. | |||
'''L:''' MČE 1, s. 770n.; PSD 1, s. 85; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich | |||
dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 92; ČBS, s. 93; Tomeš 1, s. 195; K. Kaplan, | |||
Mocní a bezmocní, Toronto 1989, passim; K. Kaplan – P. Kosatík, Gottwaldovi | |||
muži, 2004, s. 123n.; Ottova encyklopedie ČR 4, 2006, s. 49; J. Brož, | |||
Vzestup a pád A. Č., in: Naše vojsko 2, 2006, č. 4, s. 40n; <font color="red">Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989), 1 (A–K), P. Anev – M. Bílý (eds.), 2018, s. 238–242.</font/> | |||
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/119314 Bibliografie dějin Českých zemí] | |||
Miloš Kouřil | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
Řádek 22: | Řádek 99: | ||
[[Kategorie:1990]] | [[Kategorie:1990]] | ||
[[Kategorie:Dobříš]] | [[Kategorie:Dobříš]] | ||
<gallery> | |||
Cepicka Alexej podpis.jpg|Alexej Čepička při podpisu vojenské přísahy, K. Gottwald stojí po jeho pravé ruce | |||
Cepicka Alexej rodina.jpg|Alexej Čepička s manželkou Martou a dcerami | |||
</gallery> |
Aktuální verze z 7. 3. 2023, 09:11
Alexej ČEPIČKA | |
Narození | 18.10.1910 |
---|---|
Místo narození | Kroměříž |
Úmrtí | 30.9.1990 |
Místo úmrtí | Dobříš |
Povolání |
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 588-589 |
Trvalý odkaz | https://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44682 |
ČEPIČKA, Alexej, * 18. 8. 1910 Kroměříž, † 30. 9. 1990 Dobříš, politik, ministr
Otec byl listonošem a matka zprostředkovávala zaměstnání posluhovačkám a pomocnicím v dobře situovaných rodinách. Č. vystudoval české gymnázium v Kroměříži a 1929–34 Právnickou fakultu UK. V Praze se účastnil živě politického a kulturního života, působil v Komunistickém svazu mládeže (Kostufra) a údajně již 1929 vstoupil do KSČ. O prázdninách byl činný v levicově orientovaném kroměřížském spolku Milíč, mj. jako režisér divadelních představení, a uspořádal mnoho prokomunisticky a prosovětsky orientovaných přednášek. 1937 nastoupil jako advokátní koncipient v Moravské Ostravě. 1942 byl zatčen a deportován do koncentračního tábora v Osvětimi a v Buchenwaldu.
Po návratu se stal (1945) předsedou městského národního výboru (MěNV) v rodišti. Tam již na přelomu května a června s několika spolupracovníky z MěNV zastavil činnost tamního okresního soudu a přenesl takřka veškerou jeho agendu na národní výbor s odůvodněním, že předválečné zákony a předpisy pozbyly platnosti. Na dráze politika postoupil v červenci 1945, kdy byl na krajské konferenci KSČ v Olomouci zvolen do krajského výboru a poté v květnu 1946 poslancem Ústavodárného národního shromáždění za Olomoucký kraj. Dostal se i do vládních funkcí: 3. 12. 1947 byl jmenován ministrem vnitřního obchodu, po reorganizaci vlády 25. 2. 1948 se stal ministrem spravedlnosti a generálním tajemníkem Ústředního akčního výboru Národní fronty. V další kariéře mu významně pomohl i sňatek (31. 7. 1948) s rozvedenou dcerou K. Gottwalda Martou (1920–1998), s níž měl dcery Alenu (* 1949) a Klementu (*1952).
Stál 1949–50 v čele českého Státního úřadu pro věci církevní, který měl spolu s tzv. církevními zákony přivést církve, hlavně katolickou, do naprosté závislosti na státu. Jeho kariéra pokračovala, když se 25. 4. 1950 stal ministrem národní obrany a symbolem pro armádní mašinerii 50. let („válčilo se za Čepičky“). S touto funkcí byl též povýšen na armádního generála. 6. 9. 1951 postoupil do předsednictva ÚV KSČ a zároveň do nově zřízeného politického sekretariátu téhož ÚV. Po zatčení R. Slánského se stal nejbližším a prakticky jediným důvěrníkem svého již těžce nemocného tchána; zároveň měl plnou důvěru J. V. Stalina (s nímž několikrát osobně jednal) a sovětské generality.
Po Stalinově a Gottwaldově smrti Č. kariéra ještě pokračovala, od 31. 3. 1953 byl náměstkem předsedy vlády, od 14. 9. dokonce prvním náměstkem předsedy vlády. Na X. sjezdu KSČ v červnu 1954 byl zvolen také do politického byra ÚV KSČ. Po změnách v sovětském kursu v souvislosti s XX. sjezdem Komunistické strany Sovětského svazu (únor 1956) byl ale označen za jednu z hlavních postav éry kultu osobnosti, na zasedání ÚV KSČ 25. 4. 1956 odvolán z funkce člena politického byra ÚV i ze všech vládních funkcí. Stal se pouze předsedou Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci a od září 1959 odešel do invalidního důchodu. (1958 odvolán i z ÚV KSČ, až do 1960 však zůstal poslancem Národního shromáždění.) Podle rehabilitačních komisí ÚV KSČ byl spoluzodpovědný za praktiky konce 40. let a první poloviny 50. let, zejména v justici a armádě, a za tehdejší politické procesy a 1963 byl (jako exemplární případ) vyloučen z KSČ. Dožil v ústraní, nejprve v Senohrabech u Benešova, poté v domově důchodců v Dobříši.
D: Větší moc národním výborům (s K. Gottwaldem a V. Kopeckým), 1947; Na ochranu republiky, 1948; Zlidovění soudnictví, 1949; Naše lidová armáda – mocná stráž míru!, 1951; Přeměníme západní hranici výspy socialismu v nedobytnou pevnost, 1951; Vybudujeme z naší vlasti nepřemožitelnou skálopevnou baštu socialismu a míru, 1952; Za další růst bojové síly naší armády, 1953; Za nerozbornou obranu vlasti, 1954.
L: MČE 1, s. 770n.; PSD 1, s. 85; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 92; ČBS, s. 93; Tomeš 1, s. 195; K. Kaplan, Mocní a bezmocní, Toronto 1989, passim; K. Kaplan – P. Kosatík, Gottwaldovi muži, 2004, s. 123n.; Ottova encyklopedie ČR 4, 2006, s. 49; J. Brož, Vzestup a pád A. Č., in: Naše vojsko 2, 2006, č. 4, s. 40n; Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989), 1 (A–K), P. Anev – M. Bílý (eds.), 2018, s. 238–242.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Miloš Kouřil
-
Alexej Čepička při podpisu vojenské přísahy, K. Gottwald stojí po jeho pravé ruce
-
Alexej Čepička s manželkou Martou a dcerami